(Itálie) – Messina, Milazzo Napsal: O. Filip objekty: forty, pobřežní baterie, lehké objekty Obrana Sicílie se nejprve koncentrovala kolem Messinské úžiny, modernější baterie se objevily i na dalších místech. V obavě z vylodění ostrov pokryly kulometné objekty.

Základní podmínkou úspěšné obrany Sicílie bylo udržení námořního spojení s pevninou přes Messinskou úžinu, v severní části širokou jen 3 až 6 kilometrů. Hlavním potenciálním protivníkem na jihu byla v 19. století Francie. Na obou stranách úžiny bylo kolem roku 1890 vybudováno 18 baterií, jejichž hlavní výzbroj představovaly kanóny ráže 120 mm a 149 mm a houfnice ráží 210, 240 a 280 mm. Další čtyři baterie s lehčí výzbrojí měly chránit horské přístupy z opačné strany ostrova, pokud by se zde nepřítel vylodil. Většina baterií se podobala malým fortům s šíjovými kasárnami, kaponiérou a valem s parapetem, za níž byla v rovné linii instalována děla.

Modernější objekty zde před první světovou válkou nevznikly a vzhledem k zapojení Itálie do války na straně Dohody se Sicilíe ocitla daleko od možných míst bojů. Před druhou světovou bylo těžiště obrany přesunuto na jih, k přístavům Syrakusy a Augusta, ostatně při výkonech moderních zbraní by nepřátelské loďstvo určitě nevplouvalo do tři kilometry široké Messinské úžiny. Vzniklo zde několik běžných baterií pro kanóny střední ráže s otevřenými palebnými postavenímim z nichž některé i disponovaly mělce umístěným podzemím.

Nejdůležitějším pevnostním objektem na Sicilii se od roku 1939 stala těžká baterie „Opera A“ pro dva kanóny ráže 381 mm, umístěná u přístavu Syrakusy. Ty byly umístěny na společné lafetě v mohutném betonovém objektu, který se sice dochoval, ale je v oploceném areálu s vysílači a tedy zcela nepřístupný. V červenci 1943 baterie vypálila 17 granátů na blížící se lodě a zahnala je na útěk, poté však posádku v důsledku demoralizace a zmatených rozkazů zničila zbraně a ustoupila.

Zjednodušený řez mohutným objektem Opera A o půdorysu 50 x 30 metrů pro dva kanóny 381/40. Ačkoli má objekt silné stěny a stropy, samotná „věž“, dálkoměr i pozorovatelna na stropě mají jen minimální odolnost. O. Filip 2022, podle: Lorenzo Bovi)

 

Hlaveň kanónu 381/40, určeného pro nikdy nedokončené bitevní lodě třídy Francesco Caracciolo. Všechny kanóny skončily v pobřežních bateriích nebo na železničních podvozcích.

Dvojitý kanón baterie „A“ sice vypadá, jako by byl umístěn v pancéřové věži, ale ve skutečnosti se jedná jen o plechovou nástavbu, chránící mechanismy před střepinami či kameny, vymrštěnými blízkým zásahem.

Obranu proti vylodění i postupu vnitrozemím měly zajistit především kulometné objekty, které byly mnohem primitivnější než v Alpách. Většinou se jednalo o kopulovité stavby z prostého betonu s několika střílnami. Výjimečně mohly mít dvě podlaží či byly maskovány jako domy. Menší část objektů měla obdélníkový půdorys, ale jejich parametry byly obdobné. Jen výjimečně se vyskytovaly objekty, obsahující druhou střeleckou místnost pro protitankový kanón. Objektům chybělo jakékoli pancéřování nebo speciální vybavení. Výjimkou jsou dvě malé tvrze nad vesnicí Cassabile, vybavené pancéřovými deskami (piastra piana), používanými v nejmodernějších italských objektech, u nichž se počítalo s pevnostními lafetami a zatím jediný známý příklad čtyřstřílnové kopule, instalované na promenádě města Riposto, kde je k vidění dodnes. Jedná se o kopuli typu 3 nejnižší odolnosti o váze 7,5 tuny, která byla používána například v Zadaru a v Africe.

Objekty netvořily souvislé linie, ale byly rozmístěny na některých důležitých plážích a tvořily uzávěry u mostů přes řeky či rokle, nebo na některých horských silnicích. V takovém případě byly někdy doplněny i otevřenými palebnými postaveními pro protitankové kanóny. Nejznámnější boje proběhly o uzávěr mostu Malati na silnici do Katánie. Během 13. července odrazli Italové útok komanda Královského námořnictva a když se most podařilo obsadit, dobyli jej o den později zpět.

Spojenecké vylodění na Sicílii, s krycím názvem Operace Husky, začalo 9. července 1943. Ještě před tím si Spojenci vyzkoušeli účinnost neutralizace obrany bombardováním a ostřelováním silně opevněného ostrova Pianosa, ležícího sto kilometrů od Sicílie. Vzdušné výsadky se v silném větru rozptýlily a utrpěly značné ztráty. Podařilo se jim vyvolat chaos a obsadit několik mostů, ale neudrželi je proti přesile italských jednotek. Následoval námořní výsadek, který zprvu bojoval především s nepřízní počasí a poté se sílícími protiútoky, které se dařilo odrážet i za pomoci palby lodních děl. Během několika týdnů náročných bojů v horském terénu byly obránci zatlačeni směrem k Messinské úžině a během srpna úspěšně ustoupili do Kalábrie. Kvůli obrovské koncentraci protiletadlových děl a pobřežních baterií byla snaha o narušení evakuace neúspěšná.

Zamaskovaný typový kulometný objekt na pláži po dobytí americkými jednotkami. Vedle kytaristy leží dva těžké kulomety Breda M37. Tento typ kulometu byl základní výzbrojí italských opevnění až do sedmdesátých let 20. století.

Mezi nejzajímavější operace patřil úrok komanda SAS v počtu 250 mužů, kteří se 10. července vylodili pod útesem s baterií Lamba Dorie pro čtyři 152mm kanóny. Spolu se stejně vyzbrojenou baterií Emanuele Russo byla považována za největší hrozbu pro vylodění. Útočníci úspěšně zdolali útes a během dvou hodin potlačili odpor posádky. Stejně jako na většině ostatních míst se ovšem jednalo o druhořadé jednotky pobřežní obrany, nezřídka složené ze starších mužů. Akce také vyvolala značný zmatek, který přispěl k vydání rozkazu k ústupu a demolici dalších baterií.

Jeden z kanónů baterie Lamba Doria.

 

Baterie Serra La Croce

Standardní obdélníková baterie pro šest houfnic ráže 280 mm se dochovala v perfektním stavu. Zaparkovat lze u domu na konci ulice, samotná baterie je občas zpřístupňována, ale náhodnému návštěvníkovi nezbývá, než se vydrápat pěšinkou v levém zadním nároží a podlézt ostnatý drát. Všechny místnosti jsou zamčené, největší zajímavostí jsou nicméně pancéřové pozorovatelny. Těch se v Itálii dochovalo jen několik a na Sicilii jen jedna další, které byla před několika lety přemístěna z fortu Schaffino do muzea ve fortu Cavalli.

Šíje fortu s jedinou kaponiérou.	Typová ocelová brána se čtyřmi puškovými střílnami.
Postavení pro kanóny a dvůr při pohledu z pravé pozorovatelny.	Snímek s oběma pozorovacími „zvony“, osazenými v žulové obezdívce.
Detail pozorovacího průzoru. Na obou okrajích jsou posuvné desky k jeho uzavření.	Interiér zvonu s masivní skříní, zřejmě určenou pro skladování optických přístrojů, případně i dokumentů.
Detail levého zvonu. Boční pancíř i strop jsou silné 45 mm.	Zadní stěna s 20 mm silnými dveřmi. Ve dveřích je průzor, nad nimi dvě větrací okénka.

Campo Italia

Nejhezčí objekty na severovýchodě ostrova najdete nad obrovským opuštěným muničním skladem Campo Italia. Ve skladu můžete vidět muniční baráky i několik odolných bunkrů, ale prostor je zarostlý a plný odpadků. Bohužel se mi kvůli hliněnému valu nepodařilo projet skrz areál a asi půl hodiny jsem jej objížděl.

Na křižovatce silnic jižně od skladu jsou čtyři objekty, z toho tři propojené podzemní chodbou. Na pahorku nad nimi je ještě pátý objekt, ke kterému jsem nešel. Po cestě kolem kasáren lze dojít k protiletadlové baterii MS724, vybudované v dosti nízkém standardu, s cihlovým objektem pro dálkoměr a jednoduchými kruhovými postaveními pro kanóny 90/53.

Jižně od křižovatky jsou přímo u silnice dva objekty. Spodní má zavalený vchod, horní přímo v ohybu silnice je poměrně zajímavý. Nedaleko nich je odbočka k baterii Crispi a dalším zajímavým objektům, které bývaly přístupné. Bohužel v době mé návštěvy zde byl postaven nový plot s varováními před hlídaným vojenským prostorem.

Pohled z palebného postavení pro kanón na tři objekty, propojené poternou.	Dva objekty u silnice jsou maskované jako domy, případně technické budovy nedalekého kasárenského areálu.
Třetí objekt je klasická „kopule“ s vlastním vchodem, má však i poternu do zbývající dvou.	Sál s opěrnými sloupy pod středním objektem. U struktur z prostého betonu je vhodné dělat oblouky a sešikmení.
Stavba nevalné kvality pro dálkoměr protiletadlové baterie.	Palebné postavení kanónu s výklenky na munici.
Zatáčka s objektem jižně od křižovatky. Objekt má dvě betonové „kopule“.	Neobvykle velká vstupní chodba, možná pro ukrytí nějaké zbraně.

Severně od fortu jsou dva objekty, s interiéry poškozenými explozí a kolem nich několik otevřených postavení pro zbraně. Na pahorku nad nimi je improvizovaná protiletadlová baterie se sokly pro 75 mm kanóny. Nedaleký fort Masotto je v oploceném areálu, možná by se dal plot zprava obejít, ale nezkoušel jsem to.

Jeden ze čtveřice soků pro protiletadlový kanón.	Most vojenské silnice do základny Campo Italia, chráněný dvojicí objektů.
Menší objekt má střílny, tvarované podle sklonu svahů.	Poškozený velký objekt. Ve zničené střelecké místnosti vpravo byl zřejmě protitankový kanón.

Baterie San Jachiddu

Standardní baterie pro šest 28 cm houfnic je přístupná po úzké strmé silnici. Slouží jako ekologické centrum s ubytováním, takže bývá otevřená. V takovém případě lze projet bránou na přístupové cestě a dojet až na parkoviště v zatáčce. Objekt je v dobrém stavu, ale nemá pancíře a palebná postavení houfnic jsou částečně zakrytá uměleckými instalacemi.

Pravý bok baterie.	Val baterie s palebnými postaveními pro šest houfnic obici da 28 GRC ret.
Pohled přes obezdívku vytrženého pancéřového „zvonu“.	Houfnice byla upevněna neobvykle vysokým počtem šroubových tyčí.

Baterie Ogliastri

Baterie pro šest 24cm houfnic byla kdysi přístupná, protože zde byla kavárna, ale nyní je zavřená a dovnitř se dá dostat jen při zvláštních příležitostech. Zájemci mohou na levé straně vylézt po valu, ale je třeba se zde pohybovat opatrně, protože těsně před valem je budova pobřežní stráže, hlídaná kamerami.

Prostor za baterií Ogliastri byl chráněnou obvyklou zdí se střílnami.

Šíjový příkop kryla dvoupodlažní kaponiéra.

Milazzo

Na úzkém poloostrově leží monumentální hrad, který byl postaven Normany. Na začátku 16. století byla doplněna vnější obranná linie s baštami, kterou poté Španělé přestavěli na bastionovou frontu. Poslední vnější prvky vznikly v 17. století a rozloha pevnosti dosáhla sedmi hektarů. Ze zbývajících tří stran chrání hrad strmé skalní stěny, takže zde nové opevnění nebylo potřebné. Uvnitř jsem nebyl, protože bylo pondělí a tento den je zavřeno.

Pohled z předsunuté reduty na horní hrad a modernější spodní opevnění.	Detail spodní části, která kombinuje dělové bašty s bastiony.
Kurtina k severnímu bastionu. Zajímavé jsou střílny v polovině výšky, což znamená, že tam musí být galerie.	Severní fronta s bastionem a hradem na pravé straně.
Západní stěna hradní skály s vjezdy do velkého podzemního skladu a kulometným objektem.	Kulometný objekt na pláži. Vlevo od něj je na obzoru pevnost Milazzo.
Slabší varianta objektu, v pozadí je předchozí objekt.	Největší objekt je spojen s klenutým úkrytem, od nějž se však utrhl a naklonil.

stav: srpen 2022

Foto: O. Filip 2022

Přesuny mezi bateriemi po úzkých silničkách jsou poněkud náročnější, než to vypadá na mapě. Pokud je nějaká silnice neprůjezdná, může být objížďka docela problém. Na Internetu jsou sice informace o mnoha zpřístupněných objektech, ale realita je o mnoho skromnější. Muzeum v baterii Cavalli je otevřené jen jeden den v měsíci, vše ostatní se musí domlouvat a je určeno pro skupiny, což je pro člověka, který si odskočí z dovolené, celkem nepoužitelné. Dálnice je ve špatném stavu, takže je zde řada úseků stažena do jednoho pruhu s omezením rychlosti. To ale nedělá zdaleka takový problém, jako občasné fronty před mýtnými branami. Projel jsem pouze malou severovýchodní část ostrova, kde jsou nicméně umístěny všechny starší baterie. Sicílie je rozlohou větší než Morava, cesta z Palerma do Messiny trvá skoro tři hodiny, z Messiny na jižní cíp je to přes dvě hodiny.

Literatura:
Přehled přístupných fortů
Bunker – Sicilia 1943
Armando Donato: Le esercitazioni delle batterie costiere dello Stretto di Messina durante la Guerra italo-turca
Francesco Mattesini: L’umiliante abbandono della Piazzaforte navale di Augusta

Zatím žádné komentáře