Neobydlený ostrov u ústí Finského zálivu, ležící na okraji Ostrovního moře, se stal předmětem zájmu až těsně před válkou, při rozšiřování obrany Námořní pevnosti Petra Velikého. V kombinaci s minovými poli a supertěžkou baterií na estonském ostrově Hiiumaa bylo možné blokovat vstup do zálivu zhruba 70 kilometrů před hlavní obrannou linií. Výstavba na ostrově Örö začala až v roce 1912 a do roku 1917 byly postaveny jen dvě improvizované baterie pro kanóny střední ráže a téměř dokončeny dva objekty pro 305mm kanóny, které dostaly výzbroj, ale nefungoval elektrický pohon mechanismů a chyběla i některá další zařízení. Kromě zbraní bylo nutné vybudovat i veškerou infrastrukturu, tedy přístaviště, cesty, úzkokolejnou železnici a dva areály kasáren a skladů.
Dvojice vysokých lafet na Örö, již opatřených krytým prostorem kolem závěru a mechanismů. Později Finové jeden z kanónů demontovali a ten zbývající opatřili novou větší nástavbou.
Výzbroj carské pevnosti během první světové války tvořila čtveřice 305mm kanónů a dvě polopermanentní baterie se 152mm a 120mm kanóny. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)
Finové ponechali na ostrově jen dva 30mm kanóny, jejich objekty dostavěli a zbraně zakryli plechovými nástavbami, nutnými pro ochranu před zdejším klimatem. Čtyři 120mm kanóny rozmístili do polních postavení. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)
Hlavní výzbroj představovala baterie čtyř kanónů ráže 152mm, vybavená i podzemním velitelským stanovištěm. Staré 120mm kanóny byly odstraněny. Supertěžké zůstaly na místě, neboť mírová smlouva z roku 1947 zakázala těžká děla jen na východ od Rusy okupovaného mysu Porkkala. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)
V osmdesátých letech 20. století se hlavní výzbrojí staly čtyři věže pro moderní 130mm kanóny a pokračovala výstavba pěchotních obranných pozic a lehkých protiletadlových baterií. Modernizované 152mm kanóny byly ještě nějakou dobu ve službě. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)
Animace vývoje výzbroje na ostrově. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)
Opevnění na severu ostrova
Na severním cípu ostrova v osmdesátých letech zřízena baterie pro tři sovětské protiletadlové kanóny ZU-23-2 (ve Finsku přezdívaných Sergei). Součástí je několik úkrytů s postelemi a kamny, které jsou přístupné.
U cesty na jih je úkryt s palebným postavením pro protiletadlový kanón, z jehož stropu jsou vidět i pozůstatky překážek na plážích a stanoviště řízení palby dál na jihu. U něj je také úkryt, několik palebných postavení z prefabrikátů a pancéřové kopule. Na východním pobřeží je na skále velmi pěkná maketa moderní věže 130 53 TK. Prostoru je oplocen kvůli pastvě, bránu na cestě k maketě si můžete otevřít.
Minometná baterie
Na skále u hlavní křižovatky je mimořádně zajímavý opěrný bod, zahrnující minometnou baterii a soustavou částečně krytých zákopů, v nichž jsou instalovány dvě pancéřové kopule vz. 1943, z toho jedna ve zvětšené verzi se stanovištěm pozorovatele. V nejvyšším bodě je osazen pozorovací zvon vz. 1940.
Opevnění na jihozápadním mysu
Dál na jih je velký objekt s podzemím, vybavený kanónem ráže 152 mm (1). Vstup do podzemí, chráněný štítem pro kulomet, je uzavřený, neboť interiér slouží pro potřeby vojenského vysílače. K postřelování pláže na jih sloužila sovětská pevnostní střílna pro zbraň NPS-3 (nejpravděpodobnějším zdrojem jsou sovětské zásoby na poloostrově Hanko). U cesty k objektu je dvojice malých betonových strážnic, napojených na zákopový systém s úkrytem.
Další objekt pro 152mm kanón je na skále nad malým skladem s klenutou střechou, asi sto metrů před ním je dvojice palebných postavení pro lehké protiletadlové kanóny s úkryty. V lese nepříliš daleko je ještě jeden 152mm kanón.
Na jižním mysu byla před první světovou válkou zřízena provizorní baterie pro kanóny Canet ráže 15,2 cm, s palebnými postaveními a úkryty ze zdiva, trámů a kolejnic. Dnes je do něj zabudován objekt pro tentýž kanón, napojený na rozsáhlé podzemí s velitelským stanovištěm novodobé baterie. Do podzemí s dosud funkčním osvětlením jsme prolezli pootevřenými pancéřovými dveřmi v rokli pod dvojicí nasávacích komínů, je to však cesta jen pro štíhlé. Uvnitř je mnoho vybavení, ale také aktivní čidlo, po jehož nálezu jsme se raději urychleně stáhli. Podzemí je spojeno s postavením kanónu vysokou šachtou, vybavenou muničním výtahem a ocelovým schodištěm.
Vedle cesty z mysu k supertěžké baterii je ještě moderní věž pro kanón ráže 130 mm(2), k níž vede odbočka. Bezprostřední okolí věže je oficiálně nepřístupné. U cesty je také pěchotní obranné postavení se zákopy a úkryty.
Věž systému 130 53 TK, umístěná asi 300 metrů západně od supertěžké baterie.
|
Neobvyklý úkryt v pěchotním postavení u hlavní cesty. Strop je složen z panelů.
|
Baterie pro kanóny ráže 305 mm
Oba objekty supertěžké baterie pro 305mm kanóny leží nad centrálním „náměstím“, kde je pokladna, restaurace a půjčovna kol. Prohlídky interiéru levého kanónu se konají jen jednou denně, ale nebyl problém domluvit si v pokladně individuální prohlídku. Trasa vede jen částí objektu, neboť je zřejmě spojen s aktivní baterií 130 53 TK. Nejzajímavější je samozřejmě obrovská šachta s mechanismy lafety a muničními vozíky, z níž se po žebřících dostanete až k závěru kanónu. Zvenku jsme si prohlédli i druhý objekt, také spojený s moderní věží. Okolí obou objektů je kvůli těmto věžím označeno zákazovými tabulemi, ale turisté sem chodí a nezdá se, že by to někdo řešil.
Hlaveň na betonových soklech. Přemístění na speciální vozíky zajišťovaly vysoké zvedáky.
Poznámky:
(1) Další obranná pozice ležela zhruba sto kilometrů za pomyslnou spojnicí ostrovů Örö a Hiiumaa, mezi mezi finským ostrovem Mäkiluoto a estonským ostrovem Naissaar. V tomto místě byl záliv užší a dělilo je jen 35 kilometrů. Hlavní výzbroj představovaly dvoudělové pancéřové věže pro 305mm, rozestavěné věže pro 356mm kanóny nebyly nikdy zprovozněny. Podobná obranná pozice ležela dalších 250 kilometrů na východ, až těsně před Kronštadtem a Petrohradem, kde byly forty Ino a Krasnaja Gorka, také vybavené 305mm věžemi. Předsunutá opevnění na Örö a estonských ostrovech měla stejné kanóny ráže 305mm jako pancéřové věže, avšak pouze v otevřených postaveních.
(2) Ve Finsku zůstalo kolem stovky ruských kanónů Canet 152 vzor 1892. Po modernizaci, která zahrnovala především otočení hlavně se závěrem a brzdovratným zařízením „vzhůru nohama” k vůli zvýšení náměru a zdokonalení lafety, byly ve finské armádě zavedeny pod označením 152/43 C. Po válce jich zbývalo kolem šedesáti, ale mnoho z nich mělo poškozené hlavně. Celkem 29 kusů zbraní dostalo v padesátých letech nové hlavně od firmy Tampela o délce 50 ráží, což zvýšilo dostřel na 25 kilometrů. Tyto zbraně označované 152 50 T zůstaly ve službě až do devadesátých let, kdy je nahradily nové 130mm kanóny. Charakteristická je jejich plechová „kopule”, uchycená na lafetě, která je chránila před povětrnostními vlivy, materiálem vymrštěným explozemi a napalmem.
(3) Systém 130 53 TK produkovala finská zbrojovka Tampela v letech 1982 až 1990 výhradně pro finská opevnění. V otočné věži je umístěn 130 mm kanón o maximálním dostřelu 30 km (při použití munice s dnovým generátorem plynů). Automatický nabíjecí systém umožňuje palebný přepad rychlostí šesti výstřelů během 20 sekund a stálou kadenci jedné rány za deset sekund. Věže mají pouze lehké pancéřování, takže otočná část včetně kanónu váží jen 16 tun. Jsou vybaveny laserovým dálkoměrem, optickým zaměřovačem a infračervenou kamerou, primárně však měly být řízeny z externích pozorovatelen. Věže byly instalovány na ostrovech Gyltö, Isosaari, Miessaari, Mäkiluoto, Rankki, Russarö, Rönnskär, Utö a Örö. Zatím jsou v aktivní službě ale jde spíše o konzervaci a lze očekávat jejich brzké vyřazení.
Autor mapy: Radim Světlík, Evropská stálá opevnění
Armáda vyklidila ostrov až v roce 2015 a poté byl zpřístupněn turistům. Jezdí sem pravidelná lodní linka z přístavu Käsnas, ale připlouvá až ve 12:20, což by poskytovalo jen něco přes pět hodin času. Nebyli jsme si jistí, zda se to dá stihnout a tak jsme si domluvili individuální dopravu už na ráno. S využitím místní půjčovny kol však lze ušetřit zhruba hodinu a půl na přesuny, takže by se ostrov dal svižným tempem stihnout i při využití veřejné dopravy.
stav: červenec 2019
Foto: O. Filip 2019
Literatura:
Ove Enquist: Coastal Guns in Finland, Moreeni 2013
Finnish Army 1918-1945 – Super heavy Coastal Guns
Evropská stálá opevnění
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)