 |
(Polsko) – Srebrna Góra Napsal: O. Filip objekty: forty, baterie, blokhausy Pouhých 15 kilometrů od našich hranic najdete jednu z mála horských pevností ve Střední Evropě. Jde o jednu z nejoriginálnějších staveb 18. století, kombinující samostatné objekty, klešťové prvky a obrovský centrální objekt o výšce třiceti metrů. |
Prusové se zmocnili Slezska s pevnostmi Kladsko, Svídnice, Nisa, Hlohov a Kožle v roce 1742 po uzavření berlínského míru. Brzy zahájili rozsáhlé přestavby pevností, a to především s využitím moderní koncepce kleštového opevnění s předsunutými prvky podle projektů generála Walraveho. Potenciální směry útoku z Čech do Kladského výběžku a přehrazovaly hory, jejichž obejití z jihu bránila pevnost v samotném Kladsku. Úzké údolí Kladské Nysy nedaleko pevnosti zabezpečila rozsáhlá polní opevnění nad městam Bardo a zbýval tak především Stříbrnohorský průsmyk. Když do průsmyku v roce 1760 během sedmileté války nečekaně pronikly jednotky generála Laudona, opevnily se zde a využili ho ke vpádu dál do Slezska, bylo zřejmé, že je nutné průsmyk zabezpečit stálým opevněním. Pod vedením podplukovníka Regelera začala stavba v roce 1764 a trvala až do roku 1777, kdy byly dostavěny nejvzdálenější předsunuté baterie.
Oblast Kladska a Sovích hor s hřebenem, který blokují polní opevnění u Barda a pevnost Silberberg. (Ondřej Filip 2020, Mapový podklad Open Street Map CC 4.0)
Celká situace pevnosti se zvýrazněnými příkopy. (Ondřej Filip 2020, Mapový podklad Mapy.cz)
Pevnost měla stálou posádku, ubytovanou v barácích kasárenského areálu. V samotných objektech byly neustálé problémy s vlhkostí a prostředí bylo natolik nezdravé, že během obležení v roce 1807 onemocnělo mnoho mužů. Pevnost byla aktivována byla při zvýšení mezinárodního napětí v letech 1778, 1790, za napoleonských válek a za válek v letech 1850 a 1866. V roce 1807 obsadili většinu Slezska Francouzi a dobyli všechny pevnosti s výjimkou Silberbergu. Francouzský útok na město a fort Spitzberg byl 26. června odražen, během následujících dnů však bylo město dobyto a zničeno palbou obou stran. Dne 30. června začalo ostřelování z obléhacích baterií na hoře Hahnenkoppe (Gąsiorek 767 m), vzdálené 800 metrů od baterie Grosser Strohhaube, avšak v tom okemžiku dorazila zpráva o příměří a Silberberg tak získal svou poněkud nezaslouženou pověst „Gibraltaru Slezska“.
Model hlavní pevnosti při pohledu od Dolního bastionu (Niederbastion) s hlavním vstupem. Zcela pravo je Hornwerk. |
Pohled na Donjon přes Sternbastion a Kavalier. Doleva vybíhá Horní bastion (Oberbastion), Esplanade a nakonec Hornwerk. |
Od třicátých let 19. století sloužila pevnost jako vězení a od semdesátých let již zde byly možné prohlídky. Zároveň zde však byly testována děla a výbušniny, což vedlo k poškození objektů. Zatékající voda způsobila po omezení údržby mnoho škod a zřícení kleneb a opláštění valů. V meziválečném období sloužila pevnost k rekreaci, od roku 1939 jako zajatecký tábor. Za socialismu byla pevnost zpřístupněna, ale zůstávala v bídném stavu. Teprve nedávná náročná rekonstrukce, financovaná z evropských fondů, stav značně zlepšila.
Hlavní pevnost v roce 2019 s téměř dokončenými opravami nádvoří. (Tomekziel, CC 4.0.)
Spitzberg
Fort chránil údolí s kasárnami a byl s hlavní pevností spojen dřevěnými palisádami. Tvoří jej pětiboký kasematový reduit s prolomenou šíjí, obklopený zemním valem s postaveními pro děla. Silnou výzbroj mělo tvořit 33 kanónů, z toho 15 v kasematách a posádku 323 mužů. Dnes je fort uzavřený a poškozený, okolí je nicméně vyčištěné od vegetace. Jeho studna je s 84 metry nejhlubší v celé pevnosti.
Čelní a boční stěna s kasematami pro děla. Z fortu bohužel opadal téměř celý vnější plášť. |
Nároží fortu s 600 metrů vzdáleným Donjonem v pozadí. |
Hohenstein
Předsunutý fort byl vsazen do složitého terénu a proto má stupňovitou konstrukci a místy velmi vysokou eskarpu. Blízkou obranu zajišťovaly kasematy s puškovými střílnami a střílny v kontreskarpové galerii. Posádku mělo tvořit 121 mužů se 14 děly.
Pohled střílnou pro ruční zbraň na nádvoří s odolnou kasárenskou budouvou. |
Pravý bok fortu s dobře viditelným stupněním mezi oběma částmi. |
Hlavní pevnost
Masivní a komplikovaný objekt má ve svém středu třicet metrů vysoký kasematový reduit, označovaný jako Donjon. Tvoří jej čtyři bašty a průměru 60 metrů, spojené velmi krátkými kurtinami. V podzemí pod nádvořím je studna o hloubce 60 metrů. Kolem příkopu Donjonu jsou rozmístěny nepravidelné prvky, označované jako bastiony a kavalír, přičemž celý obvod příkopu tvoří kasematní prostory s celkem 66 klenutými místnostmi. Jsou zde také další dvě studny. Směrem na západ vybíhá opevnění, končící fortem Hornwerk. Posádku mělo v případě války tvořit více než 2500 mužů, disponujících 264 děly, z čehož mělo být 58 umístěno v kasematách.
Detail hlavní části pevnosti s Donjonem. (Ondřej Filip 2020, Mapový podklad Mapy.cz)
Půdorys Donjonu v úrovní nádvoří. (Wolfgang Bleyl)
Vstupní brána Dolního bastionu. Vlevo vyčnívá Městská věž (Stadturm) a trojúhelníkový „redan“ Donjonu. |
Nádvoří Dolního bastionu prošlo důklednou rekonstrukcí. Špičatá stříška patří dlouhé poterně, vedoucí až na Neudorfský bastion. |
Bránu Donjonu zdobí pouze malý štít s iniciálami Fridricha II. Velikého. |
Neudorfská a městská věž Donjonu vyvolávají dojem středověkého opevnění, jsou však obrovské a u paty mají 12 metrů silné stěny. |
Pohled na Neudorfský bastion přes vyvýšený Kavalír. V horním podlaží kavalíru byly dělostřelecké laboratoře. |
Objekt Kavalíru o pět metrů převyšuje sousední prvky a umožňuje tak jejich krytí i palbu na Sternbastion. V pozadí je fort Spitzberg. |
Nádvoří Donjonu je hluboko pod valem, ale přesto více než dvacet metrů na dnem obvodového příkopu. |
Z tohoto místa nádvoří vede poterna na val i do spodních podlaží. |
Hornwerk
Objekt půdorysu rohové hradby s předsunutým ravelinem měl posádku 206 mužů se 17 děly a disponoval kaponiérami a kontraeskarpovými galeriemi pro obranu příkopu. Úprava jeho kaponiér v roce 1840 byla jednou z mála modernizací. V roce 1869 se fort stal terčem zkušebního ostřelování z 21cm moždíře, přičemž při předčasném výbuchu granátu zahynula obsluha zbraně. V roce 1944 zde údajně měla proběhnout vzpoura finských zajatců, kteří byli poté povražděni. Vnitřní stavby jsou dnes v poměrně dobrém stavu, je však třeba dát pozor na nechráněnou studnu o hloubce 81 metrů.
Vnitřní stěna kasáren s průjezdem na padací most, za nímž byla ravelin a poté cesta na hřeben Strohhaube. |
Kasemata s puškovými střílnami pro obranu vstupu. Podle konstrukce je možné, že jde o pozdější úpravu. |
hřeben Strohhaube
V malém průsmyku pod Hornwerkem je pozůstatek malé reduty Feldtor, která chránila bránu a poté val prudce stoupá k předsunutým opevněním o sto metrů výše. Nejprve je zde malý fort Kleine Strohhaube pro 10 děl, který má k dispozici vlastní 24 metrů hlubokou studnu. Nnásleduje výrazně stupněná baterie Mittelstrohhaube a poté dvojitá linie mohutných příkopů s kasematní baterií Grosse Strohhaube a velkou redutou Flügelredoute. Mezi těmito objekty se nacházela ještě unikátní kasemata pro pušky se studnou, přístupná 70 metrů dlouhou poternou. Z týlu chránily opevnění dva malé blokhausy.
Rekonstrukce hlavních objektů na kótách Chochoł Wielki (754 m) a Chochoł Mały (705 m). Bezprostředně za baterií Grosse Strohhaube je jeden ze samostatných blokhausů. (Wolfgang Bleyl)
Všechny objekty jsou ve špatném stavu, přičemž nejhůže je na tom Flügelredoute, z níž zbyla jen zarostlá hromada trosek a studniční kasematam jejíž stěna a strop se utrhly a zbylo jen torzo se studnou. Z blokhausů zbyly jen části obvodových zdí. Nedá se toho zde mnoho fotit, ale na prohlídku je lokalita zajímavá.
Pravý bok kasematové baterie objektu Grosse Strohhaube. Pod klenbou byl prostor pro dva – pro čelní palbu a palbu doprava k Flügelredoute. |
Dělová střílna Grosse Strohhaube s pěkným ostěním z červeného pískovce má dokonce i stupnění. |
Parkoviště je v průsmyku mezi hlavní pevností a fortem Spitzberg. Prohlídka Donjonu a okolních prvků je po zaplacení vstupného v dolním bastionu volná. Do některých částí a do podzemí by se zřejmě mělo chodit jen v rámci organizovaných prohlídek, ale nezdá se, že by to bylo nějak striktně dodržováno a chodil jsem tam sám, stejně jako další návštěvníci. Z valů Donjonu je krásný výhled do okolí a na všechny níže položené prvky. Všechny předsunutá opevnění na severu jsou silně zarostlá a poničená, přesto však zajímavé. Z literatury doporučuji především článek Jiřího Slavíka, opatřený kvalitními plány většiny objektů.
stav: září 2017
Foto: O. Filip 2017
Literatura:
Jiří Slavík: Pruská pevnost Silberberg, Novodobé fortifikace 5/2000, str. 3-20.
Wolfgang Bleyl: Silberberg, die Passfestung Schlesiens (přístupné online)
Poloniae Amici: plány pevnosti
Dobrý den,
o víkendu jsme navštívili. V pevnosti probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Donjon má opravený dvůr a pracuje se na jeho zdech. Zde probíhají prohlídky, přilehlé objekty jsou díky opravám nepřístupné. Málo kde je možné vidět rozestavěnou pevnost. Celkově velkolepý zážitek.