Pevnost Boyen

(Polsko) – Giżicko (Mazurská jezerní plošina)
Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2007)
objekt: bastionově-polygonální pevnost
Mohutná pevnost je jediným velkým objektem bývalého Východního Pruska mimo pevnost Královec a opevnění přístavů. Dochovala se ve velmi dobrém stavu, a to včetně několika zajímavých pancéřových prvků.

Terén Mazurské jezerní plošiny s velkými jezery, bažinami a hustými lesy značně omezoval pohyb nepřítele, který by se pokusil napadnout Prusko z východu. Zároveň bylo pod ochranou jezer možné koncetrovat síly a zásoby pro protiútok. V osmdesátých letech 18. století byl na ostrově v největším jezeře Śniardwy postaven opevněný sklad potravin, nazývaný Fort Lyck. Ten však nemohl sloužit jako základna vojska a navíc jej opakovaně poškozovaly bouře. Po delších úvahách bylo rozhodnuto o stavbě pevnosti nedaleko města Lötzen (dnes Giżycko), na úzké šíji mezi velkými mazurskými jezery Kisajno a Niegocin, na níž dva umělé kanály vytvářely oddělený „ostrov“. Využit byl i stavební materiál z rozebraného ostrovního skladu, včetně obou špýcharů pro uložení mouky.

K realizaci projektu došlo v letech 1844-1856, kdy zde vznikl neobvyklý objekt, kombinující bastionový a polygonální systém s kaponiérami, avšak bez větších předsunutých prvků, která sice byly plánovány, ale nebyly nikdy realizovány. Od roku 1872 byla pevnost zařazena do II. třídy a počítalo se s ní spíše jen pro zastavení průniku jezdectva a zpomalení překvapivého útoku. Přesto byla průběžně modernizována, neboť pod její ochranou mělo dojít k soustřeďování jednotek, které by vpadly do boku ruským armádám, obcházejícím mazurská jezera a lesy ze severu a z jihu. Největší investicí bylo betonování nových stropů na důležitých objektech. V roce 1887 bylo postaveno pět nových úkrytů s betonovými stropy a na valech postupně vzniklo pět pozorovacích stanovišť s pancéřovými prvky.

Digitální model terénu z laserového snímkování. Krátery jižně od pevnosti jsou pozůstatky betonových úkrytů, vyhozených do povětří. Všude v okolí jsou vidět zákopy, pocházející nejspíše z obou světových válek. (mapy.geoportal.gov.pl)

V srpnu 1914 došlo k ústupu slabých polních jednotek, ale pevnost s posádkou čtyř tisíc mužů dostala rozkaz vydržet, aby usnadnila plánovaný protiútok. Již 23. srpna Rusové oblast zcela obklíčili a 26. srpna podnikli přímý útok, který odrazila palba pevnostních kulometů a dělostřelectva. Následujícího dne vyslali Rusové parlamentáře, kteří byli omylem zranění palbou. Velitel pevnosti se písemně omluvil, ale nabídku kapitulace odmítl jako urážlivou s tím, že pevnost se vzdá jedině jako hromada trosek. K tomu se ovšem neschylovalo, neboť Rusové neměli obléhací děla ani potřebný čas. Když o několik dní později provedla posádka úspěšný výpad, uvítala vracející se vojáky zpráva o ruské porážce v bitvě u Tannebergu. Ruské armády rychle ustupovaly a kolem pevnosti procházely německé jednotky, směřující na východ. Do konce války se fronta k pevnosti již nepřiblížila. Za druhé světové války sloužila pevnost jako lazaret a malý zajatecký tábor pro důležité důstojníky, které bylo nutné vyslýchat. Proto zde byl po svém zajetí vězněn generál Vlasov. V lednu 1945 obsadily pevnost a její okolí prakticky bez boje jednotky Rudé armády.

Pevnost a okolní opevnění

Větší část obvodu pevnosti tvoří bastiony, na něž navazuje vyšší polygonální fronta s trojicí kaponiér. Ta je oddělena od zbytku pevnosti vlastním valem, takže by umožnila obranu i při obsazení bastionů a nádvoří. Na rozdíl od pozdějších fortů je uvnitř mnoho běžných budov, přičemž teprve během modernizace zde byly postaveny velké úkryty za valy i menší úkryty a příruční sklady munice na valech. Do bastionu Licht byl zabudován velký objekt pro skladování munice. Kurtinami prochází čtyři brány, přičem Vodní kdysi umožňovala plout přímo do pevnosti po kanálu z jezera Niegocin. Kvůli výstavbě železnice však byl kanál v roce 1868 zasypán a bránou byla protažena běžná cesta.

Zjednodušený plán pevnosti po modernizaci. Kromě kryté cesty a ravelinů se vše dochovalo. K – kaponiéra, Lab – laborace, U – pěchotní úkryt, pancíře: červeně – věžička W.T. 90, modře – zvon W.T., žlutě – zvon pro periskop. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Mapy.cz)

V roce 1908 bylo rozhodnuto o rozptýlení všech děl ráže 10 cm a 15 cm do baterií mimo pevnost, v níž zůstaly jen 9cm kanóny a rychlopalné lehké kanóny pro obranu příkopů. V okolí pevnosti bylo v letech 1913-14 postaveno jedenácti velkých betonových úkrytů a pět dělostřeleckých pozorovatelen s pancéřovým zvonem pro periskop. Úkryty pěchoty byly velké stavby o délce 30 metrů, s kapacitou 80 mužů, podobný rozměr měly objekty pro skladování munice. Úkryty pro obsluhy polních baterií byly podobné, ale o něco menší. Všechny tyto zajímavé objekty, představující ukázku poslední generace německých objektů, byly bohužel zničeny a na jejich místě se nachází jen jámy s více či méně čitelnými úlomky zdí.

Opevněná oblast, ohraničená jezery a dvěma kanály byla od roku 1914 nazývána Ostrovní prostor Giżycko (Inselgelände Lötzen). S výjimkou malých cihlových blokhausů u železnice, pocházejících již z roku 1868, jde o nejmodernější objekty. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Mapy.cz)

Ketrzynská brána s kanónovými a puškovými střílnami.

Mohutná Carnotova zeď, která obepíná valy fortu.

Jedna z kaponiér, na níž z obou stran navazuje Carnotova zeď se střílnami pro ruční zbraně.

Trojúhelníkové nádvoří kaponiéry se vstupy do dělostřeleckých kasemat.

Velká dvoupodlažní kaponiéra pro obranu dvou úseků polygonální fronty.

Kaponiéra pro obranu Gižické brány a přilehlých úseků příkopu. Strop kaponiéry je zesílen betonem, na vyčnívajících tyčích měl být uchycen ostnatý drát.

Pohled na Gižickou bránu se vstupem do kaponiéry. Za bránou je vidět poterna, umožňující průchod vnějším valem.

Detail Gyžické brány s padacím mostem a dekoracemi z tmavých cihel.

Traditory pro obranu příkopu. V popředí je dobře vidět zesílení stropu traditoru betonem.

Detail komplikované struktury cihlového zdiva v dělostřelecké kasematě traditoru. V pozadí je střílna pro kanón.

Detail komplikované struktury cihlového zdiva v dělostřelecké kasematě traditoru. V pozadí je střílna pro kanón.

Oblouková stěna laboračních místností dělostřelectva, chráněná z týlu valem s kamennou opěrnou zdí.

Jeden z modernějších pěchotních úkrytů, zabudovaných do pevnosti. Objekt je konstrukčně podobný moderním německým betonovým úkrytům.

Úzký koridor mezi odolným objektem pevnostní pekárny (vpravo) a novějším úkrytem pro pěchotu.

Pancéřové pozorovací prvky

Nejstaršími pancíři pevnosti byly tři otočné pancéřové věžičky W.T.90, instalované v roce 1893. V roce 1897 byl v nejvyšší místě valu zřízen betonový objekt s velkým pěchotním pozorovacím zvonem WT neu o síle stěn 20 cm a váze 9,2 tuny. Šlo o prototyp nové verze, která pak byla až do roku 1914 používána ve většině německých opevnění na západě, na východě se však objevil pouze jeden další kus v pevnosti Poznaň. Namísto komplikovaného systému pohyblivého sedadla, které umožňovalo ve starší verzi zvonu WT spustit raněného či mrtvého pozorovatele až na dno šachty, bylo pod novou kopulí vytvořeno mezipatro, kam bylo možné pozorovatele ručně evakuovat po sklopení podlážky a poté jej spustit šachtou na laně. Těsně před válkou byl na valu postaven malý objekt se zvonem pro stereoskopický periskop, určený k dělostřeleckému pozorování. Jedná se o vzácný typ pancíře, zavedený až těsně před první světovou válkou, který se vyskytuje například v nejmodernějších opěrných bodech pevnosti Mety. Na východě se dochoval tento jediný kus.

Vrchlík malého pancéřového zvonu pro dělostřelecký periskopický dalekohled, zabudovaného do vysokého valu bastionu Ludwig.

Interiér objektu se zvonem pro periskop. Je vidět zesílení vnitřní konstrukce vlnitým plechem a pozůstatek podstavce periskopu uprostřed šachty zvonu.

Detail pancéřového zvonu s otočným pouzdrem pro periskop.

Prototypový exemplář masivního pozorovacího zvonu WT Neu.

Předpancíř lehké otočné pozorovací věžičky WT 90. Dobře patrné je obložení předpancíře žulovými bloky

Šachta otočné věžičky se sedátkem pro pozorovatele. Na třech čepech po obvodu předpancíře byla umístěna kola, po nichž se pohyboval vrchlík věžičky.

Stav: červenec 2007

foto: O. Filip 2007

Pevnost se nachází přímo v centru německých opevnění, jednak opěrných bodů z první světové války, tak poblíž několika linií ze třicátých let 20. století a nových opevnění, budovaných od porážky Polska na nových hranicích se Sovětským svazem. Celá pevnost je přístupná jako muzeum. Z otočných věžiček zmizely vrchlíky, ostatní pancíře se dochovaly. Na objektech je dobře vidět modernizace betonem.

Literatura:
Wojciech Rużewicz: Fortyfikacje nowożytne Prus Wschodnich, Biuro Odkryć, Łódź 2006
Towarzystwo miłośników twierdzy Boyen

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 20.6.2020 15.33 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Monte Festa

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže