(Švédsko) – Smygehamn (Trelleborg) Napsal: O. Filip lehké objekty Na konci 30. let 20. století byla nejohroženější jihozápadní část neutrálního Švédska opevněna linií lehkých objektů, umístěných na potenciálních vyloďovacích plážích nebo v důležitých přístavech. V období studené války byla linie dál zesilována.

Linie opevnění, která se původně nazývala Skåneská linie (Skånelinjen), je dnes běžně označována jako „Per-Albinova linie“, a to i ve švédské odborné literatuře. Tento populární název je odvozen ze jména ministerského předsedy Per Albina Hanssona, který svou funkci vykonával po celou druhou světovou válku. Originální název vycházel z označení kraje na jihozápadě země, po jehož pobřeží se táhne většina délky linie.

Linie se skládala výhradně z malých objektů, rozmístěných podél jihovýchodního a jihozápadního pobřeží Švédska v délce kolem 500 kilometrů. Těchto lehkých objektů bylo od roku 1939 postaveno přes tisíc a vytvořily tenkou a nepříliš odolnou linii, která měla ztížit případné německé či spojenecké vylodění, v období studené války pak vylodění jednotek některého ze znepřátelených bloků. V případě přístavů byla opevnění členěna více do hloubky s využitím zastavěného terénu. Typově shodné objekty byly budovány i na důležitých místech pobřeží a ostrovech v jiných částech Švédska, stejně jako na největším švédském ostrově Gotland. Dnes jsou tyto objekty běžně označovány jako opevnění Per Albinovy linie, i když geograficky nejsou její součástí.

Nejdůležitějšími typovými objekty byly objekty KSP (Kulsprutevärn) pro boční palbu kulometů, jichž bylo postaveno kolem 550 kusů. Většina z nich byla vybavena malým pancéřovým zvonem o síle stěn 3 cm, přičemž objekt KSP I pro dva kulomety byl jednostranný, zatímco ostatní typy byly oboustranné. Objekt typu KSP II se od modernějšího KSP III mírně lišil tvarem a úhlem os střílen obou kulometů. Nejsilnější výzbroj měl typ KSP IV pro tři kulomety, stejně jako výjimečně se vyskytující typ KSP VII. Protitankové objekty PV (Pansarvärskanonvärn) měly malý zvon a střeleckou místnost s pozorovacím průzorem a střílnou pro boční palbu polního protitankového kanónu 37 mm m/38⁽¹⁾, který vjížděl dovnitř pancéřovými vraty. Výjimečně se vyskytovaly také protitankové objekty pro 2 cm automatický kanón, které lze snadno identifikovat podle rozměrné pancéřové desky se střílnou. Dělostřelecké kasematy KAN (Kanonvärn) byly jednoduché stavby s velkou střeleckou místností a v betonu vymodelovanou střílnou pro 7,5 cm nebo 8 cm kanón. Zbraň byla do objektů opět transportována vraty v opačné stěně. Stavěny byly také úkryty (Skyddsvärn), zapuštěné pod povrch, nebo zakryté záhozem, a to buď ve tvaru kvádru, kopule (Kupolskyddsrum), nebo válce (Rörskyddsrum). Jednoduché pozorovatelny OBS (Observationsvärn) měly pouze jednu místnost s průzory, vymodelovanými v betonu.

Specifická byla obrana přístavů, například Mälmo, Trelleborgu a Karlskrony, kde byly objekty rozmístěny v husté městské zástavbě. Mnoho z nich bylo zabudováno přímo do suterénů domů přičemž se jednalo nejen o objekty kulometné, ale dokonce i o objekty pro protitankové kanóny, souhrnně označované jako „objekty v budovách“ (Fastighetsvärn). Jejich tvar byl samozřejmě závislý na tvarech místností nebo nároží budov, střílny byly proraženy těsně nad chodníky a zamaskovány. Volně stojící objekty ve městech (Stadsvärn), ačkoli se v základních rysech podobaly objektům na pobřeží, měly nestandardní půdorysy a rozmístění střílen, což bylo vyvoláno nutností vést palby do různých směrů podle místních podmínek (nikoli podél rovných pláží) a také nutností jejich maskování jako drobných staveb. S tím souvisí i to, že v naprosté většině případů neměly u střílen ochranná ucha a střílny byly často vytočeny tak, že jejich osa nebyla kolmá na stěnu. Na rozdíl od typových objektů na pobřeží byly vyzbrojeny různým počtem a kombinacemi protitankových kanónů, kulometů a automatických pušek v počtu jedné až tří zbraní. Některé volně stojící městské objekty měly běžné malé pancéřové zvony, umístěné na vyvýšeném místě stropnice. Část těchto objektů měla přesný kruhový půdorys se třemi střílnami a vyvýšeným zvonem uprostřed stropu, což bylo řešení, které projektantům umožňovalo největší volnost při určení úhlů paleb, neboť střílny bylo možné umístit kamkoli.

Stavěny byly i speciální objekty pro ovládání minových polí (minstation) s pancéřovými zvony nebo výsuvnými periskopy, otevřená postavení pro protiletadlové kanóny a různé menší objekty, například betonové věžičky pro kruhovou palbu typu Ksp F, mezi jejichž pěti střílnami bylo možné přemisťovat kulomet na otočné lafetě, malé objekty se střílnami pro automatické pušky, a podobně.

Bojové objekty byly vybavovány pancéřovými zvony několika typů, jejichž společným rysem byl malý průměr a pouhé 3 centimetry silné stěny, které tak chránily jen proti ručním zbraním. Menší verze zvonu měla jen úzké průzory, větší verze měly čtvercové střílny, chráněné buď vnitřními posuvnými uzávěry nebo zvenku malými odklápěcími okenicemi.

V období studené války byly objekty dál aktivní, ale vesměs na nich byly prováděny jen drobné úpravy, například přístavby vchodových chodbiček. Část objektů na strategicky důležitých místech byla rozšířena o přístavby, na nichž byly instalovány věže z vyřazených tanků, vyzbrojené 7,5 cm kanóny. Jednalo se o řešení velmi úsporné, neboť přístavby se skládaly pouze ze studny pro věž o průměru dva metry, chráněné metr silnou stěnou, zakotvenou do železobetonu původního objektu a se samostatným vchodem. Nejprve se jednalo o věže tanků Stridsvagn m/42⁽²⁾, později byly používány i věže z modernějších tanků Stridsvagn 74. Používány byly také věže „československých“ tanků Stridsvagn m/41⁽³⁾, zřejmě však jen v méně exponovaných místech, jako byla obrana letišť. Kromě zástavby do starších objektů byly pro některé věže budovány i nové objekty. Stavěny byly také objekty pro moderní 7,5 cm poloautomatické kanóny na pevnostní lafetě (7.5 cm pvkan m/43), vybavené těsnící polokoulí, osazenou v pancéřové desce. Výskyt těchto zajímavých objektů je z dostupné literatuře patrný pouze na ostrově Gotland.

Po deaktivaci byly objekty na pobřeží ničeny jen zřídka a byly pouze uzavřeny, objekty ve městech však z naprosté většiny padly za oběť civilní výstavbě. Tankové věže byly sešrotovány s až překotnou horlivostí, takže zřejmě zůstala jen věž u Helsingborgu, která je spravováno asociací Beredskapmuseet, ale mimo organizované prohlídky je ukrytá pod laminátovým překrytem.

Pěkný a dobře dostupný úsek SMYGEHUK s ukázkami většiny základních typů najdete poblíž obce Smygehamn, kde je zároveň nejjižnější bod Švédska. K nejzápadnějšímu z objektů, které jsme navštívili, dojdete směrem na západ z parkoviště pro návštěvníky zmíněné geografické zajímavosti. Jedná se o hezký objekt KSP I (55 20 20; 13 21 56) pro boční palbu dvou kulometů ve verzi bez zvonu, k němuž byla po 2. světové válce přistavěna část, vybavená tankovou věží a zřejmě také došlo k zesílení čelní stěny, která nebyla opatřena záhozem.

Další tři objekty se nachází v zálivu západně od malého přístavu, asi 700 metrů západně od předchozího objektu. Uprostřed je dělostřelecká kasemata typu KAN č. 247 ( 55 20 17; 13 21 21) pro 7 cm nebo 8 cm kanón s malým pozorovacím zvonem. Blízkou obranu kasematy zajišťovaly střílny pro ruční zbraně. Do objekt se dá dostat střílnou a prohlédnout si obloukové kolejnice pro pohyb lafety na podlaze a pancéřová vrata pro vjezd kanónu. Z každé strany pak kasematu chrání jednostranné kulometné objekty typu KSP I, vybavené stejnými pozorovacími zvony. Západněji umístěný objekt má otevřená mřížová vrata, takže se dá dostat do vstupní chodbičky, odkud je přístupný i zvon. Dochovala se zde i hlásná roura, která zajišťovala spojení mezi pozorovatelem a posádkou ve střelecké místnosti.

(Asi 300 metrů západně je skupina šesti objektů, která zahrnuje tři objekty kulometné, z nichž č. 250 (55 20 16; 13 20 47) má poválečnou dostavbu pro tankovou věž a tři úkryty.)

K dalším objektům jsme vyráželi z parkoviště (55 20 35, 13 19 38) v týlu pozorovatelny. K typové pozorovatelně č. 254 (typ OBS 1 se dvěma průzory) lze dojít po polní cestě, ale její interiér není přístupný. Od ní je vidět objekt typu KSP I č. 253 se zvonem, který má bohužel zakryté střílny. Následuje velmi pěkný objekt PV č. 252 pro protitankový kanón, který má zvon, střílnu pro blízkou obranu a podobně jako výše popsaná dělostřelecká kasemata i dvoukřídlá pancéřová vrata pro vjezd kanónu. Do objektu se dá dostat dovnitř střílnou. Fotogenický je i následující objekt KSP I č. 251 (55 20 25; 13 20 14), který má jako jediný z navštívených kulometných objektů otevřený vchod. Uvnitř jsou k vidění pozůstatky jednoduchých střeleckých stolů a také konstrukce z traverz, zvyšující odolnost pancéřových dveří proti tlakové vlně, která zřejmě pochází až z poválečného období.

(Západně od pozorovatelny pokračuje souvislá linie objektů, které v některých místech tvoří skupinky. Několik objektů včetně typu PV je na souřadnicích (55 20 34; 13 19 17), několik objektů je dalších 500 metrů západně (55 20 31; 13 17 45) a tak dále.)

(Za průzkum by stála i lokalita střelnice a zkušebního polygonu Kabusa skjutfält (cca 55 24 46, 13 59 38), která leží asi 40 kilometrů východně od popisovaného úseku Smygehuk (východně od města Ystad). Podle dostupných fotografií je zde několik objektů se zvony, poškozené tankové věže, možná i další zajímavosti, přičemž mimo dobu střeleb, které se konají velmi zřídka, by měl být prostor přístupný.)

Strop objektu KSP I se zabetonovanou šachtou pro věž tanku Strv 42 (poblíž nejsevernějšího bodu Švédska). (RH)	Pozorovací objekt OBS se dvěma průzory. (RH)	Objekt typu KSP I č. 253. Je vidět jedna z kulometných střílen, ochranné ucho a jeho betonové zesílení, které nahrazovalo zához. (RH)
Interiér malého pozorovacího zvonu. Pozorovatel stál na stupačkách, uchycených ve stěně a držel se madel ve zvonu. Spojení se střeleckou místností zajišťovala hlásnice. (RH)	Boční stěna objektu PV s vraty pro vjezd protitankového kanónu. Pozorování zajišťoval malý zvon a obranu týla střílna pro ruční zbraň.	Kulometné střílny objektu KSP I, který kryl malý záliv s dělostřeleckou kasematou. (RH)
Střílna pro kanón v objektu KAN. Jedná se o starší typ s obloukovou stěnou. (RH)	Interiér objektu KAN. Na podlaze jsou kolejničky pro pohyb lafety a vjezd, z něhož bylo při použití nutné demontovat svislou traverzu. Vlevo jsou dveře do šachty zvonu, vpravo střílna pro ruční zbraň.	Týl objektu KAN s vraty a střílnami pro blízkou obranu. Nad stropem vyčnívá zvon a nasávací potrubí ventilace. (RH)
Trojice objektů v zálivu. V popředí jednostranný objekt KSP I se zvonem a dvěma kulomety, za ním dělostřelecká kasemata a v pozadí opět objekt KSP I.	Detail malého pozorovacího zvonu objektu KSP I. Tento typ zvonu měl vnější průměr jen kolem 65 cm. (RH)	Boční stěna jednostranného objektu KSP I č. 251. Dobře je vidět betonem zesílený zához. Vstupní chodbička byla pravděpodobně dostavěna až po válce. (RH)
Iinteriér střelecké místnosti objektu KSP I s pozůstatky střeleckých stolů pro těžké kulomety. Střílny bylo možné uzavřít jednoduchými okenicemi.	Příklad většího typu pozorovacího zvonu (ostrov Öja jižně od Stockholmu). Průzory zřejmě umožňovaly i nouzové použití ruční zbraně. Většina exemplářů neměla rovný, ale vyklenutý vrchlík.	Věž tanku Strv 42, která byla typickou poválečnou zbraní opevnění. Zajímavostí jsou dvě střílny pro těžké kulomety vedle 7,5 cm kanónu. Expozice „Beredskapsmuseet“.
Věž modernějšího tanku Strv 74 se 7,5 cm kanónem. I tyto věže byly hojne užívány v opevnění. Expozice „Beredskapsmuseet“.	Příklad „městského objektu“, konkrétně M 72 v Malmö. Dobře je vidět obdélníkový půdorys objektu se zvonem, umístěným na vyvýšeném místě stropu. (GSV)

Poznámky:
(1) Protitankový kanón ráže 37 mm firmy Bofors byl základní protitankovou zbraní švédské armády a tedy i opevnění, neboť žádný speciální pevnostní kanón nebyl ještě dlouho po 2. světové válce vyvinut. Jeho 0,7 kg vážící průbojný granát prorážel na 100 metrů 40 mm silný pancíř a na 600 metrů pouze 15 mm silný pancíř (údaj platí pro pancíř skloněný 30% od svislé osy). Kanón byl úspěšným vývozním artiklem a některé země jej vyráběly licenčně, v Polsku byl používán i v opevnění, a to především v polní verzi a byl z něj také vyvinut kasematní kanón pro polské pěchotní sruby.

(2) Střední tank Stridsvagn m/42 o váze 22,5 tuny byl zaveden v roce 1941. Jeho výzbroj tvořil 7,5 cm kanón m/41 a čtyři kulomety. Tanky byly vyřazovány v průběhu padesátých let, kdy je nahrazovaly především britské tanky Centurion (pod označením Strv 81). Věže byly použity v opevnění, většina koreb byla přestavěna na tanky Stridsvagn 74, vybavené moderní věží s kanónem 7,5 strv 74. Tyto „staronové“ tanky byly vyřazeny na začátku osmdesátých let a jejich věže opět putovaly do opevnění.

(3) Tank Stridsvagn m/41 byl švédskou licenční verzí československého tanku LT38, od něhož se liší jen málo, především použitím pohonné jednotky Scania-Vabis a kanónu 37 mm Bofors m/38. Tanky byly vyřazovány v průběhu padesátých let, věže byly použity v opevnění a korby přestavěny na obrněné transportéry Pbv 301 (jeden z těchto transportérů si můžete prohlédnout ve Vojenském muzeu Králíky).

Úsek Smygehuk je pro návštěvu ideální. Objekty nejsou zarostlé a můžete si zde prohlédnout příklady většiny důležitých typových objektů. Při cestě z Česka, ať již pojedete trajektem z Rostocku do Trelleborgu, nebo přes most z Kodaně do Malmö, to sem budete mít velice blízko, což se rozhodně nedá říci o většině ostatních švédských opevnění.

stav: srpen 2010

Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010, Google Street View (GSV)

Literatura:
M. Engelbert: Per Albin Line
L. Högberg: I Per-Albinlinjens fotspår (2) – Sydvästra Skåne, Fort&Bunker 2003
Wikipedia: Skåne Line

Zatím žádné komentáře