(Polsko) – Osowiec Napsal: O. Filip objekty: forty, úkryty, baterie Ruská fortová pevnost, chránící jeden z možných útočných směrů z Východního Pruska, byla jednou z mála pevností, které během 1. světové války skutečně efektivně odolávala ostřelování z nejtěžších děl.

U vesnice Osovec se nacházela důležitý přechod přes řeku Bobru (Biebrza), která jinak svým širokým rozbahněným korytem vytvářela významnou překážku případnému postupu z Východního Pruska směrem na Brest (Brest-Litevský). Procházela tudy také strategicky velmi důležitá železniční trať z Královce (Königsberg). Běžný fort by k uzavření tak důležitého směru nestačil a tak zde byla od roku 1882 budována uzávěrová pevnost, složená z několika fortů, což bylo řešení méně obvyklé. Na rozdíl od běžné fortové pevnosti zde nevznikl žádný chráněný prostor mezi pevnostními objekty, který by ležel mimo dostřel obléhatelů a tak bylo nutné ukrýt co největší množství posádky a infrastruktury do nákladných odolných objektů. Tato nevýhoda se s rostoucím dostřelem děl, který znehodnotil řadu jiných pevností a díky nepřetržitému programu modernizace, proměnila ve výhodu, neboť pevnost byla velmi dobře připravena vzdorovat ostřelování po celé své ploše.

Území dnešního Polska v roce 1914 s vyznačením hlavních pevností a možné německé a rakousko-uherské ofenzivy proti Rusku, kterou měla ztížit i pevnost Osovec. (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Open Street Maps)

Hlavní součástí pevnosti byl gigantický dvouvalový Fort I, jehož obvod přesahoval 2,6 kilometrů. Na něj navazoval „opevněný tábor“, chráněný vodními příkopy, jehož opačný konec uzavíral Fort III. Předmostí za řekou Bobra zesiloval Fort II a později byl na jihozápadě ve vzdálenosti přibližně 3 kilometrů od Fortu III postaven malý Fort IV. Forty byly postupně modernizovány vestavbou betonových úkrytů, poteren a kaponiér a betonem byly zesilovány také některé starší cihlové stavby. Specificky ruským řešením byly dlouhé „tunelové“ objekty, slučují funkci komunikačních poteren, úkrytů a kaponiér. Do fortů i samostatných pozorovatelen byly také postupně zabudovávány pancéřové pozorovací zvony⁽¹⁾. Nejmodernějšími objekty byly betonové úkryty pro pěchotu s pozorovací zvony a unikátní samostatný objekt pro otočnou dělostřeleckou věž s houfnicí 152,4 mm, zakoupenou od francouzské zbrojovky Schneider. Další zajímavé objekty, jako velký traditor u řeky Bobry se čtyřmi 12 cm kanóny, krytými pancéřovými deskami, nebo obrovský úkryt pro rotu pěchoty v týlu „Góry Skobielewa“, však již nebyly realizovány. Nedošlo také k masové instalaci otočných věží, která se plánovala a nebyla postavena žádná stálá opevnění na pravém křídle pevnosti u města Goniądz, jakož i zvažovaný pás menších fortů v týlu, ačkoli právě obchvat pravého křídla přes Goniądz, kde byly přechody přes řeku, představoval pro obránce značné nebezpečí.

Poprvé se Němci dostali na dostřel pevnostních děl 21.9.1914 a v dalších dnech se za četných potyček s předsunutými ruskými jednotkami zakopávali v předpolí a přisunovali těžké dělostřelectvo v domnění, že dobytí pevnosti bude rutinní záležitostí. Neuvědomovali si však, že na rozdíl od zastaralých belgických či francouzských fortů budou jejich cílem rozptýlené objekty se silnými betonovými stěnami. Ostřelování, při němž bylo použito především moždířů ráže 210 mm, trvalo pouze do 29. září, kdy Němci zahájili ústup z důvodu změny situace na jiných frontách a nezpůsobilo pevnostním objektům žádné vážnější škody.

V polovině února 1915 se Němci po úspěšné ofenzívě opět přiblížili k pevnosti a začaly tvrdé boje na předsunutých obranných pozicích. Již 23. února začaly na pevnost opět dopadat těžké dělostřelecké granáty. Tentokrát se obléhatelé poučili a použili moždíře ráže 280 a 305 mm, z nichž část byly slavné škodovácké zbraně, které si i s obsluhami vypůjčili od rakousko-uherské armády. Zlatým hřebem pak bylo nasazení houfnic ráže 420 mm, které již tehdy byly považovány za neporazitelnou zbraň k ničení pevností. V tom se však Němci přepočítali, neboť obránci si prozíravě připravili baterii dalekonosných kanónů Canet a po krátké době donutili útočníky přesnou protibaterijní palbou, aby své nejsilnější zbraně úplně stáhli. Ani dopady četných granátů ráže 305 mm neměly kýžený účinek, neboť zasahovaly především prostor mezi objekty, rozptýlenými po velké ploše a ojedinělé zásahy masivních betonových objektů neměly žádný větší efekt⁽²⁾. Nakonec však z důvodu průlomu fronty na jiných úsecích museli Rusové pevnost vyklidit. Poslední ruské jednotky opustily pevnost večer 22.8.1915 a vyhodily do povětří značnou část pevnostních objektů.

V poválečném období, kdy území připadlo Polsku, byly přeživší objekty využívány pro potřeby armády a byla odklizena část trosek ze zdemolovaných částí pevnosti. Ve 30. letech pak bylo do Fortu II zabudováno několik velkých železobetonových objektů, přičemž v roce 1939 zesílila obranu linie nejmodernějších srubů (tato opevnění jsou popsána v samostatném článku). Podstatnou část pevnosti využívá polská armáda dodnes.

FORT I (Centralny) je využíván armádou a je částečně přístupný v rámci organizovaných prohlídek. Zaparkovat se dá u nádraží Osowiec Twierdza, přičemž hlavní vstup do fortu (53 28 24; 22 39 28, je přímo vedle budovy informačního střediska. Zde se shromažďují zájemci o prohlídku a poté s nimi průvodce prochází bránou do vojenského prostoru a pokračuje mezi vysokým valem dělostřelectva a nízkým valem pěchoty směrem doprava. Zde se v odolné kasárenské budově č. 38 nachází velmi zajímavá expozice o historii tvrze a je zde také možné zakoupit odbornou literaturu. Poté prohlídka pokračuje dál mezi valy, kde je možné prohlédnou si části několika obrovských betonových objektů, spojujících v sobě funkci kaponiér, úkrytů a komunikačních poteren mezi valy (délka těchto objektů se pohybuje od 80 do více než 200 metrů). Hlavní kaponiéry v příkopu jsou zřejmě vesměs zdemolované, ale k vidění jsou kaponiéry, chránící prostor mezi oběma valy. Ty jsou konstruovány jednoduše tak, že ve stěnách spojovací chodby vedoucí skrz oby valy, jsou vytvořeny potřebné střílny. Velmi impozantní jsou i samotné valy, neboť vysoký val se tyčí do výšky 12 metrů nad cestou. Jedním z betonových objektů poté vyjdete na hlavní dvůr fortu a kolem velkých cihlových kasáren č. 50 se výprava vrací k hlavní bráně. Tímto způsobem obejdete pouze asi třetinu obvodu fortu, a i tak trvá prohlídka kolem dvou hodin.

Severozápadně od fortu se nachází mírná zalesněná vyvýšenina, nazývaná „Góra Skobielewa“. Kolem části objektů prochází naučná stezka, která na obou koncích vychází ze silnice. Stezka vede kolem velkého betonového úkrytu otevřené baterie, několika samostatných pozorovatelen, které mají bohužel vytržené pancéřové zvony a velkého úkrytu pro rychlopalné kanóny. U něj je umístěna tabule s popisem objektu pro dělostřeleckou otočnou věž, což je matoucí, neboť ten se nachází jinde. U všech objektů stojí za povšimnutí značná tloušťka stěn a také velkorysý rozměr všech dveří a vnitřních prostor, což je typický znak tehdejších ruských opevnění. Další objekty se nachází v týlu vyvýšeniny u silniční křižovatky. Přímo na okraji silnice jsou vidět obrovské betonové bloky, coby pozůstatky odstřelené pravé části velkého úkrytu pro polovinu roty. Jednalo se o nejmodernější objekt o čtyřmetrové síle stěn a ploše 58 x 14 m (!). Jeho střední a levá část však nemá vybetonovaný strop a díky tomu je nepoškozená, takže si lze objekt prohlédnout v řezu. Na opačné straně křižovatky se asi ve vzdálenosti 100 metrů nachází obrovská kruhová jáma s pozůstatky unikátního objektu pro dělovou otočnou věž, z něhož však zůstaly v podstatě jen části obvodových zdí. Směrem k Fortu I se pak nachází ještě ruiny velkého úkrytu pro munici věže.

Pokud se vydáte k fortu II, u křižovatky v týlu fortu nepochybně nepřehlédnete nezarostlé ruiny velkého úkrytu. Tato LUNETA, jak byl objekt v dobové ruské terminologii označován, se od běžných úkrytů lišila umístěním otevřených bojových postavení na stropnici a velkého pozorovacího zvonu uprostřed čelní stěny. Objekt byl bohužel odstřelen, nicméně část týlové stěny se schodišti na strop je v celkem čitelném stavu.

FORT II (Zarzeczny) je obklopen vodním příkopem a není nijak zarostlý, takže jeho prohlídka je mimořádně zajímavá. Kasárna fortu, částečně zesílená betonem, jsou bohužel téměř zcela zdemolovaná, dochovaly se však rozměrné poterny do kaponiér a pravý úkryt pro rychlopalné kanóny v šíji fortu. Kaponiéry měly podobu pouhých otevřených postavení pro kanóny a pěchotu, přičemž ve 30. letech 20. století byly na jejich místě vybudovány polské těžké objekty, stejně jako u týlových stěn obou úkrytů pro kanóny. Na dvou polských objektech na levém křídle fortu si navíc můžete prohlédnout původní ruské pozorovací zvony, v nichž se dokonce dochovaly podlážky. Na levém křídle fortu si lze na pastvině u silnice prohlédnou betonovou dutou traverzu dělostřelecké baterie, která byla součástí „Zaříčního postavení“. Ostatní betonové objekty této linie, která spojovala fort s obrannými pozicemi u železniční trati jsou však úplně odstřelené (luneta, úkryt pro obsluhu kulometu, objekt pro reflektor). Stejný osud potkal i úkryt pro rychlopalné kanóny a obsluhu kulometů, který byl vybudován u trati, přičemž dnes se zhruba v těchto místech nachází převrácený polský dělostřelecký srub.

(FORT III (Szwedski), který je druhým největším objektem pevnosti, jakož i všechna zbývající opevnění v rozsáhlém „opevněném táboře“ jihozápadně od Fortu I se nachází v oploceném a střeženém vojenském prostoru, který začíná hned za železniční tratí.)

(Nejmenší FORT IV (Nowy) je přístupný a i když byl částečně odstřelen, z jeho malých betonových kasáren zůstala podstatná část. K fortu je nutné vyrazit pěšky po lesních cestách z parkoviště u silnice, která vede z pevnosti směrem do vesnice Olszowa Droga. Cesta by měla být značená.)

Fort I: vpravo je mohutný betonový objekt, kterým procházel hlavní vchod do fortu (nyní zabetonovaný). Cihlová zeď vpravo chránila vchod před přímým ostřelováním.	Fort I: betonová kasárna č. 38, v nichž se nyní nachází muzejní expozice. Vlevo je vidět typická dvojice vchodů, vedoucí do zalomené vstupní chodby.	Fort I: betonový střelecký parapet na nízkém valu. Výklenky sloužily jako kryty pro jednotlivé vojáky, přičemž ochranu měly zvyšovat ještě sklopné pancéřové štíty.
Fort I: jedna z kaponiér pro obranu cesty mezi vysokým a nízkým valem. Průjezd vede do dalšího úseku cesty, doleva vede chodba na nádvoří fortu a doprava chodba do kaponiéry v příkopu.	Další z kaponiér charakteru dutého batardeaux, přehrazující cestu mezi valy. Průjezd je tentokrát zalomený.	Jedny z mála pancéřových dveří, které se v pevnosti dochovaly. Je vidět jejich masivní konstrukce i důkladný uzamykací systém.
Největší kasárna č. 50 na nádvoří fortu, která však zůstala v původní cihlové podobě.	Levá část moderního betonového úkrytu v týlu Fortu II (tzv. „lunety“), na jehož stropnici se nacházela bojová postavení pěchoty.	Fort II: pozůstatky hlavních kasáren fortu, zesílených betonem. Podle lomů betonu je zřejmé, že objekt byl betonován po částech. Na římse je vidět typická dekorace modernějších ruských objektů.
Fort II: v popředí je částečně zdemolovaný úkryt pro rychlopalné kanóny v šíji fortu, k němuž je přistavěn polský těžký objekt.	Fort II: interiér jedné z poteren, poškozený výbuchem. Zatímco modernější betonový strop na železných traverzách vydržel bez úhony, cihlová podlaha mezi patry se propadla.	Betonový úkryt (dutá traverza) baterie na levém křídle fortu II. V popředí jsou trosky úkrytu pro rychlopalná děla.
Fort II: původní ruský pozorovací zvon, osazený v polském objektu, který byl vybudován na levém boku fortu.	Góra Skobielewa: hlavní chodba velkého úkrytu pro rychlopalné kanóny. Uprostřed je vstup do úkrytu pro posádku a okno, po jeho stranách sály pro kanóny.

Poznámky:
(1) Pozorovatelen s pancéřovými zvony bylo vybudováno celkem 11 (po jedné na Fortu IV a II, dvě na Fortu III, tři na Fortu I a čtyři na hoře Skobielewa). Tři méně exponované pozorovatelny mezi forty III a IV byly z úsporných důvodů vybudovány jako malé betonové kopule s průzory. V roce 1913 byla zahájena výstavba dalších šesti pozorovatelen se zvony, avšak ty nebyly dokončeny.
(2) Zásahy těžkých granátů byly pečlivě zdokumentovány, nicméně škody na samotných pevnostních objektech byly zanedbatelné. Jediný granát ráže 420 mm, která měl nějaký efekt, zasáhl cihlový objekt pevnostních kasáren č. 48, kde bylo vězení a zabil 21 vojáků. Granáty ráže 305 mm způsobily praskliny v několika betonových objektech a jeden zásah utrhl část betonového střeleckého parapetu z úkrytu ve Fortu I. Největším úspěchem bylo zničení pozorovacího zvonu Fortu I, v němž naštěstí nebyla posádka. Dva granáty ráže 210 mm zasáhly otočnou dělostřeleckou věž, avšak na jejím 30 cm silném pancíři způsobily jen škrábance. Granáty menších ráží také poškodily některé starší cihlové objekty. Těžce poškozeny samozřejmě byly běžné budovy v prostoru pevnosti.

Armáda dnes využívá celý prostor mezi Fortem I a IV včetně těchto fortů, část Fortu I je nicméně přístupná s průvodcem v rámci organizovaných prohlídek. Fort II je opuštěný a volně přístupný, přístupný je i malý Fort IV, k němu je však zřejmě nutné jít rezervací, kam se musí zakoupit vstupenka v informačním středisku. Kolem objektů na hoře Skobielewa je vyznačena naučná stezka. Samotná pevnost se nachází v jiném místě, než stejnojmenná vesnice. Poblíž vstupu je pouze několik vojenských činžáků, omšelá restaurace, obchod s potravinami, sídlo správy národního parku, které vystavuje několik pěkných exemplářů vycpané zvěře a informační středisko. Poblíž se nachází také kemp, který je však mimo provoz, a to zřejmě trvale. Naštěstí je pěkný kemp u mostu přes řeku v 5 kilometrů vzdáleném městečku Goniądz. V době naší návštěvy bylo možné zakoupit přímo ve Fortu I. rozsáhlou knihu B. Perczyka a pevnosti, kterou lze vřele doporučit.

Stav: červenec 2007

foto: O. Filip 2007

Literatura:
B. Perczyk: Twierdza Osowiec 1882-1915, MBP, Varšava 2004
Anatol Wap: Twierdza Osowiec – zarys dziejów, Białystok 1994
Jarosłav Chorzepa: Fortyfikacje – przewodnik po Polsce, Carta blanca, Warszawa 2005
V. Kupka: Osovec – ruská uzávěrová pevnost na řece Bobře, In: ATM 3/1997, str. 36-39

Zatím žádné komentáře