(Itálie) – La Spezia Napsal: O. Filip objekty: pobřežní baterie Svého času nejdůležitější přístav italského válečného námořnictva chránila soustava baterií s impozantní palebnou silou. Kuriozitou je přestavba dvou baterií na německé objekty, provedená v roce 1944.

Malé přístavní město La Spezia bylo dlouho pod vlivem Janova. Jeho obrovský rozvoj nastal až po výstavbě námořního arzenálu v letech 1862-1869, kde se město stalo hlavní základnou italského loďstva. Samotný arzenál byl obehnán hradbami s obrannými prvky a v roce 1880 bylo dokončeno i podobně koncipované noyau (jádro pevnosti) v podobě hradby se střílnami a kaponiérami, doplněné dělostřeleckými bateriemi.

Janovská brána noyau. Vzhled architektonických detailů a střílen je podobný, jako u fortů kolem města.

Kvůli důležitosti přístavu zde bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století postaveno několik desítek fortů a pobřežních baterií, rozmístěných po pobřeží a vysoko v kopcích členitého vnitrozemí. Pobřežní opevnění měla mimořádně silnou výzbroj, jen v kategorii ráže 24 cm a vyšší to bylo 76 děl, z nichž jedním byl dokonce kanón ráže 450 mm. Nejdražším objektem se stala pancéřová baterie Umberto I na ostrově Palmaria pro kanóny ráže 400 mm, dokončená v roce 1889. Monstrózní věž z tvrzené litiny měla boky silné až 125 cm a jen její pancéřování vážilo téměř 2300 tun.

Baterie Falconara z roku 1877 jejíž hlavní výzbroj tvořilo 12 kanónů ráže 240 mm, je typickým představitelem pobřežních baterií.

Před druhou světovou válkou byla výzbroj zredukována a staré zbraně vyřazeny. Přesto přístav chránily úctyhodná výzbroj, kterou v kategorii těžkých zbraní reprezentovalo osm 305mm houfnic o dostřelu 16,9 km v bateriích Cascino a Cavour a dvanáct 280mm houfnic v bateriích Bramapan a Domenico Chiodo. Doplňovaly je 152mm kanóny, které měly dostřel 20 kilometrů.

Houfnice Armstrong-Pozzuoli 305/17G v baterii Cascino. Později byla baterie přestavěna doplněním parapetů kolem jednotlivých děl.

V roce 1943 obsadili přístav Němci, kteří jej s pomocí jednotek Italské sociální republiky udrželi až do kapitulace, spojenecké bombardování však zničilo většinu infrastruktury. Hlavními obrannými zařízení se staly dvě baterie pro původní italské 152mm kanóny, nad nimiž byly postaveny kasematy, připomínající objekty Atlantického valu. Na pobřeží byly budovány překážky a menší objekty, které měly bránit vylodění. Po válce byl vojenský přístav a Arzenál důležitou základnou italského námořnictva. Suché doky se pro opravy válečných lodí využívají dodnes, jinak je ale základna z velké části prázdná a z důvodu přesunu těžiště operací směrem k Africe zde má domovský přístav jen jedna fregata a několik menších plavidel.

Ohořelé torzo letadlové lodě Aquila, odtažené v roce 1949 do La Spezie z janovského přístavu.

 

Baterie De Lutti (Punta Bianca)

Baterie pro čtyři výkonné kanóny 152/50 se skládala ze dvou dvoudělových bloků, propojených poternou. Vedle nich byla velká pozorovatelna a ve skále pod nimi postavení světlometu. Na sousedním výběžku bylo ještě záložní pozorovací stanoviště a úkryt pro světlomet. Po okupaci této části Itálie vybetonovali Němci na levé části baterie mohutnou železobetonovou nástavbu, která má díky použití dvou kanónů unikátní konstrukci.

Mys Punta Bianca s vyznačeným parkovištěm. Podzemní prostory jsou zřejmě silně poškozené. (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Mapy.cz)

Podzemní strojovna u cesty z parkoviště je uzavřená mřížemi a je u ní pamětní deska příslušníkům komanda OSS, kteří zde byli zavražděni v březnu 1944. Dnes je Němci rozšířený objekt volně přístupný, stejně jako vedle něj umístěná pozorovatelna. Poterna ze spodního patra objektu je ale zavalená, zřejmě následkem odstřelu. Prostor baterie je zarostlý zcela neprostupnou vegetací, takže jsem nehledal pravděpodobně zdemolované postavení pro zbývající dvě děla ani podzemní systém pro světlomet. Hned vedle německého objektu je šachta do podzemí, vedoucí zřejmě do spojovací chodby mezi oběma částmi baterie, ale jelikož jsem byl sám, do poněkud krkolomného vstupu jsem si netroufl. Ze zatáčky cesty nad baterií vede po okraji útesu pěšina k pomocným objektům na vedlejším výběžku, odtud se lze vrátit horní pěšinou přímo na parkoviště.

Německý objekt s dvojicí střílen na stanovišti původní Horní baterie.	Strop kasematy zpevněný traverzami. Uprostřed je poškozená dráha pro závěsný jeřáb.
Pod šikmou plochou je původní schodiště do spodního patra italské baterie.	Dvoupodlažní stanoviště řízení palby vedle německého objektu.

Baterie Domenico Chiodo

Tato standardní baterie má platformy pro šest děl a jelikož byly houfnice 280L poměrně výkonné, zůstaly zde i meziválečném období. Lokalita je dobře dostupná, neboť je u ní parkoviště a vyhlídka na záliv. Bohužel projekt přestavby na restauraci nevyšel a tak je částečně rekonstruovaný areál uzavřený. Pokud chcete vidět postavení pro děla, lze baterii obejít zepředu, kde najdete také nevýrazné trosky pozdější protiletadlové baterie.

Dvě z palebných postavení pro 280mm houfnice.

Baterie Pianelloni

Autem lze dojet až téměř k baterii. Ocelová vrata se střílnami jsou otevřená a interiér sto metrů dlouhého obdélníkového objektu pro 8 houfnic ráže 28 cm je v dobrém stavu. I když šlo o stejné zbraně jako v případě baterie Domenico Chiodu, před druhou světovou válkou už zde nebyly. Zvenku jsem kaponiéry neobcházel, neboť příkop je zarostlý neprostupnou džunglí.

Pohled z palebného postavení na dvůr a bránu baterie.	Postavení pro houfnice na valu. Každé dvě zbraně odděluje dutá traverza s muničním skladem.
Detail zahloubení pro instalaci lafety s kotevními šrouby.	Průběžná chodba s vytrhanými kolejnicemi dráhy pro dopravu munice. Granáty vážily až 340 kg.
Interiér kaponiéry se střílnami pro ruční zbraně.

Baterie Monte Santa Croce

Tato meziválečná baterie byla vybavena lehkými úkryty na munici a otevřenými postaveními pro kanóny 102 mm/35 Schneider-Armstrong vzor 1914-1915. Jednalo se o poměrně výkonné zbraně s brzdovratným zařízením, které bylo možné použít proti lodím i letadlům. Během první světové války tvořily výzbroj některých tříd torpédovek a ponorek italského námořnictva. Kanóny se zde v napůl rozebraném stavu dochovaly. Celou tuto zbraň si můžete prohlédnout v nedalekém námořním muzeu v Arzenálu.

K baterii vede červená značka přes kostel Madonna dell’Olmo, silnice k němu je ale uzavřená a je nutné nechat auto někde dole u hlavní silnice. Podle mapy jsem zkusil přístup nejkratší cestou ze západu, což v žádném případě nedělejte, protože vede neschůdným terén a blokují ji ostružiny.

Palebné postavení s troskami kanónu ráže 102 mm.	Původně lodní kanón byl umístěn na typickém kuželovém soklu.
Díky hlavni o délce 35 ráží měl kanón solidní dostřel 11,7 km.	Jednoduché a neodolné pozorovací stanoviště se nevymyká primitivnímu provedení celé baterie.

Ostrovy Palmaria a Tino

Výlet na ostrov vyžaduje zhruba půl dne, na což jsem neměl čas a to i s ohledem na to, že nebylo možné najít bližší informace o přístupnosti pancéřové baterie Umberto I. Problém je i s parkováním v přeplněném městečku Portovenere. Zřejmě je nutné nechat auto někde dál a dojít k trajektu pěšky.

Montáž věže Gruson. Na nosný válec jsou ukládány jednotlivé segmenty pancíře, vpravo je vidět segment předpancíře, vážícího neuvěřitelných 960 tun.

Výstřel věžového kanónu baterie Umberto I. Objekt má rozměry zhruba 60 x 70 metrů. Vedle věže je vidět pozorovací stanoviště, které je buď pancéřové, nebo jen z plechu, jak bylo zvykem u ostatních italských pobřežních opevnění.

Hlavní zajímavostí ostrova je obrovský objekt baterie Umberto I pro věž Gruson, která je bohužel sešrotovaná (dochoval se druhý exemplář na ostrůvku San Paolo v Tarantu na jihu Itálie). Baterie je částečně opravená a zřejmě je příležitostně přístupná. O 180 metrů výše je baterie a velký fort Cavour, kde byly i v meziválečném období aktivní těžké houfnice ráže 305 mm.

Půdorys fortu Cavour po vestavbě modernějších baterií.

Doprava granátu k 305 mm houfnici baterie Cavour. Odolnost baterie je kvůli umístění všech děl do nevelkého otevřeného prostoru problematická.

Neméně zajímavou lokalitou je ostrůvek Tino, předsunutý před ostrov Palmaria, kde byla postavena baterie pro 152 mm kanóny a několik postavení pro světlomet. Kvůli členitému terénu jsou zde i podzemní prostory. Bohužel ostrov patří armádě, která jej sice opustila, ale zůstal zcela nepřístupným.

Výkonný kanón 152/50 baterie Ronca na ostrově Tino. V těchto místech později vznikla německá kasemata, chránící jeden z kanónů.

Ostatní opevnění

Z ostatních opevnění by stála za návštěvu bastionová pevnost Doria v Portovenere. Dále baterie Cascino pro 305mm houfnice s níže umístěným stanovištěm řízení palby, které má dochovánu část ocelové konstrukce pozorovatelny. Ve městě je nejzajímavější Arzenál s námořním muzeem a brána Castellazo jako nejvýraznější pozůstatek noyau. Ostatní forty a baterie jsou podle satelitních snímků zcela zarostlé nebo s velkou pravděpodobností uzavřené.

Ostrov Palmaria při pohledu přes pevnost Doria a opevněný kostel San Pietro. (autor: Modris Putns, licence CC)

Hlavní brána Arzenálu, která slouží též jako vstup do námořního muzea. (autor: Tangopaso, volná licence)

 

La Spezia není pro průzkum opevnění příliš příjemná lokalita. Většina objektů je uzavřená obtížně se zde cestuje, protože členitý terén a úzké silnice způsobí, že se budete mezi několik kilometrů vzdálenými objekty přesouvat třeba dvacet minut. Dalším problémem je vegetace, protože zdejší ostružinové a trnité porosty jsou místy nejen naprosto neprůchodné, ale pokud porostou nějaký objekt, není viditelný ani z bezprostřední blízkosti.

stav: srpen 2021

Foto: O. Filip 2021

Literatura:
Carlo Alfredo Clerici, Piero Pesaresi: La difese costiere della Spezia (ke stažení na několika webech)
Della parte dei forti
Vladimír Francev, Vladimír Kupka: Děla a pevnosti 1867-1918, 1. díl, str. 227-237, Naše Vojsko, Praha 2015

Zatím žádné komentáře