 |
(Itálie) – Tolmezzo, Amato, Portis, Campiolo Napsal: O. Filip objekty: pěchotní tvrze, dělostřelecké tvrze, poválečné samostatné objekty Jedna z nejdůležitějších lokalit Alpského valu, v níž se stýkají dvě silně opevněná údolí, obdrželo i přes svou polohu v týlu desítky tvrzí. Mnoho z nich bylo během Studené války opatřeno novým vybavením a silnou výzbrojí. |
Soutok řek Fella a Tagliamento lemují hory, převyšující dno údolí o více než 1000 metrů. Nad soutokem se také tyčí osamocený masiv Monte Festa, s pancéřovým fortem, který sehrál důležitou roli při rakouském průlomu v roce 1917. Strategický význam této lokality nepoklesl ani po připojení rakouského Tyrolska k Itálii. Ačkoli dostat se sem znamenalo pro nepřítele překonat desítky kilometrů údolími obou řek, prošpikovanými tvrzemi, i zde, daleko od hranic probíhala masivní výstavba opevnění. Údolí Felly, vedoucí z východu, přehradil silný uzávěr Valle Fella km. 172, údolí řeky Tagliamento uzávěr Sassotagliato. Jakmile se údolí spojila, následoval uzávěr Portis, vybudovaný tak důkladně, že jeden těžký objekt byl přímo uprostřed řeky. Obranu na pahorcích podél Tagliamenta jistil dlouhý uzávěr Cavazzo C. – Cuel di Mena, bezprostředně navazující na další uzávěry, z nichž většina je popsána v tomto článku.
Orientační mapka oblasti s vyznačením hlavních uzávěrů. Některé nedůležité uzávěry bez větších tvrzí a plánované uzávěry, odsunuté do druhé etapy, vyznačeny nejsou. Modrá – předválečný uzávěr, fialová – reaktivovaný předválečný uzávěr. Skupiny v rámci uzávěrů: 1 – Ovest, 2 – Navado, 3 – Est, 4 – Sieas, 5 – Villa, 6 – Chiaulis, 7 – Pineit, 8 – Ambieste, 9 – Fontanas, 10 – Cavazzo, 11 – Fontanina, 12 – Cuel di Mena. (podklad: Google Maps)
|
Poválečná protitanková obrana reaktivovaných uzávěrů Alpského valu byla z evropských poválečných opevnění nejdokonalejší, neboť ji zajišťovaly speciální pevnostní kanóny, instalované ve velkých počtech. Srovnávat s ním lze snad jen Švýcarsko, kde však převažovaly kanóny z období druhé světové války (výjimkou byl nízkotlaký 9 cm kanón stejného typu, jako v Itálii). V ostatních opevněních to byly vesměs jen vyřazené tankové věže, někdy doplněné nepříliš výkonnými kasematními kanóny z druhé světové války (Rakousko), nebo zbraněmi sice výkonnějšími, avšak použitými jen na krátkých úsecích opevnění (Československo, Švédsko, SSSR). Ve znovuzrozeném Alpském valu byly používány především následující zbraně: improvizované pevnostní kanóny 75/21 I.F., nízkotlaké kanóny MECAR (90/32), vyráběné v belgické licenci (verze L a P), kasematní kanóny 75/34 (původně zbraně pro samohybné houfnice) a 76/40 (zbraň pro polokopule) a kasematní kanóny 105/25. Dále věže či celé tanky s následující výzbrojí – M26 Pershing s kanónem 90/50, Sherman s kanónem 75/37 a Sherman Firefly s podstatně výkonnějšími kanóny 76/52 nebo 76/55. Část moderních kanónů byla nainstalována do zcela přebudovaných střílen pro 4,7 cm protitankové kanóny a 7,5 cm polní kanóny, zbytek do upravených střílen pro kulomety s původními pancíři a ve výjimečných případech bylo využito zabetonovaných dveřních otvorů. Drtivá většina nových zbraní byla chráněna pancéřovými deskami, které měly dosti pestrý původ. V řadě případů mohly být využity již osazené kulometné pancíře obou typů, pro ostatní verze byly pancíře buď nově vyráběny (ploché desky pro 7,5 cm, 9 cm a 10,5 cm kanóny s těsnící koulí), nebo použity starší „předválečné“ typy (desky z pozorovatelen, desky pro kasematní kanóny). Zda byly starší prvky získávány ze zásob pro nepostavená opevnění, přímo z demolovaných opevnění na hranici s Francií, nebo z obou zdrojů, mi není známo. Střílny pro nízkotlaké 9 cm kanóny ve verzi L, tedy bez těsnící koule, vznikly z desek pro kulomety, jejichž střílnové otvory byly hrubě upraveny autogenem, aby se do nich vešla hlaveň a zaměřovač. Mohlo se jednat o tenčí svislé desky (piastra piana), u nichž stačilo mírně srazit hrany, nebo prohnuté pancíře pro čelní palby (minimo spessore frontale), u nichž byly úpravy složitější, neboť bylo nutné vyřezat ve 20 cm silné pancíři vertikální štěrbinu pro zaměřovač. Pod těmito bývalými kulometnými střílnami byly vybetonovány sokly s ocelovým segmentem pro pohyb lafety. Podobně zřejmě vypadaly úpravy pro kanóny 75/21 I.F., což byly zbraně, sestavené z dílů starších polních kanónů tak, aby je bylo možné instalovat do střílen. Nízkotlaké 9 cm kanóny ve verzi P, byly osazovány ve speciálních plochých deskách s kruhovým otvorem pro těsnící kouli (piastra piana con installazione a sfera) a jedním pro zaměřovač. Zčásti se jednalo o desky, kde byly v první fázi reaktivace osazeny pevnostní kanóny 75/34 s koulí stejného tvaru a teprve později se zde objevily tyto modernější 9 cm nízkotlaké kanóny, sice s menší úsťovou rychlostí, avšak se schopností palby moderními kumulativními granáty. Při této výměně zůstala zachována lafeta a změnila se samotná zbraň a její zaměřovač. Střílny pro 10,5 cm kanóny existovaly nejméně ve třech variantách: v nově vyrobených plochých deskách (podobných deskám pro menší 7,5 cm kanóny, avšak disponujících dvěma otvory pro optiku), ve složitě upravených masivních deskách, které byly původně určeny pro dělostřelecké pozorovatelny (piastra osservatorio) a výjimečně i v deskách pro předválečné dělostřelecké tvrze se 7,5 cm kasematními kanóny, které se do výzbroje opevnění na severní hranici nikdy nedostaly. Výhodou těchto desek byl podobný tvar, neboť 7,5 cm kanóny měly mít jako jediné z předválečných typů těsnící kouli. Ostatně právě z nich se lafetace moderních protitankových kanónů vyvinula. Jediným typem bez pancéřové ochrany byly zřídka se vyskytující 9 cm kanóny na „stojanové“ lafetě STAM, určené pro neupravené střílny, vymodelované v betonu a některé obdobně instalované kanóny 75/21 I.F. Výčet variant tím není vyčerpán, narazili jsme například na kuriózní stojanovou lafetu „námořního“ typu, z níž jakýsi kanón (možná 75/21 I.F. a později 9 cm MECAR), střílel skrz starou desku pro 5,7 cm lodní kanón, používanou v nejstarších objektech z poloviny třicátých let. Taktéž jsme viděli prohnuté desky s otvorem pro kouli a jedním průzorem, což bude zřejmě podobné řešení jako u 10,5 cm kanónů, ale pro 7,5 cm, respektive 9 cm kanóny.
Základní varianty střílen: Rigidní systém paleb kasematních kanónů doplnily v některých uzávěrech tankové věže (torretta enucleata), ať již osazené na přímo na speciálních objektech, nebo nainstalované i s korbou tanku (bez motoru) do jednodušších objektů. V několika případech byly použity i celé tanky, umístěné ve vybetonovaných okopech. Věže tanků M28 Pershing s 9 cm kanónem byly osazovány na poměrně masivní objekty s několika východy a kromě kanónu a spřaženého kulometu jim byl ponecháván i velkorážný kulomet, připevněný na stropě. Věž nejčastěji kryl demontovatelný plechový domek se sklopnými stěnami, méně často menší konstrukce, napodobující balvan. V některých případech byly použity věže tanků Sherman Firefly se 7,6 cm kanónem, zřejmě však nikoli v samostatných objektech, ale zabudované přímo do tvrzí, ať již do stropu existujícího tvrzového objektu, nebo v malém čtvercovém objektu, napojeném na původní objekt. Výjimečným bylo použití tří věží v masivním betonovém bloku, postaveném až po válce v rámci rozestavěné tvrze (uzávěr Dobbiaco). Tankové věže nebo tanky měly nižší odolnost, než objekty s kasematními kanóny a proto byly nejčastěji umisťovány až do týlu uzávěru, odkud mohly vést čelní palby.
Jeden z objektů pro věž tanku M26 Pershing v uzávěru Portis. Pro italské poválečné objekty je typická existence několika východů. Pro zásoby, ruční zbraně, munici a spojovací prostředky jsou vytvořeny výklenky. Vstupní chodby chrání střílny pro ruční zbraně, masivní mřížová vrátka a pancéřové dveře. Celkový rozměr objektu je 20 x 10,5 metru, ovšem většinu tvoří chodby. Jelikož objektů se střílnami byl ve starých uzávěrech více než dostatek, nebylo nutné budovat moderní objekty s pancéřovými polokopulemi pro kanóny. Výjimkou jsou některé horské uzávěry, kde nebyly tvrze, ale jen lehké objekty (např. Cereschiatis) a tudíž se zde objekty s polokopulemi pro 7,6 cm kanóny (76/40) objevily. Schéma protitankové výzbroje zcela nových uzávěrů podél hranic s Jugoslávií bylo poněkud odlišné. V menších polokopulích byly 7,6 cm kanóny (76/40) , v případě 9 cm kanónů (90/50) ve větších polokopulích se jednalo o původem protiletadlové kanóny s dlouhou hlavní. Objekty pro věže z tanků Pershing byly podobné, avšak věže ze Shermanů zde zřejmě sloužily pouze jako kulometné. I zde se vyskytovaly celé tanky Perhing v betonových okopech s malými prostory pro posádku a munici.
Původní protitanková výzbroj v době druhé světové války na příkladu uzávěru Portis. Tvoří ji 4,7 cm protitankové kanóny na jednoduchých lafetách a 7,5 cm polní kanóny, v obou případech ve střílnách bez pancéřování. Polní kanóny zároveň plnily roli běžného dělostřelectva. Než by se sem nepřítel dostal, musel by prorazit několika silnými uzávěry. (podklad: Google Maps)
Protitanková výzbroj v době Studené války. Kromě využití většiny původních kanónových střílen přibyla i další palebná postavení v kulometných objektech a v jednom případě v zazděném vchodu (monoblok č. 5). Všechny kanóny měly speciální lafetaci a byly chráněny pancířem. Pružné pokrytí prostoru zajišťovaly dva objekty pro věže tanků Pershing, umístěné v týlu. I v této době čekalo na nepřítele nejprve několik silných uzávěrů blíže u hranic. (podklad: Google Maps) |
Uzávěr Sassotagliato
Uzávěr, přehrazující údolí východně od Tolmezza, byl naplánován již v únoru 1940. Později došlo k rozšíření projektu, takže nakonec zde mělo být 27 těžkých a 14 lehkých kulometů, tři 4,7 cm protitankové kanóny a devět 7,5 cm kanónů. Palebnou podporu měla zajišťovat dělostřelecká tvrz č. 8 pro čtyři 7,5 cm kasematní kanóny na lafetách typu 4. Velitelství bylo ve tvrzi č. 6, vybavené pro tento účel pozorovacím stanovištěm s pancéřovou deskou. Kvůli plochému terénu zde měly být hned tři linie protitankových překážek. Po reaktivaci měl uzávěr celkem deset těžkých kulometů, čtyři 9 cm protitankové kanóny verze L a především tři 10,5 cm kanóny v pancéřových deskách, určených původně pro pozorování. Navíc k němu byla přičleněna velká tvrz č. 2 skupiny Cavazzo (uzávěr Cavazzo C. – Cuel di Mena) s dalšími pěti kulomety, jakož i dvěma kanóny typu (9 cm a 10,5 cm), takže celková protitankový výzbroj nového uzávěru s krycím názvem „Procido“ opevnění byla mimořádně silná.
Modernizovaná tvrz č. 10 na západním břehu řeky je přímo u cesty a její dobře dochovaný interiér byl přístupný, takže je to velmi dobré místo pro návštěvu. Jen o pár set metrů dál, na břehu řeky, je monoblok č. 1, který modernizován nebyl a jeho interiér je poškozen výbuchem. I tak je pro svou velikost zajímavý a přitom jeho prohlídka vyžaduje minimum času.
Vchod tvrze č. 10 je ukryt v zářezu a tak nepotřebuje „kaponiéru“, ale jen jednu střílnu. Jak už naznačuje tloušťka stropu, jde o masivní objekt.
|
Tabulka se seznamem poválečné výzbroje hned za vchodem. Na zadní stěně jsou šipky k objektům s čísly a rozlišením „P“ – kanónový a „M“ – kulometný.
|
Strojovna tvrze č. 10 s ventilačním potrubím z novoduru. Z agregátu zbyla jen výfuková roura.
|
Tady si dal někdo s šipkami záležet. Chodba míří ke dvěma kulometným objektům a objektům pro 9 cm a 10,5 cm protitankové kanóny.
|
Pancéřové dveře „lodního“ typu, typické pro poválečné dostavby. Nad nimi je nasávací otvor ventilace, opět z novoduru.
|
Střelecká místnost 10,5 cm kanónu s přípojkami pro dýchací masky šesti mužů. Pancéřová deska je bohužel ořezaná.
|
Mimořádně zajímavá tvrz č. 6 na opačném břehu je zabudována do skalního ostrohu, kterým prochází silniční tunel. Vchod do tvrze je ve stejné výšce jako tunel, protože leží u staré zarostlé silnice, která ostroh obchází. Větší část výzbroje je v nižší úrovni a najdete zde především dvě krásné pancéřové desky pro 10,5 cm kasematní kanóny, které byly ve většině ostatních tvrzí zničeny v roce 1993, při demontáži kanónů. Horní úroveň je výškově velmi členitá a část je až nad tunelem, nad jehož jižním portálem je další vchod.
Vedle tunelu je velmi vysoká opěrná zeď, po níž stoupá uzoučký chodník. Ten vede ke vchodu do rozestavěné dělostřelecké tvrze č. 8, který je zamaskován jako součást této zdi. K zásobování měl sloužit druhý, nedokončený vchod, ústící do rokle za skálou. Podzemí je zajímavé a je zde mnoho stavebních detailů, včetně zbytků bednění. Někde za zmíněnou roklí, vysoko prudkém svahu, by měla být pěchotní tvrz č. 5, ale v komplikovaném terénu jsme ji hledali marně.
Skalní ostroh, v němž je zabudována tvrz č. 6. Jsou vidět zakryté střílny horní a spodní úrovně podzemí. V pozadí je řečistě Tagliamenta.
|
Pancéřová deska pro 10,5 cm kanón, která se výjimečně dochovala.
|
Detail střílny, vyfrézované do desky. Nahoře je uřezaný čep, vpravo otvor pro zaměřovací dalekohled. Tyto složité pancéřové prvky zvládali Italové výtečně.
|
Výhled ze střílny pro protitankový kanón, postřelující řečiště Tagliamenta. Z maskovacích okenic zbyla jen část rámů.
|
Deska zvenku (jedná se o upravenou předválečnou desku pro pozorování). Vlevo je otvor pro zaměřovač, vpravo pro dalekohled velitele.
|
Sklad kulometné munice ve tvrzi č. 6: vlevo 20000 nábojů pro objekt M8, vpravo pro M6, uprostřed příslušenství pro oba kulomety.
|
Detail zásuvek v důkladném vodotěsném provedení. Zajímavé je, že se v téže tvrzi vyskytuje rozvod napětí 125V a 220V.
|
Ukázka bednění v nedokončené delostřelecké tvrzi č. 8. Hranaté niky sloužily pro petrolejky, nahoře i dole byla dvojice větracích otvorů.
|
Chodba ve tvrzi, v níž byl provizorně uložen materiál, vylámaný z dalších části.
|
Ukázka bednění v pečlivě provedené schodišťové šachtě. Po stranách jsou výřezy na kabely, nahoře větší nika na petrolejku a menší pro vypínač.
|
Obrovský výlom pro zadní část dělostřeleckého objektu. Po přerušení stavby byl otvor uzavřen kamennou zdí.
|
Uzávěr Cavazzo C. – Cuel di Mena
Rozsáhlý uzávěr třetí linie se táhne po kopcích podél řeky a proto nemá žádný protitankový příkop. Zahrnoval dvacet objektů, rozdělených na tři skupiny: Cavazzo, Fontanina a Cuel di Mena. Většina objektů byla stavebně dokončena, s výjimkou dělostřelecké tvrze č. 1 skupiny Cavazzo, nicméně i ta byla z velké části hotová. Celkem zde mělo být 50 těžkých a 22 lehkých kulometů, čtyři 4,7 cm protitankové kanóny, sedm 7,5 cm kanónů a jeden plamenomet. Po reaktivaci, který se týkala hned pěti objektů skupiny Cuel di Mena (č. 3 až 7) a jen po jedné ze zbývajících skupin, měla uzávěr celkem 15 těžkých kulometů, pět 9 cm kanónů v lehké verzi a dva výkonné 10,5 cm kanóny.
Silně vyzbrojená tvrz č. 2 skupiny Fontanina je umístěna v pahorku, přímo u silnice 512. Zde lze zaparkovat u objektu se střílnou pro 9 cm kanón, vedle níž měl být dle schématu původní výzbroje plamenomet. Jediný vstup dovnitř je skrz objekt pro pevnostní 10,5 cm kanón na opačné straně, v němž byla při deaktivaci vyříznuta část pancéřové desky.
Sousední dělostřelecká tvrz č. 1 skupiny Cavazzo neprošla sice reaktivací na bojový objekt, ale vznikl v ní nějaký vojenský sklad, což zahrnovalo i zazdění chodeb do nedokončených dělostřeleckých objektů. Po polní cestě lze dojet až k výkopu pro vchodový objekt, není ale nutné lézt přes hromady kamení, protože za skálou vpravo je komfortní vchod. Na levém křídle lze vlézt otvorem pro neosazenou optickou signalizaci do dokončeného kulometného objektu, ale pak následuje šachta bez schodů.
Tvrz č. 6 skupiny Cuel di Mena byla také modernizována. Ke vchodům se dá dojet autem, ale je u nich dům a vchody jsou zamčené. Zvenku jsou z bojových objektů pouze zavřené maskovací okenice.
Tvrz č. 7 téže skupiny provrtává celý vrchol kopce s kostelem obce Cesclans, oba vchody, z nichž jeden je přímo na kraji silnice, jsou však zamčené a bojové objekty nejsou vidět, protože jsou ve skalních stěnách pod kostelem. Bez problémů lze dojít k objektu s důkladně zamaskovanou jednostřílnovou kopulí, což je ve zdejších opevněních vzácný prvek.
Kulometná střílna tvrze č. 2 s tenkou deskou, běžně používanou u tvrzí typu 15000. Instrukce nad střílnou udává směr palby při tmě či mlze.
|
Stejná střílna, překonstruovaná po válce pro 9 cm protitankový kanón verze L. Vpravo je naviják maskovací okenice.
|
Střílna pro 9 cm kanón na lafetě STAM, určené pro střílny bez pancéřování. Plechové okenice jsou jen symbolickou ochranou.
|
Křižovatka chodeb v rozsáhlém podzemí dělostřelecké tvrze č. 1. Hranaté dveře jsou zřejmě staršího typu.
|
Důkladně zamaskovaná jednostřílnová kopule tvrze č. 7, postřelující silnici. Tvrz sice byla reaktivována, ale tato kopule zůstala bez výzbroje.
|
Uzávěr Portis
Uzávěr je rozložen nejen ve skalách po obou stranách řeky, ale zahrnuje i dva netypicky umístěné monobloky, jeden v náspu železniční tratě a druhý uprostřed řeky. Napříč údolím byly rozestavěny dvě linie protitankových překážek, složených z příkopů a betonových stěn, disponující rozebíratelnými mosty pro silnici a železniční trať. K již tak silné obraně byly dodatečně doplněny tvrze č. 3 a 6, zajišťující dělostřeleckou podporu a protitankovou obranu šesti 7,5 cm kanóny na polních lafetách. V roce 1942, kdy byly práce přerušeny, ovšem byl plně dokončena, vybaven a předána armádě pouze podzemní úkryt č. 7 pro četu pěchoty a kulometný oddíl, byť tvrze a monobloky byly v pokročilé fázi výstavby. Po válce byl uzávěr široce reaktivován a tvrze č. 2 až 6 obdržely celkem 15 těžkých kulometů, pět 9 cm kanónů, z toho tři v „těžké“ verzi P s těsnící koulí a hned čtyři 10,5 cm kasematní kanóny. Nově byly vybudovány dva objekty pro věže tanků Pershing a 9 cm kanón verze P dostal i detašovaný objekt u vchodu do tvrze č. 4, který však musel být opuštěn, protože jej silně poškodila voda. Celkem tak uzávěr disponoval dvanácti moderními protitankovými kanóny.
Velká dělostřelecká tvrz č. 6 je zabudována do skalní stěny u úzké silnice z vesnice Vale. Přímo pod ní je odbočka, kde se dá zaparkovat (46°21’14“ 13°07’27“). Tvrz byla modernizována přezbrojením na 10,5 cm protitankové kanóny a i když jsou jejich desky částečně vyřezané, jsou střelecké místnosti zajímavé. Pozoruhodné jsou i enormně velké maskovací okenice hlavních střílen. Podzemí je rozsáhlé, strávili jsme zde hodinu a půl. Cestou ke tvrzi snadno lokalizujete objekt pro věž tanku Pershing, která je přímo u cesty a i když má mnoho vchodů, dovnitř jsme se bohužel nedostali.
Nenápadný vchodový objekt s ochrannou střílnou, přimykající se ke svahu.
|
Dlouhý seznam objektů na orientační tabuli (M – kulometné, P – kanónové).
|
Neobvyklá dvoupatrová strojovna. Nahoře se dochoval ventilátor.
|
Vysoušeče vzduchu u stropu kasáren jsou dosti moderního provedení.
|
Návod k obsluze vysoušečů značky Marelli Aerotechnika. Odshora jsou různé režimy použití, dole je seznam nejdůležitějších úkonů při údržbě.
|
Typické „lodní“ dveře. I přes složitý mechanismus jsou všechny funkční.
|
Pozorovatelna s dvojicí pancéřových desek, v nichž chybí pozorovací vložky. Jedna z nich byla při reaktivaci zřejmě využita jako kulometná.
|
Střílna pro 10,5 cm kanón s vyřezaným pancířem (předválečné pozorovací desky).
|
Obrovská střílna vyžadovala rozdělení okenic do pěti částí. Každá z nich měla vlastní naviják a kladku v horní části.
|
Monoblok č. 5 je jedním z nejkurióznějších objektů Alpského valu, neboť je přímo uprostřed řečiště Tagliamenta, které zde dosahuje šířky 400 metrů. Mimo dobu tání sněhu je naštěstí z větší části vyschlé, při cestě z východního břehu jsme se nicméně museli trochu brodit. Tok vody se každoročně mění, takže na satelitní snímky spoléhat nelze a na mapy už vůbec ne, ty dodnes obkreslují stav z doby před druhou světovou válkou. V roce 2010 byl plně vybavený objekt přístupný, poté byl uzamčen, ale v roce 2015 byl opět přístupný.
Monoblok č. 2 je zabudován do náspu železnice, z něhož na obě strany vyčnívají části se střílnami, čímž poněkud připomíná náš srub MO-S-5. Pro tuto oblast bylo výjimečné použité jednostřílnové kopule, ovšem neobvykle ve čtyřdílné verzi pro horská opevnění. Téměř k objektu lze dojet autem, bohužel je uzamčený. Zvenku lze nicméně vidět přebudované střílny s pancéřovými deskami pro moderní protitankové kanóny, kopuli jsme v divoké vegetaci nehledali.
Po cestě do kopce lze dojet téměř k vodopádu, u něhož je hezký vstup do modernizované tvrze č. 4, kterou je tudíž snadné lokalizovat. Její podzemí je rozlehlé a zajímavé. Detašovaný objekt 4bis jsme nehledali, i když by měl být jen několik metrů od vchodu. To samé platí o sousední tvrzi č. 3, jejíž střílny jsou vidět již zdálky. Ke vchodu je nutné dojít z vesnice Nuova Portis a poté se vyškrábat do prudkého svahu. Zajímavostí této tvrze je objekt pro velký světlomet.
V týlu těchto dvou tvrzí, přímo u silnice, je objekt pro věž Pershing, který je opět uzavřený, ale díky umístění není zarostlý.
Monoblok č. 5 v řečišti Tagliamenta. Velikostí odpovídá našemu pěchotnímu srubu. V pozadí jsou typické stěny, lemující údolí.
|
Dvě ze čtyř střílen. Všimněte si velikosti objektu ve srovnání s lidskou postavou.
|
Místnost pro posádku vypadá, jako by byla v podzemí, neboť prostý beton vyžaduje klenuté stropy. Nechybí ani odvlhčovací jednotka s návodem na stěně. (RH)
|
Střílna pro 9 cm kanón verze P s těsnící koulí monobloku č. 5. Původně zde byl 7,6 cm kasematní kanón.
|
Střílna pro 9 cm kanón verze P v pravé části monobloku č. 2, zabudovaného do železničního náspu.
|
Hlavní vchodový objekt tvrze č. 4 u vodopádu. (RH)
|
Střílna pro 9 cm kanón verze P, původně zřejmě pro 7,6 cm kanón. (RH)
|
Skalní stěna s tvrzí č. 3 (jeden objekt je vyznačen). Jak je vidět, nepřítel rozhodně nemohl uzávěr obejít.
|
Hlavní kasárenský sál tvrze č. 3 s odvlhčovači.
|
Objekt pro věž tanku Pershing. Je vidět základ plechové maskovací nástavby, vzadu u silnice je větrání ze strojovny. (RH)
|
Uzávěr Ponte del Cristo
Uzávěr druhé linie je v úzkém místě údolí a jeho objekty jsou rozmístěny symetricky v obou svazích. Největší tvrz č. 3 se dvěma 7,5 cm kanóny pro protitankovou obranu však nebyla zcela dokončena. Po válce dostal uzávěr 8 těžkých kulometů, dva 9 cm kanóny verze L v bývalých kulometných střílnách a 7,6 cm protitankový kanón, umístěný v objektu tvrze č. 3, původně určeném pro 7,5 cm polní kanón. V další etapě modernizace byl nahrazen 9 cm kanónem ve verzi P s těsnící koulí.
Tvrz č. 5, v níž bylo umístěno velitelství uzávěru, má pozoruhodný vchod, maskovaný jako kaplička. Nachází se přímo na okraji cyklostezky, zaparkovat lze jen pár desítek metrů odtud u železničního mostu a vylézt na bývalý násep, po němž stezka vede. Podzemí je vybavené a členité, takže tato tvrz je dobrým tipem i pro toho, kdo by jen projížděl a měl minimum času. Zajímavé je, že tato tvrz měla mít detašovanou pozorovatelnu s vlastním podzemím výše ve svahu, která však nebyla postavena.
Na protější straně údolí jsou další tvrze, ale u č. 4 jsme narazili pouze na zamčené vchody u silnice. Největší tvrz č. 3 je v místech, kde se sesul prudký svah a v obtížném terénu jsme našli pouze jeden zamčený vchod.
Kasárenský sál tvrze č. 5 s nezbytným odvlhčovačem a vkusnou červenou linkou kolem podlahy.
|
Orientační systém tvrze má neobvyklé plechové tabulky s nastříkanými symboly (vpravo – kulomet 4, velitelství tvrze, kasárna, velitelství uzávěru (?), pozorovatelna).
|
Nádrže na vodu. Horní nápis informuje, že voda není pitná, spodní nabádá „udržuj stále naplněné“.
|
Střílna pro 9 cm kanón v původní pancéřové desce pro kulomet. Na dolní ploše byl vytvořen úchyt pro lafetu a střílna byla prořezána z obdélníku do tvaru T.
|
Uzávěr Val Fella km. 172
Tento uzávěr je pozoruhodný spojením tvrzí s železničními a silničními tunely, vedoucími po obou stranách údolí. Dnes jsou mimo provoz, neboť byly nahrazeny tunely hlouběji ve skalním masivu. Podle projektu z roku 1940 měl mít uzávěr 18 těžkých a pět lehkých kulometů a tři 4,7 cm kanóny, později bylo rozhodnuto doplnit obranu třemi 7,5 cm kanóny a úkrytem, v němž měly být umístěny dva polní 8,1 cm minomety. Protitankový příkop přes těžko schůdné řečiště byl jako obvykle odsunut do druhé etapy prací a nebyl postaven. Po válce byl prakticky celý uzávěr reaktivován a obdržel 12 těžkých kulometů, tři 9 cm kanóny ve verzi L a čtyři 10,5 cm kasematní kanóny, z nichž tři byly zabudovány do původních kasemat pro polní 7,5 cm kanóny a jeden do střílny pro 4,7 cm kanón. Později, zřejmě v souvislosti s výstavbou dálnice, posílily obranu ještě čtyři objekty pro věže z tanků Pershing a dva pro čtyřstřílnové kopule „nového typu“. S výjimkou jednoho Pershingu byly všechny nové objekty rozmístěny kolem silničních tunelů na severním břehu.
Tvrz č. 4 je téměř u silnice, těsně nad náspem zrušené železnice, po níž nyní vede cyklostezka. V dokonale zachovaném interiéru byla k vidění střílna pro 9 cm kanón z doby reaktivace. Pokud se vydáte po cyklostezce, snadno dojdete do tunelu, v němž je vchod do velké tvrze č. 3. Jelikož brání čelo uzávěru, dostala při reaktivaci i střílnu pro výkonný 10,5 cm kanón, bohužel její pancíř je zčásti vyřezaný. Vzhledem ke vzniku zmíněné stezky nevím, jak je to nyní s jejich přístupností.
Přímo u silnice pod tvrzí č. 3 je ještě poválečný objekt pro věž tanku Pershing, zda se dá dostat dovnitř, jsme nezkoušeli. Více vpředu je ještě malá tvrz č. 2 se třemi kulomety, ale přístup k ní není jednoduchý, neboť je vysoko ve svahu.
Skála nad zrušenou tratí s vchodem a jednou ze střílen tvrze č. 4. (RH)
|
Infomační nápis u vchodu do tvrze č. 4 s jejím názvem (Op 4 „La Tenace“) a výzbrojí – 9 cm kanón (90/32) a dva kulomety vz. 37. (RH)
|
Pětisetlitrová azbestová nádrž v dokonale zachovalém podzemí tvrze č. 4. (RH)
|
Železniční tunel s jedním ze vstupů do tvrze č. 3. (RH)
|
Detail vchodu s informační s číslem a názvem tvrze (Op 3 „La Tonante“) a výzbrojí – 10,5 cm kanón, 9 cm kanón, kulomety, pozorovatelna.
|
Strojovna tvrze s hlavním rozvaděčem a azbestovou nádrží na vodu. (RH)
|
Střílna 9 cm kanónů na jednoduché lafetě typu STAM. dochovaly se i navijáky maskovacích okenic. (RH)
|
Neobvyklá pozorovatelna s dvojicí pancéřových desek těsně vedle sebe. (RH)
|
Na protějším břehu je dnes již nepoužívaná silnice, vedoucí několika tunely. Před prvním tunelem (směrem od východu) byl velmi hezký poválečný objekt pro čtyřstřílnovou kopulí, ta ale nedávno padla za oběť lovcům šrotu. Hned za tunelem je objekt pro věž Pershing a jelikož je integrován do opěrné zdi dálnice a vyvýšen tak, aby na ni měl výstřel, je zjevné, že vznikl až s dálnicí. Následuje další Pershing, nicméně ani do jednoho z nich jsme se nedostali. Přímo ve druhém tunelu je vstup do tvrze č. 1, další vchod je přístupný pěšinou od západního konce tunelu. Vnitřek byl v perfektním stavu a zřejmě zde bylo velitelské stanoviště, neboť v kasárenském sálu jsou kanceláře s neobvykle moderním vybavením. Podzemí tvrze je členité, neboť část střílen je ve skále nad tunelem.
Za třetím tunelem vede kolem trafostanice pěšina ke vchodu do velké tvrze č. 6, která byla také ve výborném stavu. O něco dále byla druhá z poválečných čtyřstřílnových kopulí, která byla přístupná, ale nejspíše ji postihl neblahý osud. Přesně na druhé straně dálnice je poslední objekt pro věž Pershing, k němuž by bylo možné dojít nedalekým podjezdem (my jsme o něm nevěděli). O něco dál jsou zamaskované vchody do tvrze č. 5, které jsme málem přehlédli, ačkoli jsou přímo na kraji cesty. Tato tvrz je nejvíce v týlu a nebyla modernizována.
Starý silniční tunel, před nímž byla čtyřsřílnová kopule v typickém plechovém domečku. Kopule byla nedávno sešrotována a objekt silně poničen. (RH)
|
Čtyřstřílnová kopule „nového typu“ se na starých úsecích Alpského valu vyskytuje jen výjimečně. (RH)
|
Interiér kopule. Ve střílnách chybí 5 cm silné pancéřové vložky se střílnou pro kulomet. Plechová „krabice“ je rozvod vzduchu do dáchacích masek. (RH)
|
Vchodový objekt tvrze č. 1 je ukryt pod skálou. Na zdi je telefonní rozvadeč. (RH)
|
Na záchodě v podzemí je dokonce ještě štětka. U stropu jsou mohutné rozvody vzduchu, svařené z novoduru. (RH)
|
Kanceláře v hlavním sálu dělí neobvykle moderní příčky z makrolonu v hliníkových rámech. (RH)
|
Ruční ventilátory pro jednotlivé objekty. Tabulka na stěně instruuje obsluhu, aby udržovala 40 otáček za minutu. (RH)
|
Detail střílny pro 10,5 cm kanón. Pod střílnou je ozubený segment odměru. Díky vyčnívající hlavni a těžišti u střílny mohly být mechanismy kompaktní. (RH)
|
Vodotěsný telefonní rozvaděč typu FS-5 je běžným vybavením tvrzí, reaktivovaných po druhé světřové válce. (RH)
|
Střelecká místnost 10,5 cm kanónu ve tvrzi č. 6. Protažení ovládacího lana okenic skrz zaměřovač je běžné, ale nepochybně k tomu došlo při odzbrojování tvrzí. (RH)
|
Druhá čtyřstřílnová kopule, opět s chybějícími vložkami. Je vidět manipulační čep.
|
Šachta pod čtyřstřílnovou kopulí s dobře viditelnými šrouby, které fixovaly přírubu kopule. Mřížový poklop zlepšoval větrání.
|
Informační tabule tvrze č. 5 (Op 5 „La Gagliarda“). Ve výzbroji byl moderní, dodnes používaný kulomet Beretta MG 42/59, nikoli obvyklý předválečný typ Breda 37. (RH)
|
Montér, který instaloval tyto zásuvky ve tvrzi č. 5, si to na zeď rozepsal opravdu detailně. (RH)
|
Na mapě jsou vyznačeny jen vybrané objekty některých uzávěrů v popisované oblasti. celkový počet objektů je podstatně vyšší.
Lokalita je výborně dostupná a kolem je mnoho dalších opevnění. Zdejší modernizované tvrze přístupnější a v lepším stavu, než jinde. Vzhledem k nepříznivým trendům posledních let je otázkou, zda se něco nezhoršilo. Došlo k těžbě oceli z poválečných objektů, prováděné velmi nevybíravým způsobem a za podivných okolností, které jsou již předmětem trestních řízení. Objevily se i zprávy o krádežích měděných kabelů, kvůli kterým může docházet k uzamykání tvrzí, což jsme viděli v jiných úsecích. Aktuální stav zjistíte jedině na místě.
stav: červen 2011 (Val Fella km. 172, částečně Portis), září 2013 (Cavazzo C. – Cuel di Mena, částečně Portis, Sassotagliato, Ponte Christo)
Foto: O. Filip (2011 a 2013), R. Hrabčák (2011)
Literatura:
Alessandro Bernasconi, Giovanni Muran: Il Testimone di Cemento, La Nuova Base Editrice, Udine 2009
Maurizio Tosi il portale della Fanteria d’Arresto
Letos na jaře jsme projeli tuhle oblast a stojí za to. Objekty jsou přístupné a blízko silnic. Zkusím to nějak stručně sesumírovat:
Uzávěr Ponte del Cristo:
Opera 5 – přístupná vchodem z cyklostezky vedoucí po zrušené trati. Vchod maskovaný jako kaplička jsme nenašli, možná to byl ten druhý, který jsme viděli jen zvenčí. Schéma sedí. Zajímavé jsou ty velké eternitové nádrže na vodu.
Opera 4 – přístupná vchodem od silnice (jen se blbě parkuje, jak je to úzké). Podzemí zajímavé a členité. Pod stropy všude plastové rozvody hroutící se vzduchotechniky a vybrakované klimatizační jednotky.
Uzávěr Val Fela:
Opera 3 – jednoznačně stojí za návštěvu. Ze schématu tady to není tak patrno, ale tvrz je situována na obou stranách tunelu a obě části jsou propojeny schodišti vedoucími nad tunel. V tunelu jsou 3 vchody, z toho 1 zazděný. Přístupné jsou jen dva na straně k horskému masivu. Do tunelu se dá zajet autem a přenocovat. Jen bacha na oheň, nezdá se to, ale z přilehlé silnice je do tunelu vidět a vysvětlujte si pak něco s policajty když už máte dvojku v žíle ;). Nicméně po uhašení ohně nás nechali napokoji.
Operu 4 a objekt pro tankovou věž jsme oba viděli, ale nenavštívili, protože lilo jak z konve. O té Opeře 4 by se dalo dojet i autem skrz tunel u Opery 3.
Uzávěr Portis:
Opera 6 – opravdu rozlehlé a zajímavé podzemí. Zajímavé sály pro agregát a vzduchotechniku. Přístupné přes zadní vchod s LK a nebo přes některou z vyřezaných střílen pro kanon.
Monoblok 5 – Od Opery 6 se k němu dostat nedalo, protože voda zrovna tekla po této straně. Došli jsme k němu z druhého břehu jen s mírným broděním. Je přístupný, ale po chvíli je v místnostech na zemi cca 20 cm vody. Zajímavý je pozůstatek konstrukce pro „lanovku“ pro zásobování ze břehu. Druhý pozůstatek lanovky je na břehu kousek od objektu pro tankovou věž.
Objekt pro tankovou věž – kousek od Opery 6. Interiér kompletně přístupný.
Uzávěr Cul di Mena:
Opera 2 – oba vstupy u odpočívadla silnice jsou zavřené. Dovnitř jsme se dostali střílnou pro kanón (hůř se hledá ). Kopec nejlépe obejděte zleva, ale bacha prochází se křovím sloužícím jako záchod :).