(Řecko) – Sidirokastro, Neon Petritsion Napsal: O. Filip objekty: tvrze, kulometné, úkryty Západní část hlavního obranného postavení zahrnuje desítky tvrzí, soustředěných kolem údolí řeky Strymon. Většina tvrzí je přístupná a velmi zajímavá.

Jediným zdrojem informací o Metaxasově linii v Česku byla dosud monografie Vladimíra Kupky, která obsahuje mnoho technických detailů, nicméně z většiny reprodukuje německou ženijní příručku Denkschrift über die griechische Landesbefestigung. Stejně jako kapitola v knize Iva Vondrovského a Oldřicha Gregara také zaměňuje fotografie předválečných a poválečných objektů a neobsahuje informace o současném stavu objektů. Řecké webové stránky jsou strohé a nejvíce lze dovodit z fotografií, publikovaných na Facebooku. Velké množství informací lze získat přímo na místě, což se nám podařilo naplánovat a uskutečnit v říjnu 2023. Informace o vybavení tvrzí a německém útoku budou obsaženy v dalším článku.

 

Historie Metaxasovy linie

Hranice Řecka stabilizovala až smlouva z roku 1923. Vztahy s Jugoslávií a Tureckem byly zprvu problematické, ale postupně se zlepšily, takže jediným nepřítelem zůstalo Bulharsko. Úsek hranice s Bulharskem, probíhající převážně horským terénem, byl proto od roku 1935 opevňován, a to především horskými tvrzemi.⁽¹⁾ Pro celá řecká opevnění se následně vžil název, odkazující na premiéra Ioannise Metaxase, který prosadil financování jejich stavby.

Kromě dvou na východě byly všechny tvrze postaveny na „souvislém“ úseku v délce 70 km. V řadě případů se pod jedním názvem skrývá několik tvrzí. 1 – Popotlivitsa, 2 – Istibei, 3 – Kelkagia, 4 – Didimi a Arpalouki, 5 – Paliouriones, 6 – Roupel, 7 – Karatas, 8 – Kali, 9 – Persek, 10 – Babazora, 11 – Maliaga, 12 – Perithori, 13 – Partalouska, 14 – Dasavli, 15 – Lisse, 16 – Pyramidoeides, 17 – Kastilo, 18 – Agios Nikolaos, 19 – Bartiseva. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

Zbývající části hranic byly zabezpečeny jen slabým lehkým opevněním. Na východním okraji horské opevněné linie se podél řeky Nestos odpojovala až směrem k moři Nestoská příčka, také složená jen z lehkých objektů, která měla zabránit případnému vpádu do týla hlavního obranného pásma. Dále na východ mělo být území Thrákie fakticky obětováno a v týlu nepřítele měl zůstat jen přístav Alexandrupoli s vlastní kruhovou obranou. Ten by v případě příznivého vývoje války posloužil k vylodění jednotek, určených k znovudobytí regionu. Značné nebezpečí nebezpečí hrozilo i z Albánie, kterou v roce 1939 obsadili Italové, ale byla zde postavena jen slabá opevnění bez tvrzí.

Uzávěr Strymon, soustředěný kolem nejdůležitějšího údolí, vedoucího z Bulharska, který je tématem tohoto článku. Na úseku o délce 22 kilometrů je soustředěna většina tvrzí Metaxasovy linie. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

Během druhé světové války byla naprostá většina povrchových objektů zničena bulharskými okupanty a přežily jen jednotlivé exempláře. Po válce byla část z nich nahrazena novými stavbami, ve výzbroji zůstaly pouze kulomety, tankové kanóny ve věžích z vyřazené obrněné techniky amerického původu a minomety v samostatných objektech. V některých místech byly do linie začleněny nové samostatné objekty, například v okolí nedokončené tvrze Popotlivitsa nebo na hřebeni za skupinou tvrzí Karatas. Jejich počet a strukturu nelze odhadovat, protože na objekty ve složitém terénu narazíte jen náhodou a pouze několik je je vidět na satelitních mapách. Typové se jedná o stejné objekty, jaké byly stavěny na poválečných liniích řeckého opevnění mimo prostor hlavního postavení Metaxasovy linie, které jsou popsány v samostatném článku.

 

Typy tvrzových objektů

Kulometné objekty byly nejpočetnější, postaveno jich bylo určitě více než sto. Šlo o jednoduché stavby s jedinou místností, připomínající zvětšené československé lehké objekty starého typu. Počet střílen, vymodelovaných pouze v betonu, se pohyboval od jedné do tří. Dochovalo se jich jen několik, například na tvrzích Karatas III a Partalouska. Po válce byly zničené exempláře hromadně nahrazovány objekty s menším interiérem a slabším zaobleným stropem, díky čemuž je bylo možné mnohem lépe maskovat.

Standardní objekt pro dva těžké kulomety. (Ondřej Filip 2023)

Dělostřelecké sruby byly vyzbrojeny jedním polním kanónem ráže 75 mm, umístěným na otočné platformě. Toto napůl improvizované řešení však vyžadovalo velkou střílnu. Sruby byly napojeny na podzemí svážnicí s kolejovou dráhou pro vozíky, tažené navijákem. Dochoval se pouze srub na tvrzi Arpalouki, který po válce sloužil již pouze jako vchod, v dosti poškozeném stavu jej najdete i na tvrzi Karatas III.

Pravostranný dělostřelecký srub s krycím uchem, v němž je pozorovací stanoviště. (Denkschrift)

 

Typový pravostranný dělostřelecký srub. V ilustraci z Denkschriftu chybí svážnice, která by měla zabírat polovinu šířky přístupové chodby. Sruby jednotlivých tvrzí se lišily mimo jiné místem napojení svážnice a umístěním nouzového východu. (Ondřej Filip 2023)

Minometné objekty disponovaly polními minomety ráže 81 mm, upevněnými na jednoduchých lafetách, někdy pro dvě zbraně. Velká část disponovala kopulemi, které byly jedinými většími pancéřovými prvky, produkovanými v Řecku. Řešení to však bylo poněkud diskutabilní, protože uprostřed kopule solidní odolnosti byl velký otvor pro hlaveň, chráněný pouze plechovými dvířky. Některé objekty měly podobně tvarovaný otvor ve stropě, avšak bez pancéřování. V neporušeném stavu se dochoval zřejmě jen objekt s pancéřovou kopulí tvrze Babazora. Kromě toho lze v ruinách najít i několik vytržených kopulí, například na povrchu tvrze Perithori.

Objekty pro puškové granátomety se vyskytovaly zřídka, většinou pro tuto zbraň sloužila střílna v některém jiném objektu. Typické pro ně byly směrem nahoru tvarované střílny, který měly několik. Dochoval se pravděpodobně pouze třístřílnový objekt na boku tvrze Perithori, který však nebyl napojen přímo na podzemí, nýbrž na betonový zákop a krátkou chodbu z nejbližšího objektu.

Protitankové objekty připomínají mírně zvětšenou verzi objektů kulometných. Mohly mít jednu nebo dvě střílny, přičemž v námi nalezeném objektu se jednalo o střílny pancéřové, pravděpodobně pro starší lodní kanóny na fixních kuželových lafetách. Dochovaný objekt s dvojicí pancéřových střílen je ve tvrzi Perithori.

Protiletadlové objekty disponují velkou šachtou, na níž byla osazena plechová věžička o síle 8 mm, kryjící mechanismy protiletadlového kanónu ráže 20 mm. V žádných trzích jiných států nebyly takové objekty používány, což má logiku, protože pozice uprostřed tvrze je příliš ohrožená a pro střelbu na letadla se hodí spíše pozice mimo bráněný objekt. Jedinou výhodou bylo, že objekty byly chráněny před útokem pěchoty. Dochovalo se několik částečně poškozených objektů a jeden zcela nepoškozený uprostřed tvrze Babazora.

Němečtí vojáci obdivují poškozenou věžičku pro protiletadlový kanón. Stejně jako na většině fotografií není kanón osazen, zřejmě tedy byl přemístěn na bezpečnější místo.

Pozorovatelny se podobají kulometným objektů, mají však široký a výše umístěný průzor. Jelikož jsou poválečné pozorovatelny prakticky stejné, není jasné, kolik originálních se vlastně dochovalo.

Pozorovací objekty tvrzí měly jednoduchou konstrukci a vzájemně se od sebe téměř nelišily. (Ondřej Filip 2023)

Objekty pro optickou signalizaci obsahovaly několik kruhových rour pro malé reflektory a vedle každého trubičku pro pozorování signálů z protějšího objektu. Část rour má masivní pancéřové uzávěry, ale je možné, že se jedná až o poválečné vylepšení. Zřejmě byly stavěny jen v případě, že nebylo možné stanoviště rozmístit do bojových objektů. Objekty se dochovaly například na tvrzi Arpalouki a Kelkagia.

Příklad objektu pro signalizaci do čtyř směrů. Každý je obsluhován reflektorem a rourou pro pozorování. (Ondřej Filip 2023)

Některé tvrze měly válcové komíny, z nichž se bral vzduch do strojovny a vedly jimi výfuky agregátů. V nalezených šachtách nebyly žádné stupačky, kterými by se bylo možné dostat do horní části, ale nějaké žebříky musely být použity při montáži potrubí.

Vchodové objekty pro materiál měly malý sál pro nákladní vozidlo, z něhož se vykládalo přímo do chodby. Vchody pro pěší byly jednoduché portály se zalomenou chodbou a pancéřovými dveřmi. Po válce byly zničené vchody nahrazovány objekty se dveřmi, bez sálu pro vozidlo. Původní velký vchod se dochoval na tvrzi Karatas III.

Vchodový objekt pro materiál s kulometnou střílnou. (Denkschrift)

Objekty pro světlomet byly dosti vzácné. Měly velkou místnost s rozměrnou střílnou a světlomet nebylo kam skrýt, takže byly velmi zranitelné. Poškozený objekt lze nalézt na nejvýše položené tvrzi skupiny Lisse.

Poměrně běžné byly kombinované objekty, plnící několik funkcí. Dělostřelecké objekty mohly mít střílnu pro kulomet či pozorovací průzor. V různých bojových objektech mohly palbu doplňovat puškové granátomety ve speciálních střílnách. Na tvrzi Istibei dokonce vzniklo monstrum pro protitankový kanón a dva kulomety se dvěma pozorovatelnami. Vzhledem ke zničení téměř všech objektů.

Netypičtějším tvrzovým objektem, který neměl předválečného předchůdce, byly kasematy pro věž stíhače tanků Hellcat s výkonným 76 mm kanónem M1. V tomto období představovaly jedinou těžší výzbroj a také jedinou protitankovou zbraň většiny reaktivovaných tvrzí (s výjimkou několika málo věží Chaffee). Objekty byly napojeny na podzemí původními schodišti, vedoucími do původních zdemolovaných objektů různých typů. V některých případech, například v okolí tvrzí Lisse nebo Nymfea, byly použity i konstrukčně shodné, avšak samostatné objekty, které se vyskytují i mimo Metaxasovu linii (poválečné uzávěry, ostrovy).

Velmi vzácné byly poválečné objekty s věžemi lehkých tanků Chaffee. Zatím se objevily pouze jejich fotografie z tvrzí Usita a Echinos. Věže disponovaly kanónem 75 mm M6, který měl oproti kanónu Hellcatů podstatně slabší výkon.

 

Popotlivitsa (Ποποτλίβιτσα)

Tvrz byla v roce 1941 na počátku výstavby. Podařilo se vybetonovat několik objektů, z nichž byly vyraženy krátké slepé chodbičky a krátký úsek podzemí, spojující tři objekty. Od 6. dubna na tvrz útočily německé jednotky, kterým se předtím neúspěšně pokusily probít přes opevněné vyšší hřebeny západně od ní. Pouhých několik objektů jim spolu s polními opevněními dělalo značné problémy a palba je na dva dny přibyla v terénu před tvrzí. Teprve poté se ženistům podařilo projít jižně od tvrze, kde chyběly stálé objekty a po útoku zblízka na střílny se obránci vzdali.

Prostor tvrze leží na malém hřebínku, kam bez problémů dojdete od sto metrů vzdálené hlavní cesty. Objekty jsou odstřelené a nahrazuje je několik poválečných kulometných objektů, které jsou celkem zajímavé. Na pravém křídle vedle budovy a strážní věže jsme se dostali skrz trosky i do jednoho z krátkých nevybetonovaných úseků podzemí. Dokončené podzemí je podle fotografií přístupné, ale my vstup jsme nenašli.

Dokončena je pouze oddělená část, ve zbytku začala jen ražba některých chodeb a sálů a bylo vybetonováno několik objektů, které jsou dnes zničené, (Ondřej Filip 2023)

Necelý kilometr od tvrze leží velký areál kasáren, kam všechny mapy mylně situují tvrz. Vyplatí se však projít dobře přístupný hřeben mezi nimi a tvrzí, protože je zde více než deset poválečných objektů různých typů, jimiž Řekové prozíravě zabezpečili holý vrchol, dominující nad rozestavěnou tvrzí. Mezi nimi je síť zákopů, pravděpodobně těch, v nichž se Řekové statečně bránili v dubnu 1941. U cesty z kasáren po vrstevnici jsou ještě dva velké úkryty. Někde v prostoru tvrze či kasáren by se měl nacházet minimálně jeden objekt s věží Hellcat, ale nenašli jsme ho.

Objekt pro dva kulomety v prostoru tvrze. Vchod jsme nenašli, je tedy možné, že je napojen na podzemí.	Poválečný jednostřílnový objekt, která byl z neznámých důvodů ponechán bez záhozu.
Stěny kolem vchodu měly držet zához, je vidět i výklenek v chodbě.	Poválečná strážní věž v prostoru tvrze. V pozadí je hřeben, silně opevněný až po válce.
Lafety pro těžké kulomety v poválečném objektu, zajišťujícím čelní palby z prostoru tvrze.	Objekt pro boční palbu na hřebeni. Ocelové tyče a profily sloužily k upevnění maskovací sítě.
O něco výše je standardní pozorovatelna a nad ní ještě jedna polopermanentní.	Interiér jednoho ze dvou úkrytů na nejvyšším vrcholu.
Poválečný kulometný objekt v prostoru polního předválečného opěrného bodu.	Interiér standardní pozorovatelny, která měla perfektní výhled na tvrz Istibei.

Istibei (Ιστίμπεη)

Tvrz s rozlehlým podzemím o délce 2,3 km a skoro třiceti objekty byla jen několik stovek metrů od bulharské hranice. Její 7,5cm kanóny působily směrem k tvrzím Popotlivitsa a Kelkagia. Kvůli malé vzdálenosti od hranic byla část objektů hned na začátku vyřazena palbou do střílen z kanónu, připravených na bulharském území a díky tomu útočníci rychle pronikli na povrch. Pak na ně začala dopadat palba řeckého dělostřelectva, které nebyli schopni neutralizovat, obránci se vzpamatovali a způsobili uvázlým útočníkům značné potíže. Odpoledne 7. dubna, po proniknutí Němců do podzemí a ztrátě téměř desetiny posádky, se tvrz vzdala.

Německý plán tvrze. Pravé křídlo směrem ke tvrzi Kelkagia kryje samostatný objekt pro kanón, kulomet a pozorování s podzemím. (Denkschrift, upraveno)

Istibei je na webu uváděna jako vojenské muzeum s širokou otvírací dobou, ale leží ve zcela pusté oblasti a po shlédnutí parkoviště a brány o tom lze pochybovat. Nejspíš se otvírá při konkrétních akcích, ale pořád jde o skutečný vojenský prostor s nějakým radarovým zařízením, takže snahy o prohlídku povrchu nelze doporučit. Přístupný by mohl být detašovaný objekt na pravém křídle, který je poměrně daleko od vojenského prostoru.

 

Kelkagia „východ“ (Κελκαγιά)

Na tvrze Kelkagia Němci zaútočili po obsazení hřebene mezi ní a Istibei a palebné přípravě. Ta však neměla žádný efekt a útok byl odražen. Poté zasypali střílny přímou palbou 7,5cm kanónů a probili se na povrch, kde vyřazovali jeden objekt po druhém. Zhruba po 24 hodinách zaútočili i na vchody a posádka se musela vzdát.

Pozorovatelna a kulometný objekt tvrze po kapitulaci. V popředí jsou vidět mělké okopy, které si během boje těsně před objektem vyhloubili útočníci, přibití palbou k zemi. (Denkschrift)

Zaparkovat se dá na rozcestí u kasárenských baráků. Pak stačí jít po cestě asi 150 metrů na sever a odbočit na pěšinu, která není na mapách a vede na západ přímo ke vchodu. Ten je zajímavý tím, že mí střílnu pro těžký kulomet. Podzemí je hezké, ale nepříliš rozsáhlé.

Vchod s ochrannou střílnou a výfukovým potrubím ze strojovny.	Propojovač telefonní přípojky.
Sál malé strojovny. Krabice na stěně je zřejmě tlumič výfuku.	Vlevo je vidět původní orientační systém (zrezivělá šipka) a nový systém s reflexními znaky.
Křižovatka chodeb (sálů) kruhového průřezu, které nejspíš sloužily i pro posádku.	Kulometná lafeta v poválečném objektu umožňovala zbrani výraznou depresi.
Střelecká místnost poválečného objektu. Lafeta má stále držák na chránku s municí.	Plechové nádrže na vodu jsou méně obvyklé, než betonové.

Kelkagia „západ“ (Κελκαγιά)

Západní tvrz se nachází o něco výše, po obvodu pahorku, na němž je pomník obránců. Vchod je ve strání kousek pod ním a podzemí je zajímavé. Zahrnuje velkou strojovnu a jsou na něj napojeny dva objekty s věžemi Hellcat. Obě tvrze mají pouze poválečné objekty, původní je zřejmě jen objekt pro optickou signalizaci.

Vchodový objekt se střílnou a původní tabulkou s názvem tvrze.	Hlavní křižovatka chodeb v podzemí tvrze.
Odbočky jsou pečlivě popsány. Vravo je mimo jiné telefonní centrála, pozorovatelna a kulometné objekty č. 83 a 83A.	Strojovna je největším sálem tvrze. Po válce zde byl instalován jen jeden kompaktní agregát.
Vysoká šachta komína pro výfuk a ventilační potrubí strojovny.	Točité schodiště do objektu pro optickou signalizaci.
Objekt pro optickou signalizaci. Otvor vlevo má pancéřový uzávěr, méně ohrožený směr jen rouru skrz stěnu.	Poválečný objekt s původním zakrytím lafety plastovým obalem a bednou na lafetu a příslušenství.
V bedně je rezervní lafeta a další díly, možná redukce pro použití jiných kulometů.	Tato kulometná střílna a střílna pro ruční zbraň jsou možná původní.
Objekt vnitřní obrany se střílnou hluboko v podzemí.	Věž Hellcat má demontovanou zadní část, nesmyslně však zůstaly koše na vybavení.
Detail hlavně a otvoru prro zaměřovač v masce druhé věže Hellcat.	Podivný objekt na křídle tvrze, pravděpodobně klamný.

Didimi

Malá pěchotní tvrz pro necelých sto mužů má zničené objekty a nebyla zřejmě reaktivována. V roce 1941 ji Němci poměrně snadno dobyli, neboť k ní postupovali od vyřazené tvrze Kelkagia a neměla ani podporu z Arpalouki. V příšerné vegetaci jsme vůbec nenašli vchod, pouze trosky objektů s trčícími armaturami, kasárna zarostlá tak, že se kolem nich nedalo pohybovat a dva poválečné objekty.

Prefabrikovaný objekt nedaleko zničených objektů tvrze. Je vidět střelecký stolek střílny, mířící doleva

Vstup do poválečného objektu pro polní minomet.

Arpalouki (Αρπαλούκι)

Ke tvrzi se Němci blížili od Didimi, ale na rozdíl od ostatních případů zde měla efekt již palebná příprava, která nešťastnou náhodou zničila jeden objekt. Posádka zpanikařila, vyklidila tvrz a byla zajata, když se při ústupu srazila s pronikajícími německými vojáky.

Patří k nejzajímavějším tvrzím, neboť se zde dochoval dělostřelecký srub, objekt s pancéřovou střílnou pro kulomet a objekt optické signalizace s uzávěry otvorů pro světlomety. Hlavní vchod je hned u cesty, vedla skladovacího hangáru, vpravo od něj je zmíněný objekt s pancéřovou střílnou. Další vchod je v týlu dělostřeleckého srubu na planině u kasáren a poslední v zákopovém systém na pravém křídle. Rozlehlé podzemí je ve velmi dobrém stavu.

Vzácná pancéřová střílna pro kulomet v objektu nad hlavním vchodem.	Poválečná lafeta v pancéřové střílně. Původně zde zřejmě byla posuvná okenice.
Pancéřový otočný kryt otvoru pro optickou signalizaci.	Typické schodiště z povrchu, v tomto případě ze starého kulometného objektu s pomocným vchodem.
Série kasárenských sálů. Elektroinstalace je poválečná.	Tvrz má menší typ sálu strojovny. Vpravo je výfuk a velké potrubí pro přívod vzduchu.
Starší a novější orientační systém (velitelství praporu, kulometný objekt 14 B, pozorovatelna 11 a telefonní ústředna).	Umývárna s betonovým žlabem.
Pohled z podzemí na svážnici do dělostřeleckého srubu.	Horní část svážnice s kladkou pro lano vrátku.
Střílna pro 75mm kanón s mohutným čepem. Plechová dvířka jsou z doby po válce, kdy již střílna sloužila jen k větrání.	Pohled z vnějšku. Pravděpodobně se jedná o jedinou dochovanou střílnu pro kanón hlavní výzbroje na linii.

SKUPINA PALIOURIONES (Παληουριώνες)

Tři tvrze skupiny jsou rozmístěny na hřebeni, sestupujícím do údolí řeky Strymon, nejvýše položená tvrz C je nicméně o 700 metrů níže, než sousední Arpalouki. Mezi tvrzemi a dnem údolí je již pouze pevnostní vodárna. V dubnu 1941 se na ně Němci pokusili zaútočit, ale kvůli silné palbě kulometů uvázli na místě a značně je ohrožovalo i řecké dělostřelectvo. Nepomohly ani čtyři nálety, neboť neměly na objekty žádný efekt.

Německý plán tvrze. Severovýchodně od tvrze A (mimo plán) je ještě opevněná vodárna s kulometným objektem. (Denkschrift, upraveno)

Pod tvrzemi projedete po asfaltové silnici skrz dvě hezké protitankové překážky a opuštěný vojenský areál, pak ale začíná dosti strmá prašná cesta s vyčnívajícími kameny. Od druhé serpentiny u úkrytu jsme šli raději pěšky (2,6 km s převýšením 260 m), protože se nám zdál povrch problematický i pro SUV. Skutečné terénní auto by zde určitě projelo. Prostor je zcela opuštěný, pouze na kótě s tvrzí C jsou civilní vysílače.

Paliouriones C

Vchod je u pěšiny, odbočující z hlavní cesty k vysílačům. Tvrz byla z celé skupiny nejrozsáhlejší, avšak hodně objektů je zničených a nebyly nahrazeny. Mezi nově postavenými objekty nechybí věž Hellcat, která se nachází těsně nad přístupovou cestou ke vchodu.

Vchodový objekt je přistavěn k rozbité stěně, která je zřejmě pozůstatkem původního objektu.	Začátek svážnice do zničeného dělostřeleckého srubu. Vpravo prosvítá vchod.
Místnost, kde byla umístěna telefonní ústředna tvrze.	Tvrze jsou vybaveny komfortními splachovacími záchody.
Kulometné lafety v poválečném objektu. Posádka si na betonovém soklu vyznačila údaje o odměru.	Pozorovatelna má stejně jako kulometné objekty strop, zesílený plechem.
Maska věže Hellcat. Dochovala se dřevěné obložení s kamuflážními skvrnami.	Detail boku věže s demontovanou zadní částí. Ponechání klece na věci je dost nesmyslné.

Paliouriones B

Ke vchodu vede pěšina od hlavní cesty, poněkud se ale ztrácí mezi výraznějšími cestičkami, takže můžete snadno skončit ve svahu nad ním. Podzemí je rozsáhlé, bohužel dosti nepříjemné, neboť se sem nastěhovala tlupa jezevců, kteří zamořili podzemí tisící výkalů, jenž se v poměrně suchém prostředí téměř nerozkládají. Ani osobní setkání s dvacetikilovou šelmou v úzké chodbě nebylo příliš příjemné. Jinak je tvrz zajímavá, a to včetně objektu s věží Hellcat.

Cestou je u pěšiny ještě dvojice vchodů do úkrytu, spojeného s kulometným objektem, povrchové stavby jsou ale silně poškozené.

Střílna poválečného kulometného objektu, postaveného v místě zničeného původního objektu.	Objekt s věží Hellcat. Ozuby na betonové ploše pod hlavní měly zachytávat kulky z ručních zbraní.
Pancéřové dveře ve vchodovém objektu s kruhovou střílnou.	Tvrz má část sálů kruhového průřezu.
Boční sál strojovny. Na zemi leží kryt poválečného agregátu firmy Petropoulos, dodnes největšího producenta těchto zařízení v Řecku.	Další bedna podkladů, tentokrát se dvěma kompletními lafetami, pravděpodobně pro kulomety Browning.

Paliouriones A

Vchod je pod touž cestou, takže stačí sejít jen o něco níže. Tvrz má hezké podzemí s pozůstatky vybavení a objekt s věží Hellcat, povrch není příliš zarostlý, takže můžete vidět objekty i zvenku.

Nenápadný vchod, kombinovaný s kulometným objektem.	Tvrz má velký typ sálu pro strojovnu.
Poválečná elektroinstalace v podzemí je stále v dobrém stavu.	Specifický tvar klenby v místě odbočky do bojového objektu.
Hlaveň stíhače tanků Hellcat. Vypadá to, že se někdo snažil odšroubovat úsťovou brzdu.	Úkryt pro vozidlo u přístupové cesty k tvrzi.

SKUPINA ROUPEL (Ρούπελ)

Nejsilnější úsek Metaxasovy linie zahrnuje čtyři běžné tvrze, v pramenech je ale členění často matoucí a navíc se objevuje označení Usita. Mezi nimi se nachází dalších devět obranných postavení, složených vždy ze dvou až tří objektů, propojených podzemními chodbami, takže celkový počet objektů skupiny přesahoval stovku.

Němci do tohoto prostoru intenzivně útočili a využívali komplikovaného terénu s mnoha roklemi a hluchými prostory. Ostřelovala je však řecká baterie, umístěná v prostoru skupiny Karatas a přisadily si dokonce i staré kanóny de Bange ze vzdálené horské skupiny Kali. Celá skupina Usita tak byla obsazena až po řecké kapitulaci.

Celý areál je bohužel přístupný jedině skrz aktivní vojenský prostor, který je uzavřený už na začátku přístupové cesty. Zřejmě se dá na místě domluvit vstup, protože nahoře je parkoviště a malé muzeum, nicméně z časových důvodů jsme se soustředili na volně přístupné tvrze. Kde všude se lze po legálním vstupu pohybovat, není jasné.

Západní část skupiny nad řekou Strymon s nejníže položenou tvrzí A, jejíž objekt č.1 čelně postřeloval levobřežní silnici. (Denkschrift, upraveno)

Východní polovina s tvrzí C, k níž náleží i menší část se čtyřmi objekty a největší tvrzí, která je v německých pramenech dělena na tři části, ale takticky jde o jeden komplex. (Denkschrift, upraveno)

 

Karatas III (Καρατάς)

Ačkoli je tvrz na poměrně odlehlé místě, dojedete po kvalitní silnici přímo ke vchodu. Výjimečně se zde dochoval původní vchodový objekt s halou pro malý nákladní automobil. Podzemí pak prudce stoupá na planinu, kde je v troskách objektu nově zřízený východ s pancéřovými dveřmi. Přístup k němu brání poválečný objekt s úkrytem a stolem pro kulomet, což je v jiných částech Řecka běžný typ, ale na Metaxasově linii jsme našli jen jediný. Výjimečně se zde dochoval i jeden původní kulometný objekt.

Standardní vchodový objekt pro materiál. Zhruba takto vypadá i vchod tvrze Karatas III. (Ondřej Filip 2023)

Další tvrze Karatas I a II jsou pravděpodobně zajímavé a poměrně dobře přístupné, ale neměli jsme na ně čas. V prostoru se nachází i poválečná opevnění, o čemž svědčí atypický velký úkryt i dvě linie poválečných dračích zubů cestou na Karatas III

Původní vchodový objekt se sálem pro nákladní automobil. Moderní vozidlo by se sem však nevešlo.	Kryt agregátu firmy Petropulos. Je otázkou, zda byla v tak malém sále strojovna i původně.
Svážnice do silně poškozeného dělostřeleckého srubu.	Vyvýšené nádrže na vodu u strojovny.
Tvrz má jen starší orientační systém a dokonce jakési ručně psané nápisy.	Uzávěr pomocné střílny, pravděpodobně předválečný.
Vstup do střelecké místnosti s plechovými dveřmi, ventilátorem a nezbytnou bednou na lafetu.	Původní předválečná střílna s čepem pro laffetu kulometu.
Předválečný kulometný objekt je oproti poválečným náhradám podstatně mohutnější a má ozuby ve střílnách.	Trosky objektu na náhorní plošině. Uprostřed se skrývá nový východ, římsa vpravo je součástí poválečného samostatného objektu.
Hlavní chodba mimořádně velkého úkrytu u přístupové silnice ke tvrzi.	Poválečná protitanková překážka u přístupové cesty k tvrzi.

Poznámky:

(1) Tvrzí bylo postaveno přes třicet, konkrétní číslo číslo je zamlženo zvykem označovat skupiny několika tvrzí jako jednu tvrz, což neodpovídá naší terminologii. Kromě toho se se vyskytují jakési „minitvrze“, složené ze dvou až tří objektů, propojených podzemím, které ani literatura ani já mezi tvrze nepočítáme. Problémem je také přepis názvů tvrzí z řeckého písma, který není úplně zažitý a objevují se různé varianty.

 

 

Na expedici jsme vyráželi hodně na slepo, protože nebylo možné najít žádné informace o přístupnosti objektů a cestách, které k nim vedou. Přitom je řada tvrzí tak daleko od běžných silnici, že by je nebylo možné navštívit pěšky. K tomu řečtí kolegové s oblibou uvádí, že všechny tvrze jsou vojenskými objekty a že je navštívili se souhlasem armády. Na místě se ukázalo, že většina tvrzí je naprosto opuštěných a v jejich okolí se nenachází dokonce ani žádné staré nápisy či varovné tabule. V některých už byla ukradena část kabelů a vybavení, přesto lze zůstaly i takové lahůdky, jako četné bedny s pevnostními lafetami a jejich díly. Ke všem tvrzím se navíc dalo dobře dojet autem kategorie SUV a na cestách nebyly žádné zákazy. Díky tomu je návštěva tvrzí až na místy rozbujelou pichlavou vegetaci celkem příjemná a bezproblémová.

stav: říjen 2023

Foto: O. Filip 2023

Literatura:
V. Kupka: Metaxasova linie, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2001
Denkschrift über die griechische Landesbefestigung, Berlín 1942
Fortifications at Greece
Metaxasova linie – studijní skupina

Zatím žádné komentáře