Stockholmské souostroví je mimořádně příznivé pro obranu, neboť se skládá z přibližně 25000 ostrovů a ostrůvků, mezi nimiž jsou jen úzké a mělké průlivy, nepoužitelné pro větší lodě. Ty se mohly přiblížit pouze dvěma plavebními kanály, klikatícími se desítky kilometrů mezi ostrovy a následně se spojujícími v jediný. Jím bylo nutné objet ostrov Rindö, a to buď z východní strany průlivem Oxdjupet, širokým pouhých 200 metrů, nebo ze západu průlivem Kodjupet, který je ještě užší, neboť se uprostřed něj nachází další ostrůvek. Díky tomu se mohla téměř všechna opevnění hlavního města po několik století koncentrovat na malé ploše ostrova Rindö a v jeho okolí. Teprve ve dvacátém století byla opevnění posunuta dál od města a nakonec až na ty nejvzdálenější ostrovy.
Kolem roku 1549 nechal král Gustav Vasa částečně zasypat dno širšího průlivu Oxdjupet, takže všechny lodě musely nadále projíždět průlivem Kodjupet. Na ostrůvku v něm pak dal vybudovat jednoduchá opevnění, která byla v průběhu dalších století zesilována. V roce 1612 zde byl zastaven dánský útok, v roce 1719 zdejší opevnění ve spolupráci s nepočetným švédským loďstvem odrazila útok Rusů. V letech 1833-63 proběhla na ostrůvku výstavba zděného polygonálního fortu Vaxholm. V době svého dokončení však už byl zastaralý, což potvrdilo jeho zkušební ostřelování v roce 1872, které provedl dělový člun HMS Hildur, vyzbrojený 24cm kanónem. Jelikož západní průliv svou hloubkou přestal vyhovovat čím dál větším lodím, jeho strategický význam klesl a fort se dochoval v prakticky nezměněné podobě.
I částečně zasypaný východní průliv Oxdjupet byl na začátku 18. století opevněn, a to mohutnou dělovou věží, označovanou jako fort Fredriksborg. Kolem ní byla další opevnění a na pobřeží pod ní dvě menší dělové věže, označované v dobové terminologii jako kaponiéry. Kolem roku 1870 bylo zahájeno odstraňování překážek ze dna a jeho prohlubování. Aby byl náležitě zabezpečen, byl v letech 1870-77 přímo na jeho břehu vybudován pancéřový fort Oskar Fredriksborg s 24 cm kanóny na výklopných lafetách a s kasematami pro těžká děla, chráněná pancéřovými deskami, zakoupenými ve Velké Británii. Na západní straně ostrova vyrostla ještě kamenná reduta Rindö.
Na začátku 20. století byla opevnění obou průlivů zastaralá a proto vznikly moderní objekty, především čtyři pancéřové forty. Nejdůležitějším z nich byl Byviksfortet s hlavní výzbrojí v podobě čtyř 12 cm věžových kanónů, umístěný nedaleko jen o tři desetiletí staršího pancéřového fortu Oskar Fredriksborg. Opačný břeh průlivu Oxdjupet byl chráněn předmostím, vybudovaným v letech 1899-1903, označovaným jako Myttingeská linie (Myttingelinjen). Skládalo se z linie zákopů, úkrytů a překážek, zesílené pěti permanentními bateriemi a dvěma malými pancéřovými forty s věžemi pro 8,4 cm kanóny. U průlivu Kodjupet, jen několik set metrů od fortu Vaxholm vyrostl pancéřový fort „12. baterie“ se čtyřmi věžemi pro 15,2 cm kanóny.
OSTROV VARMDÖN
Myttingeská linie
Nejzajímavější součástí linie jsou oba pancéřové forty. K fortu 3. BATTERI (Myttingefortet) dojdete po lesní cestě ze silnice. Masiv fortu se dá obejít příkopem, vylámaným ve skále, ale všechny vstupy i střílny jsou zabetonované. Po silnici můžete pokračovat dál, odbočit doprava a dojet až k otevřené bráně, kudy vede cesta k fortu 5. BATTERI (Vretafortet), jeho stav je však bohužel stejný.
Z otevřených baterií Myttingeské linie je nejzajímavější 7. baterie pro čtyři 12 cm kanóny, která se nachází 200 metrů severozápadně od věžového fortu Fredriksborg. Je postavena v poněkud solidnějším provedení a má pancéřový pozorovací zvon. Ostatní baterie jsou podobné, obvykle mají centrální úkryt a betonový parapet pro pěchotu s kolejnicemi pro přesun kulometných věžiček.
Fredriksborg
Fort má podobu velké montalembertskě věže, Původně byl vyšší, ale po vyřazení byla horní podlaží ubourána. Přímo pod ním je ještě hranolová dělostřelecká věž.
OSTROV RINDÖ
Oskar Fredriksborg
Pancéřový fort starší generace se skládá ze spodní části na břehu průlivu s mohutnými pancéřovými deskami se střílnami pro těžké kanóny a z horní části, kde byly umístěny tři 24 cm kanóny m/96A na výklopných lafetách(1) a další zbraně v otevřených postaveních za betonovými předprsněmi.
Jak je vidět na snímku fortu z roku 1902, švédové použili nejen pancíře z Velké Británie, ale i speciální britský systém zastření jejich čtvercových střílen namalováním obrovské šachovnice.
Obě části jsou propojeny podzemní chodbou, vyraženou ve skále a z obranného hlediska tvoří jeden celek, neboť je obklopuje souvislá eskarpa. V roce 1942 byly 24 cm kanóny přemístěny do baterie Jarflotta („JF“) a zde byly upraveny na běžnou lafetaci. Zvenku jsou zajímavé především pancéřové desky. Před fortem je vystavena hlaveň 24 cm kanónu a torzo hlavně stejné ráže. O něco dál po břehu je torpédová stanice, z níž zůstaly jen zazděné portály ve skále, betonový pruh pro transport torpéd a výstupek na nábřeží, kde byla volně umístěná torpédová roura.
Byviksfortet
Velký pancéřový fort, označovaný též jako 8. baterie, byl vybudován v roce 1902. Dostanete se k němu buď z pobřežní cesty, nebo ze silnice stoupající kolem týlu fortu Oskar Fredriksborg. Fort byl vyzbrojen čtyřmi věžemi m/97A pro 12 cm kanóny m94/D a třemi věžemi pro 5,7 cm kanóny. Všechny věže pro 12 cm kanóny byly přemístěny do baterie Lidö („LI“), dokončené v roce 1941, v minulých letech byly demontovány a tři z nich uskladněny před fortem Oscar Frederiksborg, v roce 2010 však už zde nebyly. Fort lze obejít příkopem, všechny vstupy jsou bohužel zabetonované. Neobvyklým prvkem je vstupní brána, která prochází jednou z kaponiér a navíc skrz ní vedou koleje.
Rekonstrukce fortu Byviksfortet. Příkop kryla oboustranná kaponiéra, kterou prochází brána a jednostranná v opačném nároží příkopu. Na stropě byly pouze otočné věže a pozorovací zvony. O. Filip 2018
reduta Rindö a fort 12. Batteri
Polygonální reduta je na pahorku naproti fortu Vaxholm. Odbočka z hlavní silnice je značená a přímo u brány reduty je parkoviště. Okolí je vyčištěné a nádvoří je volně přístupné, pěkná je především kaponiéra.
Redura Rindö. Baterie na valu je částečně zavátá sněhem. Arild Vågen CC 3.0
Přímo pod redutou, ve vzdálenosti necelých 100 metrů, je pancéřový fort 12. BATTERI, který byl vybaven čtyřmi věžemi 15,2 cm tornlav m/1900A pro výkonné 15,2 cm kanóny m/98B. Věže byly na konci 30. let demontovány, tři z nich přemístěny na ostrov Öja, kde jsou dodnes, čtvrtá je vystavena u pevnosti Vaxholm. Dojet se dá od přívozu přímo do příkopu fortu. V nejnižším místě eskarpy se dalo vylézt na masiv fortu a prohlédnout si zabetonované šachty věží, dva lehké pozorovací zvony a parapet pro pěchotu, kam byl přístup odolným východem z fortu. Příkop je průchozí, ale všechny vstupy zabetonované.
Na snímku z roku 1933 je věž pro 15,2cm kanón během jejího transportu ze stropu fortu, aby mohla být naložena na loď a odvezena na ostrov Öja.
VAXHOLM
K fortu jezdí kyvadlově placený přívoz z ostrova Vaxön. Pokud jste na Rindö, musíte celý přejet průliv velkým bezplatným trajektem a pak se kousem vrátit zmíněným přívozem. Ostrov s velkou expozicí děl a věží je přístupný zdarma, vstupné se platí pouze do vnitřních expozic. Nejzajímavějšími exponáty jsou čtyři otočné dělostřelecké věže, koncepčně shodné typy z přelomu 19. a 20. století, konkrétně pro kanóny ráží 5,7 cm, 8,4 cm, 12 cm a 15,2 cm(2), z nichž ta největší by pochází z fortu 12. Batteri na opačné straně průlivu, ovšem mezitím si přes půl století pobyla mimo fort, stejně jako vystavená věž pro 12 cm kanón z fortu Byviksfortet.
Pevnost Vaxholm. Arild Vågen CC 3.0
KLOBÁSOVÁ LINIE (KORVLINJEN)
Přístup z moře byl na začátku 20. století zabezpečen solidně, ale nepřítel se mohl vylodil dál od hlavního města a postupovat po souši. V obavách z tohoto nebezpečí vznikly od roku 1904 linie obrany severně a jižně od města, nazývané Klobásová linie, údajně podle typického tvaru betonových objektů. Jejich výstavbu financovaly sbírky Spolku pro stálá opevnění Stockholmu, který se soustředil na jižní frontu a Palmqvistův fond pro stockholmská opevnění, jenž si vzal na starosti frontu severní. Výstavbu prováděly vojenské jednotky. Linie se skládala především z pěchotních objektů, majících tvar kryté chodby s četnými střílnami pro pušky. Tloušťka stěn a stropů činila 1 – 1,5 metru. Jediným vybavením byly plechové dveře a okenice ve střílnách.
Celkový pohled na Västra Arningefortet napovídá, proč se linii říkalo „klobásová“. (PL)
|
Strop objektu Västra Arningefortet s větracími komíny. V tomto případě jde o objektu o půdorysu „T“. (PL)
|
Vchody do objektu jsou chráněny plechovými dveřmi o síle 12 mm. (PL)
|
Detail puškové střílny s malou pancéřovou deskou. (PL)
|
K nejhezčím objektům patří Sundbyfortet, umístěný na skále. (Holger.Ellgaard CC 3.0)
|
Mandalsfortet měl méně typické střílny, umístěné pod krakorcem, který zpevňují kolejnice. (Holger.Ellgaard CC 3.0)
|
Opevnění doplňovaly betonové zákopy se střílnami. Tento se nechází u objektu Lännafortet. (Holger.Ellgaard CC 3.0)
|
Palebné postavění baterie Karby pro 8cm kanón, zpevněné vlnitým plechem. (Holger.Ellgaard CC 3.0)
|
Poznámky:
(1) Kanóny na výklopných lafetách byly instalovány do pevnostních objektů v poslední čtvrtině 19. století, a to až na výjimky pouze v USA, Velké Británii a jejich koloniích. Základním principem bylo využití zpětného rázu kanónu k jeho zasunutí pod hranu barbety, kde byl chráněn před přímou palbou a snáze se nabíjel. Po nabití byly povoleny brzdy a protizávaží zvedlo kanón do horní polohy. Nevýhodou ve srovnání s běžnými kanóny byla značná složitost lafety, menší rychlost palby, daná nutností spouštět a zvedat lafetu při každém výstřelu a také nemožnost dosažení velké elevace, což omezovalo dostřel. Právě rychlost palby a dostřel se postupně staly klíčovými parametry, což znamenalo konec jejich využití. Ve Švédsku byly výklopné lafety (självsänkande vallavettage) použity zřejmě jen pro 24 cm kanóny, a to starší verze ve fortu Oskar Frederiksborg (dva kanóny m/96 na lafetě m/96) a modernější ve fortu Oscar II (dva kanóny m/04 na lafetě m/04).
(2) Ve švédském opevnění byly před 1. světovou válkou instalovány pevnostní otočné věže pro 5,7 cm, 8,4 cm, 12 cm a 15,2 cm kanóny a pro 15,2 cm houfnice. S výjimkou výsuvné věže m/93 pro 5,7cm kanón se jednalo o nevýsuvné věže, které se vzájemně dosti podobaly. Měly kruhový vrchlík s mírně vyčnívající částí, v níž byl otvor pro hlaveň kanónu a zaměřovač (věže pro výstupek neměly). Veže byly produkovány domácími zbrojovkami Bofors a Finspång, část byla zakoupena u francouzskéhoé výrobce Châtillon-Commentry. Sortiment věží byl dosti bohatý – existovaly minimálně dva typy věží pro 5,7cm kanóny, dva typy věží pro 8,4cm kanóny (s výcuvnou a nevýsuvnou hlavní), tři typy věží pro 12 cm kanóny (m/97A, m/02 a m/03), dva typy věží pro 15,2 cm kanóny (m/1900A a m/03) a věž m/04C pro 15,2 cm houfnici. Několik verzí měly i věže pro Každý typ věže měl mírně odlišný tvar a jiný vzor zbraně (v závorkách jsou uvedeny vzory věží, nikoli děl). Konstrukční specialitou je použití vyčnívající pozorovací věžičky u nejnovějšího vzoru věže pro 12 cm kanón. Kromě pevnostních věží byly používány i demontované lodní věže, které ovšem neměly zdaleka takovou odolnost jako věže pevnostní.
Popsané lokality, pokud už jste poblíž Stockholmu, jsou velmi dobře přístupné. Navíc se díky cestě přes ostrovy úplně vyhnete průjezdu hlavním městem. Přes průlivy Oxdjupet a Kodjupet převáží auta bezplatné trajekty. Kempy jsou především na ostrově Värmdon. V moderních pancéřových fortech byly zhruba před deseti lety zabetonovány všechny otvory, takže je lze v podstatě jen obejít příkopem, a to až na 12. Batteri, kde se dostanete na střechu se zvony. Ke všem objektům je na webu dosti málo informací, o moderních pancéřových fortech a jejich otočných věžích téměř nic. V nedávno vydané knize „Děla a pevnosti“ je podrobný popis švédských věží, ale na existenci čtyř pancéřových fortů u Stockholmu autoři úplně zapomněli. Kromě základních informací z Wikipedie a poznatků z terénu tedy bylo čerpáno z různých útržků informací v internetových diskusích, z materiálů úřadu pro správu nemovitostí a podobně.
stav: květen 2015
Foto: R. Hrabčák 2010 (RH), O. Filip 2010, P. Lach 2015 (PL)
Literatura:
L. Högberg, J.E. Ohlsson: Militär Utflykt, Fort&Bunker 2006
Wikipedia: Fredriksborg
Wikipedia: Vaxholms fästning
Korvlinjen
Vladimír Francev, Vladimír Kupka: Děla a pevnosti, 1. díl, Naše vojsko, Praha 2015
Velmi dobre popsano! Mate prehled. Je to nejake roky co sem na techto mistech byl ale to co pamatuji tak to stoji za to. Hmmmm… dostal sem chut na navstevu okoli Stockholmu. ;-)
Zajimave ze se vam podarilo vytezit tolik informaci. Ony jak pisete nejsou tak lehce pristupne predevsim ne ty po 1945.
Urcite znate http://www.bunker.nu/ (prolozte to goolem). Souhrnem, asi nejvetsi problem ve Svedsku je ze zajemci o fortifikace/bunkry jsou bud starsi pani (dedove) a ti toho moc na netu nenapisou nebo teeageri co to na netu umi ale napsat vic nez vetu nebo se zahloubat do neceho to uz je nezajima. Pak zbyvaji ti silni entusiasti ale tech je malo.
stav k srpnu 2013 není moc změněn.Snad jen pro doplnění. Fort Oskar Fredriksborg se nedá obejít naznačeným příkopem v mapě kolem Norra kaponjaren ( severní kaponiera ). Příkop je oplocen s tabulí se zakazem vstupu, focenim atd. pravdepodobně je to z důvodu, ze ještě severně k němu přiléhá opuštěný objekt svédské armády či něco podobného. Zmiňovaná rekonstrukce se pravděpodobně zadrhla hned po vašem odchodu, protože uvnitř pevnosti skrz vstupní vrata a kanónové střílny byl vidět akorát pěkný binec, uložená pramice a jiné harampádí, střecha pevnosti byla silně zárostlá travinami na rozdíl od vašich fotek, takže se asi o slově rekonstrukce snaď ani nedá mluvit. Podařilo se mi vylézt na střechu Byviksfortetu. Tato je silně zalesněná a dává tušit, že betonovokamenná střecha během příštího desetiletí dost možná i začne pracovat. Vzrostlé stromy zejména v kamenné části musí již svými kořeny bezproblému prostupovat do vnitřku objektu. Na druhou stranu bylo vidět na střeše objektu nějaké novější betonování na opravu již tak rozpadajícího se betonu. Dále v článku není zmíněn objekt ležící na ostrově Rindo přímo u přívozu mezi Rindo – Vaxon (v mape je poloha přibližně tam kde končí červená šipka od 12.baterie.nachází se hned vedle semaforu u přívozu). Mohlo by se jednat o objekt typu sklad, ubytování pro vojáky či velitelský objekt. Nenašel jsem žádné střílny, okopy. Vstupní vrata jsou zamčená, 2 okna ze silnice zabetonovaná. Střecha objektu byla obbetonovaná, vyvýšená oproti terénu přibližne 0,5-1m a v blízkém okolí se nacházely další betonové plochy. Celý tento prostor je ovšem dnes silně zatravněn vysokou trávou a obvyklým břízovým porostem, takže víc informací nebylo možno ani vzhledem k času získat.
Pro návštevy techto objektů doporučuji jarní mesíce, jelikož v této době nebude vegetace pokryvající objekty tak rozbujelá, jako jsem měl já na přelomu července/srpna a rozhodně juknout například na googlemaps pro představu co vlastně ze země vidím. Na místě nemáte zbla nic za informace. Místní obyvatelé jakkoliv sdílní vám toho moc o objektech nepoví, max kde ho najdete, ale objekty jsou zarostle, neudržované (kromě pevnosti Vaxholm, kde je muzeum s anglickým tištěným guidem a máte možnost si prohlédnout téměř většinu výše zmiňovaných objektů v modelovém provedení jak vypadaly v dobách své slávy).
P.S.:autorům díky za pěkný článek, kdy hledání objektů bylo mnohem jednodušší :)