 |
(Dánsko) – Blåvand, Esbjerg Napsal: O. Filip objekty: opěrné body, pobřežní baterie, radarové stanoviště Na nejzápadnějším výběžku dánského pobřeží leží několik zajímavých opěrných bodů a jediná německá baterie pro 38 cm kanóny v pancéřových věžích z bitevních lodí. |
Úvodem základní informace o organizaci obrany a výstavby německých opevnění v Dánsku. Zcela rovinatá země hrála v obraně dvě podstatné role. První z nich byla aktivní, a to blokování průlivu Skagerrak mezi Dánskem a Norskem, což ale bylo kvůli vzdálenosti nutné doplnit minovými poli a letectvem a blokování dánských úžin, vedoucích na Balt, s ohledem na jejich malou šířku poměrně jednoduché. Druhá byla pasivní, a to obrana plochého západního pobřeží proti potenciálnímu vylodění. Protiletadlová obrana byla silná, neboť nešlo jen o Dánsko, ale i severní křídlo obrany Říše. Zahrnovala síť radarů, kvůli terénu často umisťovaných na betonových věžích a čtrnácti letišť pro stíhačky. Pro řízení operací nočních stíhaček byla zřízen gigantický bunkr Gyges o půdorysu 50 x 60 m. Pozemní vojsko v Dánsku spadalo pod Velitelství německých jednotek v Dánsku se sídlem v Kodani, výstavbu opevnění řídil Ženijní pevnostní štáb 31 (Fest.Pi.Stab 31) ve spolupráci s Ženijní pevnostní skupinou námořnictva. Ačkoli v průběhu války byla Dánská opevnění označována jako součást Atlantického valu, zdejší výstavba běžela samostatně a ne tak docela kopírovala fáze výstavby ve Francii či Norsku.
Západní pobřeží Dánska, nepříliš vzdálené od důležitých německých přístavů a průmyslových center přímo vybízelo k vylodění, byť nebezpečí poněkud snižovala velká vzdálenost od britských ostrovů. Hned v prvních dnech okupace byly na pobřeží rozmístěny polní baterie, po nich následovaly improvizované baterie námořnictva s kanóny na jednoduchých betonových soklech a poté několik let trvající výstavba plnohodnotných baterií se stálými objekty (Ständige Ausbau, tedy odolnost B se stěnami a stropy o síle 2 m). Až na nepatrné výjimky byly používány typizované objekty a to často s pancéřovými zvony, kopulemi a deskami. S vojenskými neúspěchy Německa, sílícím ohrožením Dánska a okolnostmi vynuceným přechodem německé pobřežní obrany z pohyblivé do statické, byly baterie neustále posilovány. Díky výstavbě malých objektů pro boční palby dostala obrana pobřeží lineární charakter a na konci roku 1943 začala výstavba druhé linie ve vzdálenosti 3 – 15 kilometrů od pobřeží, tvořené ovšem jen polními opevněními a překážkami. Zatímco opevnění Atlantického valu ve Francii, Nizozemsku a Belgii byla od léta 1944 obsazena či blokována a v Norsku se nedostávalo stavebního materiálu, v Dánsku běžela výstavba až do kapitulace. Dokonce zde mohlo být využito zkušeností z Normandie, což vyústilo především v záměr ukrýt všechny osádky opěrných bodů do stálých objektů a kanóny do kasemat. Stejně tak se ukázalo, že by měly být k dispozici dobře chráněné kanóny s neomezeným odměrem, takže byly vyprojektovány otočné pancéřové věže s 10 cm silným pancířem. V nouzi si Němci vzpomněli i na československé opevnění a naplánovali v Dánsku dvacet objektů pro zvony AJ/N, transformované na jednostřílnové kopule (které předtím příliš nepoužívali, ačkoli pro ně vyprojektovali speciální vnitřní zařízení). V roce 1945 se však již postup zpomaloval a plány nebyly dokončeny. Na konci války paradoxně začal hrozit útok na Dánsko z německých území, která obsazovali Spojenci a tak byly tři linie polního opevnění, původně určené pro zastavení postupu z Dánska do Německa, urychleně připravovány na obranu z opačného směru. V tom jim měly pomoci i baterie, přesunuté sem z pobřežních opevnění.
Západní pobřeží sice bylo ohroženo vyloděním, na druhou stranu však zde nebyly větší přístavy umožňující zásobování vyloděných jednotek. Výjimkou byl právě Esbejrg a proto se jej Němci rozhodli držet za každou cenu. Ostatně tři těžké protiletadlové baterie zde byly rozmístěny již 9. dubna 1940, tedy hned v první den invaze do Dánska. Jako jedinou oblast mimo sever Dánska jej prohlásili za opevněný sektor (Verteidigungsbereich) a silně opevnili (další tři obranné sektory byly na severu – přístav Fredriksborg, opevnění v okolí supertěžké baterie Hanstholm, uzavírající průliv Skagerrak a opevnění největší skupiny letišť u Aalborgu).
|
Kopule pro 5 cm minomet M19 byla před válkou používána pro blízkou obranu nejdůležitějších objektů, a to pouze na linii O.W.B. a na Západním valu. Zde byla instalována ve velkých objektech v kombinaci s šestistřílnovými kopulemi pro kulomety. Naopak na Atlantickém valu se kopule, až na několik výjimek objevily pouze v jednoúčelových objektech R633 bez další výzbroje, určených pro obranu nejdůležitějších opěrných bodů. Těchto objektů bylo postaveno více než sedmdesát, z toho plných dvacet v Dánsku.
Starší verze kopule 34P8, používaná pouze na O.W.B., byla specifická pancéřovanou místností pod kopulí, která obalovala nejen šachtu, ale i výklenky, vstupní chodbičku. Odlitek místnosti, i když byl jen 10 cm silný, vážil téměř tolik, jako samotná kopule s 27 cm silným vrchlíkem. Dochovalo se jen několik kusů, z toho dva vcelku a několik dalších v různém stádiu poškození. Toto monstrum brzy nahradila kopule 424P01 s běžným podkladový prstencem namísto pancéřové místnosti, používaná na O.W.B., Západním valu a především na Atlantickém valu. Těchto kopulí se dochovalo 40 kusů. Vnitřní zařízení obou typů tvořila otočná lafeta pro minomet s muničním výtahem a nosným sloupem. Obsluha stála na podlážce v horní část kopule, ve spodní místnosti se připravovala munice. Ústí minometu bylo chráněno kruhovým pancířem, v němž byl ještě otvor pro malý periskop. Ten sloužil především pro kontrolu, zda něco nebrání volnému výstřelu, k řízení palby by byl použit jen v nouzi. Otvor hlavně zakrývala ještě otočná klapka. Zatímco výše zmíněné typy měly obvyklou odolnost B, začala i produkce mnohem těžších kopulí 428P01 odolnosti A1, jichž však bylo osazeno jen malé množství. Do dnešního dne se zřejmě dochoval jen jeden kus v nizozemském Vlissingenu, jeden ve stropě ponorkového bunkru v Saint Nazaire a dva ve francouzském výcvikovém prostoru.
Řezy kopulí 424P01 odolnosti B s podkladovým prstencem (Sockelring). K manipulaci s kopulí a jejímu usazení do betonového objektu sloužila čtveřice rozměrných háků, vystupujících z boků kopule. O. Filip 2014 |
Stützpunktgruppe Blaavand
„Skupina opěrných bodů Blaavand“ se skládá z pobřežní baterie pozemního vojska 7./180, silného pěchotního opěrného bodu a protiletadlové baterie Luftwaffe. Leží na zaobleném výběžku pobřeží, který je nejzápadnějším místem Dánska. Již v roce 1943 zde byly vybetonovány kasematy pro 10,5 cm kanóny 331 (f), tedy 105 mm Mle 1913 Schneider. Na pahorcích byl umístěny objekty pro radary Mammut a Seetakt, pozorovatelna s pancéřovým zvonem a kolem bylo rozmístěno mnoho úkrytů v odolnosti B. Významnou součástí obrany byly dva objekty s kopulemi pro minomety. Takticky byl jeho součástí i opěrný bod Luftwaffe, tvořený protiletadlovou baterií pro čtyři 3,7 cm kanóny, stanovišti pro dva 60 cm světlomety, do jehož sestavy náležel a i zmíněný radar Mammut.
U majáku je parkoviště a hned u něj je vidět objekt V174 s vysokou věží pro radar Seetakt, bohužel je však oplocený a uzavřený. Celým areálem vedou písčité cesty, po nichž dojdete ke gigantickému objektu L485 pro Mammut, jehož interiér je přístupný a vyplatí se vylézt i na strop. Zajímavé jsou i tři tobruky, které zajišťovaly jeho blízkou obranu. Na pahorku poblíž je objekt s pozorovacím zvonem. V prohlubni mezi radarem Mammut a dunami na mořském pobřeží se skrývá množství těžkých objektů, z nichž nejzajímavější jsou dva objekty R633 s kopulemi pro minomety. Ačkoli plazivý porost je nízký a průchodný, docela dobře maskuje nejen kopule, ale i prohlubně se vstupy do objektů. Kasematy R671 pro 10,5 cm kanóny se v různém stupni sesutí povalují po pláži, stanoviště řízení palby R636 se na své duně zatím udrželo. Na pláži též najdete masivní objekt FL277 pro světlomet.
Objekt V174 s věží pro radar Seetakt, umístěný poblíž známého majáku. (RH)
|
|
Podlážka ve zvonu 441P01 se zbytky mechanismů. (RH)
|
Okraj stropu objektu L485 s vyvýšenou šachtou pro kabely a uřezanými příhradovými stožáry, které nesly obrovskou plochou anténu.
|
|
Kopule 424P01 pro 5 cm minomet. Ve střílně chybí masivní otočná vložka s otvory pro minomet a periskop. (RH)
|
Detail odměrové stupnice (6400 dělostřelecký dílců). Na stěnách jsou azbestové desky, které složily jako izolace i ochrana proti úlomkům. (RH)
|
|
Pohled na objekty baterie, sesuté z dun. V popřadí je kasemata R671, poté muniční úkryt R674, rozpadlé postavení pro 150 cm světlomet a jeho úkryt Fl277. (RH)
|
Kasemata R671 pro francouzský 10,5 cm kanón na pevnostní lafetě. K jejímu boku byl připojen „tobruk“ pro pozorování a kulomet. (RH)
|
|
Otevřené postavení pro 60 cm světlomet na stropě objektu L411 (600 m3 železobetonu).
|
Luftwaffe-Stützpunkt Büffel
V létě 1942 byla dva kilometry od pobřeží, v týlu výše popsané baterie, zřízena radarová stanice, v roce 1943 vylepšená odolnými objekty. Největším z nich byl objekt L487 pro systém řízení nočních stíhačů „Bertha“ o objemu betonu 2550 m3. Kolem něj bylo rozmístěno mnoho velkých objektů pro ukrytí mužstva a pro lehké protiletadlové kanóny.
Objekty jsou rozmístěny v přehledném terénu vojenského prostoru, které je mimo dobu cvičení přístupný a lze sem dojet autem. Prostoru dominuje částečně odhalený objekt L487, do něhož lze vlézt nouzových východem nebo kabelovým kanálem v týlové stěně a prohlédnou si jeho dvě podlaží o vnitřním půdorysu 15,5 x 15,8 m. Okolní objekty jsou také zajímavé, především pro zachovalost interiérů. Největší z nich je L412A pro velitelství protiletadlové baterie s boční přístavbou. Kromě toho se zde nachází i velká věžovitá stavba se slabými stěnami, v níž byl instalován radar Freya.
Nároží obřího objektu L487 (2550 m3 železobetonu) s prostupy pro kabely. (RH)
|
|
Hlavní sál s otvory v podlaze, umožňujícími instalaci velkých elektronických zařízení. (RH)
|
Pohled přes strop velitelského stanoviště protiletadlové baterie L412A na čtvercovou věž pro radar Freya.
|
|
Místnost v jednom z dalších úkrytů, v níž se dochovaly dveře i část ventilace. (RH)
|
Detail vchodové střílny s pancéřovou deskou 483P2 (používanou též jako vnější střílna). Schopný malíř dokázal otisknout váleček i sem.
|
Těžká baterie Vogelnest (Tirpitz) (M.S.B. 4./518)
Vzhledem k důležitosti přístavu Esbjerg nejen pro Němce, ale i pro případné invazní jednotky, byla v roce 1944 zahájena výstavba supertěžké baterie, vybavené dvěma pancéřovými věžemi pro 38 cm kanóny. Věže typu Drh LC/34 s dvojicí kanónů 38 cm SK C/34 byly určeny pro bitevní lodě třídy Bismarck, plánované bitevní křižníky třídy „O“ a pro přezbrojení bitevních lodí třídy „Scharnhorst“, další exempláře byly určeny na export do Sovětského svazu. Pro opevnění byly zřejmě k dispozici čtyři kusy, z toho tři pro Gneisenau a jedna ze zrušené sovětské objednávky. Věže měly být použity v baterii Vogelnest a v baterii Castel Vendon u Cherbourgu (podle některých pramenů však věže pro baterii Vogelnest byly exempláře, původně určené pro Cherbourg, obsazený již v černu 1944 Američany. Stavět se začalo v srpnu a baterie měla být bojeschopná v září 1945.
Do konce války se podařilo vybetonovat oba objekty S561, dopravit věže na místo a zahájit jejich montáž za pomoci portálových jeřábů, který přemisťovaly díly ze zemních ramp. Objekty byly se svými 3,5 silnými stěnami podstatně odolnější, než ostatní typy objektů pro 38 cm kanóny, ve srovnání s nimi, ale i s šachtami a podzemními systémy pro věže s 28 cm kanóny v Norsku, však byly relativně malé. Neobsahovaly totiž prostory pro posádku a s výjimkou strojovny a filtrovny v nich byly pouze muniční sklady. Posádka měla být ukryta v samostatných objektech, ty však již postaveny nebyly, stejně jako věžové stanoviště řízení palby, muniční úkryty a objekty pro protiletadlové kanóny.
Zpřístupněný objekt je přímo u parkoviště a před ním se povalují rozměrné součásti 38 cm kanónů (vesměs zřejmě tlakové válce a písty) u nichž nejsou žádné popisky. Interiér objektu je poničený a expozice muzea dosti skromné, což je ve značném kontrastu s jinými pevnostními muzei v Dánsku. Ovšem kvůli šachtě pro věž to stojí za návštěvu a vstupné je rozumné. Druhou šachtu příliš dobře neuvidíte, protože severní objekt je zavřený a na jeho strop se nedostanete.
Jižní objekt S561 při pohledu z montážní rampy. Novodobý přístavek vlevo slouží pro potřeby muzea.
|
|
Horní část šachty pro věž s montážními otvory pro šrouby. Dva hranaté otvory sloužily pro prostup zařízení pro transport granátů. (RH)
|
Opuštěný objekt pro druhou věž. Na stropě jsou dobře patrné podpěry pro jeřábovou dráhu a v pozadí montážní rampa. (RH)
|
Obranný sektor Esbjerg
Esbjerg byl obklopen dvojitou linií protitankových příkopů, za nimiž byly rozmístěny silné pěchotní opěrné body a baterie protiletadlových děl. Pobřežní baterie byly pouze na ostrově Fanø, který odděloval záliv s přístavem Esbjerg od moře. Protiletadlové baterie byly v okolí přístavu rozmístěny již v roce 1940, výstavba betonových objektů však začala až v roce 1942 a pokračovala v roce 1943 výstavbou těžkých objektů v opěrných bodech kolem města. Do železobetonových objektů bylo i ukryto i velitelství námořnictva (Marko) a protiletadlové obrany (Flagruko). Se vzrůstajícím ohrožením dánského pobřeží byla opevnění stále zesilována, až zde vzniklo druhé nejsilněji opevněné místo v Dánsku (po obranném sektoru Hansted). Nejdůležitější baterií na ostrově Fanø byla Graadyb se dvěma otočnými věžemi pro dvojice 15 cm kanónů (tyto věže byly po válce přemístěny do dánské baterie Stevnsfortet, kde se dochovaly dodnes.
Opevnění na pevnině těžce utrpěla při rozvoji města a zůstalo z nich naprosté minimum. My jsme se marně pokoušeli dostat k objektu R634 opěrného bodu Jaerne s dochovanou kopulí 20P7, který je v průmyslovém areálu a v pracovní době by se tam možná dostat dalo. Blízký objekt R676 pro L1 je zasypaný. Z mohutného opěrného bodu Spansberg zůstaly čtyři polozasypané úkryty R622 a především objekt R632 s krásnou kopulí 3P7. Opěrný bod Marko, využívaný po válce dánským námořnictvem, s mnoha úkryty a obrovským objektem V193, je vidět přímo mezi ulicemi v centru, ale objekty jsou zavřené. Zajímavý je i opěrný bod Flagruko, kde je dochován velký objekt Fl250 s vysokou věží a okolo běžné úkryty.
Zajímavý by byl ostrov Fanö, kde jsme bohužel nebyli a kde přežilo mnoho objektů. Baterie HKB 8/180 s kasematami R671, stanovištěm řízení palby R636 a úkryty je v dobrém stavu. Nedaleko leží též baterie Graadyb s dvojicí objektů M184 pro otočné věže a velkým stanovištěm řízení palby M150 (jde o velmi vzácné typy objektů). Na severním cípu ostrova je těžká protiletadlová baterie M. Fl. Batterie pro čtyři 10,5 cm kanóny. Opěrný bod pěchoty s neméně invenčním názvem Infanterie Stützpunkt měl mnoho zajímavých bojových objektů, ale většina přišla o své zvony a kopule. Přesto se zde dochovaly dva objekty R665 se zvony 438P01 a objekt R633 s kopulí 424P01 pro minomet. V dunách mezi chatami je mnoho dalších těžkých objektů, byť částečně zasypaných či zbavených pancířů.
Pancéřová kopule starého typu 3P7 (odolnost B1) na stropě objektu R632 (odolnost B). (RH)
|
Esjberg patří mezi nejbližší úseky Atlantického valu a ve srovnání s dalšími dobře dostupnými úseky v Nizozemsku a severní Francii jsou zdejší objekty v podstatně lepším stavu. Pokud ráno vyrazíte z Prahy, můžete si k večeru užít ještě z opěrných bodů. Výborný kemp Hvijdber Strand je přímo na pobřeží, tři kilometry východně od opěrného bodu Blaavand. Dalším pozitivem je krajina s krásnými písčitými plážemi, dunami a dobře průchodným terénem bez větší vegetace. Zhruba 3,5 hodiny jízdy na východ je baterie Stevnsfortet, kde jsou otočné věže z Esjbergu a pak už je to jen kousek na dánská pobřežní opevnění i vnitrozemská opevnění Kodaně. Jako zdroj pro opevnění v Dánsku doporučuji stránku H. Christensena s prvotřídními lokalizacemi (orientace na začátku je obtížnější, ale jakmile jste na mapce, jde to snadno – návod je zde).
stav: červenec 2013
Foto: O. Filip a R. Hrabčák (RH)
Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
J. Andersen, R. Rolf: German Bunkers in Denmark, PRAK Publishing, Middelburg 2006
R. Rolf: Atlantikwall, Batteries and Bunkers, PRAK Publishing, Middelburg 2014
H. Christensen: AtlantikWall.dk
Pěkný článek. Jen bych si dovolil upozornit, že kulometná polokopule v Esbjergu je typu 3P7 a ne 2P7.
Díky za upozornění, je to skutečně 3P7, nestandardně osazená na objektu odolnosti B. Kopuli 2P7 jsem viděl naposledy tak před 14 lety.
Dovolil bych urcitou aktualizaci oblasti Esbjerg. Muzeum Tirpitz je momentalne s velky nakladem prestavovane otevreni se planuje koncem cervence 2017. Vedle puvodniho objektu vyrosla rozsahla budova castecne podzemni expozice. Druhy objekt lze navstivit odkopanym otvorem rozmeru cca40x30cm tesne u zeme vedle zazdeneho vchodu, na strechu se da vylezt po lane s uzly privazanym k armature.objekt je leta opusteny a stal se hnizdistem ptactva, spodni patro je komplet zatopeno.
Dale jsem navstivil Fano, vetsina objektu je tu v dobrem stavu a jsou to same perly :-)
Nejvic me zaujalo stanoviste tezkeho Flaku (10,5) M FL kde se da volne prochazet ze streliste dlouhym schodistem do podzemniho krytu a nasledne hlavnim vchodem ven, stejne jako stanoviste rizeni palby(opet schodiste z tocny pro dalkomer(?)do obrovskych podzemich prostor,usticich do pruchodneho hlavniho vchodu, dale je zde uzasny sklad munice…4 velke saly propojene tremi radami klenutych pruchodu. a nakonec objekt s asi 4 mistnostmi s pozustatky konzoli …ze by freya? Nakonec objekty Graadyb: oba M184 pristupne, tocna zakryta betonovou deskou, ale zezdola je na dvoupatrovy prostor pro vez impozantni pohled.
Stanoviste M150 je take pristupne, jen zebrik do komory pod prirubami pro dalkomer(?) urezl. Na strope ma pak bunkr „pristavbu“ s velkou asi 4m prirubou, pristavba vsak neni propojena z interierem ani nijak chranena proti vstupu(jen lomena chodba). pristupne jsou i dva velke sklady munice(po 3 salech).