(Německo) – Königstein – Saské Švýcarsko Napsal: O. Filip objekty: bastionová pevnost, úkryty Bastionová pevnost saského kurfiřství je zcela unikátní, neboť byla postavena na pískovcové stolové hoře a díku tomu má až 40 metrů vysoké přírodní hradby. Na konci 19. byla modernizována na uzávěrový fort.

Skalní pevnost

Na pískovcové stolové hoře nad údolím Labe stál již ve 13. století český královský hrad. Ten po čtyřletém obléhání získal na začátku 15. století saský vládce. V roce 1589 začala přestavba na pevnost, která unikátním způsobem využila celou plošinu, ohraničenou zhruba 30 až 50 metrů vysokými stěnami pískovce, které tak tvořily nezničitelnou hradbu. Hlavní stavební úsilí se po celou dobu soustředilo na západní část, kam vedl vstup rozšířenou skalní rozsedlinou. Během 17. století zde vznikly bastiony s dělostřeleckými bateriemi, definitivní podoba vstupu však vznikla až za Augusta Silného, který nechal ve 30. letech 18. století zesílit vstup kleštěmi a malým ravelinem s kasematami pro děla. Od roku 1767 byly budovány kasematové prostory pro posádku a zásoby, což se protáhlo na několik desítek let. Další prvky vnějšího opevnění byly dokončovány dokonce až na začátku 19. století. Všechny komponenty pevnosti měly s ohledem na přizpůsobení terénu velmi specifický charakter.

Jeden z kasematových objektů z první fáze modernizace. Vnější stěna byla součástí hradeb a obsahovala střílny pro děla, vnitřní stěna směřovala do výlomu ve skále a byla opatřena četnými puškovými střílnami. (Ondřej Filip 2020)

Archivní plán pevnosti zachycující pevnost kolem poloviny 18. století. Před vstupem už jsou kleště a malý ravelin, chybí však dolní opevnění s šípem. Na řezu je vidět mimořádná hloubka pevnostní studny.

Letecký pohled na pevnost. (Fritz-Gerald Schröder – volné dílo)

Během napoleonských válek se Sasko angažovalo na straně Francouzů a poskytli část výzbroje pevnosti pro předmostí Lilienstein⁽¹⁾ na východním břehu Labe. Po válce si Sasko udrželo nezávislost a samotná pevnost sloužila i pro uložení cenností z Drážďan v dobách nebezpečí. Z toho důvodu byla v roce 1855 provedena rekonstrukce staršího skladu prachu na klenotnici s kolejovým systémem pro přesouvání těžkých soudků s mincemi a drahými kovy. Hned na začátku prusko-rakouské války v roce 1866 obsadily Sasko prakticky bez boje pruské jednotky. Pevnost zůstala ostrůvkem v pruském moři, ale po rychlé pořážce rakouského vojska, po jehož boku bojovala i část saských jednotek, byla vydána vítězům.

Pevnost v polovině 19. století, před výstavbou předsunutých opevnění. Na plošině mimo zástavbu jsou rozmístěny prachárny. (Ondřej Filip 2020)

Pevnost před rokem 1870 s již vybudovaným předsunutým opevněním. (Ondřej Filip 2020)

První brána je pouze průjezd, který vede do dolního opevnění.	Vstup do poterny, vedoucí na předsunutý šíp. Byl postaven v letech 1755-56 jako první část dolnho opevnění.
Druhá brána a malý kasematový ravelin, který bránil příjezdovou cestu, vybudované v letech 1729-36.	Neobvyklá závora před druhou branou. Pokud letopočet nelže, pochází už z 18. století.
Třetí brána, ozdobená hlavou Medúzy, je umístěna v objektu kleští za ravelinem. V paláci nahoře bylo velitelství pevnosti.	Pohled na kleště se třetí branou. Levé křídlo kleští je opřeno přímo do skály.
Čtvrtá brána vede do hlubokého krytého průjezdu pod palácem.	Od brány je nutné prudce vystoupat po vnitřní rampě. Dopravu děl usnadňoval naviják. Nad bránou je padací mříž.
Starší kasematní objekty, zabudované do hradeb. Ve vnější stěně jsou střílny pro děla, ve vnitřní pro pušky.	Věž Hungerturm a část parapetu na obvodu pevnosti.
Mnohokrát zalomený parapet umožňoval křížovou palbu děl a pušek. Útok z tohoto směru nicméně nehrozil.	Odolná prachárna, přebudovaná na úkryt pro saský státní poklad.
Palác Magdalenburg, přestavěný na sklad proviantu pevnosti. Ve jeho hlubokém sklepení býval slavný obří sud na víno.	Sousední stolová hora Lilienstein, kolem níž byl vybudován napoleonský opevněný tábor.

Uzávěrový fort

Po vzniku Německého císařství byla pevnost daleko od potenciálních nepřátel, neboť hrozba ze strany Rakouska byla eliminována. Bylo však rozhodnuto, že bude plnit roli uzávěrového fortu, blokujícího hlavní železniční trať z Čech do Drážďan. V letech 1870-99 proběhla poměrně rozsáhlá modernizace, zahrnující především výstavbu lineárních baterií s muničními sklady, odolných válečných kasáren a dalších úkrytů (duté traverzy s muničním výtahy, úkryty pro dělostřelce – Artillerieuntertreteraum, pozorovatelna). Svou konstrukcí odpovídaly stavbám, budovaným v tu dobu rámci německých fortových pevností. K budově se studnou byl přistavěn objekt s betonovým stropem,vybavený parním strojem a nezbytným „továrním“ komínem.⁽²⁾ V éře Německé demokratické republiky bylo skladiště prachu přebudováno na objekt civilní obrany, v němž se dochovala strojovna a filtrovna.

Pevnost po dokončení modernizace s četnými bateriemi a muničními sklady. Část původních budov musela být odstraněna, i tak se však prostor zaplnil stavbami a valy. (Ondřej Filip 2020)

Už překážka z ocelových špicí na vnějších hradbách naznačuje, že nejde o obyčejnou bastionovou pevnost.	Masivní objekt válečných kasáren II (Kriegskaserne II), zabudovaný naproti starším kasematám pevnostní pekárny, z níž jsou vidět komíny.
Sklad dělostřeleckých granátů (Geschoßmagazin), vybudovaný v roce 1876.	Odolný objekt válečné nemocnice (Kriegslazarett). Stejně jako v ostatních případech jde o obdélníkový úkryt, zapuštěný pod úroveň terénu.
Největším objektem je úkryt, označovaný jako válečná kasárna I.	Schodiště do zářezu s týlovou stěnou kasáren I. Na stropě jsou palebná postavení pro děla.
Zemní traverzy mezi palebnými postaveními na stropě kasáren I.	Budova se studnou připomíná zámeček, existenci mohutné klenby nad studnou však prozrazují falešná okna.
Odolný objekt kotelny, přistavěný ke studni. Ve výběžku je patrný základ zbouraného komína.	Naviják studny, původně poháněný parním strojem. Strop pod barokní klenbou byl zesílen betonem na traverzách.

Pro všechny návštěvníky slouží placené kryté parkoviště, odkud je to jen kousek. Prohlídka pevnosti je volná a dostanete se i do různých expozic, ale kromě objektu studny jsou všechny moderní stavby uzavřené. Muniční sklady jsou přístupné pouze občas v rámci organizovaných prohlídek, výjimečně je přístupný i interiér prachárny. V jedné z budov je také vojenské muzeum se zajímavými exponáty, mezi něž patří i věž tanku PzKpfw 38(t)⁽³⁾. (pozn. aktuálně je expozice v rekonstrukci a není jisté, kdy bude otevřena).

Speciální lafeta pro palbu s vysokou depresí. Kromě Königsteinu byla použita i v pruských pevnostech Ehrenbergstein a Silbergerg (Stříbrná hora). (JP)	Revolverový kanón Gruson ráže 37 mm z moderní výzbroje pevnosti. (JP)
Poškozená věž tanku PzKpfw 38(t) z opevnění na Odře. (JP)

Poznámky:

(1) Během napoleonských válek obsadily oblast francouzské jednotky a byť se velitel pevnosti snažil zachovat jakousi neutralitu, nebylo mu to nic platné a jeho posádku „posílilo“ téměř pět stovek Francouzů. Pevnost měla spolu s nově budovaným opevněným táborem na protějším břehu krýt dvojicí pontonových mostů. Stavba mostů i opevněného tábora začala 25. června 1813 a v době největšího rozmachu zde pracovaly dvě tisícovky mužů. Nová opevnění se skládala z klešťové hradby nad pontonovými mosty a čtyř redut, rozmístěných kolem stolové hory Lilienstein, na níž byla zřízena pozorovatelna. V takto chráněném prostoru byly postaveny dřevěné baráky pro mužstvo. Výzbroj tvořilo 35 děl, z nichž většina pocházela z Königsteinu. Dalším větším opevněním byla reduta nad městem Hohenstein, zhruba sedm kilometrů od Königsteinu. Posádka tábora byla oslabena odsunem jednotek na okolní bojiště a toho využili Prusové, kteří se při nočním útoku 11. září pokusili zničit mosty, avšak byli odraženi. Definitivní ústup Francouzů proběhl 6. října 1813 a saská posádka Königsteinu měla plné ruce práce, aby rychle dopravila své děla zpět pod ochranu hradeb. Již následujícího dne obsadili tábor rakouští zeměbranci a ruští kozáci, kteří pobořili palisády, do samotné pevnosti ale vpuštěni nebyli. Do dnešního dne se zachovaly nevýrazné pozůstatky několika redut.
(2) Studna byla vyhloubena v letech 1563-69 a s hloubkou 152 metrů by měla být čtvrtou nejhlubší hradní studnou na světě. V letech 1735-37 nad ní byla postavena budova s masivní pískovcovou klenbou, kryjící studni před ostřelováním. V roce 1881 byla pod klenbou vytvořen nový strop z betonu na ocelových nosnících a zřízena kotelna a strojovna. Od roku 1911 pohání systém elektrický motor a studna funguje dodnes.
(3) Věž z vyřazeného tanku LT38, vyrobeného za okupace pro německou armádu pod označením PzKpfw 38(t), byla začátkem jara 1945 spolu s dalšími třemi instalována ve Frankfurtu nad Odrou, ve čtvrti Kliestow nad břehem Odry. Každá z věží věž měla k dispozici 200 granátů. Krátce po válce byly tři věže sešrotovány, poslední zůstala na místě až do roku 1984, kdy byla demontována pro drážďanské vojenské muzeum.

stav: září 2012

Foto: O. Filip 2012, J. Pavel 2012 (JP)

Z Prahy dojedete k pevnosti za pouhé půldruhé hodiny. Auto je nutné nechat v placeném parkovacím domě, odkud je to k bráně zhruba 700 metrů. Prohlídka pevnosti včetně muzea a studny je volná, všechny moderní objekty jsou ale přístupné jen při výjimečných akcích. Necelou hodinu odtud je vojenské muzeum v Drážďanech, kde jsou i nějaké další exponáty, spojené s opevněním. V centru města jsou také nevelké pozůstatky saského bastionového opevnění.

Zatím žádné komentáře