(Řecko) – Kato Nevrokopi Napsal: O. Filip objekty: tvrze, kulometné objekty, úkryty Většina tvrzí této části linie je soustředěna u kotliny, kterou v letech 1913 i 1941 vedl útok z bulharského území. Dominantní pyramidovitá hora Lisse je pak provrtaná hned čtyřmi tvrzemi.

 
PERSEK   BABAZORA   PERITHORI   PARTALOUSKA   LISSE   KASTILO   AGIOS NIKOLAOS   BARTISEVA 

BITVA O ŘECKO

Italský útok začal 28. října 1940 z albánského území, daleko od hlavních obranných postavení Metaxasovy linie a jednotlivé lehké objekty zřejmě nesehrály větší roli. Ofenzíva italské armády, trpící velkými logistickými problémy, však skončila naprostým debaklem a za několik týdnů už je obránci hnali do Albánie. Zde se fronta v podstatě stabilizovala až do německého útoku.

Metaxasova linie byla z důvodu odsunu většiny jednotek na albánské bojiště obsazena jen slabě, udává se, že z plánovaných 200 tisíc mužů bylo na bulharské hranici jen 70 tisíc. Britové navrhovali ústup z celé Makedonie včetně severních hor, což by umožnilo zřídit podstatně kratší obrannou linii na řece Haliakmon. To by však pro znamenalo nutnost opustit bez boje rozsáhlé území, veškerá stálá opevnění i druhé největší řecké město Soluň. K takové oběti se Řekové z politických a psychologických důvodů neodhodlali. Nakonec se podél zmíněné řeky hluboko v týlu začali zakopávat jen Britové, kteří se právem obávali, že jejich jednotky nebudou v případě německého průlomu schopny z pozic v pohraničí ustoupit.

Německý útok z území Bulharska a Jugoslávie, po krycím názvem operace Marita, začal 6. dubna 1941. Cílem operace bylo nejen pomoci italským břídilům, ale také vyhnat z Řecka britské jednotky, které by zde mohly zřídit letiště a poté ohrožovat jediné velké ropné zdroje Třetí říše v Rumunsku. Během několika dnů byla armáda v Makedonii odříznuta a donucena kapitulovat. Britský expediční sbor ustupoval na jih, zdržel Němce v bitvě u Thermopyl a z větší části se evakuoval na Krétu.

Posádky tvrzí bojovaly statečně, ale bez jakékoli letecké podpory a s minimálním dělostřelectvem nebylo možná zabránit tomu, aby se útočníci v členitém terénu dostali až k tvrzím a postupně vyřazovali objekty přímou palbou a útoky na střílny. K tomu přispělo i úsporné provedení objektů bez pancéřování, zvonů, granátových skluzů, nucené ventilace a jiných vymožeností. Většina tvrzí přesto vydržela až do kapitulace armády v Makedonii, k níž došlo tři dny po zahájení bojů. Samotný premiér Metaxas se konce „své“ linie nedožil, neboť v lednu 1941 podlehl nemoci.

Německý postup Řeckem v dubnu 1941 . (autor Eric Gaba, upravil O. Filip 2024, licence CC 3.0)

 

Výzbroj objektů

Hlavní zbraní opevnění byly těžké kulomety pod betonem, převážně zastaralé francouzské St. Étienne Mle 1907. Ty byly pověstné svou nespolehlivostí, nicméně v opevnění mohly na rozdíl od blátivých bojišť první světové války fungovat poněkud lépe. I další typy lehkých a těžkých kulometů i pušek pocházely z Velké války.

Velmi důležitou roli měly v horském terénu minomety, ve tvrzích instalované do kopulí nebo betonových šachet. Pro efektivní obranu by jich však byl potřeba větší počet. Jednalo se o moderní a spolehlivé francouzské minomety ráže 81 mm typu Brandt, které se licenčně vyráběly v celé Evropě (například československý 8 cm minomet vz. 36).

Dva typy minometných objektů. Vlevo s pancéřovou kopulí, vpravo ve verzi bez pancéřování pro dva minomety. (Denkschrift)

Protitankové zbraně se vyskytovaly v malém počtu a jednalo se o polní modely. V některých tvrzích a samostatných objektech byly k boji proti vozidlům používány i staré kanóny malé ráže na pevně přišroubovaných lafetách, pocházející z palub válečných lodí, kde sloužily k odrážení útoků torpédovek.

Hlavní výzbrojí pevnostního dělostřelectva byly polní kanóny ráže 75 mm. Jednalo se především o francouzská horské kanóny Schneider vz. 1919 a známé polní kanóny vzoru 1897. Na rozdíl od menších protitankových kanónů jim byla pro instalaci demontována kola a byly umístěny na dřevěné točny. Větší děla do ráže 15 cm byla používána jen v polních postaveních za linií opevnění a opět se jednalo o směsici zastaralých zbraní, v některých případech dokonce bez brzdovratného zařízení.

 

Protitankové překážky

Naprostá většina linií vedla neprostupným horským terénem, případně nad koryty řek (Nestoská příčka). Nepočetné cesty byly v okamžiku vypuknutí bojů zablokovány odstřelením mostů nebo i celých silnic, vedených ve svazích. V údolích byly budovány především protitankové stupně a příkopy, někdy i s betonovými stěnami. Výjimečně byly používány i nákladné železobetonové „dračí zuby“, inspirované německým opevněním a levnější, avšak méně odolné překážky z kolejnic, okopírované z Francie.

Pás betonových překážek na křídle tvrze Partalouska. Šlo o jeden z mála úseků linie, dobře průchodných pro obrněnou techniku.

 

Technické vybavení

Zatímco samostatné objekty postrádaly jakékoli vybavení, tvrze měly solidní standard, samozřejmě v kontextu řecké úsporné výstavby, mnohem více podobné italskému Alpskému valu, než třeba Maginotově linii. Tvrze disponovaly malými strojovnami, sociálním zařízením, ošetřovnami a další infrastrukturou. Větrání bylo pouze gravitační, není jasné, jak by byla řešena údajně plánovaná filtrace vzduchu pro případ plynového útoku. Strojovny do roku 1941 dokončeny nebyly. Vnější dveře ve vchodových objektech a nouzových východech byly z odolných ocelových desek, zbývající vnitřní uzávěry včetně dveří do bojových objektů však byly pouze z tenkého plechu, obvykle s žaluziemi pro přirozený oběh vzduchu.

Dnes není původní vybavení s výjimkou dveří k vidění, protože interiéry tvrzí byly kompletně vybaveny po válce, například i daleko velkoryseji řešeným osvětlením a malými elektrickými ventilátory, které do každého bojového objektu dodávaly vzduch, nasávaný z přístupových chodeb. Větrání zůstalo nadále jen gravitační, přívod vzduchu velkým plechovým potrubím byl zřízen jen do místností poválečných strojoven.

Původně bylo spojení tvrzí řešeno kabelovou sítí, vedenou v okolí opevnění ve výkopech a poté napojenou na vojenské a civilní povrchové vedení. V okamžiku vypuknutí bojů nebyla vnější síť ani rozvody uvnitř tvrzí dokončeny a telefonní přístroje a ústředny byly vesměs jen provizorní. Některé tvrzové skupiny byly vybaveny i radiotelegrafními stanicemi. Po válce byla vybudována rozsáhlá kabelová síť, o čemž svědčí svorkovnice u vstupů do tvrzí i v samostatných pozorovatelnách. Lze předpokládat i vybavení posádek krátkovlnnými radiostanicemi, které se během druhé světové války značně rozšířily.

 

Kromě dvou na východě byly všechny tvrze postaveny na „souvislém“ úseku v délce 70 km. V řadě případů se pod jedním názvem skrývá několik tvrzí. 1 – Popotlivitsa, 2 – Istibei, 3 – Kelkagia, 4 – Didimi a Arpalouki, 5 – Paliouriones, 6 – Roupel, 7 – Karatas, 8 – Kali, 9 – Persek, 10 – Babazora, 11 – Maliaga, 12 – Perithori, 13 – Partalouska, 14 – Dasavli, 15 – Lisse, 16 – Pyramidoeides, 17 – Kastilo, 18 – Agios Nikolaos, 19 – Bartiseva. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

 

UZÁVĚR NEVROKOPJON

Zhruba dvacet kilometrů od tvrzí uzávěru Strymon leží neobvyklá horská kotlina se zcela rovným dnem o ploše zhruba 50 kilometrů čtverečních. Jediným větším sídlem je městečko Kato Nevrokopi. V roce 1913 tudy Bulhaři obešli hlavní řecké obranné pozice v údolí Strymon a hrozilo, že manévr zopakují. Jižní stranu, které vévodí osamocená hora Lisse, proto Řekové silně opevnili. Posádky čtyř kompaktních tvrzí a dvou tvrzových skupin (Lisse a Maliaga) by tak měly na blížícího se nepřítele perfektní výhled a výstřel. Na levém křídle, již mimo prostor planiny, zesilovaly obranu ještě další dvě tvrze (Persek a Babazora).

Hlavní část uzávěru s vyznačením tvrzí, protitankových překážek a možných směrů útoku. Vlevo mimo mapu jsou ještě tvrze Persek a Babazora. Červená linka je dnešní turistická trasa. Hlavním cílem Němců bylo projít mezi tvrzemi Dasavli a Partalouska a dostat se po vedlejší silnici do Serres a poté do Soluně. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

Hned 6. dubna 1941 se Němci pokusili zaútočit na skupinu Maliaga, nicméně tyto pokusy se až do kapitulace hroutily v palbě pevnostních objektů. V celém prostoru pak Němcům dělalo velké problémy řecké dělostřelectvo, které je nakonec vyhnalo i z téměř dobyté tvrze Perithori. Stejně tak byly neúspěšné i útoky na další tvrze.
 

Persek (Περσέκ)

Tvrz je zcela na západě skupiny, 14 kilometrů od souvislých opevnění nad řekou Strymon. Měla jeden 75mm kanón a dva minomety, délka podzemí přesahovala 600 metrů. Na současných fotografiích vypadá poměrně zajímavě, dochoval se také objekt pro protiletadlový kanón. Součástí tvrze je také poválečný objekt s věží Hellcat. Autem se zřejmě dá dojet až ke kasárnám, odkud je to k tvrzi jen půl kilometru s mírným převýšením.

Atypický dvoupodlažní objekt pro dva kulomety, optickou signalizaci a protiletadlový kanón tvrze Persek. Obě podlaží spojuje točité schodiště. Schodiště do podzemí vede až ze spodního patra. Všechny plánka objektů jsou ve stejném měřítku. (Ondřej Filip 2024, podle Denkschrift)

Snímek objektu po boji s kamufláží. Stejně jako na většině snímků není protiletadlový kanón na svém místě. (Denkschrift)

 

Babazora (Μπαμπαζώρα)

Součástí tvrze je jeden ze dvou dochovaných objekt s minometnou kopulí (druhý je na tvrzi Nymfaia) a zcela nepoškozený protiletadlový objekt. Všechny ostatní objekty včetně vchodu jsou zničené a až na několik výjimek nebyly nahrazeny. Namísto toho bylo v prostoru tvrze postaveno několik samostatných lehkých objektů.

Přibližné schéma tvrze. Není jasné, zda byla postavena přesně v této podobě, poloha objektů v terénu se zdá být poněkud odlišná. (Ondřej Filip 2023)

Cesta k tvrzi není průjezdná, lze zaparkovat ve vesnici Katafyto a poté dojít 1,7 km pěšky. Cestou jsou krásné výhledy na hraniční vysokohorský hřeben. Podle fotografií je vchod na louce, ale ačkoli je zde oproti jiným tvrzím relativně přehledný terén a samotná tvrz by neměla být příliš rozlehlá, nepodařilo se nám ho najít. Každopádně nebyl postaven v místě původního vchodu, jako u ostatních tvrzí. Objekt s kopulí a protiletadlový objekt najdete na holém temeni kopce snadno. Po obvodu pahorku jsou ruiny odstřelených objektů, poválečný tvrzový jsme našli pouze jeden.

Velká šachta objektu pro 2 cm kanón s plechovou věží. Vlevo je otevřené pozorovací stanoviště.	Objekt s kopulí pro minomet. V pozadí je hraniční hřeben s nadmořskou výškou 2000 až 2200 metrů.
Detail kopule s manipulačními oky. Slabinou byl otvor o průměru 80 cm.	Trosky objektu, zřejmě pro dva kulomety (s tenkou příčkou mezi nimi). Tyto ruiny patří ještě k těm čitelnějším.

Perithori (Περιθώρι)

Němci se dostali do přestřelek s tvrzí už během prvního dne bojů, ale vyřazení několik střílen protiletadlovými kanóny a následný útok tří rot pěchoty nepřinesl výsledky. Druhého dne ráno se Němci probojovali na povrch a dokonce dostali do podzemí, kde však řecká osádka všechny útočníky zlikvidovala. Zbytek útočníků vyhnala z povrchu tvrze dělostřelecká palba. Neslavně dopadl i další útok v noci ze 7. na 8, dubna.

Tvrz leží na nevelké ploše a je značně poničená. Autem se dá dojet až ke tvrzi, kde je malé parkoviště. Povrch není zarostlý a v nejvyšším místě je velký pomník obráncům. Vchod je 40 metrů jižně od pomníku. Zhruba ve stejné výšce jsou také ruiny objekt, v němž leží vytržená kulometná kopule. Na protějším okraji pahorku je pravděpodobně jediný dochovaný předválečný objekt pro granátomety. Nebyl však napojen přímo na podzemí, ale pouze napůl krytým zákopem na východ z jiného objektu. V blízkém okolí jsou dva poválečné kulometné objekty, dva úkryty pro vozidla a měl by zde být i samostatný objekt s věží Hellcat, který jsme však nenašli.

Vchodový objekt s kulometnou střílnou.	Trosky objektu s původní opěrnou zdí. Skrývá se v nich poválečný kulometný objekt, překrytý maskou z pletiva.
Vyústění větrací šachty ze strojovny. V pozadí je dobře vidět plochá kotlina a za ní hory.	Poválečný kulometný objekt s nezničitelnou plastovou maskovací sítí.
Minometná kopule v troskách objektu. Síla pancíře je kolem deseti centimetrů.	Detail kopule s výrobním číslem a značkou pro správné sesazení obou dílů.
Samostatný objekt pro tři střelce z puškových granátometů.	Jeden ze sálů v podzemí. Za plechovými dveřmi je jen suť, což je u reaktivovaných tvrzí běžné.
Objekt pro vnitřní obranu, atypicky snížený tak, aby mohla střílna působit na strmé schodiště.	Velmi dobře dochované splachovací záchody.

Partalouska (Παρταλούσκα)

Tvrz byla důležitým bodem protitankové obrany, neboť kryla protitankovou překážku na levém křídle uzávěru. Je jednou z nejzajímavějších, neboť se v ní dochovalo několik původních objektů a unikátní obvodová překážka z kolejnic.

Levé křídlo tvrze s kulometným objektem a objektem pro dva protitankové kanóny. Objekty ještě nemají poválečné maskování z doby reaktivace linie.

Parkovali jsme u hlavní silnice a prošli skrz dračí zuby a překážku z kolejnic. Pancéřové dveře vchodu bylo možné otevřít, stejně jako nouzový východ nejlépe přístupného kulometného objektu v jižním rohu tvrze. Vnitřkem se dostanete také do objektu pro dva protitankové kanóny s pancéřovými střílnami. O něco dál je ještě jeden objekt pro protitankový kanón, pravděpodobně jiného typu a objekt s věží Hellcat.

Typový objekt pro dva protitankové kanóny na lodních lafetách. Právě takto vypadá i objekt tvrze Partalouska. (Ondřej Filip 2024, podle Denkschrift)

Pás původních „dračích zubů“. Tvrz je na pahorku v pozadí.	Unikátní obvodová překážka tvrze z kolejnic. Důvodem je zřejmě neobvyklé umístění tvrze v rovném terénu.
Vchodový objekt za obvodovou překážkou.	Maskované pancéřové dveře vchodového objektu. Tabule s názvem tvrze je standardní.
Nouzový východ s původními pancéřovými dveřmi v kulometném objektu.	Pancéřová střílna protitankového kanónu s uřezanými okraji. Při reaktivaci jej nahradil Hellcat a střílna byla.
Horní část střílny vzbuzuje dojmem, jako by se jednalo o část pancíře z lodi.	Věž Hellcat. Na zemi leží stupátko pro obsluhu, které se původně otáčelo s věží.

SKUPINA TVRZÍ LISSE (Λίσσε)

Z ploché kotliny u Kato Nevrokopi vyčnívá ostrý kužel hory, převyšující okolní terén po celém obvodu o dvě stě metrů. Opevnění zde byla budována již na začátku 20. století, v rámci Metaxasovy linie zde byly postaveny čtyři tvrze a několik dalších objektů. V dalším textu jsou tvrze rozlišeny podle jejich polohy, nejedná se však o oficiální názvy.

Hora Lisse s přibližným rozmístěním tvrzí. Další objekty: 1 – minitvrz s vchodem a kulometným objektem, 2 – dělostřelecký srub, 3 – poválečný úkryt pro vozidlo, 4 – samostatný objekt pro věž Hellcat. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

Němci zdaleka viditelné objekt skupiny silně ostřelovali a nabyli dojmu, že jsou opevnění umlčená. Následné útoky pěchoty však nepřinesly žádný úspěch. Opakovaný útok měl proběhnout 7. dubna odpoledne po intenzivní dělostřelecké přípravě, ale jednotky, shromážděné na úpatí hory v obci Ochyro rozprášila řecká palba ještě před začátkem útoku. Pokusy horu obejít a zaútočit z jiných směrů pak stále mařila palba z Lisse i tvrze Pyramidoides.

 

Lisse „sever“

Přímo u této malé tvrze je parkoviště s velkolepým pomníkem, vystavenými rozsocháči a protiletadlovým obrněným vozidlem M42 Duster. Tvrz údajně slouží jako muzeum, ale působí dost opuštěně a uváděné rozsáhlé otvírací hodiny se jeví nereálně. Nad pomníkem si můžete prohlédnout kulometný objekt, objekt pro věž Hellcat a malý vchod. Vedle něj se nachází samostatný objekt pro věž Hellcat, jehož interiér je bez problémů přístupný a je ve velmi dobrém stavu.

Přibližná podoba tvrzového objektu vytvořená dle měření samostatného objektu na ostrově. Vstup do podzemí byl obvykle na levé straně, konkrétní úhel a způsob napojení chodby se lišily podle terénu. Tloušťky stěn v týlu a v chodbě jsou odhadnuty. (Ondřej Filip 2024, podle vlastního měření)

Poválečný kulometný objekt s typickou maskou z pletiva.	Trosky původního objektu a nad ním strážní věžička.
Objekt Hellcat, napojený na podzemí. Všechny jsou z modernějších verzí vozidel, vybavených úsťovou brzdou.	Samostatný objekt Hellcat těsně vedle tvrzových objektů.
Závěr kanónu verze M1A2 (výr. č. 7231) vyrobeného v roce 1944 továrnou Oldsmobile koncernu General Motors.	Stupátko, sloužící pravděpodobně pro obsluhu velkorážného kulometu, uchyceného na oběžném kruhu nad věží..

Lisse „vrchol“

Největší tvrz leží na vyšším západním vrcholu, kam můžete vyrazit po značené pěšině přímo od předchozí tvrze. Cestou minete typický vchodový objekt, za nímž je však pouze malé podzemí a jeden kulometný objekt. Vchod do hlavní tvrze je bez problémů dostupný po cestě, zařezávající se do svahu v týlu. Zajímavostí je především objekt pro světlomet, byť poněkud poškozený. Budete jej však muset najít zvenku, protože z podzemí do něj vede poničená šachta. Zcela na vrcholu je také hezký protiletadlový objekt.

Typový objekt pro velký světlomet. Konkrétní objektu tvrze Lisse je vysoko nad podzemím a proto byl namísto obvyklého schodiště napojen šachtou se stupačkami. (Ondřej Filip 2024, podle Denkschrift)

Podzemí je rozsáhlé, ale značně poškozené. Odpojuje se z něj záhadná poterna se zděnými stěnami a betonovým stropem, prudce klesající svahem do týlu. Dostal jsem se v ní poměrně daleko, ale kvůli sypkému materiálu na podlaze jsem musel další sestup vzdát. Je možné, že se jedná o nějaký pozůstatek starších opevnění. V okolí tvrze jsou malé kaverny, parapety a jiné pozůstatky starších opevnění.

Týlová strana hory s vchody do tvrzí. Ke každému vede zprava cesta, vylámaná do skály. Svah je velmi strmý.	Vchodový objekt na úzké terase, vylámané do skály.
Pancéřové dveře ve vchodovém objektu.	Velký objekt pro světlomet těsně pod vrcholem.
V objektu prot protiletadlový kanón zůstaly patky pro jeho trojnožku.	Objekt pro minomet na hraně srázu. Tato verze neměla žádné pancéřování.

Lisse „východ“

Tvrz je zabudována do nižšího východního vrcholu, vchodový objekt je přímo za ruinami kasáren. Podzemí je hezké, ale řada objektů je zničená a chodby k nim zasypané. Ven lze vyjít na druhé straně, kde je nouzový východ. V době naší návštěvy bylo celé podzemí opatřené značkami a varováními kvůli orientačnímu běhu, jehož trasa procházela celou tvrzí.

Nižší vrchol s opevněním z doby balkánských válek a ruinami kasáren pro pevnostní jednotky.	Poválečný vchodový objekt s boční střílnou.
Střílna poválečného kulometného objektu. Na červené tabulce je přehle záměrných bodů.	Trosky dělostřeleckého srubu. Je jen sto metrů od tvrze, ale není jasné, zda na ni byl napojen.

Lisse „západ“

Nejníže umístěná tvrz leží v podstatě pod horní tvrzí a k jejímu vchodu vede zdaleka viditelná cesta od kasáren, zaříznutá do skalní stěny. Zajímavostí je nový východ, zabudovaný do ruin zcela odstřeleného objektu a také malebná skupinka na levém křídle, kde se k velkým kusům rozlámaného železobetonu, přimyká z jedné strany poválečný kulometný objekt a z druhé úkryt pro vozidlo. Cestou ke vchodu je nad cestou obrovská ruina dělostřeleckého srubu, který měl zřejmě dvě podlaží a dochoval se zde čep lafety. Do svahu kelsá standardní svážnice, je však záhadou, kam se před zasypáním troskami napojovala, protože v tomto prostoru není žádná tvrz ani další objekty.

Poválečný vchod, vestavěný do zadní stěny odstřeleného předválečného objektu..	Poválečný úkryt pro vozidlo v troskách objektu. Vpravo zcela nahoře je vchod do horní tvrze.
Nový kulometný objekt v ruinách téhož předválečného objektu.	Křižovatka v rozlehlém podzemí tvrze.
Jeden ze sálů s poválečnou elektroinstalací.	V poškozeném sále je dobře vidět struktura stěn a klenby.

Další opevnění v okolí tvrze Lisse

Skupina Maliaga (Μαλιάγκα) se skládá ze tří částí. Z nich dvě jsou vedle sebe a původně byly obklopeny společnou překážkou, třetí je poměrně daleko v týlu. Podle fotografií se zde možná dochovalo i několik původních kulometných objektů a také jeden téměř nepoškozený objekt pro protiletadlový kanón.

Pěchotní tvrz Dasavli (Ντάσαβλη) patří k nejmenším, ale její objekty jsou zřejmě v dobrém stavu. Je přímo u cesty, ale autem se projet nedá a tak by bylo nutné dojít 2,5 kilometru od opuštěného lomu, který se nachází východně od tvrze. Na to jsme bohužel neměli čas.

Nad křižovatkou na severním okraji Kato Nevrokopi se tyčí hezký dvoupodlažní blokhaus z doby okupace, k němuž lze bez problémů dojít. Zajímavostí je, že v něm byly použity plechové dveře z tvrze Metaxasovy linie.

U odbočky před blokhausem se dochovala unikátní poválečná překážka z československých rozsochářů, spojených ocelovým lanem. Před ní je ještě původní překážka, složená z dračích zubů a protitankové stěny.

Tvrz Pyramidoides (Πυραμιδοειδές) měla bránit protitankové překážky na obou křídlech, přehrazující úzká údolí. Podle fotografií je podzemí přístupné, ale objekty jsou buď nedokončené nebo značně poškozené.

Protipartyzánský blokhaus nad kžižovatkou. Patrová válcová konstrukce je méně obvyklá.	Vchod je vybaven dveřmi z objektu Metaxasovy linie.
Některé rozsocháče byly zality do betonových bloků a ostatní zajištěny ocelovým lanem.

UZÁVĚR VOLAR

Linie tří tvrzí začíná deset kilometrů východně od tvrze Pyramidoides. Tvrze Kastilo a Agios Nikolaos měly bránit údolí se silnicí směrem k vesnici Volar. Mezi tímto prostorem a hranicí je pořád dost neprostupný terén, ale bylo by tudy možné obejít opevnění, položená kolem Lisse, Vzdálenější tvrz Bartiseva měla zabezpečit pravé křídlo skupiny, především proti tomu, aby nepřítel obsadil hřeben, z nějž by měl perfektní výstřel na tvrz Agios Nikolaos. Uzávěr měl mít původně samostatné velení, ale vzhledem ke svému nevelkému rozsahu byl nakonec takticky začleněn do skupiny Nevrokopjon.

Tvrze uzávěru Volar. Kastilo a Agios Nikolaos jsou od sebe vzdáleny jen 1,5 kilometru. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

 

Kastilo (Καστίλο)

Levé křídlo uzávěru tvořila menší tvrz s posádkou 181 mužů, kteří měli k dispozici deset kulometů, protitankový kanón a jeden kanón ráže 75 mm.

Auto lze zaparkovat přímo u vchodu, cesta by snad byla průjezdná i pro běžné vozidla. Objekty byly důsledně zničeny a nahrazeno bylo jen několik z nich. Podzemí je nicméně zajímavé a z nepříliš zarostlého povrchu je hezký výhled na sousední tvrze.

Objekt pro protiletadlový kanón. Hned za ním je pahorek s tvrzí Agios Nikolaos, zcela vpravo na obzoru začíná hřbet s tvrzí Bartiseva.	Detail poškozeného objektu pro protiletadlový kanón. Uvnitř je vidět patka pro nohu lafety.
Poválečný kulometný objekt s dobře viditelnými háky pro fixaci maskovacího pletiva a sítí.	Křižovatka v podzemí s objektem pro vnitřní obranu.
Detail objektu vnitřní obrany se stolkem pro opření zbraně.	Nádrž na vodu v podzemí.

Agios Nikolaos (Αγιος Νικόλαος)

Tvrze měla posádku přes 300 mužů, podzemní chodby a sály měřily zhruba kilometr. Z dělostřelectva disponovala pouze dvěma minomety ráže 81 mm. Celý pahorek s tvrzí je vidět už zdálky. Dojet lze až ke kapli, která leží 400 metrů od nejbližšího vchodu. Cestou minete dva poválečné samostatné minometné objekty, která nahradily zničený tvrzový objekt. Podzemí je celkem rozsáhlé a jeho součástí je mimo jiné souvislé spojovací schodiště, překonávající převýšení kolem 40 metrů.

Typový vchodový objekt. Světlejší zatáčka v levé části snímku je na povrchu tvrze Kastilo.	Vstupní pancéřové dveře se zkráceným názvem tvrze.
Poválečný kulometný objekt pod troskami původního objektu.	Výhled z kulometné střílny na bráněné údolí.
Nouzový východ s pancéřovými dveřmi, vestavěný do trosek předválečného objektu.	Jeden z poválečných samostatných objektů pro minomet, umístěných v týlu tvrze.

Bartiseva (Μπαρτίσεβα)

Tvrz byla s posádkou 524 mužů a více než 1,5 kilometry podzemí největší z celého uzávěru. Dojet se dá na křižovatku, vzdálenou kilometr od tvrze a pak je nutné vyjít pěšky až k ruinám kasáren, nad nimiž jsou dva vchodové objekty. Tato část není zarostlá, ale zbytek prostoru je členitý a porostlý velmi neprostupným dřevinami.

Podzemí tvrze je velmi zajímavé, s řadou rozestavěných úseků. Je možné, že se tvrz skládá ze dvou částí a v tom případě jsme vchod do druhé části nenašli. Stejně tak jsme nenašli ani jednu z dvojice vytržených minometných kopulí, které by se zde měly nacházet, přitom jedna z nich by měla ležet přímo v troskách objektu, zatímco druhá se zřejmě zřítila ze svahu a její heldání tak bude ještě obtížnější.

Jeden ze dvou totožných vchodových objektů.	Poválečný kulometný objekt. Troska vedle je zřejmě horní část komínu strojovny, nahoře je ruina minometného objektu.
Objekt pro protiletadlový kanón. Hřeben v pozadí má kolem 2000 m a je na něm i lyžařské středisko.	Poválečné záchody v podzemí mají dokonce i nerezové držáčky na toaletní papír.
Výbuchem rozmačkaná skříň na dělostřeleckou munici pod troskami objektu.	Nedokončený sál s holou skálou v čele.
V této chodbě se podařilo vybetonovat jen část stěn, přesto jsou osazeny dveře.	Vstup z vyrobaného sálu do dokončené chodby. Nadvýlom je zarovnán kameny.

 

V oblasti Kato Nevrokopi jsme nenašli žádné ubytování a proto jsme sem jezdili z města Drama. Všechny objekty jsou dobře dostupné a k většině dokonce dojedete autem. Po přítomnosti armády zde již na rozdíl od uzávěru Strymon není ani stopa. Krajina je méně zarostlá, než v západní části linie.

stav: říjen 2023

Foto: O. Filip 2023

Literatura:
V. Kupka: Metaxasova linie, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2001
Denkschrift über die griechische Landesbefestigung, Berlín 1942
Fortifications at Greece
Metaxasova linie – studijní skupina

Zatím žádné komentáře