Dodekanés je pás ostrovů, ležících přímo u tureckého pobřeží. Po krátké vládě Italů je na začátku 14. století dobyli Johanité a vydrželi zde až do roku 1522, kdy je definitivně vypudil Sulejman I a uchýlili se na Maltu. Po italsko-turecké válce obsadila v roce 1912 obsadila Itálie. Na základě Pařížské smlouvy byly ostrovy ke značné nelibosti Turecka v roce 1947 předány Řecku. Tím vznikla pro Turky nepříjemná situace, kdy jim výsostné vody Řecka blokují nemalou část pobřeží a výsostná ekonomická zóna Řecka pokrývá prakticky celé Egejské moře. Ostrovy jsou dodnes jedním z hlavních kamenů sváru mezi oběma členskými zeměmi NATO a dějištěm občasných incidentů. K ozbrojenému střetu, který si vyžádal i životy několika pilotů, zde došlo naposledy v roce 1996.
V poválečném období byl ostrovy opevněny, a to především dva největší, tedy Rhodos a Kos. Výstavba opevnění proběhla i na ostrovech Severního Aegisu (například Lesbos a Samos), neboť i ty leží u tureckého pobřeží. Většinou je výstavba opevnění zmiňována v souvislosti s kyperskou krizí v sedmdesátých letech, je však možné, že opevnění vznikala již dříve.
STŘEDOVĚKÁ OPEVNĚNÍ
Neretzia
Stavba johanitského hradu začala v roce 1436 na malém ostrůvku v přístavu hlavního města. Obdélníková stavba o půdorysu zhruba 100 x 60 metrů s věžemi v nárožích však neodpovídala rozvoji dělostřelectva a proto byla v roce 1495 zahájena stavba podstatně rozsáhlejšího vnějšího opevnění se střílnami a otevřenými postaveními pro děla, která byla dokončena v roce 1514. V hradbách byl využit materiál z antických budov, přičemž část byla dokonce dopravována ze čtyři kilometry vzdáleného komplexu chrámů boha Asklepia. V roce 1522 Turci dobyli Rhodos a podle podmínek kapitulace jim museli johanité předat Kos i protější pevnost Bodrum. Turci do podoby pevnosti téměř nezasáhli a jejich stavby uvnitř byly odstraněny v meziválečném období, kdy Italové rekonstruovali místní památky. V nedávné době pevnost poškodilo zemětřesení a je dlouhodobě uzavřená pro veřejnost. Lze jí nicméně obejít po pohodlné promenádě a prohlédnout si nesčetné pozůstatky antických památek, zabudované do hradeb.
Antimachia
Hrad byl postaven v první polovině 14. století, zabíral poměrně velkou plochu a vzhledem k umístění na vrcholu kopce postrádal věže. V roce 1493 byl téměř zničen zeměstřesením, ale poté byl obnoven a ve dvacatých letech 16. století byla před jedinou branou vybudována polokruhová bašta s kasematami a otevřenými postaveními pro děla. Od roku 1871, kdy jej přestala využívat turecká posádka, je hrad opuštěný. Vede k němu dobrá silnice, vstup je volný.
ŘECKÁ OPEVNĚNÍ
Základní obranná linie vedla přímo po plážích nebo ve vzdálenosti několika desítek metrů za nimi. Obranu v rovinatém terénu zesilovaly ještě kulometné objekty u komunikací v týlu, rozsah těchto opevnění však nelze v nepřehledné krajině určit. Ve východní části, kde se za plážemi zvedají 60 až 100 metrů vysoké pahorky s plochými vrcholy, bylo postaveno několik silných opěrných bodů, umožňujících kruhovou obranu. Pod jejich ochranou zřejmě byla soustředně část dělostřelectva, přičemž výskyt objektů s dálkoměry svědčí o tom, že měly střílet nejen na vyloďující se jednotky, ale i na lodě.
Objekty vychází ze standardních projektů. Nejmenší odolnost mají objekty z prefabrikátů a objekty zesíleného polního opevnění s 30 cm silnými stěnami. Ostatní objekty mají stěny až do tloušťky 100 cm a z drtivě většiny jsou určeny jen pro jednu zbraň. S výjimkou kulometných lafet a jednoduchých svorek pro telefony v nich není žádné vybavení, střílny jsou pouze z betonu a dveře z tenkého plechu.
Pravděpodobně nejrozšířenějším typem je malý objekt s dvojicí otvorů, k nimž byly připojeny dva metry hluboké střílny z betonu o síle 15 cm a celek byl obsypán pískem. Podstatně odolnějším typem je kulometný objekt s jednou a výjimečně dvěma střeleckými místnostmi pro kulomety. Lze najít i objekty s malým úkrytem a otvorem ve stropě se střeleckým stolem. Pro protitankové kanóny byly výjimečně budovány větší objekty s betonovými zvony a pro běžné kanóny jednoduché „krabice“ s vjezdem a rozměrnou střílnou. Protitankovou obranu zesilovaly objekty pro tarasnice s miniaturním bojovým postavením, která zajišťovalo, aby střelec vysunul zadní konec zbraně mimo objekt. V týlových opěrných bodech se vyskytují i kruhová palebná postavení, pravděpodobně pro lehké protiletadlové zbraně. Infrastrukturu doplňují jednoduché úkryty a kabelové komory.
Vlevo je objekt zesíleného polního opevnění s dvoumetrovými střílnovými nástavbami o síle 14 cm, které umožňovaly jeho obsypání pískem. Vpravo je objekt pro polní kanón. (O. Filip 2020, vlastní měření)
Specifické jsou objekty pro věže z obrněných vozidel. Věže tanků M24 Chaffee byly instalovány do jednoduchých kruhových šachet bez doplňkových prostor. Zcela shodný sokl z desky o síle 2,5 cm na traverzách používaly i věže ze stíhačů tanků M18 Hellcat, avšak ty byly instalovány uvnitř větších objektů s místností pro posádku a střílnou o velkém odměru. Oba nalezené objekty jsou blízko u pobřeží a míří na moře, nejspíš tedy nesloužily k obraně pláží, ale k palbě na blížící se plavidla.
Objekt s věží M18 Hellcat. Čelní stěna se střílnou je silná 100 cm, zbytek stěn je pouze odhad. (O. Filip 2020, vlastní měření, věž upravena z originálního plánu)
Severní pobřeží (Lambi – Tigaki – Marmari)
Od přístavu až po mys, který je nejsevernějším bodem ostrova, se žádné objekty nedochovaly. Na špici je pěkný kulometný objekt a vedle něj věž Chaffee, ale je třeba se zde pohybovat opatrně, protože tvoří okraj vojenského prostoru. Směrem na západ následuje linie objektů, která směrem ke slanému jezeru u Tigaki řídne. Následuje mezera, neboť prostor jezera je zcela nevhodný pro vylodění a obranu zajišťují až opevnění na kopcích, vzdálených tři kilometry od pobřeží. Pak už je linie velmi řídká a dál na západ se mi nepovedlo lokalizovat žádné objekty.
Nejzajímavější z celého úseku jsou objekty s věžemi Hellcat. První z nich je tři kilometry západně od města Kos. Je hned u silnice, ale je nutné se do něj plazit zasypaným vstupem. Zvenku je silně zarostlý rákosem. Po necelých třech kilometrech následuje další Hellcat, tentokrát s bezproblémovýmn vstupem.
Mys Louros a opěrný bod „A“
Na jihovýchod od Kosu je terén silně zastavěný a občas lze objevit objekt zesíleného polního opevnění, obsypaný pískem. Větší počet objektů je až na mysu, kde je opuštěný vojenský prostor a také ruiny akvaparku. Hned za ním je přístupný kulometný objekt s lafetou. Jižně od jezera Psalidi je nízký a plochý pahorek, pokrytý zákopy opěrného bodu, který jsem si pracovně označil „A“. V jeho čele jsou dva objekty pro tarasnice, na bocích velké objekty pro protitankové kanóny a v týlu tři úkryty a objekt pro dva kulomety.
Opěrné body nad mysem Louros
O osmdesát metrů výše je další pahorek opěrného bodu „B“, pokrytý zákopy se sedmi objekty, mezi nimiž vyniká hezký objekt s dvojicí dochovaných lafet pro kulomety. Za pahorkem jsou čtyři budov pro posádku. Hned na vedlejším hřebeni jsou tři další objekty, mezi nimi i jeden pro dálkoměr.
Poněkud v týlu, v nadmořské výšce, je opěrný bod „C“, jehož kulometné objekty mají jen stoly pro polní lafety. Zajímavostí je kabelová komora v týlu opěrného bodu.
Opěrný bod „D“ lze zdálky identifokovat podle osmi sloupů, rozmístěných kolem plošiny. Ta zřejmě složila pro mobilní radar a sloupy pro maskovací síť. Je zde jen málo bojových objektů, zato však objekt pro dálkoměr a velké velitelské stanoviště s několika místnostmi, jejichž stropy tvoří ocelové konstrukce. Evidentně se jedná o kusy plavidel, podle khaki nátěru vojenských. V týlu je areál kasáren, dokonale ukrytý pod borovicemi, pět betonových úkrytů pro techniku, sklad munice s kavernou a velký úkryt pro pěchotu.
Severozápadně je další pahorek, na jehož boku je zdálky vidět plechová „kůlna“, ukrývající objekt s věží tanku Chaffee. Pravděpodobně je zde více objektů, ale ty jsem již nestihl. Další objekty budou zřejmě ještě na sousedních pahorcích a v týlu je také mnoho okopů pro techniku.
Na rozdíl od většiny lokalit na řeckých ostrovech jsou na Kosu cyklostezky, takže hlavní lokality lze perfektně objet na kole. I na opěrné body na kopcích jižně od Kosu vedou zpevněné cesty. Půjčovny jsou všude, horské kolo vyšlo jen asi na 130 Kč denně. Nevím, zda jsou přístupné I objekty na kopcích za slaným jezerem u Tigaki, neboť většina lokality je na satelitní mape Google rozostřená a jsou zde nějaké vysílače.
stav: srpen 2020
Foto: O. Filip 2020
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)