Pevnost Mety, vnější obranná linie, 1. část

(Francie) – Mety (Metz)
Napsal: O. Filip
objekty: forty, festy
Východní polovina vnější obranné linie pevnosti nebyla tak ohrožena francouzským útokem, přesto zde byly vybudována řada moderních pevnostních objektů, mezi nimi i nejmodernější fest celé pevnosti.

Na konci 19. století byly Mety obklopeny souvislou obrannou linií, tvořenou forty, pancéřovými i běžnými bateriemi a velkým množstvím úkrytů. Objekty se však nacházely příliš blízko u města, které tak nemohly chránit před stále výkonnějším dělostřelectvem potenciálního protivníka a ani jejich stavební provedení již výkonům moderních děl neodpovídalo. Zatímco naprostá většina ostatních německých pevností byla z tohoto důvodu překlasifikována z pevností I. třídy a bylo rezignováno na jejich výraznější modernizaci, u Met tomu bylo naopak. V roce 1899 byla zahájena velkorysá výstavba vnější obranné linie, která byla budována s využitím betonu, železobetonu a pancéřových prvků v míře, která nemá v německém opevnění před 1. světovou válkou obdoby. Hlavními pilíři obrany se stala uskupení pevnostních objektů, označovaných jako festy, která se skládala z množství mohutných pevnostních staveb – odolných kasáren, úkrytů, pancéřových baterií, pěchotních úkrytů a pozorovatelen, většinou propojených podzemními chodbami. Obvod takového uskupení mohl být v nejdůležitějších úsecích chráněn příkopem s kaponiérami, podobně jako obvod běžných fortů a vždy byl chráněn několika pásy drátěných překážek, které se jako opatření proti pěchotě stávaly stále důležitějšími. Součástí festů byly často i objekty, které konstrukcí i velikostí odpovídaly běžným fortům, byly však také napojeny na podzemí a zapojeny do souvislých pásů překážek. Pod pojmem fest se nicméně skrývala poměrně široká škála objektů, od skupiny dvou zcela samostatných pancéřových fortů (fest Graf Heasler), přes největší festy, které nejlépe reprezentují svou koncepci (festy Kronprinz, Kaiserin, Leipzig a Lothringen), až po nejmodernější konstrukce, rozdělené do několika skupin, spojených podzemím (především fest van der Goltz). Kromě festů bylo postaveno i několik moderních betonových pěchotních fortů klasické koncepce a v posledních letech před 1. světovou válkou též řada rozlehlých pěchotních pozic rozptýlené koncepce, které budou spolu s festy na západní straně pevnosti popsány v dalším článku.

Kromě své strategické pozice v případě obrany hrála pevnost klíčovou roli i v německých útočných plánech, neboť měla spolu se severněji umístěnou pevností Diedenhofen (dnes Thionville) tvořit pevný bod, kolem něhož by se otáčela postupující fronta při německém útoku přes území Belgie. Zároveň mohla být pevnost vynikajícím výchozím bodem pro útok do boku francouzských sil, které by se pokusily o ofenzívu směrem na východ.

Během první světové války byla obrana pevnosti zesílena velkým množstvím železobetonových objektů solidní odolnosti, rozmístěných jak mezi stávajícími objekty, tak v předsunutých liniích, především na jižní, jihovýchodní a severní frontě pevnosti. Kromě nejpočetnějších úkrytů typické konstrukce s vnitřním bedněním z vlnitého plechu se jednalo též o pozorovatelny a dokonce i kasematové objekty pro polní kanóny a postavení pro protitankové kanóny. Po celou válku pak pevnost skutečně hrála roli pilíře německé obrany a vojska Dohody se na ni vůbec nepokusila zaútočit. Snad jedinou bojovou akcí pevnosti bylo ostřelování postupujících Američanů v roce 1918.

Po válce připadlo území Alsaska-Lotrinska Francii včetně zcela nepoškozených pevnostních objektů, které byly nadále udržovány v provozuschopném stavu. K jejich zvažovanému využití pro obranu a s tím spojené modernizaci nakonec nedošlo, neboť všechny prostředky spolykala výstavba Maginotovy linie, která ležela blíže u staronových francouzských hranic s Německem. Přesto byla velmi dokonalá technická řešení německých objektů nepochybně inspirací pro projektanty nových opevnění.

V roce 1944 byla pevnost po tři měsíce kladla tuhý odpor 3. armádě generála Pattona, to se však příliš netýkalo objektů ve východní polovině vnější obranné linie, které jsou tématem tohoto článku. Pro jejich obsazení totiž Němci neměli dost sil a tak byl fest Wagner, využívaný jako sklad námořní munice, hladce obsazen překvapivým útokem 11. listopadu a o dva dny později padl sousední fest Luitpold Američanům do rukou zcela bez boje. Největší fest van der Goltz, pak byl vyřazen výbuchem uskladněné munice již o dva měsíce dříve.

Fort MEY (francouzsky Champagne) (49 08 26; 6 14 31) je pěkným příkladem nejmodernějšího betonového pěchotního fortu, což je kategorie objektů, kterých Němci postavili velmi málo. Objekt je zcela opuštěný a leží v lesíku u dálnice A4, ale přístupný je ze silnice, vedoucí na sever z vesnice Mey. Přístupová cesta, kterou lze snadno identifikovat, je neprůjezdná, ale dá se u ní zaparkovat. Ke kasárenskému traktu je přístup dobrý, ale jinak je povrch fortu dosti zarostlý. Na pravém křídle kasáren by se měla nacházet kasemata pro dva kanóny ráže 77 mm, kryté pancéřovou deskou, příkop bránily dvě kaponiéry, propojené kontreskarpovou galerií.

(Moderní pěchotní fort BELLE-CROIX (francouzsky Lauvalliéres) (49 07 16; 6 14 40) by měl být alespoň zvenku také přístupný, avšak pravděpodobně je celý zaplavený vodou, a to včetně příkopů, takže se do něj nedá dostat. Jeho kasárna s šíjovou kaponiérou nicméně na fotografiích vypadají velmi dobře. Konstrukčně by měl být podobný sousednímu fortu Mey.

Fest GENERALFELDMARSCHALL FRH. VON DER GOLTZ (francouzsky Marne) je nejmodernějším a nejrozlehlejším festem v Metách. Fest je bez problémů přístupný, neboť se nachází v opuštěném zarostlém prostoru. Na kruhovém objezdu asi 300 metrů západně od obce Ars- Laquenexy je nutné odbočit na úzkou silnici, směřující lesíkem na jihozápad. Asi po 300 metrech z ní pak odbočuje nejlepší přístupová cesta k objektu. Festu je konstruován velmi neobvykle, neboť se skládá ze tří částí, schopných samostatné obrany, které nebyly propojeny souvislým příkopem ani překážkami, zato však podzemními chodbami, jejichž celková délka přesahovala 2 kilometry.

Nejrozsáhlejší část Gruppe Ars-Laquenexy se skládá z pěchotního opěrného bodu, dvou pancéřových baterií a tří dělostřeleckých pozorovatelen s pancéřovými zvony vz. 05. Po výše zmíněné přístupové cestě dojdete nejprve k masivnímu blokhausu (49 05 17; 6 15 17), který zároveň sloužil k postřelování překážek v týlu tvrze, takže má hned tři skupiny střílen v několika výškových úrovních. Před ním se pak nachází velký kasárenský objekt moderního typu v podobě masivního bloku bez oken. Jeho interiér je však údajně zamořen azbestem. Tato část festu měla být chráněna na příkopem s kaponiérami, propojenými kontreskarpovou galerií, tyto obranné prvky však nebyly postaveny. Pokud se vrátíte k blokhausu a obejdete jej směrem doprava k nedokončené opěrné zdi příkopu, dojdete zhruba po 30 metrech k otevřené schodišťové šachtě, po níž se dá pohodlně dostat do podzemí. Podzemními chodbami, v nichž jsou patrné známky tlakové vlny výbuchu, která se jimi prohnala, lze dojít do dalších objektů, především pancéřových baterií, které jsou ovšem dobře přístupné i ze silnice. Obě baterie jsou nejmodernější konstrukce(1) a tudíž je i jejich týlová stěna téměř zcela zapuštěna pod úroveň terénu. Unikátní je pak konstrukce objektu východní baterie, který zahrnuje i kaponiéru. Za pozornost stojí také ocelová konstrukce výtahu do největší pozorovatelny, která zároveň sloužila jako kaponiéra a velitelské stanoviště.

Poté lze pokračovat dlouhou chodbou ke schodišti do mohutného dvoupodlažního objektu elektrárny s třímetrovými železobetonovými stěnami, který je umístěn těsně pod povrchem. V něm se návštěvníkovi naskytne neuvěřitelný pohled na deset jednoválcových dieselových motorů z počátku 20. století a na obrovské nádrže na naftu. Bohužel podzemí nemá přirozené větrání a při naší návštěvě zde byl tak zatuchlý vzduch, že jsme ani nezkoušeli pokračovat k dalším objektům. Je však nanejvýš pravděpodobné, že chodba je zavalená.

(Pěchotní opěrný bod Mercy, který byl v podstatě velkým pěchotním fortem moderní konstrukce, je velmi silně poškozený a jeho šíjová kasárna jsou úplně zničená. Zkázu způsobil americký stíhací bombardér, který 19. září 1944 zasáhl nákladní automobil vezoucí torpéda. Jeho výbuch pak inicioval gigantickou explozi 1500 skladovaných hlavic k torpédům, po němž na místě výbuchu zůstal jen hluboký kráter, zatopený vodou.)

(Zajímavější by zřejmě měl být menší pěchotní objekt Jury, který měl opět podobu fortu s velkými šíjovými kasárnami s traditorem pro dva 77 mm kanóny na pravém křídle, dvěma kaponiérami a několika objekty s pozorovacími zvony na valu. Nachází se opět v hustém lesíku mimo zástavbu, ale jeho současný stav neznám. Stejně jako objekt Mercy měl i tento „fort“ tři pěchotní pozorovací zvony. Mezi objekty Mercy a Jury byly plánovány ještě další dvě pancéřové baterie, kasárenský objekt a dvě dělostřelecké pozorovatelny, jejich výstavba však vůbec nezačala.)

(Fort CHESNY NORD (49 03 33; 6 14 13) užívá místní univerzita a údajně v něm mimo jiné skladuje radioaktivní látky. Dobrý tip na návštěvu to tedy není, i když zvenku je objekt možná částečně přístupný.)

Fort CHESNY SÜD (49 02 23; 6 14 25) je v podstatě stejný, jako předchozí objekt, nachází se však naštěstí v lese, přesně v polovině vzdálenosti mezi obcemi Chesny a Orny a je zcela opuštěný. Vyrazit lze z obou stran lesa, buď z křižovatky asi kilometr severně od Orny, nebo přímo z jihovýchodního okraje Chesny. V obou případech dojdete na křižovatku, uprostřed lesa, z níž odbočuje cesta k fortu. Přímo u ní se nachází velmi dobře zachovaná kabelová komora. Fort je pěkný a stav interiérů je velmi dobrý, jeho povrch je však strašlivě zarostlý a tak byla výprava příkopem ke kaponiéře dobrodružstvím. Je také nutné dát pozor na ocelové překážkové kolíky, jimiž je příkop posetý.

Fest PRINZREGENT LUITPOLD (francouzsky Yser) (49 01 26; 6 14 06) je jediný volně přístupný velký fest v Metách a rozhodně stojí za návštěvu. Leží jen několik set metrů západně od vesnice Orny. Z obce je nutné vyjet na sever a asi po 200 metrech odbočit doleva. Přístupová cesta k festu pak odbočuje z této silničky asi po kilometru a vede přímo k hlavní kasárenské budově. Tato třípodlažní stavba je skutečně impozantní a nepochybně na ní padlo několik desítek tisíc krychlových metrů betonu. V horním patře se nachází východy na val, kasemata pro dva 77 mm kanóny s pancéřovou deskou a pozorovací zvon. Světlomet, krytý pancéřovou deskou, který osvětloval cíle pro tyto kanóny, se výjimečně nacházel v samostatném objektu mírně v týlu. Ze středního podlaží kasárenského boloku vede poterna do obrovského objektu strojovny, který je zapuštěn těsně pod povrchem a poté se dál větví směrem k pancéřové baterii Ost, která je však úplně zničená a také k pěchotnímu opěrnému bodu Orny. Tlaková vlna, která vznikla při odstřelení baterie, také poškodila část chodeb v podzemí. Baterie West, taktéž určená pro tři věže s 10,5 cm kanóny s krátkou hlavní, je v dobrém stavu, vrchlíky věží však tlaková vlna naklonila do podivných poloh. Celé podzemí, jehož délka je kolem 1,7 km jsme nezkoumali a některé chodby ke kaponiérám jsou navíc zatopené. Kromě hlavních objektů je součástí festu též dlouhá kontreskarpová galerie, propojující několik velkých kaponiér a blokhausy pro obranu kryté cesty, dále šest objektů pro pozorovací zvony (z toho tři dělostřelecké).

Fest WAGNER (francouzsky Aisne) (49 00 57; 6 12 04) se nachází v lesíku severozápadně od okraje obce Verny a přístup k němu je možný odbočkou ze silnice D913. Fest je jediným oficiálně přístupným objektem pevnosti Mety, bohužel je zřejmě stále přístupný jen sporadicky. Součástí festu jsou především dvě pancéřové baterie, jedna pro čtyři věže H.P.T. 95 s 15 cm houfnicemi a druhá pro stejný počet věží P.T. 96 s 10,5 cm kanóny s dlouhou zesílenou hlavní. Pěchotní obranu zajišťovaly čtyři opěrné body, jejichž hlavní součástí byly obrovské kasárenské budovy. Obranu dvou z nich zajišťoval klasický příkop s kaponiérami, dva byly bráněny pouze z pěchotních postavení na valech. Součástí kasáren opěrného bodu Lamencé, situovaného nejvíc v týlu je také kasemata pro dva 77 mm kanóny. Centrální strojovna festu byla stavebně spojena s baterií pro houfnice. Neobvyklým prvkem je baterie pro dva mobilní dalekonosné kanóny ráže 15 cm(1), neboť tyto baterie, jich bylo v Metách vybudováno celkem 11, byly ve všech ostatních případech umisťovány mimo velké pevnostní objekty. Zajímavá je také kaponiéra mezi opěrnými body Avigy a Seille, která svými 5 cm rychlopalnými kanóny postřeloval pás překážek, táhnoucí se ze svahu k potoku v týlu festu. Při naší návštěvě, která proběhla oficiální cestou, jsme si prohlédli pouze některé objekty objektů a jen malou část z celkem dvoukilometrového podzemí. Pokud byste se na fest vydali na vlastní pěst, také byste si zřejmě mohli prohlédnout řadu objektů zvenku, do interiérů byste se však pravděpodobně nedostali, a to ani v případě objektů, které nejsou opravovány jako součást muzea.

(Před východní frontu pevnosti byly v letech 1905 – 1909 předsunuty dělostřelecké baterie Sorbey, Mont, Silly a Ste-Barbe, které měly výrazně zvýšit hloubku obrany. Ve všech případech se jednalo o objekty schopné samostatné obrany s betonovými postaveními pro pěchotu a jedním velkým betonovým úkrytem. Současný stav baterií neznám, ale pravděpodobně budou velmi silně zarostlé.)

Poznámky:

(1) pancéřové baterie festu van der Goltz byly jako jediné v Německu vybaveny mírně modernizovanými věžemi vz. 08. Rozdíly oproti staršímu modelu vz. 96 byly minimální, hlavní výhodou věže byla její využitelnost pro všechny verze kanónů (krátkou, dlouhou, zesílenou) bez nutnosti větších úprav.

(2) kanóny ráže 149,7 mm, chráněné pancéřovými štíty, vyprodukovala zbrojovka Krupp v celkem 15 kusech. Pevnost Mety obdržela osm těchto zbraní, tedy podstatně méně, než pro ně bylo připravených postavení. Kanóny o váze 12 tun totiž měly být dle potřeby přemisťovány na železničních vagónech nebo za dělostřeleckými tahači na speciálních silničních podvozcích. Byly to velmi výkonné zbraně s dostřelem 17,5 km.

Objekty ve východní polovině vnější obranné linie nebyly po druhé světové válce využívány armádou tak intenzivně, jako objekty v západní části, z nichž je mnoho nepřístupných dodnes. Povrch všech objektů je však porostlý skutečnou džunglí nízkých stromů a hustých keřů a pohyb zde, pokud opustíte pohodlí podzemních chodeb, není jednoduchý. Ze zmíněného důvodu se také objekty dosti špatně fotografují a navíc bývají porostlé popínavými rostlinami. Na druhou stranu se jedná o objekty skutečně impozantní, dochovala se v nich řada pozůstatků původního vybavení a naprostá většina pancéřových prvků. Především návštěva více než sto let staré strojovny festu van der Goltz je zážitek jako z Verneova románu. Ačkoli je okolí Met hustě zastavěné, leží všechny popisované objekty mimo obydlené oblasti a je nepravděpodobné, že byste zde někoho potkali. Předpokládám, že povrch festu Wagner, kde je v současné době očištěna od dřevin řada objektů, je přístupný i mimo oficiální otvírací dobu, i když jistě to nevím. Oficiální prohlídka festu je mimořádně zajímav, ale bohužel je otevřeno jen zřídka (my jsme si naši návštěvu raději domlouvali předem). Všechny festy jsou velmi rozsáhlé a počítejte s tím, že prohlídka každého z nich je časově náročná a zabere několik hodin.

Stav: červenec 1999

Literatura:
V. Kupka: Mety v německých rukou, ATM 2/1992
Ch. Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Christian Dropsy, Brusel 1995
A. Ries: Darkplaces.org

Komentářů: 15

  1. stryker, 14.11.2008:

    Visit our site…

  2. Jirka, 14.7.2011:

    WagnerNová otvírací doba červenec – srpen – každá sobota i neděle od 14 00 hod. Navíc údajně i ve čtvrtek od 14 00. Což je důležitá změna, protože se zároveň změnila otvírací doba na Festu Guentrange a oba tyto oficiálně přístupné objekty se dají prohlédnou v jeden víkend

  3. Jirka, 14.7.2011:

    Von Der GoltzJe bez problémů přístupný. Východ v opěrné zdi Ars-Laquexy je sice zazděný, ale v kasárnách a bateriích jsou všechny vchody otevřené. My jsme ke vstupu použili baterii východ. Odtud se dá bez problémů dojít,až do objektu strojovny. Je to velký zážitek. V době naší návštěvy byl vzduch naprosto normální. Těsně kolem pěchotního bodu Jury vede vysoké napění a prostor mezi stožáry byl zbaven křovin.Tím se odhalila celá týlová strana kasáren.Kasárna mají zazděné vchody a v některých vyzdívkách jsou instalovány nové větrací mřížky. Navíc do nitra vede nějaké nové potrubí. Pravděpodobně tam tedy bude nainstalováno nějaké zařízení. Objekt je ale zajímavý, protože kaponiéra na jeho konci má odstřelenou stěnu a je tedy vidět dovnitř.

  4. Jirka, 14.7.2011:

    LuitpoldJe bez problémů přístupný. Interiéry se zdají v trochu lepším stavu než na Von Der Goltz. Poterna od objektu s pozorovacím zvonem je zatopená, proto je ke vstupu do kontreskapové galerie nutno použít vchod z některé kaponiéry.( Nezkoumali jsme). Také povrch se zdá trochu méně zarostlý než u Von Der Goltz. Rozhodně doporučuji

  5. Lukáš, 11.6.2012:

    LuitpoldFest Luitpold jsme navštívili v květnu 2012. Prohlídka je možná bez problémů. Auto jsme nechali na kraji obce Orny (přijeli jsme ze směru od Mécleuves). Z okraje obce jsme se vrátili asi 250 metrů zpět, kde jsme odbočili po lesni cestě doleva. Po cca 500 metrech odbočuje doleva cesta, která vede přímo k festu. Celý fest je volně přístupný, není tolik vytěžován zloději kovů, jako např. Van der Goltz. Všechny přístupy jsou volné. V troskách baterie Ost se asi schází místní omladina, soudě podle pivního oltáříčku. K baterii West se nedá dojít podzemím, protože chodba je zavalená. Dá se k ní dojít roklinou, která odbočuje z přístupové cesty doprava cca 70 metrů před blokhausem, který cestu chrání. Vřele doporučujeme návštěvu.

  6. Lukáš, 11.6.2012:

    Von der GoltzPřístupová cesta k festu, která je zmíněna v textu článku už je zatarasena. K festu se nedá na zmíněném kruhovém objezdu odbočit. Auto jsme nechali nedaleko objezdu, směrem na Jury, pěšky jsme se kousek vrátili a vydali se po zmíněné silnici. V nedávné době asi došlo k pokusu celý fest znepřístupnit, protože část vchodů byla zabetonovaná. Některé uzávěry byly ale už opět probourané. My jsme do podzemí vlezli kasárenským objektem na východě skupiny Ars-Laquenexy. Podzemím jsme došli až do objektu elektrárny s impozantními dieslovými motory. Celé podzemí je zaneřáděno zbytky kovového vybavení, které zde "šroťáci" těží ve velkém a je tedy třeba pohybovat se s velkou opatrností. Vzduch v podzemí není nic moc, protože tam asi pálí gumové izolace kabelů. Ven jsme se dostali objektem západní baterie skupiny Ars-Laquenexy.

  7. Lukáš, 27.7.2013:

    Fest Wagner jsme navštívili v červenci 2013. Dopředu jsme si dojednali německou prohlídku. Fest se dá v letošním roce navštívit kromě nedělí i ve čtvrtky, aktuální informace jsou uveřejněny na webových stránkách pevnosti. Prohlídka byla moc povedená, kromě všech baterií se návštěvník podívá i do jedné z kasárenských budov a jedné z kaponiér, kde je předvedena střelba z kasematního kanónu.

  8. Liska, 22.2.2014:

    Ahoj všem,

    zrovna prvního února jsem měl možnost navštívit na pár hodin Mety a nebo něco v blízkém okolí. Rozhodl jsem se pro návštěvu elektrárny fortu VON DER GOLTZ, co by z ní měl Julese Verne opravdu radost, podle popisu v tomto článku, díky za něj . A musím říci, že jsem byl spokojený a překvapený.

    Na místě jsme byli za hluboké tmy, odbočka z kruhového objezdu co je zde diskutovaná je opět zprovozněna jako nějaká užší cesta. Je tedy možné parkovat snad padesát metrů od blockhausu a tím poněkud ušetřit cestu blátem, kterého je všude dostatek. Schodišťová šachta zrovna dovnitř není volná.

    Kasárna jsou plně přístupná, ale hodně vypálená a jejich napojení na podzemí je zaplavené. Do něho se pak dá dostat pravděpodobně pozorovacím objektem na pravém křídle kasáren, který sice má zazděný vchod, ale ve zdi je díra a kousek za ní pak schody dolů, do poněkud smrdutého podzemí. A sice jsem četl od původního autora o potížích s dýchatelností, ale měřák na CO2 jsem nevzal. No udělal jsem chybu protože jsme se ženou sice došli do elektrárny a zpět, ale další průzkum jsme nechali na jindy. Mám s obtížně dýchatelným vzduchem pár zážitků a ty jednoznačně potvrzují zkušenosti jiných – tedy dopředu moc necítíte, že je zle.

    Samotné podzemí mě hodně připomíná MRU, akorát v mnohem menším profilu. Je zachovalé, ale zaneřáděné sběrači kovů, kteří nejspíš jdou po mědi. Elektrárna je proto docela zachovalá, generátory i nádrž. Chvíli jsem tam postál a představoval si jaké to bylo, když všechny motory běžely. Popravdě jsem moc nečekal, že se tam sem dostanu, v poslední době jsem měl na „poslední míli“ při průzkumu dost smůlu.

    Zda je chodba průchozí dál k objeku Mercy a Jury nevím.

    Zdraví

    Liška

  9. Jirka, 17.8.2014:

    Von Der Goltz – odbočka z kruhového objezdu ze zprovozněná. Ovšem dříve v podstatě polní cesta se proměnila na regulérní silnici k nové nemocnici nebo podobnému zařízení. Kolem se tedy pohybuje mnohem více lidí než dřív, ale nikdo nedělá problémy. Dovnitř jsme bez problémů vstoupili východní baterií. Interiéry se od naší poslední návštěvy v roce 2011 nijak nezměnili.

  10. Hanys, 17.4.2017:

    Fort je dobře přístupný – zaparkovat se dá přímo u blockhausu (na plánku č. 2). Dovniř jsme vstoupili dírou na pravé straně kasáren a šli rovnou do poterny a směrem k elektrárně. Poterny jsou děsně zabordelené sběrači kabelů, vypálené a velmi dlouhé. Vzduch se směrem k elektrárně sice zhoršuje, ale nezdálo se nám to tak zlé. Elektrárna opravdu stála za to. Z důvodu nedostatku času jsme dále do fortu nešli. Východ z blockhausu (2) máschodiště zavaleno hlínou a tlejícími kusy dřeva. Povrch byl tak zarostlý, že jsme od jeho prohlídky upustili.

  11. Liška, 4.11.2020:

    Dohrál jsem do alb fotografie z roku 2014: https://liskka.rajce.idnes.cz/Mety_Von_der_Goltz/ . Jsou hlavně z popisované elektrárny.

  12. Liška, 25.8.2021:

    Zdravím všechny,
    Minulý týden jsem projížděl přes Mety a měl čas na jednu návštěvu a tak jsem si podle popisů vybral PRINZREGENT LUITPOLD. Dobře jsem udělal … . Objekt je stále přístupný jak je popisováno, zabezpečení sestává z nové cedule a závory na odbočce ke vchodovému objektu. Ten je opravdu gigantický a jeho součástí je cosi jako brána směrem k Orny dost neuvěřitelné výšky. Ohledně vytěžování sběrači kovů, no nevytěžují, protože už jsou kabely pryč a ve strojovně nic měděného není. Pravda je, že železných součástí zůstalo mnoho – nádrž na palivo, různé dveře a vrátky. Z motorů, vzdušníků nic, jen základy. Uvnitř jsem procházel sám a byl to trochu neobvyklý pocit najít hluboko v chodbách nápis „Gott strafe England“ zachovalý jako ze včerejška. Divím se, že takové pragmatické vyjádření německého pohledu na důvody Velké války přežilo francouzské panství nad pevností. Celé to projít a prolézt je akce na půl dne.

  13. Liška, 14.12.2021:
  14. Liška, 30.9.2022:

    Zdravím a dovolím si pokračovat v prohlídce festu PRINZREGENT LUITPOLD, tedy asi Leopold Bavorský, který je stále přístupný. (Mimochodem stejného jména byla i bitevni loď S.M.S. Prinzregent Luitpold)

    Parkovali jsme a také přespali na malém parkovišti pro místní výletníky v poloze 49.0224244N, 6.2033889E. Odtud vede zadní cesta přímo ke vchodovému objektu a to kolem několika malých úkrytů a částečně se zachovanými kolejnicemi úzkorozchodné drážky. Nejspíše bylo přímo v místě parkoviště překladiště mezi normální rozchodem a stavební nebo zásobovací drážkou.

    První den jsme s manželkou prošli zbytek objektů a podzemí až po zával na cestě k západní baterii. Kuchyně, kotel i vyzdobené místnosti kasáren kde s namalovanými francouzskými okny jsou dost neuvěřitelné. Nevlezli jsme do trosek východní baterie a nevím, zda se z ní dá dostat do kontraeskarpové galerie. Až pak jsme došli k místu před popisovaným závalem, kde odbočuje další spojka tamtéž, ale kam bylo nejdále vidět tak v ní stojí asi 1,5m vody.

    Druhý den jsem byl sám v baterii West, no pěkné včetně bedýnek na pohotovostní zásobu střeliva a elektrického osvětlení. Pohled na zával od této baterie ukazuje chodbu, co vypadá jako zdeformovaná zvenčí. Nedostala pevnost zásah těžkou pumou, třeba ve druhé světové, v tomto místě? Od zničené baterie „Východ“ to vlastně je dost daleko klikatým podzemím plných plechových vrátek co nevypadají nějak moc deformované. Těžko si představím, jak tudy proběhla tak silná tlaková vlna, že způsobila zával i nadzvednutí věží. (Jasně, viděl jsem Loncin a jeho úplně obrácené věže, ale tam vybuchla velká zásoba střeliva a destrukce je mnohem větší).

    Německo té doby bylo technicky dost daleko i když to možná někdo nerad slyší. Konec konců jako naše „širší vlast“ a její konstrukce nejmodernějších alpských fortů co se velmi blíží rozptýleným pevnostem druhé světové.

    No a mám otázku: „Byl někdo z Vás v té kontraeskarpě? A pokud ano, tak kudy?“ Děkuji předem za odpověď. Snahy dojít někam naslepo, tou džunglí, co jí je fest zarostlý, jsou pro mě zatím marné.

    Fotky jsou tady: https://liskka.rajce.idnes.cz/Fort_Prinzregent_Luitpold_2022/

    Zdraví kk

  15. FortMan, 12.5.2023:

    Infanteriewerk Jury má jako by odstřelenou kaponiéru, ale odstřelena nebyla. Byla zničena obrovskou tlakovou vlnou po explozi sousedního Infanteriewerku Mercy.
    Ostatní popisované objekty navštěvujte nejraději na jaře kdy ještě není vše totálně zarostlé novou vegetací.
    Díky také všem za vaše komentáře,které jsou jistě inspirativní jako celý tento článek.

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 3.4.2008 21.54 , Komentáře (15)