 |
(Itálie) – Alpský val – Pinzano al Tagliamento, Dignano, San Vito al Tagliamento Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2010) objekty pro tankové věže, kopule a zvony, panzernesty Po druhé světové válce vzniklo na východní hranici Itálie několik linií stálého opevnění s výzbrojí v pancéřových prvcích. Nejvíce v týlu se nacházela „žlutá linie“ na řece Tagliamento. |
To nejzajímavější: věž tanku Sherman a tři Panzernesty v uzávěru Pinzano a věže Sherman v uzávěrech Ragogna a San Michel al Tagliamento (pravděpodobně jediné dochované exempláře) německý pancéřový úkryt OT-Stahlunterstand v uzávěru Villa Teresa poválečná tvrz s velitelským stanovištěm a zvonem v uzávěru Trasaghis |
| The last Italian defence line, designed to protect Italy against any attack from the east, has been located at Tagliamento river. It was built during the Cold War, because the older fortifications (Alpine Wall), were lost with the Italian eastern territories, ceded to Yugoslavia. The line consisted of strongpoints with machine gun nests (M4 Sherman rebuilt to be the MG turrets, WWII German Panzernests and large italian armoured cupolas for two MG’s) and anti-tank bunkers (M4 Sherman Firefly turrets, M26 Pershing turrets and whole M26 Pershing tanks – with its engines removed). Every strongpoint has its own underground command post with observation cupola. Allmost all the bunkers were destroyed during 2010-2012 to scarp the metal parts. The article describes the preserved parts of the line. |
Po druhé světové válce se Itálie, stejně jako ostatní demokratické země, obávala útoku států sovětského bloku, které disponovaly silnými obrněnými jednotkami. Již v roce 1949, bezprostředně po založení Severoatlantického paktu, začala reaktivace a modernizace opevnění na severní hranici, kde bylo k dispozici obrovské množství rozestavěných objektů. Během několika let byly vybrané uzávěry v Alpách bojeschopné, další byly reaktivovány v následujících dvou desetiletích. Podstatně odlišná byla situace na východní hranici, kde se s výjimkou krátkého úseku na severu ocitla celá linie předválečného opevnění na území Jugoslávie. Nová hranice navíc probíhala nižším pohořím Julských Předalp a plošinami Krasu, za nimiž byl rovinatý terén podél řek Torre, Soča a Tagliamento. Nejprve byla vybudována linie podél řeky Tagliamento, označovaná jako „žlutá“, později před ní umístěná „modrá“ linie na řece Soča a hustě rozmístěné pohraniční uzávěry.
Mapa všech nových uzávěrů na východních hranicích, s vyznačením názvů uzávěrů třetí linie. Nahoře jsou vidět nejjižnější uzávěry Alpského valu, z nichž některé byly reaktivovány. Většina aktivních uzávěrů je však již mimo mapu. Dva nejsevernější uzávěry poválečného opevnění jsou již v prostoru původního Alpského valu. V tomto prostoru se nacházela italská opevnění již před první světovou válkou (viz mapa) (O. Filip 2016)
Konstrukce tvrzí z původního Alpského valu, přizpůsobené především horskému terénu, se do nových linií nehodily, stejně jako monobloky (pěchotní sruby), které sice nebyl problém umístit v rovině, ale šlo o obrovské stavby. Většina objektů nového opevnění byly nevelké konstrukce, ukryté pod úrovní terénu, do nichž se sestupovalo schodišti a průlezy. To zaručovalo nejen dobré maskování, ale i ochranu proti tlakové vlně případné nukleární exploze. Nad terén vyčnívaly pouze pancéřové prvky – pozorovací zvony, kulometné kopule, polokopule pro protitankové kanóny a tankové věže. Do opevnění byly přemístěny i německé pancéřové objekty z období 2. světové války (Panzernesty(1) a Stahlunterstandy(2)).
Německé převozné stanoviště Panzernest v bojové poloze s původní výzbrojí, tedy kulometem MG34. Uzávěr je v zavřené poloze před střílnou. Je vidět speciální šlapací ventilátor a komín, nasazený na otvor po ose kola. Z kořistních Panzernestů však zřejmě zmizelo vybavení a Italové je používali bez ventilátorů a komínů. Není jasné, zda vůbec měli k dispozici periskopy. (O. Filip 2017)
Výstavba objektů byla částečně financována z fondů Severoatlantické aliance, takže navzdory tomu, že hospodářská situace Itálie nebyla ještě dlouho po válce příliš dobrá, byla nakonec postavena poměrně velkorysá opevnění. K tomu přispělo i to, že tankové věže, zprvu M4 Sherman(3) a poté M26 Pershing(4), byly k dispozici v podstatě zdarma a část pancéřových prvků zřejmě pocházela ze zásob a z demolovaných opevnění na západě. Nově bylo vyrobeno velké množství čtyřstřílnových kopulí, které se od předválečných typů dosti lišily a polokopulí pro protitankové kanóny, které představovaly zcela nové řešení. Vnitřní vybavení objektů bylo na solidní úrovni, vesměs nechybělo filtroventilační zařízení, odolné pancéřové dveře a ve větších objektech i strojovny s agregáty na výrobu elektrické energie.
Zatímco reaktivovaná opevnění na severu obsazovaly od roku 1962 speciální horské jednotky (Alpini d’Arresto);, nová opevnění na východě měly bránit jednotky uzávěrové pěchoty (Fanteria d’Arresto). Část jednotek tvořily přímo osádky objektů, vycvičené k obsluze pevnostních zbraní, část mužstva, označovaná jako „blízká obrana“ (difesa vicina) měla bojovat v polních postaveních a obsluhovat protiletadlové zbraně, minomety a ruční protitankové zbraně. Objekty byly podle důležitosti rozděleny do tříd A a B. První z nich byly udržovány v pohotovosti, byly vybaveny municí a i když neměly stálé osádky, část jednotek byla ubytována poblíž. Objekty třídy B nebyly plně vybavené a byly pouze pravidelně kontrolovány.
Uzávěry týlové linie u Tagliamenta, které jsou předmětem tohoto článku, se od ostatních poválečných uzávěrů poněkud lišily, neboť se zde nevyskytovaly jednostřílnové kulometné kopule ani polokopule pro protitankové kanóny. Každý uzávěr měl velitelské stanoviště, které bylo obvykle vybaveno pozorovacím zvonem a někdy i další pozorovatelnu se zvonem.. Protitankovou obranu zajišťovaly objekty pro věže nebo celé tanky M26 Pershing (označované „P“), protipěchotní objekty s věžemi z tanků Sherman, přezbrojenými na kulomety a se čtyřstřílnovými kopulemi (označované „M“), nejčastěji v počtu jednoho exempláře na každý objekt „P“ a jednoho až dvou na každé velitelské stanoviště.
Objekt P4 uzávěru Pinzano s tankem M26. Motorový prostor je prázdný a zadní šikmý díl korby vyříznutý, takže se tudy lze dostat dovnitř. Pro srovnání si můžete prohlédnout plán dokonalejšího objektu pro věž tanku M26.
Na rozdíl od Alp, kde silně vyzbrojené a do hloubky členěné uzávěry reaktivovaného Alpského valu, doplněné o nové objekty, dávaly, spolu s těžko průchodným terénem, šanci nepřítele zastavit, očekávalo se od opevnění na východní zpomalení útoku a jeho usměrnění do koridorů, výhodných pro protiútok mobilních jednotek NATO. Pokud by nepřítel prorazil přes opevněné linie, ať již na severu z Rakouska nebo na východě z Jugoslávie, měly jej zastavit také taktické jaderné zbraně. Disponovaly jimi těžké dělostřelecké skupiny, dislokované v Brixenu, Veroně a v Udine. Jejich výzbroj tvořily houfnice M115 a samohybné houfnice M110, přičemž každá ze tří skupin měla pro svých osm houfnic 140 nukleárním granátů ráže 20,3cm (původně W33, později W79), které v době míru skladovali Američané.
Houfnice M115 jedné ze dvou baterií 1. těžké dělostřelecké skupiny „Adige“ při cvičné palbě. Vpravo je vidět letící granát. Dostřel těchto houfnic činil 16,8 km. (zdroj: Wikipedia, volné dílo)
Údržba objektů probíhala až do roku 1993, kdy byla veškerá opevnění vyřazena. Krátce nato byly sešrotovány tanky a tankové věže (s výjimkou části kulometných věží Sherman). Zvony, polokopule a kopule zůstaly na místě, stejně jako část Panzernestů. Unikátní podoba opevnění, používajícího pancíř v míře, nemající jinde obdoby, se mu však stala osudnou. V letech 2012-13 byla drtivá většina objektů brutálně zlikvidována při komerčním trhání pancéřových prvků, které mělo i kriminální pozadí. Tento osud postihl i pevnostní střelnici na pláži v Bibione. V následujícím textu jsou popsány některé úseky opevnění podél řeky Tagliamento, které byly součástí poslední linie obrany a obsazovaly je 73. a 74. pluk uzávěrové pěchoty. Dochovalo se zde jen málo objektů, a to především v uzávěru Pinzano, kde je zachránila existující naučná stezka a též dvě poválečné „tvrze“, které nestálo za to vykrást, neboť mají minimum pancéřových prvků.
Uzávěr Trasaghis
Uzávěr byl vybudován v ústí údolí Cavazzo, aby vytvořil další linii za modernizovanými tvrzemi uzávěrů Cavazzo C. – Cuel di Mena Portis. Zprvu zahrnoval jen Panzernesty, tři celé tanky M26 v zapuštěných postaveních a dvě malé tvrze, vybavené 10,5cm kasematními kanóny za pancéřovými deskami. V souvislosti s výstavbou dálnice, která narušila palebné sektory, byly na konci 70. let zrušeny kanónové objekty a na strop východního byla osazena věž tanku M26, taka aby vyčnívala nad násep dálnice. Pěchotní obranu zesílily tři objekty s čtyřstřílnovými kopulemi. Tvrzi na západním křídle dostala pozorovací zvon, aby posloužila jako velitelské stanoviště uzávěru. V nedávné době byly zničeny všechny objety s pancíři, s výjimkou pozorovacího zvonu.
Nad hřbitovem, u něhož lze zaparkovat, leží nesmírně zajímavá poválečná tvrz s kulometnými objekty M7 a M8. Její interiér je přístupný vchodem na severní straně, k němuž dojdete po pěšině za hřbitovní zdí. Tvrz vznikla v místě, kde byly dvě kaverny, zřejmě vybudované Němci na konci druhé světové války. Ty byly propojeny podzemními chodbami a v jedné z nich byl vybudován objekt pro 10,5cm pevnostní kanón. Během modernizace byl kanónový objekt změněn na strojovnu, takže zůstaly jen kulomety ve střílnách. Pokud by byly dveře uzavřeny, lze se dostat dovnitř i poklopem vedle zvonu, k němuž se vydrápete po svahu od zmíněného vchodu.
Asi 200 metrů jižně od tvrze, v téže skalní stěně, je kulometný objekt M6 s pěkným interiérem. Vstup je vpravo pod střílnou a je dosti nenápadný.
Objekt P3 s 10,5cm pevnostním kanónem, který nahradila věž tanku Pershing, je bohužel uzavřený. Lze vyjít na pahorek a prohlédnout si jeho rozměrný strop se zavařenými vstupními poklopy. Zajímavé je, že i tento objekt zřejmě využil existující kavernu.
Mramorová desk s mosaznými písmeny u vchodu neobsahuje citát slavného vojevůdce, ale banální varování před narušením vodovzdorné omítky. (OF 2015) |
Konec sálu velitelství s nezbytným nábytkem, schodištěm ke zvonu a dveřmi, za nimiž jsou další objekty a chodba k jižnímu východu. (OF 2015) |
Sál pro agregát, vytvořený v původní kasematě pro 10,5cm kanón. Na stropě se dochoval jeho manipulační jeřáb, roura vede ven skrz zazděnou střílnu. (RH 2015) |
Zamaskovaný pozorovací zvon tvrze. Použití průzorů umožňovala zvedací okénka. Nejvyšší hora v pozadí je Monte Festa s důležitým fortem. (RH 2015) |
Pohled ze zvonu na obrannou lini, ohraničenou na východní straně více než 600 metrů vysokým strmým svahem. (OF 2015) |
Kulometný objekt M6 je zasazen do strmého západního svahu údolí o výšce přes 500 metrů. (OF 2015) |
Detail objektu M6. Podobá se předválečným objektům, je však o něco jednodušší, neboť nedisponuje pancéřovou deskou ve střílně. (RH 2015) |
Chodba objektu M6 s ochrannou střílnou. Neobvyklý kruhový tvar se vyskytuje pouze v poválečném opevnění. (RH 2015) |
Uzávěr Sompcornino
Uzávěr je tak rozsáhlý, že měl na každém břehu řeky samostatné velitelské stanoviště. V lokalitě byla již předtím postavena řada starších poválečných objektů, které byly zčásti použity a zčásti vyřazeny pro svou zastaralost. Objekty na březích řeky jsme nezkoumali, protože jsou s největší pravděpodobností jsou zničené a soustředili jsme se na ostrůvek Clapat, přes který vede silnice a železniční trať.
Nejprve sem byly umístěny dva staré 7,6cm kanóny v otevřených postaveních a jeden stejný kanón v kasematě, napojené na podzemní systém, pravděpodobně pocházejí z první světové války. Po modernizaci převzaly potitankovou obranu dva objekty pro tanky M26, zatímco kavernové postavení bylo přestavěno na kulometné a staré kanónové objekty vyřazeny.
Na jižní straně ostrůvku je třeba sjet z hlavní silnice, zaparkovat a projít podjezdem k chatě, vedle níž je uzavřený vstup do podzemí. Na hřebínku je pomník, k němuž vede značená cesta. Nedaleko něj je objekt, v jehož rohu se lze proplazit do zadní části vany, v níž byl celý tank M26, není to ovšem nic pohodlného. Následují dveře do soustavy šachet s žebříky, vedoucí do spodní úrovně podzemí. V ní byl úkryt pro pěchotu a v čelní části kulometný objekt, zabudovaný do skalního srázu.
Vchod do tvrze pochází z první fáze výstavby, tedy již z období krátce po válce. (RH)
|
Lomená šachta se stupačkami, vedoucí do objektu pro tank M26, neumožňovala rychlý přesun ani dopravu materiálu.. (RH)
|
Hlavní sál s neobvyklou křížovou klenbou pochází též z první fáze výstavby. (RH)
|
Na rozdíl od jiných poválečných objektů disponuje kulometný objekt pancéřovou deskou. Původně zde byl objekt pro 7,6cm kanón. (RH)
|
Uzávěr Pinzano
Nachází se v místě, kde je most přes zúžené údolí, těsně vedle hory Ragogna, opevněné za první světové války. U mostu je unikátní pancéřový blokhaus z doby před 1. světovou válkou, který je blíže popsán v tomto článku. Původně zde byly kromě Panzernestů i tanky Sherman, ty však byly nahrazeny tanky Pershing, velitelská stanoviště byla umístěna v kasárnách blokhausu a v nedokončeném tunelu na východním břehu řeky. Část uzávěru na západním břehu zachránila skutečnost, že zde byla zřízena naučná stezka, východní část byla vyplundrována (možná zůstal zvon nad mostem).
PCO – velitelské stanoviště, P – Panzernest, S – věž Sherman, modré kolečko bez značení – kavernový objekt pro kulomet, červené kolečko – objekt pro celý tank Persing, dál na jih je ještě objekt P1. (O. Filip 2022, mapový podklad Mapy.cz)
Parkovat lze u odbočky západně od mostu, odkud pohodlně dojdete k obrovské rozestavěné kostnici, která měla ukrývat ostatky rakousko-uherských a německých vojáků. Hned vedle ní jsou Panzernesty M5 a M4. Nad nimi je pozorovací zvon velitelského stanoviště, objekt M1 s věží tanku Sherman a zasypaný objekt P4 pro tank Pershing. V týlu je ještě Panzernest M6 a u něj další zákop P3 pro tank. Podařilo se nám napůl otevřeným poklopem slézt na schodiště do velitelského stanoviště, které je atypické svými podzemními chodbami. Je možné, že bylo vestavěno do nějaké kaverny z první světové války. Do horního podlaží se zvonem vede vysoká šachta s notně rezavými stupačkami. Od věže Sherman sestupuje schodiště naučné stezky ke kavernovému objektu pro kulomet M2, který je přístupný. Stejný objekt M3 je pod starým pancéřovým blokhausem, s nímž je spojen šachtou, ale přístup do blokhausu je kvůli strmé skalní stěně velmi nebezpečný.
Interiér kavernového postavení M2 u mostu. Ruční ventilátor ve výklenku sloužil pro přívod vzduchu do dýchacích masek obsluhy. (RH 2010) |
Střílna pro kulomet v postavení M2. Po stranách byly navijáky pro manipulaci s maskovacími okenicemi, dole jsou přípojky pro dýchací masky. (RH 2010) |
Panzernest M5 je kvůli zvýšení deprese osaazen šikmo. (O. Filip 2022)
|
Interiér Panzernestu M5 s poličkami na munici a nářadí. (O. Filip 2022)
|
Panzernest M4 s otevřenou střílnou. Dobře jsou vidět manipulační čepy. (O. Filip 2022)
|
Otevřená střílna Panzernestu M4. Její tvar byl upraven z oválného na klíčový, otočný kryt vypadá jako originál.(RH 2015)
|
Panzernest M4 se zavařeným vstupem. Na stropě jsou otvory pro periskopy. (RH 2015) |
Rozebíratelná nástavba objektu M1 s věži tanku Sherman. Písmeno „M“ označuje kulometný objekt, číslo je chybné. (OF 2015) |
Věž tanku Sherman uvnitř nástavby. Původní štít kanónu byl nahrazen deskou s kulometnou střílnou. (RH 2015) |
Strop věže s poklopem a úchytem pro venkovní kulomet. Pravá část čela je zesílena navařenou deskou, zřejmě v rámci modernizace tanku během války. (RH 2015) |
V popředí je vstup do objektu P4 pro tank, vpravo Panzernest M4, na kopečku zvon a nástavba věže Sherman M1. (OF 2022) |
Maskovaný pozorovací zvon. Otvory pro průzory byly zakryty sklápěcími plechovými destičkami. (OF 2022) |
Hlavní sál velitelského stanoviště. Vpravo je chodba k šachtě do horního podlaží, vzadu chodba do severního východu. (RH 2015) |
Výhled na most a horu Ragogna. Tunel na konci mostu sloužil jako velitelské stanoviště, nad byla pozorovatelna se zvonem. (OF 2015) |
Vrchol pahorku se zvonem a objektem M1. V pozadí je hora Ragogna, na níž se v roce 1917 bojovalo o italské baterie.
|
Maskovací domek Panzernestu M6 je zdemolovaný. Otvory pro periskopy jsou chrání před zásahem zvýšený lem pancíře. (RH 2010) |
Villa Teresa (zničený)
Most mezi obcemi Dignano a Spilimbergo bránil uzávěr, přičemž část objektů skupiny „Gruppo Ponte“ byla rozmístěna přímo na náspu silnice SS464. Na ní se nedá zastavit, ale z křižovatky západně od mostu se lze vrátit k řece po polní cestě. Pozorovací zvon bude oproti stavu z roku 2010 nejspíš vytržený a vchod zahrnutý, je však šance, že zůstal poklop nouzového východu v prohlubni na východní straně objektu. Zde byla hluboká šachta a průlez s masivními dvířky, vedoucí do německého pancéřového úkrytu „OT Stahlunterstand Z“, který je obrovskou kuriozitou. Spolu s pozorovacím zvonem tvořil původní velitelské stanoviště skupiny a teprve ve druhé fázi výstavby na něj byl napojen na velký dvoupodlažní objekt. Hned za ním bylo vybudováno starší stanoviště 1. družstva, taktéž s německým úkrytem OT Stahlunterstand A a betonovým okopem pro tank Sherman Firefly, jeho stav ale neznám.
Demoliční kobky v pilíři mostu poblíž velitelského objektu „Ponte“. (OF 2010) |
Čelní stěna německého pancéřového úkrytu o síle 7 cm s nouzovým výlezem. Dřevěná podlážka byla nutností kvůli kruhovému tvaru podlahy. (RH 2010) |
Hlavní vchod do pancéřového úkrytu kruhového průřezu. Původní objekt se skládal pouze z této chodbičky, pancéřového úkryt a šachty se zvonem (vstup vlevo) (RH 2010) |
Detail masivních dvířek nouzového východu z pancéřového úkrytu. (RH 2010) |
Interiér horního podlaží nového velitelského objektu. Jsou vidět typické „lodní“ plynotěsné dveře a protistřepinová mříž. (RH 2010) |
Neobvyklým prvkem nového velitelského stanoviště jsou ocelové točité schody mezi patry.
|
San Michel al Tagliamento
Nejjižnější uzávěr linie je neobvykle daleko od sousedního uzávěru Bolzano a z velké části přežil šrotování, zřejmě proto, že se jako jediný nachází v jiném regionu. Jeho hlavním úkolem byla obrana města s důležitým silničním a železničním mostem. Přímo u silničního mostu jsou objekty M5, M4 a M3 pro čtyřstřílnové kopule nového typu, z nichž poslední je spojen s velitelským stanovištěm, které disponuje i pozorovacím zvonem. Na jeho místě se původně nacházel jen pancéřový úkryt německého původu (OT-Stahlunterstand), který byl po výstavbě velkého objektu napojen na přístupovou chodbu.
Schematické znázornění instalace úkrytu OT-Stahlunterstand do italského opevnění. Tmavší beton je původní objekt, světlejší je přístavba při rozšiřování stanoviště. Podoba betonu v řezu je pouze odhadnuta. Vlevo je nouzový východ, řez je směřován směrem k němu. (O. Filip 2022)
Na hrázi se asi 600 metrů severně nalézají ještě objekty M2 a M1 pro stejné kopule. Protitankovou obranu zajišťovaly tanky, zapuštěné v objektech P2 a P1, z nichž zbyly jen vany, vyplněné zeminou.
Úplně na severu je objekt M11 s kopulí starého typu, nejspíše jedinou, která na této linii přežila řádění obchodníků se šrotem. V týlu, nedaleko fotbalového hřiště je objekt M8 s věží Sherman. Pokud zaparkujete u hřbitova, můžete přes přejezd a louku dojít k objektu …. s další věží Sherman, která je ukrytá v plechovém domku, do něhož lze nahlédnout jen seshora. Další týlové objekty jsem v husté zástavbě a vegetaci nenašel.
V Latisaně na druhém břehu řeky Tagliamento byl již o něco dříve plánován uzávěr s devíti věžemi Sherman a dojicí Panzernestů, ale je otázkou, co bylo skutečně postaveno. V nedávné době byl k nalezení pouze pozorovací zvon u nádraží a několik dalších drobných pozůstatku.
Objekt M5 s kopulí, ukrytou ve standardním plechovém domečku a za ním stejný objekt M4. Oba mají bohužel zavařené všechny spoje dvířek.
|
Pahorek s velitelským stanovištěm (PCO) a kopulí M3. Sloup v popředí je zbytkem honosné vily, kterou zničilo americké a německé bombardování mostu.
|
Čtyřstřílnová kopule „nového typu“ s pozůstatky maskovacího domečku. Střílny zakrývají posuvné pancéřové uzávěry o síle 5 cm.
|
Pozorovací zvon velitelského stanoviště. V pozadí jsou dva hlavní vchody, v popředí šachta nouzového východu s poklopem.
|
Objekt M2 s čtyřstřílnovou kopulí, taktéž umístěný na vrcholu protipovodňové hráze.
|
Jelikož byl objekt P1 ve svahu, musela být v jeho týlu pro hladký pohyb posádky kolem tanku vytvořena ocelová plošina.
|
Kopule objektu M11 je atypicky maskována zděnou stavbou.
|
Detail kopule „starého typu“ objektu M11 s typickým kulovým uzávěrem střílny. Tento typ pancíře pochází z Alpského valu.
|
Detail kopule „starého typu“ objektu M11 s typickým kulovým uzávěrem střílny. Tento typ pancíře pochází z Alpského valu.
|
Věž M8 u fotbalového hřiště. Stejně jako u Panzernestu jsou doplněny příruby pro hadice nejasného účelu.
|
Detail upravené masky věže. Kanón byl nahrazen speciální vložkou se střílnou pro kulomet, ostatní otvory byly zavařeny.
|
Věž Sherman M6 v maskovací nástavbě. Jednalo se o novější verzi tanku.
|
Další uzávěry (zničené)
Uzávěr Rosa východně od města San Vito al Tagliamento měl objekty přehledně rozmístěné na protipovodňové hrázi a v roce 2010 byl ve výborném stavu, dnes vše sešrotováno. Směrem na jih se kromě kopulí a Panzernestu nacházelo velitelské stanoviště skupiny Case Rota se zvonem, velká plechová garáž, v níž byl celý tank (vzácný italský M15/42 z meziválečného období). Šance by mohla být o něco dále, neboť jižní velitelský objekt skupiny Braia Bottari měl jen šachtu pro neosazený pozorovací zvon (podle otvorů pro šrouby se mělo jednat o poválečnou verzi zvonu), takže možná ušel pozornosti. Vedle šachty byl poklop nouzového východu, který vedl do perfektně dochovaného interiéru.
Uzávěr San Paolo s hustě rozmístěnými objekty je již zlikvidován, ponechávám zde alespoň fotografii z roku 2010, kdy byla opevnění ještě netknutá.
Objekt se čtyřsřílnovou kopulí u San Vito al Tagliamento. V popředí je varovná tabule, která byla u každého objektu. (RH 2010) |
Nedaleký Panzernest na protipovodňové hrázi, maskovaný zděným domečkem. (OF 2010) |
Plechová nástavba na betonovém okopu pro tank M15/42. Podle označení „M“ byl vybaven pouze kulometem. (OF 2010) |
Hlavní místnost velitelského stanoviště uzávěru Rosa. Na stěně je stolek a lavice pro štáb ve složené poloze. (RH 2010) |
Zamaskovaný objekt s kulometnou kopulí u San Paolo, v pozadí je vidět objekt s demontovanou tankovou věží. (OF 2010) |
Poznámky:
(1) Panzernest bylo německé pancéřové kulometné hnízdo o váze 1,4 t, které bylo možné snadno dopravovat na kolech, která se zasunula do otvorů na boku. Uvnitř bylo místo pro dva muže (z nichž jeden poháněl šlapací ventilátor), lafetu s kulometem a dokonce i malá kamínka. Panzernesty byly často používány v německých liniích v Itálii (například na Gustavově linii) a odtud je také získala italské armáda pro poválečné využití. Zřejmě však chyběla většina vnitřního vybavení, především ventilátory. Naproti tomu byly italské Panzernesty, označované jako “Tipo A” vybaveny telefonními přípojkami. Zajímavé informace o zkouškách Panzernestů v Československu najdete v článku M. Dubánka: Převozné pancéřové kopule K2 a K3, in: Novodobé fortifikace 8/2004, str. 44-51.
(2) Objekt pochází ze stejné koncepční série rychlostavného opevnění, jako Panzernest a pancéřový objekt pro věž tanku Panther. Varianta A má tvar válce o vnitřním průměru 2,4 m a délce 3,3 m, má 7 cm silnou čelní stěnu a 4 cm silnou stěnu týlovou, tlouštka válcové části je zřejmě také sedm centimetrů . Objekt má pouze místnost pro 7 osob, menší místnost na výstroj a předsíň, přičemž váží kolem dvaceti tun, takže je to pozoruhodné plýtvání materiálem. Bližší podrobnosti najdete v článku – M. Śledziński: Niemecki przewożny stalowy schron bierny – OT Stahlunterstand typ Z“, in: Infort 21 (1/2004). U řeky Tagliamento se objevily i objekty OT Stahlunterstand A, které mají svislé stěny a strop ve tvaru lomeného oblouku.
(3) Věže tanků Sherman, vyzbrojené zastaralými 7,5 cm kanóny, byly přestavěny. Kanón byl demontován a přes vzniklý otvor byla navařena silná pancéřová deska se střílnou pro kulomet MG 42/59, připomínající střílny v pancéřových prvcích pevnostních objektů. Díky pevnostní lafetaci mohl kulomet střílet v určitém odměru, aniž by bylo nutné otáčet věží. Původní otvory pro tankový kulomet a zaměřovač byly zaslepeny. Tanky Sherman Firefly, vybavené podstatně výkonnějším britským kanónem QF 17-pounder ráže 76,2 mm, byly používány s původní výzbrojí, ale na nových liniích byly vesměs nahrazeny tanky Pershing nebo jejich věžemi.
(4) Věže tanků M26 Pershing, byly využívány bez podstatnějších změn, neboť jejich 9 cm kanóny měly slušný výkon. V jednodušší verzi byl celý tank s demontovaným motorem umístěn do zahloubeného betonového stanoviště s několika dalšími místnostmi. Kvalitnější verze využívala pouze věž, instalovanou na velkém objektu, který měl vlastní strojovnu s dieselagregátem, kobku na vystřílené nábojnice, několik místností pro posádku, dva vchody se schodišti a nouzový výlez s žebříkem. Výjimečně mohl být použit i objekt pro celý tank Sherman, v tom případě však bylo nutné zdemolovat boční stěnu a postavit ji znovu, protože tank M26 je širší. Je znám i případ, kdy byl nový objekt pro Pershing postaven přímo ke stěně původního objektu pro Sherman.
(5) Na uzávěrech u řeky Tagliamento je zajímavé, že některé vznikly ve dvou fázích. V té první, zřejmě v padesátých letech, byla využívána originální německá stanoviště Panzernest a Panzerunterstand, celé tanky M4 Sherman Firefly se 7,6cm kanóny v betonových okopech, věže tanků Sherman s částí korby (scafo ridotto), přezbrojené na kulometné a také otevřená postavení s kulomety, starými 7,6cm kanóny a 10,6cm bezzákluzovými kanóny (in barbetta). Vzhledem ke strmým svahům se objevily i kavernové objekty pro kulomety s primitivními betonovými střílnami a v jednom uzávěru i objekty s poválečnými pevnostními kanóny 105/25 za pancéřovými deskami. Ve druhé fázi, která reagovala mimo jiné na výstavbu dálnic, převzaly protitankovou obranu 9cm kanóny tanků M26. Pěchotní obranu podstatně zesílily čtyřstřílnové kopule „nového typu“ a velení zajistily velké podzemní úkryty, vybavené pozorovacími zvony a několika radiostanicemi. Ze starších objektů zůstaly aktivní především kulometné věže Sherman a část Panzernestů.
Opevnění jsou dobře dostupná po dálnici přes Klagenfurt. Zásadním pramenem pro návštěvu uzávěrů jsou knihy ze série Quaderni d’Arresto, které lze levně zakoupit ve formátu pdf. Knihy obsahují především fotografie a mapky, takže dobře poslouží i čtenářům, neznalým italštiny. Jejich autor stihl na fotografovat většinu uzávěrů před jejich likvidací nebo během ní, takže informace, co se dochovalo, v publikaci bohužel nenajdete.
stav: červen 2010 (Rosa, Dignano, San Paolo), září 2015 (Trasaghis, Sompcornino), srpen 2018 a červen 2022 (san Michel al Tagliamento), červen 2022 (Pinzano)
Fotografie: R. Hrabčák 2010 a 2015 (RH), O. Filip 2010, 2015, 2018 a 2022
Literatura:
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 7 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 8 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 9 (e-kniha)
C. Vermeulen: Fortweb
F. Brouwers: Feststestellungen zum MG-Panzernest, in: Fortifikation č. 21/2007
N. Short: Tank Turret Fortification, Crowood Press, Marlborough 2006
M. Tosi: il portale della Fanteria d’Arresto
Wikipedie: Vallo Alpino
Ten památník v Pinzano al Tagliamento měl sloužit jako kostnice pro 30 000 rakouských a německý vojáků padlých v 1. sv. válce. Asi na počest ofenzhivy u Caporreta (Kobaridu) Leč nikdy nebyl dostavěn. Posléze sloužil i jako vojenský objekt během studené války.