Italská opevnění v údolí Susa

(Itálie) – Oulx, Salbertrand, Susa
Napsal: O. Filip
forty, pancéřové forty, objekty Alpského valu
Velmi zajímavé pevnostní objekty lze nalézt nejen v hraničních průsmycích Moncenisio, Mongenévre či Frejus, ale též o něco dál v Italském vnitrozemí. Některé z nich, například velký pancéřový fort Combe v Suse, jsou navíc jen málo známé.

Zhruba 50 kilometrů dlouhé údolí, pojmenované podle města Susa v jeho severovýchodní části, je obklopeno vysokohorskými masivy. V případě vpádu z území dnešní Francie, ať už z Modane přes průsmyk Moncenisio, z Briançonu průsmykem Montgenévre nebo několika menšími průsmyky bez zpevněných silnic do Bardonecchie, tudy musel nepřítel projít, aby se dostal do nížin kolem Turína. Údolí tradičně patřilo samostatnému Savojskému státu, později nazývaném Sardinské království, který mimo jiné zahrnoval území dnešního francouzského Savojska a italského Piemontska a jehož centrem byl právě Turín. V průběhu historie byla oblast obětí francouzských vpádů a okupací, dokud v roce 1860 definitivně nepřipadla Itálii.

Ze savojské éry pochází bastionová pevnost Brunetta v Suse a fort Exilles, ležící zhruba ve třetině vzdálenosti ze Susy do Bardonecchie. Brunetta byla budována od začátku 18. století a postupně se z ní stal mohutný a komplikovaný objekt, využívající výhodného terénu skalního hřebenu přímo nad centrem města. V roce 1796 však Napolen nařídil její likvidaci, po níž zůstaly jen drobné terénní zbytky. Fort Exilles byl budován na místě staršího hradu a dnešní velmi působivou podobu dostal při přestavbě v letech 1818-29, iniciované sardinským králem.

Na konci 19. století, po přičlenění území k Italskému království, se obrana přístupů do údolí posunula směrem k hranicím a zastaralý fort Exilles nahradilo několik modernějších fortů a baterií v jeho okolí. Nejdůležitější z nich byl Fenil, vybavený pancéřovou kasematou. O něco později byl v předpolí zničené pevnosti Brunetta vybudován pancéřový fort Combe s otočnými věžemi Gruson pro 12 cm a 5,7 cm kanóny (tedy se stejnou výzbrojí jako fort Bramafam v Bardonecchii). Nejmodernějším objektem se stal pancéřový fort Pramand (označovaný také jako baterie) se čtyřmi výkonnými 14,9 cm kanóny v otočných věžích, vybudovaný v letech 1902-05 v místě, odkud mohl postřelovat jak hlavní údolí, tak údolí směrem k průsmyku Montgenévre. Další pancéřové baterie pak byly postaveny u hranic (Chaberton, Paradiso a La Court).

Ve 30. letech 20. století byly v průsmyku Moncenisio a v bezprostředním okolí Bardonecchie vybudovány jedny z nejsilnějších uzávěrů Alpského valu, takže Susa i většina údolí se ocitla v jejich týlu. Poblíž obce Oulx, zhruba 10 kilometrů za opevněními v Bardonecchii, byl rozestavěn silný záchytný uzávěr (sbarramento arretrato), který měl zastavit postup nepřítele, který by hlavní obranné linie.

 

Mapa údolí Susa včetně důležitých objektů z doby před 1. světovou válkou v okolních průsmycích a údolích (vyznačeny černě). Červené kružnice značí použití otočných věží, nikoli jejich dostřel. Červené šipky vyznačují přibližný směr palby kasematních baterií.

 

Pramand

Pancéřový fort leží v nadmořské výšce 2140 m (45 03 54; 6 50 30). Přístupová silnice odbočuje z hlavní silnice mezi obcemi Salbertrand a Exilles a má slušnou kvalitu pouze do vesničky Moncellier. Potom už je vhodná spíše pro terénní auta nebo SUV. Fort byl vybaven obvyklou čtveřicí otočných věží Armstrong pro kanóny 149/35 A, neměl však žádný pozorovací zvon. S ohledem na umístění v odlehlém místě neměl žádný příkop ani jinou pěchotní obranu, takže má jednoduchý obdélníkový tvar a bylo by možné označit jej spíše za baterii. Z pravé části fortu vede dlouhá poterna do malé kasárenské budovy neodolné konstrukce. Ta byla spojena šachtou s podzemním skladem munice, do něhož se vjíždělo dole ve svahu. V zatáčce přístupové cesty pod fortem si můžete prohlédnout ještě otevřenou baterii a pozorovací stanoviště v podobě zákopu, vysekaného do skály na jejím levém křídle, které zřejmě sloužilo i pro pancéřový fort.

Týlová stěna hlavního objektu baterie. Vlevo jsou pozůstatky odstřelené kaponiéry. (RH)

Betonový parapet otevřené baterie s výklenky na munici.

Fenil

Fort byl dokončen v roce 1891 a byl vybaven obrovskou pancéřovou kasematou Gruson z tvrzené litiny pro osm 12 cm kanónů, mířících čelně do údolí. Ta je samozřejmě vytržená, ale jinak je fort v dobrém stavu a po kvalitní části přístupové cesty k Pramadu se dá dojet až k němu. Dnes je nádvoří fortu součástí jakéhosi obytného areálu, ale z čelní strany můžete bez problémů vyjít k otvoru po kasematě i na strop. Z tvaru betonových stěn kolem kasematy je dobře patrný odměr a deprese kanónů. Také týl fortu je fotogenický. Podle dostupných plánů měl fort dvě kontreskarpové kaponiéry, jenže příkop je dnes zcela zasypaný.

Šíjová část s hlavní bránou a puškovými střílnami. Vpravo nahoře jsou vidět okna, která sloužila k větrání a osvětlování pancéřové baterie.

Silně zarostlý otvor po obrovské pancéřové kasematě pro osm 12 cm kanónů. Všechny stěny a strop kolem kasematy byly z prostého betonu.

Uzávěr Alpského valu Ponte Ventoso

Většina plánovaných objektů uzávěru nebyla postavena a řada jen rozestavěna, neboť některé z nich byly budovány až v roce 1942. Nejzajímavějším objektem je dělostřelecká tvrz č. 7 (Batteria B7), která se nachází ve skalní stěně (45 03 35; 6 52 42), přibližně 2 kilometry za linií pěchotních objektů uzávěru a měla postřelovat údolí čelní palbou svých čtyř 7,5 cm kanónů v nejmodernější kasematní verzi. K tvrzi se dostanete jedině z turistického parkoviště (cca 45 03 50; 6 53 13, odkud je nutné pokračovat pěšky serpentinami lesní cesty. V nadmořské výšce 1300 metrů sesměrem doprava odpojuje jasně identifikovatelná vojenské cesta, která po několika stech metrech končí u staveniště tvrze se sokly pro míchačky. Pod cestou je vidět vybetonovaná část levého vchodového objektu, která je však neprůchodná. Dovnitř se dostanete napůl zavalenou chodbou pro pravý vchodový objekt, ale zřejmě se dá přes hřeben dojít i k pohodlnějšímu vstupu skrz výlom pro dělostřelecký objekt. Podzemí je až na pár míst s propady stropu, kterým se dá vyhnout, v perfektním stavu a jeho rozměry jsou velmi působivé.

Velmi důležitou součástí uzávěru byl 900 metrů dlouhý protitankový příkop s mohutnými betonovými opěrnými zdmi, který se podařilo dokončit, bohužel je však dnes zavezen a slouží jako cesta, po jejíchž stranách vyčnívají betonové stěny. V zalomení příkopu byl rozestavěn těžký objekt (monoblok) č. 201 ter neobvyklé konstrukce s trojicí jednostřílnových pancéřových kopulí. Mmá dokončené týlové patro a byl velmi zajímavý, v nedávné době však byl částečně zahrnut zeminou, která vyplnila i většinu vnitřních prostor. Dovnitř se dá stále dostat, ale nestojí to za to. Z pravé strany kryla příkop tvrz č. 201 bis (45 03 04; 6 51 11), do níž se vstupovalo ze silničního tunelu. Nyní je tvrz nepřístupná, ale její objekty jsou u portálu tunelu dobře vidět.

Tvrz č. 202 na opačné straně příkopu zůstala jen ve fázi výlomu podzemí, otvory ve skále pro nepostavené objekty jsou dobře viditelné a podzemí by mělo být bez problémů přístupné. Tvrz č. 204 je silně poničená demolicemi, u největší pěchotní tvrze uzávěru č. 276 bis s celkem sedmi objekty byl proveden pouze výlom podzemí. Pěkné samostatné objekty č. 205 a č. 206, maskované jako drobné hospodářské stavby, jsou blízko sebe přímo ve vesničce Monfol, vysoko nad ostatními opevněními uzávěru. Za nimi byla rozestavěna velká tvrz č. 276, která má opět jen vylámané podzemí, a to včetně třicetimetrové šachty do plánovaného objektu pro pozorovací zvon.

Bojové objekty tvrze č. 201 bis. Vlevo od tunelu je zazděná střílna pro protitankový kanón, nad ní je další objekt, jehož kanón postřeloval protitankový příkop.

Výlomy pro objekty rozestavěné dělostřelecké tvrze B7 v týlu uzávěru. nejvýše měla být pozorovatelna, pod ní jsou vidět otvory pro kanónové objekty.

Šachta do nepostavené pozorovatelny mezi kanónovými střílnami má výšku zhruba devět metrů.

Exilles

Velký fort leží u hlavní silnice SS24 (45 06 02; 6 56 06). Byl velmi důkladně opraven a je zpřístupněn jako muzeum. Uvnitř jsou historické expozice, například o alpských jednotkách, zaměřené především na běžné turisty. Vše podstatné lze vidět i zvenku a zvláště působivá je čelní stěna s deseti střílnami hlavní baterie, mířící čelně do údolí.

Čelní část fortu se střílnami, mířícími do údolí.

Pravý bok fortu s velmi komplikovanou strukturou.

Combe

Málo známý pancéřový fort leží na západním okraji Susy a odbočuje se k němu ze silnice na Moncenisio (45 08 30; 7 01 15). Příkop fortu je kompletně vysekán do žulového masivu a stejně je vytvořena i většina vnitřních prostor. Výzbroj fortu byla málo obvyklá, když se skládala ze dvou velkých věží Gruson pro 12 cm kanóny a dvou výsuvných věží pro rychlopalné 5,7 cm kanóny. Šíjová kasárna byla z větší části vyhozena do povětří a poté týl objektu hodně utrpěl při pokusu o jakousi romantickou přestavbu, při níž v šíjové kaponiéře vznikla podivná okna. V době naší návštěvy byl opuštěný a dovnitř se dalo dostat jedině přelezením vysoké brány. Interiéry byly zajímavé, i když poškozené, ale šachty po velkých věžích bohužel zabetonované. Na skalnatý masiv fortu se dá vyjít šachtou po levé výsuvné věži.

Značně přestavěná třípodlažní šíjová kaponiéra fortu.

Příkop na pravém boku fortu, vylámaný ve skále. Vlevo je vidět betonová kaponiéra, v popředí hrana eskarpy, zpevněná betonem.

Betonový nálitek kolem vytržené věže pro 5,7 cm rychlopalný kanón. Mramorová deska označuje přesnou nadmořskou výšku věže.

Další opevnění

Kromě popsaných fortů je v oblasti i několik menších objektů po obou stranách údolí, které jsme neviděli. Fort Sapé leží na opačné straně údolí, než Fenil a jedná se silně zarostlou kamennou stavbu v hustém lese. Fort Serre la Garde byl zničen explozí. Baterie Jafferau, populární hlavně u motorkářů, leží v nadmořské výšce 2789 metrů a do doby výstavby baterie Chaberton byla nejvýše položenou italskou baterií v Alpách. Měla velký kasárenský objekt, kolem nějž byla otevřená postavení pro osm 14,9 cm kanónů. Její plánovaná náhrada pancéřovou baterií neproběhla, v roce 1940 sloužila pouze jako zázemí pro 137. pevnostní baterii, jejíž čtyři zastaralé 14,9 cm kanóny působily z nedalekých polních postavení. Dnes je z ní jen extrémními podmínkami poznamenaná ruina, nedaleká baterie Foens podobné koncepce je níž, ale její aktuální stav není lepší.

Cesta k fortu Pramand byla rovná a pevná, ale vysoké hrany odvodňovacích žlábů drhly o spodek běžného auta. V Bardonecchii nebyl kemp, nicméně pěkný kemp byl přímo pod střílnami dělostřelecké tvrze č. 7 u Salbertrandu. Fotografie k článku nejsou právě nejlepší, protože objekty se z různých důvodů špatně fotí a na jinak atraktivním fortu Pramand byla hustá mlha. Popsaná opevnění leží u základní trasy mezi několika nejdůležitějšími pevnostními lokalitami. Budete tudy projíždět cestou z Brianconu
a z baterie Chaberton směrem k opevnění průsmyku Mont Cenisi cestou z vnitrzozemí do Bardonecchie, kolem níž je jeden z nejsilnějších úseků Alpského valu. Snadno se odtud dostanete i do francouzského Modane, kde jsou savojské forty a objekty Maginotovy linie, neboť tam vede silniční tunel Frejus (jednosměrný průjezd stojí 35 Euro). Přes Cesanu Torinese vede také silnice k opevněním u Fenestrelle.

stav: srpen 2009

foto: O. Filip 2009, R. Hrabčák 2009 (RH)

Literatura:
P.G. Corino: Il Vallo Alpino nella conca di Bardonecchia, Elena Morea Editore, Turín 2007
M. Collaro: Bardonecchia Fortificata
R. Rolf: A Dictionary on modern fortification, Prak publishing, Middelburg 2004

Komentářů: 1

  1. Hanka, 24.8.2010:

    V roce 2008 jsme navštívili pevnost Fenestrelle. Myslím, že tahle největší pevnost v Evropě za prohlídku stojí. Je dlouhá 3 km a měla 4000 schodů (není to chyba v číslovce).Slouží jako muzeum. Má tři okruhy.I. ve spodní části pevnosti a trvá 1 hod, II.okruh-spodní část, která je společná s I. okruhem a střední část pevnosti-trvá asi 2,5 hod. III. okruh je i v nejhořejší a nejméně zachovalé části pevnosti a trvá přes 4 hodiny. Doporučují se kvalitní boty, protože šlapete v kamenech a v nerovném terénu. Na okruh I. a II. postačují i tenisky. Pokud Vás přepadne v pevnosti hlad, je zde restaurace, tak že hlady a žízní nezemřete. Zaparkovat se nechá přímo u pevnosti. Pokud jste typ, který se rád kochá pohledem na krajinu, tak odbočte v Suse a jeďte do Fenestrelle přes Cole Fenestre. Jela se tudy v 90.letech i Tour de France. Je to úžasný pohled na hory a serpentýny, kterými musíte projet.Hanka

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 15.3.2010 20.03 , Komentáře (1)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Monte Festa

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže