(Polsko) – Grudziądz Napsal: O. Filip objekty: úkryty, pancéřová baterie Předmostí na Visle bylo koncem 19. století zabezpečeno půlkruhem pěchotních opěrných bodů, mezi nimiž se nacházela i unikátní pancéřová baterie a úkryt s dvojicí prototypových pozorovacích věží.

Hrad a městské opevnění Grudziądze budoval od začátku 14. století řád německých rytířů. V roce 1655 město obsadila švédská vojska, která začala se stavbou zemních bastionů. O čtyři roky později jej však dobyla ztečí přesila polsko-rakouských jednotek. Po prvním dělení Polska získali oblast Prusové a v roce 1774 zahájili stavbu pevnosti asi 20 kilometrů severně u dnešní vesnice Grabowo. Místo však bylo zcela nevhodné a po dvou letech problémů zasadila celému nápadu ránu z milosti povodeň, která rozestavěnou pevnost smetla. Ještě téhož roku zahájil Fridrich II osobně stavbu pevnosti nedaleko historického centa Grudziądze, dokončené v roce 1785. Umístění na vyvýšenině nad řekou umožnilo výstavbu minového systému, který dosáhl délky 10 kilometrů z původně plánovaných 58 kilometrů. Kuriozitou pevnosti je část pro výcvik ženistů s dvojicí kaponiér, z nich jedna částečně imituje francouzské opevnění.

Umístění pevnosti v kontextu opevnění na východní frontě. Šipky znázorňují možný útok německých a rakousko-uherských sil. (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Open Street Maps)

Na sklonku 19. století začalo německé císařství budovat na východní hranici specifický typ „lehkých“ pevností, které postrádaly klasické forty. Nahrazoval je věnec pěchotních opěrných bodů (Infanteriestützpunkte). Jejich jádrem byl velký úkryt, většinou vybavený kuchyní a sociálním zařízením. Na rozdíl od běžných úkrytů jej obklopoval pás překážek a val s pozicemi pro pěchotu, které mohly být vybaveny malými pohotovostními úkryty a výjimečně též postaveními pro mobilní otočné věžičky Fahrpanzer s 5 cm kanóny. S výjimkou předmostí Graudenz však objekty postrádaly jakékoli pancéřové prvky. Úkryty byly většinou cihlové, s betonovou vrstvou na čelní stěně a stropu, oddělenou od zdiva vrstvou písku, pouze nejmodernější exempláře byly kompletně z betonu. Dělostřelectvo bylo rozmístěno do polních baterií za linií opěrných bodů. Během mobilizace byla opevnění doplňována o další betonové úkryty, často s válcovými komorami na speciálních obloucích vlnitého plechu. Tímto způsobem vznikla předmostí Graudenz, Malbork a Culm (Chełmno) a souvislé opevnění kolem Vratislavi. V roce 1915 pak bylo obdobným způsobem zesíleno Lötzenské polní postavení, tvořící uzavřený prostor velkými mazurskými jezery, přičemž toto opevnění bylo se svými padesáti opěrnými body s 255 betonovými objekty vůbec nejrozsáhlejší.

Opevnění bylo budováno od roku 1891 pouze na pravém (východním) břehu Visly, takže sloužilo jako předmostí, chránící důležitý most a železniční uzel. Unikátní na něm bylo nejen použití pancéřových prvků, ale také skutečnost, že se jednalo o starší typy pancířů, které se jinak vyskytují jen na nejstarším festu Kaiser Wilhelm II u Štrasburku (věže H.P.T. 93 a P.B.T. 94), případně na tomto festu, ve Štrasburku, Toruni a Neuf-Brisachu (lehké pancéřové věže pro 10,5 cm kanóny). V letech 1914-15 bylo opevnění zesíleno věncem 41 předsunutých betonových úkrytů pěchoty (Infanterieraume), další tři úkryty zesílily obranu mezi stávajícími opěrnými body. Na rozdíl od starších opevnění se tato linie nacházela na obou březích.

Předmostí s opěrnými body a vnější obrannou linií pěchotních úkrytů z roku 1914 (fialově). Z baterií jsou vyznačeny pouze betonové baterie SLB 2 a SLB 3 pro kanóny na krytých lafetách. Nedaleko Citadely se nachází objekt radiostanice. (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Mapy.cz)

V roce 1939 bylo severně od pevnosti postaveno jedenáct polských lehkých objektů pro kulomety, z nichž některé se zapojily do bojů, ale v noci ze 3. na 4. září musela polská posádka pro kvůli hrozícímu obklíčení ustoupit.

Od října 1944 probíhaly v prostoru opevňovací práce, při nichž vznikly zákopy, překážky a protitankový příkop. Součástí opevnění mělo být 67 objektů Ringstand 58c „Tobruk“ pro kulomety, 8 objektů Ringstand 69 pro minomety, 24 odolných velitelských objektů typu 668 s dva metry silnými stěnami a 6 objektů s věžemi Panther. Dokončeny však zřejmě byly jen kulometné tobruky a pět objektů typu 668. V lednu 1945 začal ruský útok, ale stejně jakou v sousední Toruni neměli němečtí obránci dost sil, aby nové linie obsadili a museli se soustředit na vnitřní linii starých opevnění. Tato obranná linie byla prolomena 17. února a když sovětští vojáci 22. února přešli zamrzlou řeku a zaútočili na město také z levého břehu, museli obránci v boji o jednotlivé domy a ulice ustoupit až do bastionové citadely. Zde vydrželi až 6. března, kdy jejich velitel podepsal kapitulaci.

Bastionová pevnost

Téměř celou pevnost dnes užívá armáda a přístupná je pouze značně poničená rohová hradba, která podobně jako řada opevnění po celém Polsku utrpěla při nepříliš ekonomické poválečné akci získávání cihel pro opravy měst. Čas od času je malá část pevnosti přístupná v rámci dnů otevřených dveří a konají se i prohlídky větší části s průvodcem.

Dochovaný příkop rohové hradby s dělovými střílnami pro jeho obranu.

Kamenná kontreskarpa se vstupem do minového systému rohové hradby. (JP)

Kleiner Pfaffenberg (Mała Księża Góra)

Na pahorku, převyšujícím okolí o zhruba 40 metrů byl v roce 1892 postaven cihlový úkryt s betonovým stropem a o šest let později o něco větší betonový úkryt. Obvod opěrného bodu byl vybaven čtyřmi pohotovostními úkryty a čtveřicí palebných postavení pro Fahrpanzery. Areál je volně přístupný, bohužel kolem roku 2007 byly ukradeny všechny kovové součásti i fortová mříž.

Plán opěrného bodu s vyznačením stáří hlavních úkrytů. (Ondřej Filip 2021)

Jeden z pěti pohotovostních úkrytů (strážnic). (JP)	Starší cihlový úkryt je dlouhý táměř 50 metrů. (JP)
Modernější betonový úkryt o délce přes 60 metrů patří k největším objektům pevnosti. (JP)	Detail pravého křídla s opěrnou zdí. Dveře vedou do oddělené části s falešnými okny, která sloužila pro skladování munice.

Großer Pfaffenberg (Wielka Księża Góra)

Nejsilnější opěrný bod pevnosti byl postaven v letech 1889-1905 a byl vybaven vzácnými pancéřovými prvky, které se dochovaly. Hlavní součástí je pět velkých úkrytů, z nichž jeden je spojen podzemní chodbou s pancéřovou baterií pro čtyři věže H.P.T. 93⁽¹⁾. Na úkrytu před ním, dlouhém přes 80 metrů, jsou osazeny dvě otočné pozorovací věže, vlevo P.B.T. 96 a vpravo P.B.T. 94⁽²⁾. Na čelním valech je pět pohotovostních úkrytů, z nichž dva byly vybaveny pozorovacími věžičkami W.T. 90 a celkem deset betonových postavení pro Fahrpanzery. V roce 1914 byla postavena odolná strážnice u příjezdové cesty a byla zazděna část oken ve starších objektech. V únoru 1945 dobyli opěrný bod Rusové a zřídili zde baterie, které ostřelovaly město.

Šedě jsou vyznačeny objekty se smíšenou konstrukcí z cihel a betonu, černě čistě betonové objekty. Uprostřed se nachází starší otevřená baterie, která nebyla po výstavbě pancéřové baterie využita. Fahr. – převozná věžička Fahrpanzer, Mun. – úkryt pro munici, poz. – lehká betonová pozorovatelna. (Ondřej Filip 2021)

Po roce 2000 byl památkově chráněný objekt prodán soukromému majiteli, který jej zdevastoval, vyřezal část mechanismů věží, schodiště a jiné kovové části. Dnes patří fort jinému majiteli, který jej udržuje a zpřístupnil jeje veřejnosti. V sezóně od května do října je otevřeno denně kromě pondělí, mimo tyto termíny si lze domluvit prohlídku.

Dvojice stupňovitě umístěných palebných stanovišť pro Fahrpanzery.	Úkryt pro pěchotu na pravém křídle. V popředí je stanoviště Farhrpanzeru, nakloněné kvůli možnosti pálit ze svahu. (JP)
Moderní betonový objekt ošetřovny má stěny a strop o síle 2,5 metru. (JP)	Hlavní úkryt s velitelstvím a dvojicí pozorovacích věží je největším objektem pevnosti. (JP)
Pozorovací věž P.B.T. 96 s dvojicí průzorů pro stereoskopický dálkoměr.	Na rozdíl od sériových kusů s dálkoměrem a širokým průzorem na protější straně má prototyp ještě dva boční průzory.
Pozorovací věž P.B.T. 94 s hlavním průzorem a menším pomocným průzorem.	Pro věž P.B.T. 94 byl typický otočný válec, který nesl vrchlík a necházel se v něm pozorovatel.
Interiér válce se vstupním průlezem a nosným slopem mechanismu pro ovládání odměru.	Odměrová stupnice věže P.B.T. 94 je v dělostřeleckých dílcích (360° = 6400 dílců), které německé armáda používá dodnes.
Objekt pancéřové baterie o délce 70 metrů. (JP)	Čtveřice pancéřových věží H.P.T. 93 na betonovém stropu baterie.
Detail věže H.P.T 93 s viditelným spojem dvoudílného vrchlíku.	Interiér věže s vrchlíkem na nosném sloupu. Pod rozměrným předpancířem je dostatek místa. (JP)
Nejmodernější betonový úkryt pro 250 mužů na levém křídle.	Orientační nápisy v levém úkrytu. Směrem doprava je ubikace, doleva zřejmě prostor na výstroj.
Jeden z pohotovostních úkrytů na čelním valu, původně vybavený pozorovací věžičkou WT.90.	Pohotovostní úkryt na levém křídle s pečlivě provedenou dekorací. V pozadí je levé palebné postavení pro Fahrpanzery.

Schirmlafettenbaterie 3 Waldhof

Baterie pro tři kanóny na krytých lafetách (v lehkých otočných věžích) je volně přístupná, ale její interiér je plný odpadků. Na levém křídle byl osazen zvon P.B.St. 96L, ale tato část je zdemolovaná. Na pravém křídle je otevřené pozorovací stanoviště. Technickou zajímavostí je střelnice pro seřizování zbraní stíhacích letadel, vybavené mohutným chytačem střel, umístěné zhruba 80 metrů jižně od baterie. Již od roku 1904 zde bylo letiště, z něhož zůstal jen hangár, který se však nedávno zhroutil pod tíhou sněhu.

Celkový pohled na baterii s prázdnými postaveními pro lehké věže (kryté lafety). (JP)	Samostatné pozorovací stanoviště na pravém křídle. Standardně bylo umisťováno do objektu, hned vedle zvonu.
Masivní lapač střel na konci zářezu, v němž se nastřelovaly zbraně letadel.	Muniční úkryt v týlu baterie s krytými lafetami.

Ostatní objekty

Opěrný bod Eichekranz leží v lesíku a lze u něj zaparkovat. Centrální úkryt je modernější, než u ostatních opěrných bodů, neboť byl postaven po roce 1908, kdy se začínaly stavět objekt s válcovými komorami ze speciálních segmentů vlnitého plechu, na něž byl nalit beton. Zřejmě jde raný objekt, o čemž svědčí nevhodně vyřešená střílna pro obranu týla, nestejná tloušťka stěn mezi sály a absence kuchyně a latrín. Na valu byly během druhé světové války postaveny dva „tobruky“ a jakési postavení, související s protiletadlovou obranou.

Opěrný bod s hlavním úkrytem, trojicí pohotovostních úkrytů a dvěma objekty Ringstand 58c z roku 1944. (Ondřej Filip 2021)

Hlavní úkryt opěrného bodu je moderní a proto postrádá jakékoli dekorace a okna. (JP)

Jeden ze dvou objektů Ringstand 58c, vybudovaných v roce 1944 na valu fortu.

Moderní úkryt IR34 byl vybudován v roce 1914 mezi opěrnými body Eichenkranz a Tarpen. Leží přímo u ulice, takže je dobře přístupný, bohužel střílny v kaponiéře jsou zazděné

Úkryt má půdorys 30 x 10 metrů, z něhož vyčnívá kaponiéra, jejíž vnitřní prostory sloužily jako latrína. (Ondřej Filip 2021)

Týlová stěna s kaponiérou, v níž byly latríny a trojice puškových střílen. (JP)

Jedna z komor, které byly vybetonovány na plechových segmentech o tvaru tří pětin kruhu.

Opěrný bod Tarpen má velký úkryt z betonu s tři metry silným stropem a původně měl pouze jeden další pohotovostní úkryt na valu. V roce 1914 byly dostavěny další tři pohotovostní úkryty modernější konstrukce. V okolí se dochovaly úseky fortové mříže, které tvoří ploty zahrádek.

Opěrný bod Tarpen je z terénních důvodů nesouměrný. (Ondřej Filip 2021)

Hlavní úkryt fortu pro 240 až 280 mužů byl postaven na konci 19. století. (JP)

Jediná původní strážnice z roku 1898 na čelním valu v ose hlavního úkrytu.

Objekt pevnostní radiostanice se nacházel v hlídaném areálu, ale měl by být zpřístupně. Jako jediný v pevnosti je dvoupodlažní, jeho stropy a stěny dosahují třímetrové tloušťky. Byla v něm umístěna radiostanice o výkonu 25 kW a nedaleko něj sto metrů vysoký anténní stožár. Kromě strojovny a radiových zařízení byly v objekty i mapové stoly, kde byla zaznamenávána poloha vlastních a nepřátelských jednotek.

Týlová stěna objektu. Kamuflážní nátěr pochází až z éry Polské lidové armády.

O výkonu strojovny svědčí velký nasávací otvor, chráněný speciální pancéřovou deskou.

Poznámky:

(1) Věží 15 cm Haubitz-Panzerturm 93 (H.P.T. 93) bylo vyrobeno pouze dvanáct, z toho osm bylo osazeno na festu Kaiser Wilhelm II u Štrasburku. Věž vážila 62 tun, z toho otočná část 8,3 tuny. Následovala mírně odlišná varianta H.P.T. 95, které bylo vyrobeno 54 kusů, a to pouze pro pevnosti Mety a Toruň. Krátká hlaveň zbraně o dostřelu 7,2 km nevyčnívala z věže. Nabíjení bylo náročné a zatímco při palbě horní skupinou úhlů byla kadence až 4 výstřely za minutu, při plošší trajektorii bylo nutné pro nabití zvednou elevaci kvůli nedostatečnému prostoru vrchlíku a kadence klesla na dva výstřely za minutu.
(2) Věž Panzerbeobachtungsturm 94 byla vyrobena v pouhých pěti kusech, zbývající čtyři jsou v nepřístupném vojenském prostoru na festu Kaiser Wilhelm II u Štrasburku. Otočný vrchlík z niklové oceli o tloušťce 15 cm váží 5,2 tuny, masivní předpancíř z tvrzené litiny přes padesát tun. Jejím nástupcem byla věž Panzerbeobachtungsturm 96 s vrchlíkem kuželovitého tvaru vážila dokonce přes 70 tun. Byla používána pouze ve starších objektech pevnosti Mety, především v samostatných pancéřových bateriích. Princip fungování věže byl unikátní. Pozorovatel nejprve nalezl cíl za pomoci dalekohledu, upevněného v široké střílně a odečetl na stupnici jeho polohu. Poté věž během 15 sekund otočil o 180° a stereoskopickým dálkoměrem změřil jeho vzdálenost. Exemplář v pevnosti Graudenz se od sériových kusů na první pohled liší větším počtem průzorů.

 

stav: únor 2016

Foto: O. Filip 2016, J. Pavel 2016 (JP)

Literatura:

Włodimierz Grabowski a kol.: Twierdza Grudziądz, SGK – Tomasz Kowalkowski, Grudziądz 2014
Jacek Biesiadka a kol: Twierdza Grudziądz, Mapa fortyfikacji i garnizonu, Pracownia JB72, Poznaň 2017
Włodzimierz Grabowski: Twierdza Grudziądz

Zatím žádné komentáře