Po anexi části Polska se sovětský režim rozhodl zabezpečit nové hranice silnými opevněními, koncipovanými nikoli jako souvislá linie, ale jako soustava uzávěrů s velkou hloubkou obrany, mezi nimiž měla operovat polní armáda. Na rozdíl od Francie či Československa, kde bylo podstatným úkolem opevnění šetřit živou sílu, měli Sověti vojáků dostatek a objekty sloužily především jako odolná palebná postavení, která měla zpomalit nepřátelský útok a jejichž okolí muselo být bráněno polními jednotkami. Ve srovnání s většinou evropských opevnění byly objekty opatřeny velmi silnou protitankovou výzbrojí. Závažnou chybou však bylo umístění většiny opěrných bodů přímo u hranic, což umožňovalo sledování stavby z německého území, komplikovalo obranu v případě překvapivého útoku a celkově prodlužovalo délku obranné linie.
S přípravou výstavby se začalo již v říjnu 1939 a oficiální název zhruba 1000 kilometrů dlouhé linie, složené ze třinácti opevněných rajónů, byl „Systém pohraničních opevnění“. Teprve později se vžil populární název „Molotovova linie“, který se v SSSR nepoužíval. Hlavním projektantem linie byl generálporučík Karbyšev, který vycházel především ze zkušeností Rudé armády, získaných při dobývání a následném průzkumu objektů finské Mannerheimovy linie. Objekty lze rozdělit na lehké, tvořené pouze střeleckou místností s kulometem či smíšenou zbraní a těžké, s několika zbraněmi a zázemím pro posádku, které měly vybavení na vysoké technické úrovni, neboť obvykle disponovaly studnou, zdrojem elektrické energie, filtrovnou a sociálním zařízením. Typologicky se jednalo o jednostranné (polukaponir) či oboustranné pěchotní sruby (kaponir), či jednostranné dělostřelecké sruby (artillerijskij polukaponir), sruby pro čelní palbu, neboli „kasematy“ (kaziemat) a vzácně se vyskytující objekty pro kruhovou obranu (blokgauz). V malém počtu se vyskytovaly i pozorovatelny s periskopy a vzácně velitelské stanoviště. V předsunutých postaveních se vyskytovaly i zakopané zastaralé tanky, zbavené pojezdového ústrojí, přičemž ve zdejší oblasti to zřejmě byly především tanky T-18 (jeden z nich byl vykopán v roce 1996 a dnes je vystaven ve vojenském muzeu ve Varšavě).
Základní organizační jednotkou obrany byly opěrné body, obvykle s 15 až 20 objekty, seskupené po třech až pěti do skupin, bráněných praporem pěchoty. Pevnostní jednotky se však v době napadení Sovětského svazu teprve formovaly a tak rozestavěná opevnění většinou bránily pohraničníci, spadající pod NKVD a různé narychlo sehnané pěší jednotky, často neznalé obsluhy pevnostních zbraní.
Z dobytých opevnění Němci vymontovali veškerou výzbroj, ale pancéřové prvky systematicky netrhali a dokonce ponechali na místě i volně postavené zvony. Část pevnostních kanónů nesešrotovali, neboť improvizovaná palebná postavení pro tyto zbraně se později objevila v německých předpisech a kanóny se skutečně objevily v opevněních Bratislavy a Olomouce (ve druhém případě dokonce i 7,62 cm kanóny). Drobné vybavení a výdřevu si pak rozebralo místní obyvatelstvo. Již v roce 1944, v podstatě ještě během bojů, začali Sověti s likvidací objektů, zřejmě z obavy, aby nebyly využiti nepřítelem v případě opětovné ztráty území. Demolice pokračovaly i po válce, mimo jiné proto, aby objekty nesloužily ukrajinským partyzánům. V okolí Přemyšlu byly zcela zničeny objekty opěrných bodů Mielnów a Siedliska, z větší části také objekty opěrných bodů Krasiczyn, Łuczyce a Medyka. Nejvíc objektů se dochovalo v opěrném bodu Přemyšl, kde jejich demolici bránila blízkost budov a komunikací.
Opevněný rajón Přemyšl má dvě hlavní části, vzdálené od sebe asi 50 kilometrů a propojené jen řídkou linií lehkých objektů a polních opevnění. Jižní část v Beskydech (není předmětem tohoto článku) a severní v okolí bývalé rakousko-uherské pevnosti Přemyšl. Západně od města se nacházely dva opěrné body (Mielnów a Krasiczyn), východně a jihovýchodně tři (Siedliska, Medyka a Łuczyce), centrem zdejších opevnění byl opěrný bod, jehož objekty jsou rozmístěny přímo v městě. Z taktického hlediska jde o opěrný bod velmi atypický, neboť využívá rakousko-uherských opevnění jádra pevnosti, které mají podobu valu s příkopem, zesíleným zemními forty a bateriemi. Staré fortové příkopy byly po prohloubení využity jako příkopy protitankové a do fortů a baterií byly zabudovány objekty pro boční palby. Na rozdíl od jiných úseků Molotovovy linie tak byla opevnění Přemyšlu daleko lépe připravena na kruhovou obranu.
Útok německé 101. pěší divize na Přemyšl začal hned 22. června 1942 ostřelováním objektů dělostřelectvem, což nemělo velký efekt. Ke své smůle navíc Němci narazili na jednu z nejkvalitnějších sovětských jednotek v oblasti, konkrétně 99. pěší divizi, kterou předtím zformoval a vycvičil generál Vlasov. Ranní útok na železniční most přes San, který byl pro Němce zásadním cílem, zmařila palba pevnostních objektů. Teprve kolem poledne se jim podařilo překročit řeku a obsadit centrum města. Útoky na křídlech také nebyly příliš úspěšné, přičemž v západní části útočníkům hodně zkomplikovala život palba dělostřeleckých srubů z Přemyšlu a z opěrného bodu Krasyczin. Následný noční protiútok Němce zcela zaskočil a vyhnal je zpět na jejich území, přičemž ztratili kolem 200 mužů a dva tanky, zatímco jejich pokusy přisunout posily ztroskotaly v palbě pevnostních zbraní. Obě strany se snažily horečně přisunovat posily včetně obrněných jednotek a v předpolí opěrného bodu Medyka dokonce došlo k tankové bitvě s těžkými ztrátami na obou stranách. Intenzivní boje probíhaly až do 26. června a poté sovětské jednotky ustoupily, neboť hrozilo jejich obklíčení z důvodu průlomů fronty na mnoha okolních úsecích. Posádky některých objektů ale zůstaly na místě a například srub č. 3 na nábřeží byl dobyt až 28. června za pomoci plamenometů, přičemž zahynula celá jeho posádka, která se zde týden statečně bránila. Ještě v devadesátých letech se v diamantových příkopech srubů povalovaly nábojnice z kanónů a kulometů, svědčící o intenzitě bojů.
Opěrný bod Krasiczyn
Většina objektů tohoto opěrného bodu, který přehrazuje terén ve velkém oblouku řeky San, je zničená. Naštěstí však přežil dělostřelecký srub č. 12 (+49° 46′ 46″, +22° 41′ 28″), který je jako jediný objekt Molotovovy linie vybaven nejmodernějším polským zvonem „vz. 39“(1). Objekt je u silnice, takže se dá dojet až k němu, je ale poněkud nepříjemně blízko sousedního domu. Jeho vstupní část nese stopy po výstavbě obytného domu, který měl stát na jeho stropu, ale plán naštěstí zarazily úřady. Kopule je velmi fotogenická a totéž platí o nezarostlé boční stěně srubu s masivními střílnami pro 7,62 cm kanóny.
Dalším přístupným objektem opěrného bodu je kasemata č. 10 (+49° 46′ 35″, +22° 41′ 07″) pro čelní palbu dvou těžkých kulometů, situovaná na louce v serpentině silnice 28 do Sanoku.
Opěrný bod Přemyšl
Nejzajímavějším objektem ve městě je oboustranný pěchotní srub č. 3 na nábřeží Sanu (+49° 46′ 56″, +22° 45′ 39″) nedaleko hotelu Gromada. Do každého směru střílely dvě smíšené zbraně(2) a dva těžké kulomety(3), navíc má srub i polskou čtyřstřílnovou kopuli pro těžký kulomet, v níž však v roce 1941 nebyla osazena žádná zbraň. Srub je atypický tím, že je pouze jednopodlažní, takže má se svými 17 místnostmi poměrně velkou plochu. V současné době je perfektně opravený a slouží jako muzeum. Uvnitř jsou nainstalovány různé díly, zachráněné z jiných úseků, jako pancéřové dveře, čelní pancéřové desky ve střílnách pro kanóny a uzávěry ventilačních průduchů. Z exponátů jsou zajímavé také nábojnice pevnostních protitankových zbraní.
Dalším opraveným a velmi fotogenickým objektem je jednostranný pěchotní srub č. 5 (+49° 47′ 29″, +22° 46′ 55″) v těsné blízkosti nového nákupního centra. Tento původně zasypaný objekt byl nedávno vykopán a je zrekonstruován. Kromě dvojice těžkých kulometů doplňovala jeho výzbroj i polská kopule pro těžký kulomet.
Asi 700 metrů severovýchodně od předchozího srubu se na boku Šance S2 Wilcze nachází jednostřílnový objekt č. 7 (+49° 47′ 46″, +22° 47′ 30″), který stojí za to navštívit, neboť zemní opevnění jsou nezarostlá a je zde pěkně vidět, jak objekty Molotovovy linie postřelovaly původní spojovací valy noyau.
Do čelního valu fortu XX Przekopana byl zabudován jednostranný pěchotní srub č. 15 (+49° 46′ 53″, +22° 48′ 48″) se smíšenou zbraní a kulometem. Unikátnost jeho konstrukce spočívá v tom, že přístup ke vchodu zajišťuje poterna původního fortu, Z chodby před vchodem vede do valu ještě nízká chodbička nouzového východu a svislá šachta, zřejmě sloužící jako světlík.
Do boků fortu XXI Bakonczyce byly zabudovány dva jednostranné pěchotní sruby, které tak plní funkci „traditorů“, postřelujících příkopy vnitřního prstence. Pěchotní sruby č. 17 a 18 jsou vybaveny vždy dvojicí těžkých kulometů a střílnou pro lehký kulomet, zajišťující obranu týla. Zaparkovat lze u zahrádek (+49° 46′ 18″, +22° 47′ 23″), odkud je to k fortu necelých sto metrů po zarostlé cestě.
Nejhezčí z objektů pro čelní palby je kasemata č. 12 (+49° 47′ 06″, +22° 48′ 16″) u železničního přejezdu. Její interiér je přístupný a ve dveřích se dochovala původní mříž. Tři těžké kulomety objektu měly díky umístění na vysokém břehu bývalého ramene řeky skvělý výstřel na celé údolí až ke zhruba 600 metrů vzdálenému toku Sanu.
Kromě muzejních srubu v centru Přemyšlu byl v tomto opěrném bodu postaven jen jeden další oboustranný objekt s pancéřovou kopulí, a to pěchotní srub č. 13 (+49° 47′ 19″, +22° 49′ 23″), s obvyklou výzbrojí dvou smíšených zbraní a dvou těžkých kulometů. V současné době je bohužel umístěn těsně za plotem čistírny odpadních vod, ale dá se celkem bez problémů fotografovat a autem se dá dojet až téměř k němu. Cestou si můžete prohlédnout ještě jednostřílnový objekt č. 14 (+49° 47′ 14″, +22° 49′ 26″), který však jako obvykle nemá osazenu střílnu.
Velmi zajímavým objektem opěrného bodu je dělostřelecký srub č. 2 (+49° 46′ 35″, +22° 45′ 20″) na západním křídle opěrného bodu, který svou palbou kryl řeku směrem k opěrnému bodu Krasyczin. Nachází se dosti vysoko ve svahu, nedaleko průseku pro lanovku. Dojdete k němu buď od Dolní sanocké brány, u níž lze zaparkovat, nebo právě zmíněným průsekem, z něhož stačí odbočit doprava po cestě, která jej přetíná. Objekt je dosti zarostlý, ale dochovaly se v něm obě mohutné pancéřové střílny pro kanóny L-17(4).
Kromě popisovaných objektů je v Přemyšlu ještě několik jednostřílnových objektů (s neosazenými střílnami), jednostranných pěchotních srubů, která neměly kopule a kasemat pro čelní palby. Vesměs se ale nacházejí na nepřístupných soukromých pozemcích.
Opěrný bod Łuczyce
Objekty toho opěrného bodu se nachází v týlu fortu III Łuczyce. Nejlepší přístup k nim je po okraji fotbalového hřiště, kde se dá zaparkovat u silnice (+49° 44′ 44″, +22° 49′ 23″). Velmi blízko je jednostranný pěchotní srub č. 1 (+49° 44′ 46″, +22° 49′ 27″), s velmi pěknými střílnami pro smíšenou zbraň, dva těžké kulomety a lehký kulomet pro obranu týla. Následuje dělostřelecký srub č. 2, který válka zastihla v takovém stádiu rozestavěnosti, že postrádá nejen střílny, ale i většinou tloušťky stropní desky. Nedaleko nich je ještě pěkná kasemata č. 3 (+49° 44′ 51, +22° 49′ 30″) pro čelní palbu dvou smíšených zbraní. U ní je potřeba pohybovat se poněkud obezřetně, neboť je na okraji zahrady. (Dělostřelecký srub č. 4, který měl pálit směrem doprava, jsme sice viděli, ale nemá osazené střílny a je zarostlý vegetací za plotem soukromého areálu, takže nemá smysl sem chodit.)
Opěrný bod Medyka
Objekty tohoto opěrného bodu leží na hranicích s Ukrajinou, v bezprostředním okolí dnešního hraničního přechodu Medyka – Šehyni. Část objektů je zničená, o objektech na severovýchodní straně uzávěru nejsou žádné informace. Několik objektů leží na území Ukrajiny a údajně jsou všechny zničené.
Zdaleka nejzajímavější je pěchotní srub č. 5 (+49° 48′ 46″, +22° 57′ 18″), k němuž lze dojet po polní cestě. Nejprve musíte odbočit vlevo těsně před celnicí, objet hřbitov a pokračovat směrem na severovýchod. Srub má nejběžnější výzbroj v podobě dvou těžkých kulometů, ale na stropě najdete unikát – nezabetonovanou polskou kopuli vz. 36 staršího typu, to jest s vchodem z boku. Od srubu je výhled i na novodobé „opevnění“ hranice Schengenského prostoru se strážními věžemi. Není vyloučeno, že si Vás pohraničníci přijedou zkontrolovat.
(Celkem zajímavý by měla být ještě pěchotní srub č. 4 (+49° 48′ 19″, +22° 57′ 01″) s trojicí kulometů, k němuž je přístup podél jižní strany kolejiště.)
Poznámky:
(1) Sověti získali polské zvony a kopule v okupované oblasti Polesí na východě Polska. Není známo, kolik jich plánovali použít a kolik jich skutečně osadili. Pro jejich použití zřejmě neměli nějaký speciální předpis a zřejmě ani nedořešili instalaci výzbroje v kulometných kopulích. Je známo použití tří typů pancéřových prvků – nejčastěji se jednalo o čtyřstřílnové kopule pro těžké kulomety (ve více verzích), vzácně pak o menší pozorovací zvony, které neumožňovaly použití kulometů. Pouze v jediném exempláři (opěrný bod Krasiczyn) byl zatím nalezen nejmodernější pozorovací zvon „vz. 39“, vyrobený v obsazených Třineckých železárnách, které předtím produkovaly zvony pro československé opevnění. Ten umožňoval i použití lehkého kulometu, je hlouběji osazen a celkově se více podobá československým zvonům.
(2) Smíšená zbraň DOT-4 se skládala z protitankového kanónu ráže 45 mm, spřaženého se vzduchem chlazeným těžkým kulometem vz. 1939 DS. Z konstrukčního hlediska se jednalo o kopii československé zbraně L1, oproti předloze však měly sovětské zbraně poněkud horší parametry. Velmi podobně byla řešena i střílna, těsnící koule s otvory pro hlavně zbraní a dalekohled, lafeta a odvod nábojnic. Odměr střílny byl 60°, tak jako u plánované modernější verze zbraně L1, elevace a deprese byla 12°, což v převážně rovinatém terénu stačilo. Zvláštností byl zmíněný kulomet, který byl původně vyvinut pro opevnění jako náhrada za vodou chlazené kulomety, ale byl značně nespolehlivý a tak se samostatně nepoužíval. Torzo kanónu se dochovalo v jednom z německých provizorních objektů v Bratislavě a dnes je umístěno ve srubu MO-S 18 Obora. Střílny pro tyto kanóny jsou k vidění v Bratislavě a v Olomouci.
(3) Těžký kulomet vz. 1910/1930 Maxim byl nejčastější hlavní zbraní pevnostních objektů, označovanou NPS-3. Odměr zbraně byl 60°, deprese a elevace pouze 10°, což dává střílně typický plochý tvar. Kulomet byl osazen v masivní lafetě s těsnící koulí, odvodem nábojnic do příkopu (případně kobky v nižším podlaží) a s optickým zaměřovačem. Stejně jako v případě obou typů kanónů se tedy jednalo o kvalitní systém s odolnou a plynotěsnou střílnou. Samotná zbraň se svým vodním chlazením a tkanými nábojovými pásy ale byla poněkud zastaralá.
(4) Kanón ráže 76,2 mm v pevnostní lafetě byl označován L-17 a jednalo se o nejvýkonnější pevnostní protitankovou zbraň druhé světové války. Samotná zbraň byla shodná s kanónem tanků T-34/76 (označení L-11), v pevnostní verzi ale měla komplikovanou lafetaci s nezvykle velkým polokulovitým štítem, který sloužil jako otočný kloub zbraně. Odpad nábojnic byl opět řešen buď do příkopu nebo do kobky, která byla až pod týlovým patrem srubu. Vzhledem k nízké elevaci je otázkou, zda mohl být dosažen maximální dvanáctikilometrový dostřel této zbraně. Po válce jej nahradil systém ZIF-26 s kanónem ráže 85 mm, který používal zcela shodné střílny.
Zobrazit místo Přemyšl na větší mapě
Cesta do Přemyšlu není příjemná, ale to by se mělo změnit po dokončení dálnice z Krakova a krátkého úseku, který chybí mezi Bohumínem a Ostravou. Pak bude možné sem dojet po dálnici až z Prahy. Samotný Přemyšl je hezké klidné město s množstvím památek, byť utrpělo v bojích druhé světové války. V okolí je mnoho rakousko-uherských fortů, které jsou sice v podstatně horším stavu, než v Krakově, zato však mají mnohem zajímavější historii. V poslední době byly některé z nich vyčištěny a při tom bylo nalezeno několik pancéřových prvků, které jsou vystaveny. Pokud jde o ubytování, využili jsme služeb levné ubytovny polského klubu turistů, která je přímo v centru města (+49° 46′ 56″, +22° 45′ 59″).
stav: duben 2012
Foto: O. Filip 2012, P. Lach 2012 (PL), J. Pavel 2012 (JP)
Literatura:
Krysztof Stadnik: Fortyfikacje „Linii Mołotowa“ w Przemyślu i okołicy, IN: Fortyfikacje Twierdzy Przemyśl, vydavatelství Infort, Gliwice 2011
Grupa Badawcza Kriepost Fortyfikacje Linii Mołotowa 1940-41
R. Světlík: Molotovova linie 1940-1941
skutečněSkutečně pěkný a čtivý článek. Super!
Hezký článek. Ostatně jako vždy. Jen mě překvapuje, že první článek o Přemyšlu nebyl o snad největším fortu (festu) vůbec:-) Mimochodem v posledním čísle Střelecké revue je mu věnován celkem obsáhlý článek. Ale zase z tohohle jsem se dozvěděl něco o pro mě novém opevnění. Díky