 |
(Řecko) – Rhodos, Kremasti, Kolimpia Napsal: O. Filip pevnost, lehké objekty Na Rhodosu najdete nejen obrovskou a z hlediska vývoje opevnění velmi zásadní pevnost z přelomu 15. a 16. století, ale též malé italské a řecké pevnůstky, připomínající pohnutou historii ostrova ve 20. století. |
Opevnění Rhodských rytířů
Město Rhodos bylo opevněno již ve starověku a také Byzantinci jej opatřili důkladnými hradbami. V roce 1309 obsadili ostrov rytíři řádu Johanitů a provedli opravy a přestavby opevnění, která v roce 1440 úspěšně ubránili proti útoku egyptského sultána. V letech 1457-65 proběhla výstavba nových hradeb, obklopujících podstatně větší prostor, zatímco byzantské hradby byly z velké části rozebrány. Nová opevnění obstála v roce 1480 proti obrovské přesile vojsk sultána Mehmeda II, proslulého dobyvatele Konstantinopole, avšak už o rok později je poničilo zemětřesení. Jelikož bylo možné očekávat další osmanský útok, investovali rytíři obrovské prostředky do modernizace a zesílení hradeb, které měly odolat dělostřelectvu. K řízení prací si pozvali špičkové italské odborníky, z nichž se někteří později podíleli i na obraně města. Ti pomohli realizovat složitou kombinací původních hradeb a věží s rozsáhlými přístavbami. Tím vznikl velmi pokrokový systém, který se koncepčně podobal pozdějšímu bastionovému opevnění. Nová opevnění byla velmi masivní, hlavní hradbu tvořila mírně skloněná eskarpa, za níž byl silný val ze zeminy a kamení, na vnitřní straně opět zpevněný zdí. I kontreskarpa byla kompletně vyzděná a celý příkop byl ve srovnání se středověkými fortifikacemi velmi hluboký a široký.
Odolnost tohoto systému proti dělostřelectvu byla ve srovnání se středověkými hradbami nesrovnatelně vyšší a na nově vzniklém valu byl dostatek místa k umístění děl pro čelní palby, pro něž byly vytvořeny střílny v kamenném parapetu. Boční palby do příkopu zajišťovaly bašty, předsunuté před největší z původních věží. Bašty měly nejrůznější tvary, některé byly nepravidelné, jedna kruhová a dvě vypadaly jako běžné bastiony. Některé z bašt byly vybaveny střílnami na valech, jiné měly i kanóny, působící z vnitřních kasemat. Vznikly zde i různé zajímavé detaily, jako byly střílny pro roční zbraně, vyúsťující v ostění velkých zářezů pro děla, nebo objekt pro obranu příkopu, dokonale připomínající kaponiéry, používané o stovky let později. V příkopech, které se probouraly do pozůstatků staršího osídlení, vznikly podzemní chodby, které byly zřejmě také využity pro obranné účely. U většiny úseků opevnění zůstala zachována parkánová hradba, která po rozšíření hlavní hradby vytvářela jen úzký stupeň na jejím úpatí, umožňující nasazení střelců z ručních zbraní. Velkou novinkou byly masivní, volně stojící hradby, zřízené v nejohroženějších úsecích příkopu. Svou hmotou chránily hlavní hradbu a samy mohly být z obou stran kryty palbou děl z bašt (v některých případech k tomu byly u bašt zřízeny speciální boční baterie). Tyto předsunuté hradby byly o něco nižší než hlavní hradba a tak pře ně mohla děla nerušeně pálit na glacis. Mají sice poněkud nepravidelné tvary a neumožňovaly nasazení dělostřelectva, svojí funkcí ale plně odpovídají kleštím bastionového opevnění. Podstatně méně bylo přestavěno opevnění, přiléhající k přístavu, kde se nedal uskutečnit masivní pozemní útok a navíc tento prostor kryly tři předsunuté věže, při přestavbě taktéž patřičně zesílené.
Obrana opevnění byla rozdělena na úseky podle národnostních skupin rytířů a také většina bašt dostala názvy podle původu obránců. V roce 1521, v době sílícího nebezpečí osmanského útoku, byl velmistrem řádu zvolen francouzský šlechtic Philippe Villiers de L’Isle-Adam. Jeho výzva k pomoci, určená evropským mocnostem, se minula účinkem a dorazily jen benátské posily z Kréty. Osmanské loďstvo se objevilo 26. června 1522, v červenci pak dorazil sám Sulejman I., aby dohlížel na obléhání. Bojovalo se pouze o město Rhodos, neboť malé hrady, rozmístěné po ostrově, rytíři prozíravě vyklidili bez boje. Dělostřelecká palba nezpůsobila na nových městských hradbách žádné podstatnější škody, průlom do hradeb se tak podařil až 6. září, kdy výbuch podzemních min zničil 11 metrů dlouhý úsek stěny Anglické bašty. Útočníci vtrhli dovnitř, ale byli vytlačeni a ani další pokusy o využití průlomu nebyly úspěšné. Následoval útok na celé severní frontě, který byl opět neúspěšný. Po tomto neúspěchu jmenoval Sulejman velitelem zkušeného odborníka Ahmeda Pašu, který soustředil úsilí na minovou válku. Hradby byly založeny na skále a tempo, kterým Turci postupovali, vzbuzuje podezření, že se prokopali do antického podzemí. Útok na konci listopadu byl opět odražen, ale obě strany byly silně vyčerpány a začaly jednat o kapitulaci města, které nemělo žádnou šanci dostat posily. Ačkoli obyvatelstvo bylo takovému řešení velmi nakloněno, jednání zkrachovala a v polovině prosince se opět rozhořely boje, při nichž byla dobyta Španělská bašta. Nakonec se město vzdalo 20. prosince 1522 a nutno říci, že podmínky byly velkorysé. Rytíři dostali lhůtu k odjezdu a mohli si vzít cennosti i zbraně, obyvatelé si mohli vybrat, zda odcestují nebo zůstanou. Aby je motivoval zůstat, slíbil jim sultán náboženské svobody a nádavkem pětileté daňové prázdniny. Rytíře odpluli se spolu s několika tisícovkami obyvatel na Krétu, odtud se přesunuli na Sicílii a nakonec zakotvili na Maltě. Noví vládci hradby opravili, ale prakticky vůbec do nich nezasahovali, což ostatně nečinili ani u ostatních dobytých pevností ve Středomoří. Rhodská opevnění tak zůstala až do dnešních dnů ve stavu, v jakém byla v roce 1522.
Cesta kolem hradeb je dlouhá zhruba tři kilometry, k prohlídce detašovaných objektů si připočítejte ještě necelé dva. Popis začíná u Námořní brány, která je v přístavu, v oblasti nejhustšího turistického ruchu, a pokračuje po směru hodinových ručiček. Od Námořní brány vedou běžné středověké hradby, před nimiž je pevnůstka s dělovými střílnami, která vypadá tak nějak příliš moderně, ale u tohoto originálního opevnění je těžké něco odhadovat. Na východní straně už jsou hradby masivnější a následuje vstup do příkopu s Italskými kleštěmi a Italskou baštou (Bastion de Caretto), což je polokruhový objekt s kasematami pro děla, obklopující původní věž. Následuje úsek s upravenými věžemi, z nichž jedna byla vylepšena o dosti velkou spodní část s dělovými střílnami. Dalším zásadním objektem je Provensálská bašta značně nepravidelného tvaru, předsunutá před původní věž s bránou a barbakánem. Brána zde fungovala i po přestavbě, přičemž cesta se díky novému prvku lomila hned třikrát. Podobně vypadala i Anglická bašta, zde však cesta z brány procházela po jakési snížené terase podél jejího boku. Steré hradby mezi Provensálskou a Anglickou baštou zcela zakrývá obezděný val „Anglických kleští“ o délce 300 metrů. Zajímavější tvar má následující Španělská bašta, která má půdorys bastionu se střílnami ve všech stěnách a se starou věží uprostřed. Na rozdíl od bastionových opevnění ale není tento „bastion“ napojen na hlavní hradby, nýbrž pouze na nízký val parkánu.
Největší dojem dělá masivní Bastion Sv. Jiří o šířce 80 metrů, s téměř pravidelným půdorysem a střílnami pro kanóny, umístěnými v dvoupodlažních kasematách. Bastion dosahuje až k vrcholu hlavních hradeb. Na rozdíl od vnějšího půdorysu je vnitřek bastionu s integrovaným barbakánem, věží a zrušenou bránou dosti nepravidelný a od pozdějších bastionů jej odlišuje také to, že jeho povrch byl určen pouze pro pěchotu. Následující úsek opevnění je velice nepravidelný a zahrnuje především krásnou Amboisovu bránu, zabudovanou do stopadesátimetrového obezděného prvku, předsunutého před původní hradbu, parkán a příkop. Z nároží tohoto prvku vyčnívá objekt pro obranu příkopu v podobě střelecké galerie, sahající téměř ke kontreskarpě. Tento prvek nejenže vypadá jako kaponiéra, ale ještě k tomu jako kaponiéra z fortů, budovaných na přelomu 19. a 20. století. Nebýt na něm vytesané erby a letopočty, datující jej na začátek 15. století, nevěřil bych, že se jedná o původní stavbu. Následuje méně ohrožený a tedy méně přebudovaný úsek hradeb, v němž je nejvýraznějším prvkem Bašta Sv. Petra, která byla také zesílena do podoby malého bastionu.
Nejdál od hlavního opevnění je umístěna pevnůstka (fort) Sv. Mikuláše, k níž můžete dojít po molu se známými větrnými mlýny. V době naší návštěvy se rekonstruovala, ale část byla volně přístupná. Věž Naillac byla spojena s hradbami masivní hradbou, na níž byla umístěna dělostřelecká baterie, jednalo se však o vysokou a štíhlou věž, s malou odolností proti dělostřelectvu. Věž poškodila dvě zemětřesení a v 19. století byla rozebrána z obavy, aby neohrožovala lodě. Dnešní pozůstatky věže příliš efektní nejsou. Vysoko v nároží hradby, směřující k věží Naillac, je vidět, že jeden ze zářezů pro kanóny byl změněn na střílnu, pravděpodobně při italských úpravách. Molo s Mlýnskou věží (též Francouzskou) obsahuje i velkou otevřenou baterií, o níž informační tabule tvrdí, že je tureckého původu a základy nějakých kasárenských budov, opatřených palebnými postaveními v rozích, které nevypadají, že by pocházely z doby Rhodských rytířů. V nároží hradeb kolem Mlýnské věže, která není v úplně dobrém stavu, ale je opuštěná, je zabudován italský objekt pro protitankový kanón, která je popsán níže.
Impozantní Námořní brána, která plnila i reprezentativní účely. (JP) |
Zajímavý pevnostní prvek před hlavní hradbou v přístavu. Je evidentně postaven na základech staršího objektu a střílny vypadají, že byly později upraveny. |
Turecká dělostřelecká baterie, navazující na opevnění Mlýnské věže. I tato stavba byla zbudována na pozůstatcích starších opevnění. |
Mlýnská věž se zajímavou střílnou. Směrem k nepříteli je postavena hradba se střílnami pro ruční zbraně. |
Italská bašta: zářez na parapetu vpravo je sešikmený, aby mohl vést boční palbu do příkopu. V zářezech jsou vidět ústí střílen pro ruční zbraně. |
Ukázka zesílených starších věží v úseku mezi Italskou a Provensálskou baštou. |
Masivní Anglická bašta, za níž vyčnívá původní věž. Vlevo je vidět objekt pro flankování příkopu před Španělskými kleštěmi. |
Zakončení Anglických kleští. Vpravo je kontreskarpa, vlevo původní hradba s hranolovou věží, jíž vede průchod mezi dvěma úseky parkánu. |
Zakončení Španělských kleští s břitem Španělské bašty. Zatímco kleště mají jen parapet pro pěchotu, hlavní hradba je vybavena zářezy pro kanóny. |
Španělská bašta s kasematami pro kanóny v lících i bocích. V kombinaci se starou věží plnil prvek podobnou roli jako bastion s reduitem. |
Hlavní hradba a parkán mezi Španělskou baštou a Bastionem Sv. Jiří. V příkopu jsou různé pozůstatky starších budov a opevnění. |
Mohutný Bastion Sv. Jiří se dvěma patry dělostřeleckých kasemat v bocích. |
Břít Bastionu Sv. Jiří, založeného na skále. V pozadí je vidět Amboisova brána. |
Amboisova brána, vybudovaná až při modernizaci opevnění. Mezi zděným mostem a průjezdem byl krátký padací most. |
Kaponiéra charakteru dutého batardeau, včetně typického břitu na stropě, v tomto případě ovšem pocházející z roku 1514 (!). |
Předsunutý fort Sv. Mikuláše. Malá brána uprostřed byla jediným vstupem do objektu. |
Pohled na základy věže Naillac, za nimiž je v pozadí fort Sv. Mikuláše. |
Dělostřelecká baterie mezi hlavní hradbou a věží Naillac. V nároží uprostřed snímku je jeden ze zářezů upraven na střílnu, pravděpodobně italskými obránci. |
Italská opevnění
Italové obsadili Rhodos a okolní ostrovy v roce 1912 během italsko-turecké války. Po válce je pod označením Italské egejské ostrovy přičlenili ke svému středomořskému impériu, zřídili zde vojenské základny a vybudovali i mnoho civilních staveb. Nejdůležitějším ostrovem oblasti s nejpočetnější italskou posádkou byl Rhodos, kde byla tři vojenská letiště. Posádka ostrova čítala kolem 40 tisíc mužů a zahrnovala i 53 baterií pozemního vojska, 29 samostatných dělostřeleckých oddílů pro obranu pobřeží a sedm baterií námořnictva.
V září 1943 se Britové pokusili zmocnit ostrovů a bránit je společně s Italy proti německým jednotkám. Tato operace však skončila drtivým neúspěchem. Německé jednotky na Rhodosu měly jen zhruba 7500 mužů, ale byly dobře organizované, kvalitně vyzbrojené a mimo jiné měly k dispozici i 32 těžkých tanků Tiger. Němci na nic nečekali, 9. září razantně zaútočili a do dvou dnů donutili několikanásobně silnější italskou posádku ke kapitulaci. To byla velká rána pro britské plány a ještě větší následovala, když se Němci 3. října kombinovanou výsadkovou a vyloďovací operací umocnili ostrova Kos, kde už byly britské jednotky. Obsazení Lerosu probíhalo výrazně obtížněji, neboť britské námořnictvo 7. října zlikvidovalo invazní flotilu. Uspěl teprve druhý pokus o výsadek, provedený z moře i letecky a 16. listopadu se obránci vzdali. Poté museli Britové vyklidit celé souostroví. Vítězové všem názorně demonstrovali rozdíly mezi fašistickým a nacistickým režimem – hromadnými popravami zajatých italských důstojníků, vyvražděním židovského obyvatelstva (do té doby jen laxně šikanovaného) a samozřejmě válečnými zločiny proti civilistům.
Nepodařilo se mi zjistit žádné podrobnosti o italských opevněních na Rhodosu, takže nebylo možné provést nějaký systematičtější průzkum. Je ale pravděpodobné, že na rozdíl od jiných středomořských ostrovů, které Italové ovládali před válkou (Sicílie, Sardinie, Lampedusa …) zde nebyla budována permanentní opevnění, která se v podobných lokalitách skládala především z nepříliš sofistikovaných kopulovitých objektů se střílnami pro kulomety, vytvarovanými v betonu. Určitou výjimkou je betonový palebný objekt pro protitankový kanón v přístavu Rhodos, jehož výzbroj bylo možné identifikovat podle sloupků v podlaze, sloužících jako opěry pro rydla lafety. I ten však nese spíše znaky polopermanentního opevnění, byť má betonový strop a částečně stěny. Na hradbách byla vidět ještě jedna upravená střílna, vzhledem k rozsáhlosti opevnění jich samozřejmě může být více. Hradby a bašty z 15. století nicméně nabízely tolik kvalitních střílen libovolných velikostí a palebných sektorů, že bylo jistě možné rozmístit kulomety bez nutnosti jakýchkoli úprav.
Představu o italské polní obraně jsem si udělal na náhodně vybraném kilometrovém úseku východního pobřeží u obce Kolympia, kde je pláž, vhodná k vylodění a maličký přístav pro několik rybářských lodí. Největším objektem je zde otevřené postavení s vybetonovanými sokly pro tři kulomety, dobře ukryté mezi balvany. Po jednom kulometu mířilo bočně a zbývající čelně. Původ objektu lze identifikovat podle vyrytých jmen italských vojáků s daty narození kolem roku 1920. Na jižním okraji pláže se zvedá strmá skála, v jejímž úpatí je skalní trhlina s vyzděným stolem pro kulomet a nad ní malý objekt v podobě prohlubně ve skále se zídkou. Na severním okraji jsem našel pouze čtvercové kulometné hnízdo, vylámané do zdejší tvrdé skále. Střed obrany jistila soustava zákopů na pahorku asi 200 metrů za pláží, doplněná několika malými úkryty. To vše muselo být pracně vysekáno do skály. Vzhledem k intenzivní výstavbě hotelů lze těžko odhadnout, kolik bylo zákopů v rovinatějších místech.
Objekt pro protitankový kanón v obvodové hradbě Mlýnské věže. |
Detail střílny, která je poněkud „splácaná“, byť v horní částí má i nějakou armaturu. |
Interiér pevnůstky s jedním ze sloupků pro opření lafety kanónu. |
Kolympia: otevřené palebné stanoviště pro tři kulomety s vybetonovanými kruhovými segmenty a sloupky pro opření lafet. |
Střelecký stůl pro těžký kulomet, vyzděný na okraji pláže Kolympia. Jeho obsluha se mohla ukrýt ve skalní rozsedlině. |
Kolympia: zákop, vysekaný do skály na pahorku nad pláží v Kolympii. V tomto místě je připraven i malý úkryt pro posádku. |
Kulometný objekt na pláži v Ialisosu, pravděpodobně originální německý Ringstand 58c („tobruk“). (JP) |
Řecká opevnění
Po turecké invazi na Kypr v červenci 1974 se už tak velmi špatné vztahy mezi Řeckem a Tureckem ještě zhoršily a Řeků to vyvolalo obavy z případného útoku na další ostrovy. U pobřeží Malé Asie se přitom nacházelo několik velkých řeckých ostrovů, především Rhodos, Kos, Samos a Chios. V reakci na to zahájili Řekové posilování své vojenské přítomnosti a k zabezpečení potenciálních vyloďovacích pláží postavili malé objekty pro kulomety a výjimečně též kanóny. Základním typem byl jednostranný kulometný objekt, vzdáleně připomínající náš lehký objekt typu D, určený k bočnímu postřelování pláží a často stavěný ve dvojicích. Objekt měl krátkou vstupní chodbičku, do níž se obvykle sestupovalo nehlubokou šachtou, plechové dveře a betonový stůl pro kulomet. Vyskytovala se též otevřené kruhová palebná postavení, na způsob německých „tobruků“, někdy napojená na delší přístupové chodby. Jen zřídka se zřejmě vyskytovaly objekty pro kanóny, který měl velmi slabé stěny a tvořila jej jen jedna místnost s velkou střílnou na jedné straně a vraty na druhé. Dalším typem byly malé objekty z betonových prefabrikátů. V jednom exempláři byla zatím nalezena tvrz, složená z podobných objektů, jaké se vyskytují samostatně, avšak propojených rozsáhlým podzemím. Všechny typy objektů, s výjimkou prefabrikovaných, se podobaly stavbám, budovaným v jiných Evropských státech před 2. světovou válkou. Byla to tedy koncepce notně zastaralá, neboť v poválečných letech se s ohledem na palebnou sílu tanků a pěchotních zbraní budovaly spíše úkryty zapuštěné pod úroveň terénu a objekty pro tankové věže. Na rovných plážích byly pravidelně rozmístěné objekty dosti nápadné, byť byly maskovány zemními náspy a maskami z pletiva. Lepší situace byla u exemplářů, umístěných ve skalách a zamaskovaných kameny. Na dominantních výšinách ostrova byly budovány pozorovatelny v podobě nízkých staveb s průzory, vzhledem k jejich jednoduchému řešení je ale těžké odhadovat dobu jejich vzniku. Některé z nich jsou stále využívány. Na některých místech Rhodosu se vyskytovaly i opuštěné tanky M-24 Chaffe, ale nedávno byly sešrotovány.
Nejznámější úsek pobřežního opevnění je na pláží v letovisku Kremasti, na něj navazuje i opevnění u Ialisosu a objekty u letiště, které je těsně vedle Kremasti. Kromě kulometných objektů jsou zde i otevřená kruhová palebná postavení pro kulomety a nejméně jeden objekt pro kanón (36° 25′ 12″, 28° 07′ 27″). Nachází se zde také objekt, který je buď originálním německým typem Ringstand 58c (tobruk) nebo je to jeho velmi zdařilá kopie. Osobně jsem si prohlédl pouze linii na pláži Afantou, tedy na opačné straně ostrova, kde je vidět asi deset objektů, postavených obvykle ve dvojicích, u nichž se dochovalo maskování střílen a vstupních šachtiček v podobě rámů s pletivem, do něhož se vplétala vegetace. Našel jsem zde i jeden prefabrikovaný objekt a velmi primitivní pozorovatelnu.
Hezčí objekty jsem viděl na ostrově Chalki, vzdáleném necelých deset kilometrů od Rhodosu, kde jsou umístěny na skalnatých místech a jsou v lepším stavu. Některé byly vidět z lodě, jeden z nich, kryjící malou pláž 400 metrů západně od přístavu, jsem si prohlédl zblízka. Jeho jediné vybavení tvoří žebřík ve vstupní šachtičce, plechové dveře s větrací žaluzií a betonový střelecký stůl pod střílnou. Maskování je vyřešeno narovnanými kameny, které přidržuje ocelové pletivo, obalující celý objekt. Kuriozitou, kterou uvidíte při příjezdu na ostrov, je protiletadlová baterie s kanóny v otevřených postaveních, obklopených nízkými zídkami. Baterie jako by vypadla z doby před padesáti lety, ale zde je zřejmě ještě aktivní, neboť kolem ní byli vidět vojáci.
Afantou: erozí odhalený kulometný objekt se vstupní chodbičkou. |
Afantou: pohled z týlu na objekt, kompletně obsypaný zeminou. |
Interiér prefabrikovaného objektu, postřelujícího pláž Afantou. Konstrukci tvoří rámy, obložené tenkými deskami. Pro zbraň byl připraven střelecký stolek. |
Chalki: střílna objektu, obloženého kamením. Jsou vidět ventilační roury a obložení z kamenů. Střílnu zakrývala maska na kovovém rámu. |
Týl objektu, který kryl jednu z mála písčitých pláží na ostrově Chalki. Vlevo je vidět polní postavení z kamenů a dřeva. |
Plechové dveře objektu s okénkem (či střílnou) a žaluzií, umožňující větrání při zavřených dveřích. |
Linie objektů v Kremasti. V popředí je prefabrikovaný objekt, za ním objekt pro kanón a nejdál kulometný objekt. (JP) |
Palebný objekt pro kanón, zbavený záhozu. Oproti ostatním typům má velice slabé stěny. (JP) |
Kulometný objekt s maskovacím nátěrem. Vlevo je vidět vstupní chodbička. (JP) |
Přímo v dnešním letovisku Faliraki, na pahorku asi 600 metrů za potenciální vyloďovací pláží, vybudovali Řekové tvrz, složenou z 29 jednoduchých objektů, propojených rozsáhlým podzemním systémem ve dvou výškových úrovních, jehož odhadovaná délka je nejméně jeden kilometr. Spodní podlaží je ražené, horní je postaveno těsně pod povrchem, v podstatě ve formě krytých zákopů. Obě úrovně propojuje šikmá chodba s krátkým schodištěm. Tvrz má ve spodní úrovni dva vchody pro materiál, dva vchody pro mužstvo, sklad munice a část objektů, v horní úrovni je zbytek bojových objektů, dvě pozorovatelny a objekt s východem na vrchol pahorku. Bojové objekty zahrnují dvanáct objektů se střílnami pro kulomety, sedm otevřených kulometných hnízd, dva objekty pro lehké protiletadlové kanóny a jeden neidentifikovatelný objekt se soklem a složitě tvarovaným poklopem pro vysouvání jakési zbraně (pokud se ovšem nejednalo o nějaký světlomet či radiové zařízení). Objekty se až na napojení na podzemí nijak zvlášť neliší od objektů samostatných. Uvnitř se dochovaly zbytky strojovny, telefonní ústředny a sociálních zařízení.
Vchod pro materiál s ochrannými střílnami pro ruční zbraň. (PL) |
Překladiště materiálu uvnitř vchodového objektu. (PL) |
Vrata, oddělující prostor vchodového objektu od hlavní galerie v nižší úrovni podzemí. (PL) |
Jedna z mnoha křižovatek podzemních chodeb. Chodba k bojovému objektu byla oddělena plechovými dveřmi s větrací žaluzií. (PL) |
Typická řecká střílna pro polní kulomet. U střílny je vidět bedna na munici, vlevo je polička na telefonní přístroj. (PL) |
Na podzemí je napojen i tento prefabrikovaný objekt, sestavený z železobetonových rámů a trámů, se stolem pro kulomet. (PL) |
Objekt pro dva kulomety, opatřený obvyklou maskou z pletiva. (PL) |
Otevřené palebné postavení pro kulomet, napojené na podzemí. V pozadí je kulometný objekt. (PL) |
Otevřené palebné postavení, pravděpodobně pro lehký protiletadlový kanón. V pozadí je nejvyšší bod pahorku s pozorovatelnou. (PL) |
Objekt s otvorem pro použití neznámé výzbroje či zařízení. Terén mezi tvrzí a pobřežím je dnes již zcela zastavěný. (PL) |
Žebřík pro vstup do pozorovatelny. (PL) |
Nejvýše umístěná pozorovatelna velmi jednoduché konstrukce. (PL) |
Na Rhodos jistě nikdo nepoletí kvůli opevnění, ale když už tam budete na dovolené, rezervujte si celý den na hlavní město. Obcházení hradeb, kde je vytvořen příjemný park, je ostatně zážitkem i pro osoby, které je neocení jako obří učebnici vývoje novodobého opevnění. Hradby Rhodosu jsou nádherné a z fotografií si těžko představíte, jak jsou obrovské a komplikované. Také hledání kulometných hnízd kolem hotelu nemusí být špatná zábava a atraktivní jsou i hrady, především Lindos, byť ten je trochu příliš zaplněn turisty. Jelikož na Rhodos znovu nepojedu a webové zdroje jsou skoupé, ocením jakékoli informace a fotografie, týkající se opevnění a jistě je uvítají i čtenáři těchto stránek. Většina fotografií pochází z průzkumu v roce 2011, ohledně lokalit Kremasti a Ialisos poskytl informace a fotografie kolega Pavel, průzkum, popis a fotografie tvrze ve Faliraki zajistil kolega Lach.
stav: červenec 2011, srpen 2013 (tvrz Faliraki)
Foto: O. Filip 2011, J. Pavel 2007 (JP), P. Lach 2013 (PL)
Literatura:
Roberto Piperno: Venetian Fortresses at Greece
Wikipedia: Fortifications of Rhodes
David Varner: Opevnění na ostrově Rhodos
Wikipedia: Dodecanese Campaign
Dodecaneso – Il sito italiano sulla storia antica e moderna delle isole dell’Egeo
Část hradeb kolem hlavního města od Paláce Velmistrů po bránu Sv. Jana lze obejít i nahoře po ochozu.
Řekové pravděpodobně z nějakého důvodu příliš nestojí o turisty na hradbách, proto o této možnosti na oficiálních webech není žádná informace. Časy prohlídek jsou navíc velmi omezené. V roce 2011 to bylo pouze v úterý od 7 30 do 12 00 hod. Vstupenky se prodávají v pokladně Paláce Velmistrů a vchází se bránou s mříží vlevo před pokladnou. U brány je i vyvěšená cedulka s otvírací dobou. Ta se ale pravděpodobně různě mění, protože v diskuzích na internetu lze najít různé informace. Proto doporučuji se v pokladně předem informovat. Také doporučuji si trochu přivstat a jít co nejdříve. My jsme šli hned v 7 30 a byli jsme nahoře téměř sami. S přibývajícím časem přibývá i lidí a kolem 11 hod. tam z pohledu zdola nebylo k hnutí. K informaci ohledně zahájení prohlídky v 7 30 jsem byl dost skeptický, protože prohlídky Paláce začínají až v 8 00, ale pokladna se otevřela na minutu přesně. Na vstupném jsme platili 3,5 €/os.
Tanky u Gennadi již nejsou, na internetu jsem našel info, že je armáda odvezla do šrotu. Na místě jsem to následně i osobně ověřil.
Rhodos: vstup na hradby je nyní možný od úterý do pátku, 12:30-15:00hod, vstupné 2 EUR (červenec 2013). Ostatní info z příspěvku č.1 je platné.
Projít si celým příkopem je opravdu zážitek. Doporučuji vzít si s sebou baterku. Většina podzemních prostor je otevřená. Jsou zde původní antické i středověké chodby v délce několika kilometrů. Některé jsou asi občas obydlené, ale já tam nikoho nepotkal. Určitě doporučuji prolézt skrz kaponiéru do vnitřního příkopu, ověříte si tak komunikační schéma pro výpady obránců. Rozhodně jedinečná příležitost.