(Litva, Lotyšsko) – Kovno (Kaunas), Riga Napsal: O. Filip objekty: úkryty, kulometné objekty, zesílené polní opevnění Fronta v Pobaltí po počátečních ofenzivách uvázla a Němci měli dostatek času k výstavbě opevnění. Zatímco dřevozemní val u lotyšské Rigy je možné vidět jen jako rekonstrukci, u litevského Kovna zůstaly desítky betonových objektů.

Opevnění Kovna

Ruská fortová pevnost Kovno byla dobyta 17. srpna 1915. Následoval všeobecný ústup a vyklizení pevností Osovec a Brest, avšak zatímco na velké části fronty byla carská vojska zatlačena daleko na východ, v severním úseku nebyl ústup tak výrazný, takže Kovno muselo být zabezpečeno opevněním. K útoku na bývalou pevnost však nikdy nedošlo a Kovno zůstalo v německých rukou až do definitivního zhroucení ruské armády po nástupu bolševiků.

Německá archivní mapa s vyznačením obranných pozic a původního ruského opevnění (zeleně). Žlutá elipsa označuje úsek, který jsme prozkoumali, kruh úsek na břehu dnešní přehrady, který je blíže lokalizován v mapě na konci článku.

V prostoru před městem byla linie obvyklých polních opevnění zesílena množstvím betonových objektů. Kromě improvizovaných staveb sroubených z klád, mezi něž byl nalit beton, zde byly budovány i odolné a kvalitně vybavené betonové objekty. Většina z nich vznikla podle typových projektů, v terénu jsme nalezli bojové objekty se střílnami, úkryty s dvojicí vchodů a úkryty s pozorovacím zvonem (pravděpodobně velitelská stanoviště). Kromě toho se zde vyskytují i úkryty s válcovými místnostmi s vnitřním bedněním z vlnitého plechu. Objekty se podobají konstrukcím z dalších německých linií z období první světové války (na dánských hranicích, v Antverpách či na Západní frontě), ale v detailech se liší, neboť projekty zřejmě vznikaly na lokální úrovni.

Přibližné půdorysy velitelského objektu se zvonem, běžného úkrytu a bojového objektu s dvojicí střílen a průzorem. Ondřej Filip 2019

Prozkoumali jsme úsek linie v lese severovýchodně od centra, kde jsou objekty dobře dostupné v řídkém lese. Střídají se zde úkryty a bojové objekty, doplněné dvěma velitelskými objekty se zvony. Jeden byl v nedávné době ukraden, druhý je naštěstí na svém místě. Zvon byl původně určen pro polní opevnění a skládá se z válcovitého základny, určené k zapuštění do země a vrchlíku z dvojité vrstvy plechu. Jde zatím o jediný příklad použití tohoto typu pancíře v betonovém objektu, který je nám znám. Další úsek opevnění je u přehrady ve čtvrti Palemonas (linie je zřejmě hustší, než mám zakresleno v mapě).

Týl improvizovaného objektu, kryjícího strž. Jsou vidět otisky kmenů, které tvořily vnější vrstvu.	Typový úkryt s dělící stěnou, která Plnila stejnou roli jako zemní traverzy v navazujících zákopech.
Bojový objekt se dvěma střílnami a pozorovacím průzorem.	Interiér bojového objektu. Z konstrukce a velikosti střílen není zřejmé, zda sem bylo možné umístit i kulomety.
Další bojový objekt s dvojicí střílen.	Standardní úkryt s ochrannou stěnou.
Interiér úkrytové místnosti velitelského objektu. Vlevo je výklenek na kamna, vpravo vstup do šachty po zvonu.	Čelní stěna velitelského objektu s pozorovacím zvonem.
Těchto lehkých německých zvonů se nedochovalo mnoho, najdeme je i v Polsku a Francii.	Tři průzory zvonu jsou chráněny jednoduchými posuvnými deskami.
Spodní část zvonu se vstupem, který byl původně vybaven masivními dveřmi.	Interiér úkrytu s bedněním z vlnitého plechu poblíž přehrady. (Vilenjsia, public domain)

„Německý val“ u Rigy

V květnu 1915 se německé jednotky valily do Lotyšska. Ruská vláda evakuovala statisíce civilistů z Kuronska a průmyslové závody z Rigy. Přístavní pevnost Libava byla obsazena 7. května a 1. srpna padlo i hlavní město Kuronska Jelgava, ležící pouhých 40 kilometrů jižně od Rigy, takže v německých rukou byla polovina Lotyšska. Námořní operace, která měla vyčistit Rižský záliv od min a ruských válečných lodí a neutralizovat silné pobřežní baterie v Rize, však neuspěla. Postup na pevnině definitivně uvázl v lesích a bažinách dvacet kilometrů jižně od Rigy. Východně od města se fronta stabilizovala na řece Dvině.

Pěšáci německé 8. divize s kulometem MG 08 v obranném postavení.

V obavě z ruského protiútoku začali Němci budovat polní opevnění, ale na klíčovém úseku v délce zhruba třiceti kilometrů nebylo kvůli bažinatému terénu možné kopat zákopy. Proto zde vzniklo unikátní opevnění v podobě souvislého valu, zpevněného kládami, který sloužil jako postavení pro pěchotu. Před ním byla zřízena protipěchotní překážka a za ním nejrůznější úkryty. Většina objektů byla dřevozemní, ale byly zde vybudovány i objekty z litého betonu a betonových prefabrikátů. Pro zásobování jednotek byla přes bažiny položena úzkorozchodná dráha. Opevnění bylo ruskými a lotyšskými vojáky nazýváno „Německý val“ a obránci se zde usídlili na téměř dva roky. Původně nasazené kvalitní jednotky mohly být díky opevnění přesunuty na jiné úseky a nahrazeny zeměbranci.

Snímek dobře ilustruje nepřehlednost lesního bojiště, kde se často bojovalo až zblízka na bodáky. V popředí je překážka z dřevěných španělských jezdců.

Ve snaze odlehčit spojencům, zataženým do bitvy u Verdunu, naplánoval ruský generální štáb ofenzivu v Lotyšsku. Útok začal 23. prosince 1916 s jednotkami nově zformovaných Lotyšských střelců v čele. Díky tuhým mrazům zamrzly bažiny a vánice maskovala ženisty, kteří prostříhali průchody v zátarasech. Útok bez dělostřelecké přípravy Němce překvapil a byla obsazena část valu. Mnoho Lotyšů a Rusů však zabily kulomety a zranění či palbou odříznutí vojáci v mnoha případech umrzli. Největší masakr se odehrál kolem opevněné duny, nazvané později Kulometným vrchem, které se Lotyši nakonec za značných ztrát zmocnili. Během bojů se útočníci značně vyčerpali a zatímco Němci přisunovali posily, některé sibiřské pluky, které měly Lotyše podpořit, se vzbouřily. Přesně měsíc po začátku ofenzivy začal německý protiútok, který vytlačil carskou armádu téměř do původních pozic, byť Kulometný vrch zůstal v jejích rukou. V lotyšské historii má hrdinství národních jednotek, které Rusové dovolili vytvořit až v nouzi, důležité místo. Strašné ztráty z Vánoční bitvy vyvolaly u vojáků silnou deziluzi a přispěly jak k pozdější podpoře samostatnosti, na druhou stranu však také k přechodu nemalé části střelců na stranu bolševiků.

Lotyšští střelci u německého kanónu, opuštěného při ústupu. Pravděpodobně se jedná se o 15 cm obléhací kanón vz. 1872 (typ používaný i v prvních pancéřových věžích). V roce 1916 byl zcela zastaralý, ale stále jej používaly zeměbranecké jednotky.

Zásoby a zbraně, ukořistěné lotyšskýmni střelci na Kulometném vrchu. V pozadí jsou vidět opevnění, sroubená z klád.

Malé muzeum Vánoční bitvy (Ziemassvētku kauju muzejs) leží uprostřed lesů nedaleko Rigy, nejkratší cesta autem je ze západu, ale je nutné jet téměř sedm kilometrů po zpevněné lesní cestě. K vidění je především zrekonstruovaný úsek německého valu a kopie několika objektů. V přilehlé hájovně je malé muzeum s fotografiemi a několika exponáty. Začíná zde i naučná stezka a ohledně opevnění na ní není nic k vidění. Zhruba pět kilometrů severozápadně je Kulometný vrch s vyhlídkovou věží, ale ani zde nejsou opevnění. Zkrátit si odtud cestu k hlavní silnici do Rigy není úplně dobrý nápad, neboť můžete uváznout v písku.

Ukázka dřevozemního úkrytu. Kvůli vysoké hladině spodní vody bylo nutné budovat nadzemní úkryty.	Obnovený úsek valu se stupínky pro střelce.
Ukázka překážky před valem.	Kopie betonového kulometného objektu. V muzeu můžete vidět fotografii originální předlohy, ztracené v lesích.
Prefabrikovaný objekt, zřejmě určený pro pozorovatele. Podobá se pozdějším „kochbunkrům“ z druhé světové války.	Prefabrikované kvádry bylo možné sestavit do tvaru stěn, otvory protáhnout armovací tyče a konstrukci případně doplnit betonem.

stav: červen 2018

Foto: O. Filip 2018

Literatura:
Vladimir Orlov a kol.: XX amžiaus fortifikacja Lietovoje, Karo Paveldo centras, Kaunas 2008
Blood and Ice- The forgotten story of the Christmas Battle

Zatím žádné komentáře