(Polsko) – Varšava, Zegrze, Dębe, Benjaminów Napsal: O. Filip objekty: polygonální forty, forty Varšava, Novogeorgijevsk (Modlin) a Zegrze měly tvořit velkolepý pevnostní trojúhelník, opevnění Varšavy však byla zlikvidována ještě před válkou. Uzávěrové forty a předmostí Zegrze zůstaly v dobrém stavu.

Poláci opevnili Varšava úsporným bastionovým opevnění již ve dvacátých letech 17. století. Během švédské okupace byla tato opevnění zdokonalena. Na konci 18. století obklopil město téměř třináctikilometrový val, který byl během Kościuszkova povstání zesílen. Zvětšen a využit byl i během polského povstání v roce 1830, během nějž vznikly také desítky předsunutých redut. Ty však nedokázaly zabránit rychlému dobytí města ruským vojsky v létě roku 1831. Bezprostředně poté začala výstavby Citadely, která byla následně zdokonalena prstencem předsunutých fortů. V poslední fázi byly kolem celého města postaveny dva prstence dělostřeleckých fortů.

Pevnosti Varšava a Modlin (Novogeorgijevsk) se spolu s předmostím Zegrze staly součástí Varšavského opevněného prostoru (Varšavskij ukreplennyj rajon). Jednotlivé pevnosti měly propojit samostatné uzávěrové forty, z nichž však vznikly jen dva před Varšavou a dva na křídlech předmostí Zegrze.

 

Varšavský opevněný prostor. Ve Varšavě byly jen starší cihlové forty, modernizované betonem. Dębe a Beniaminów již byly celobetonové, v Zegrze a Modlinu vznikaly i nejmodernější betonové forty s 3,5 metru silnými stropy a stěnami.

 

Po nástupu generálu Suchomlinova do funkce ministra války došlo ke změně koncepce obrany, především kvůli obavě z odříznutí většiny armády na území Polska. Přesun těžiště obrany na řeky Němen a Bug učinil z Varšavského opevněného prostoru spíše přítěž. Kromě Modlinu měla být opevnění na západě zlikvidována, což si vyžádalo enormní náklady a nakonec to bylo provedeno pouze ve Varšavě.

Precizní plán rozmístění demoličních náloží pro likvidaci šíjové kaponiéry a kasáren fortu Dębe. S výjimkou náloží, vsunutých do střílen, bylo nutné pro každou vylámat zhruba metr hlubokou kobku, což bylo nesmírně pracné. Čárkovaně jsou vyznačeny nálože, které měly být po prokopání zemního násypu umístěny do kobek, vylámaných téměř do poloviny tloušťky stropu. V modernějších dobách se pro demolici betonových konstrukcí používaly podstatně větší nálože, které stačilo volně umístit do místností. (Ondřej Filip 2023)

 

Hlavní pozemní opevnění na území Polska v roce 1914. Pevnost Varšava je vyřazená a zdemolovaná. Německé a rakousko-uherské pevnosti jsou zastaralé, neboť obě mocnosti plánovaly společnou ofenzivu proti Rusku. Šipky označují možný klešťový útok. V levém dolním rohu si lze všimnout, že se varské impérium rozkládalo pouhých 60 kilometrů od našich dnešních hranic na Karvinsku. (Ondřej Filip 2021)

Němci obsadili Varšavu bez boje 5. srpna 1915 a zůstali zde až do konce války. Některé poničené forty využívali jako sklady, u jiných povolili jejich rozebrání na stavební materiál. Nové německé opevnění, takzvané „Předmostí Varšava“, složené z betonových lehkých objektů, bylo vysunuto dále na východ.

 

Německý snímek fortu II vnějšího prstence po náletu, k němuž došlo během bojů o Varšavu. Na valech jsou vidět polské zákopy.

 

Varšava – Citadela a předsunuté forty

Výstavba Citadely byla zahájena v roce 1832, o tři roky později začala ještě stavba předmostí na protějším břehu Visly. Skládala se z obloukové bastionové fronty směrem k městu a polygonální podél řeky. Původně měla sloužit především k obraně proti polským povstalcům, takže postrádala některé obvyklé prvky, jako odolné sklady prachu či zemním násypem chráněné stropy kaponiér. Na vnitřní ploše se nacházely především sklady a kasárna pro 16 tisíc mužů.

Historický plán Citadely v roce 1850. Obranu již zesiluje několik dělostřeleckých věží, které budou později doplněny dalšími a přestavěny na forty.

Od roku 1847 byla Citadela zesilována předsunutím pásu fortů a redut a postupně byla přizpůsobována tomu, aby sloužila i pro obranu proti plnohodnotnému útoku. Do fortů Vladimíra a Georgije byly z příkopu Citadely přivedeny podzemní poterny.

Citadela se dochovala v dobrém stavu a na její ploše je mimo jiné vojenské muzeum. Z předmostí zůstaly všechny zděné části kromě kaponiéry, jsou však poněkud ztracené mezi moderními budovami. Z předsunutých objektů zůstaly forty Vladimíra, Alexeje a Sergeje, většinou jen kruhové reduity, zatímco zbytek byl zničen či pozměněn.

Bielanská brána s typickými ruskými dekoracemi v podobě obřích železných zbraní. (JP)	Velká kaponiéra s výstřelem na řeku. (JP)
Citadelu chrání zemní valy, na jejichž úpatí stojí zeď se střílnami. (JP)	Příkop kolem reditu fortu Vladimíra. V pozadá je batardeau, sloužící k průchodu do kontreskarpy. (JP)
Vstupní část reduitu fortu Sergeje. (JP)

Varšava – vnitřní prstenec

Pětiúhelníkové forty byly budovány až od roku 1886, tedy po fortech vnějšího prstence. Nejprve vznikl půlkruh pěti fortů, označených podle počátečních písmen lokalit P, W, Š, M a Č. Již v letech 1889-92 byl prstenec výrazně zdokonalen výstavbou spojovacího valu s příkopem, který měl zabránit případnému překvapivému útoku a byl použít například i v ruské pevnosti Kovno. Byly doplněny i dělostřelecké baterie a menší forty, označované jako opěrné body. Část z nich byla postavena kolem čtvrtě Praga na východním břehu, čímž byl prstenec uzavřen. Následovala modernizace, při níž byly forty změněny z dvouvalových na jednovalové, aby se snížila jejich silueta a na cihlové objekty byly nality nové betonové stropy.

Letecký snímek opěrného bodu (malého pěchotního fortu) M-Č mezi forty M a Č. Na bocích a v roích čelního valu jsou polokruhová palebná postavení pro rychlopalné kanóny. Na rozdíl od hlavních fortů nemá žádné kaponiéry,

Po demolici pevnosti a rozvoji města zůstalo jen několik fortů. Fort P neměl kaponiéry, které byly podobně jako u jiných objektů s vodním příkopem nahrazeny pozicemi pro pěchotu. Během modernizace mu zůstaly dva valy, protože se s ním počítalo především pro skladování. V září 1939 se o něj bojovalo a obránci jej udrželi až do kapitulace. Kromě několika částí zůstal v dobrém stavu a byl změně na park, takže je bez problémů přístupný.

Fort W byl částečně zdemolován před první světovou válkou a jeho pozůstatky definitivně zanikly při stavbě továrny. Z opěrného bodu W-Š zůstal jeden betonový úkryt, ztracený mezi kolejišti. Fort Č se dochoval a je opuštěný, ale je značně zarostlý, v příkopu zůstal původní ocelový most. Z fortu M zůstala část staveb, ale slouží pro komerční účely. Opěrný bod Š-M se dochoval jako park i s oběma betonovými úkryty.

Kasárna v lévá části fortu P mají neobvyklé betonové větráky, připomínající lodní. (JP)	Na této části fortu P jsou dobře vidět vylámané sklípky pro uložení demoličních náloží. (JP)
Vstup do duté traverzy s muničním skladem fortu P. (JP)	Kasárna (úkryt) pod hlavním valem fortu P. (JP)
Odolný sklad prachu v šíjové části fortu P. (JP)	Vzácné pozůstatky betonové části fortu V, vybudované během modernizace. Vzhledem ke stupňování se zřejmě jednalo o traditor.

Varšava – vnější prstenec

Výstavba začala již v roce 1881 ve vzdálenosti zhruba osmi kilometrů od centra města. Původně se skládal ze 14 fortů, označených čísly I až XIV, později měly být postaveny ještě další čtyři, z nichž však byl realizován pouze fort A. K pevnosti náležely i forty Wawer a Kawęczyn, která měly spolu s dalšími plánovanými objekty vytvořil linii k předmostí Zegrze.

Mimořádně zajímavý snímek z roku 1915. Zdemolovanou kaponiéru fortu Kawęczyn nahradil dřevozemní objekt se silným stropem ze zeminy a pytlů.

Z fortu I zůstala jen část valů, fort II z velké části přežil a slouží pro komerční účely, fort IIa slouží armádě. Fort III byl neobvyklý tím, že měl kaponiéry, ačkoli disponoval vodním příkopem. S výjimkou čelní kaponiéry se fort dochoval a sloužil jako paintballové hřiště. Z forti IV zůstala část kasáren, která je zřejmě volně přístupná. Fort V má dochovány kasárna, ale všechny betonové kaponiéry jsou zničené. Celá pravá polovina má nově obnovené a vyčištěné valy. Fort VII je z důvodu narušení odvodnění zatopen až téměř po klenby kasárenských sálů. Fort VIII byl dost zastavěn a zbyla z něj v podstatě jen kasárna. Forty X až XV byly zcela zničeny již před první světovou válkou v rámci demilitarizace pevnosti, žádné pozůstatky nezůstaly ani z opěrných bodů XIa, XIIa a XIVa.

Fort VI byl zajímavý, neboť byl důkladně modernizován a dostal nejen betonové kontreskarpové kaponiéry, ale i traditor v šíji. Tyto moderní betonové objekty však byly zničeny. V roce 1980 dopadl přímo na kasárna fortu dopravní letoun IL-62 Polských aerolinií a katastrofu nikdo nepřežil.

Šíjová kasárna Fortu IX po jeho obsazení německou armádou v září 1939.

Původní ocelový most přes příkop v šíji fortu IIa. (autor: Hubert Śmietanka, licence C.C 2.5)

Zatopená kasárna fortu VII. (autor: Wistula, licence C.C 2.5)

Další fortifikační zajímavosti ve Varšavě

Muzeum ve fortu IX disponuje i mimořádně zajímavými pevnostními exponáty, mezi něž patří zbraně ze sovětského opevnění, korba tanku T-18, použitá v opevnění a německé Fahrpanzery. Zajímavá je také houfnice 21 cm Mörser 18, používaná proti opevnění. Kromě toho je zde velká sbírka obrněných vozidel, letadel a vrtulníků. Na nádvoří jsou k vidění také zajímavá německé obrněné techniky, vykopaná či vylovená z řek a bažin během posledních několika desítek let.

Střílna s lafetou systému NPS-3 pro objekty Molotovy linie. Výzbroj tvořil starší kulomet Maxim. (JP)	Střílna s lafetou smíšené zbraně (45mm protitankový kanón a kulomet) systému DOT-4. (JP)
Čelní pohled na střílnu systému L-17 pro dělostřelecké sruby Molotovy linie. (JP)	Kanón ráže 76 mm systému L-17. Část mechanismů je v mohutném válci, který se bajonetem upevnil ve střílně. (JP)
Poválečná sovetská věž KGSM (Buk) s kulometem se zahnutou hlavní, která umožňovala snadnou instalaci do stropů objektů. (JP)	Dvojice vzácných věžiček Fahrpanzer s rychlopalným kanónem. V popředí je korba tanku T-18, použitá v opevnění. (JP)
Německá deska 7P7 pro kulomet, pravděpodobně nejpočetněji vyráběný pevnostní pancíř v historii. Zde je omylem otočena o 90°. (JP)	Testovací pancéřová deska, prostřílená protipancéřovými granáty, z nichž však žádný neprorazil skrz. (JP)

Na jihozápadním předmětí Varšavy, nedaleko dálnice do Lodže, je muzeum Sběrného tábora 121 (Durchgangslager 121), které připomíná méně známý nacistický zločin, jímž bylo vyhnání obyvatel Varšavy po potlačení povstání. Na dvoře muzea se nachází unikátní věž obrněného vlaku sovětského původu, přeměněná Němci na strážnici. Pravděpodobně pochází z některého z polských vlaků, vytvořených během války s bolševiky z ukořistěných vozů

Zadní část věže s pěchotními střílnami.

K věži byla přistavěna vstupní chodbička. Uprostřed sešikmené čelní plochy byla původně střílna pro kanón.

Předmostí Zegrze

V zátočině Narvy severně od Varšavy byly vyprojektovány dva cihlové forty, ale k jejich výstavbě nedošlo. Namísto nich zde od roku 1893 vznikly dva atypické betonové forty spojené valem a příkope, čímž vzniklo uzavřené předmostí, chránící silniční a železniční most. Druhý z neich měl sloužit pro běžnou trať, ale nakonec na něj byla položena jen pevnostní úzkokolejná dráha.

Orientační plán předmostí. Všechny objekty kromě železničního mostu a spojovacího valu se dochovaly. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Mapy.cz)

Po změně doktríny byla naplánována likvidace pevnosti, ale k té nikdy nedošlo. Během 6. srpna 1915 Němci ostřelovali hlavní fort a během následující noci improvizovaná posádky ustoupila a za sebou vyhodila do povětří oba mosty.

Německé jednotky, překonávající řeku po pontonovém mostu. V popředí je betonový pilíř se strážnicemi, pocházející z mostu pevnostní železnice, zničeného v roce 1915. V pozadí je odstřelený most, vybudovaný Poláky v meziválečném období.

Hlavním objektem je velký fort nepravidelného půdorysu, označovaný jako Velký fort (Bolšoje ukreplenije). Kromě kasárenských objektů disponuje i dvěma traditory pro 87mm kanóny a unikátní obrovskou kaponiérou na pravém boku. Během modernizace obdržel ještě tři úkryty pro rychlopalné kanóny.

V období socialismu byl fort přebudován na záložní velitelské stanoviště a uzel vojenské komunikační sítě „Rokada“. Přestavby se nicméně odehrály uvnitř a exteriérů se téměř nedotkly. V roce 2002 fort koupila Národní banka se záměrem vytvořit zde depozit cenností, avšak z plánu sešlo pro přílišnou finanční náročnost. Objekt dodnes patří státu a je střežen bezpečnostní službou. Prohlídky se konají jen výjimečně.

Ukořistěné polské tančíky TKS na dvoře Velkého fortu. Vpravo je moždíř Škoda vz. 28, rozložený na hlavňovém a lafetovém voze. Na valu je vidět jeden z moderních betonových úkrytů pro rychlopalné kanóny.

 

Unikátní kaponiéra fortu má podobu povrchové chodby před příkop (dutého batardeau), vyzbrojené neuvěřitelnými deseti rychlopalnými kanóny, s koncovým objektem, který má východ a řadu podivných oken, z nichž by bylo možné střílen z pušek. (Ondřej Filip 2023)

Oboustranná kaponiéra při pohledu přes batardeau, které jí spojuje se zbytkem fortu.	Detail okenic na podivných pěchotních střílnách kaponiéry.
Originální plynotěsné pancéřové dveře do kaponiéry.	Interiér horního patra kaponiéry. Využití „oken“ jako střílen by bylo dosti obtížné.
Detail pancéřových okenic. Pět pákových uzávěrů sloužilo k utěsnění obou křídel.	Chodba batardeau se střílnami pro 57mm kanóny. Dřevěné trámy zajišťovaly pružné spojení s podlahou. (JP)

Malý fort (Maloje ukreplenije) leží nad strmým břehem Visly a v nejnižší části má vodní příkop. Kromě kasáren má také obrovskou a zcela unikátní kaponiéru, která chrání dva úseky příkopu v různých výškových úrovních. V letech 1906-08 byly na valu postaveny dva mohutné betonové úkryty pro rychlopalné kanóny a jejich obsluhu, což zlepšilo obranné možnosti proti přímému útoku.

 

Chodba kaponiéry v bojové části se střílnami měří plných 50, metrů, jedná se tedy o mimořádně velký objekt, půdorysně větší než například československý dělostřelecký srub. (Ondřej Filip 2023)

Dnes je fort opuštěný, i když stále patří armádě. Občas sem prý zajíždí hlídka, takže jsme raději šli ze severu od zahrádek, což bylo zcela bez problémů. Kasárna jsou uzamčená, ale do zajímavé kaponiéry se dostanete.

Úkryt pro pěchotu a rychlopalné kanóny, vybudovaný na valu během modernizace. Levá část měla obvyklé klenuté stropy, pravá část šikmý strop na vrstvě masivních ocelových traverz. Čelní stěna a strop jsou silné 280 cm, celý objekt je dlouhý téměř čtyřicet metrů. (Ondřej Filip 2023)

Kasárna se zalomením, v němž se nachází kruhové střílny 57mm kanónů pro obranu šíje.	Jeden z úkrytů pro polní kanóny, vybudovaný během modernizace fortu.
Unikátní kaponiéra, jejíž zvýšený konec střílí směrem doleva přes nižší část.	Detail střední části kaponiéry. Puškové střílny z vnější strany konstruovány stejně, jako kanónové. (JP)
Chodba kaponiéry s původním rámem okenice na puškové střílně. Izolátory držely kabely ke světlometu. (JP)

V roce 1897 byl na nábřeží postaven masivní betonový objekt pro skladování munice (prachárna), vybavený charakteristickými rourami pro přirození větrání. V letech 1906-08 přibyly další dva sklady, kupodivu poněkud archaičtějšího vzhledu. Jeden z nich má zajímavé dekorace v pseudorománském stylu. Starší prachárny byla opravena, ale dnes je posprejovaná a plná odpadků. Jedna z nových pracháren je využívána jako zázemí veslařského klubu, druhá je zřejmě opuštěná.

Stará sklad munice na nábřeží je stále vybaven originálními pancéřovými vraty.	Přirozenou ventilaci zajišťovaly speciální roury. Nasávací v pozadí má křídlo, aby se natáčela proti větru.
Interiér staré prachárny s okny pro nepřímé osvětlení muničních kobek.	Jedna z nových pracháren má dekorativní fasádu.

Fort Dębe

Stavba podle projektu generála Vielička začala v roce 1901, ale po ruské-japonské válce byla přerušena a pokračovala až od roku 1909. Podařilo se postavit téměř všechny betonové stavby s výjimkou pravé poloviny šíjových kasáren. Výška valu dosahuje zhruba deseti metrů nad dnem příkopu.

Půdorys fortu, který je příkladem plnohodnotného objektu dle projektu generála Velička. Jsou vyznačeny traditory a barevně nedokončená část kasáren. V nárožích valu jsou polokruhová postavení pro rychlopalné kanóny. (Ondřej Filip 2023)

Němečtí důstojníci na stropě chodby, oddělující kasárna a šíjovou kaponiéru. V pozadí je týlová stěna pravého traditoru s dobře viditelnou betonovou pozorovací věží. Poškození fortu jsou zanedbatelná.

Ostřelování fortu začalo 5. srpna, ale poškození moderních betonových objektů bylo zanedbatelné. Následovaly pěchotní útoky, které však posádka úspěšně odrazila. Během noci na 7. srpna ale musela fort opustit, neboť hrozilo obklíčení a následující den jej obsadili Němci. Posádka nestihla zdemolovat žádnou část fortu a stávající poškození, která zlikvidovala centrální poternu a levou kaponiéru pochází až z konce druhé světové války.

Na snímku z roku 1944 je fort ještě nepoškozený. Kolem se rozkládá sytém německých polních opevnění, jehož zákopy pokračují i na valy fortu.

Dnes je fort ve velmi dobrém stavu, ale návštěva je možná jen po domluvě se spolkem, který fort koupil a udržuje jej. Dostat se k němu jinak je zcela vyloučeno, neboť se nachází za vysokým oplocením zahrádkářské kolonie.

Šíjová kaponiéra neobvyklého stupňovitého tvaru s vybudovanou částí kasáren. Jde o masivní stavbu o šířce a hloubce 20 metrů. Vlevo jsou řezy kasárenským sálem a kaponiérou. (Ondřej Filip 2023)

Špice atypické šíjové kaponiéry. kasárna měla být souměrně na obou stranách, pravá část však chybí.	Levé křídlo šíjových kasáren a kaponiérou v pozadí.
Provizorní ukončení kasáren. Stupňovitá struktura zde měla umožnit lepší napojení dalšíchh konstrukcí.	Standardní sál kasáren. Podle výklenů pro komíny vlevo zde zřejmě měla být kuchyň.
Kruhové střílny šíjové kaponiéry pro 57mm kanóny. Zcela chybí podlaha a základy jsou zatím odhalené.	Pancéřové dveře v průjezdu mezi kaponiérou a kasárnami.
Levý traditor pro čtyři kanóny s betonovou pozorovací věží.	Poškozená traverza ilustruje mohutnost betonových konstrukcí.
Týlová stěna pravého traditoru s pozorovací věží.	Pravá kaponiéra. Vpravo je vidět zazděný vstup do nepostavené kontreskarpové galerie.
Nad kanónovými střílnami jsou stejně vypadající větrací otvory. Uprostřed byl světlomet a nad ním větrák není.	Levý bok kaponiéry. Pravá střílna je ve stejné místnosti, takže z tohoto úhlu je vidět skrz objekt.

Fort Beniaminów

Stavba probíhala ve stejné době a podle stejné koncepce, jako v případě fortu Dębe, Beniaminów však byl pětiúhelníkový, takže měl v čele tři kaponiéry. Do vypuknutí války byly vybetonovány všechny objekty s výjimkou kontreskarpy. Posádka fort opustila bez boje 10. srpna 1915 a přitom zničila všechny kaponiéry, oba traditory i dvě ze tří poteren. V srpnu 1920 fort dobře posloužil polským jednotkám k odražení útoku bolševiků.

Na německém snímku z roku 1944 jsou dobře vidět zničené kaponiéry i traditory. Stejně jako Dębe byl součástí německého opevněného prostoru Bruckenkopf Warschau (Předmostí Varšava).

Dnes je fort volně přístupný, ale valy značně trpí jeho využitím pro nelegální motokrosové jízdy. Kasárna jsou ve slušném stavu, kromě jednoho úkrytu, východu z centrální poterny a jednoho průchodu valem však z ostatních objektů zbyly jen hromady betonových trosek.

Šíjová kasárna s odstřelenou kaponiérou.	Prostor po odstřelené šíjové kaponiéře umožňuje zajímavý pohled na konstrukci stropů.
Zakončení kasáren s vchodem, nad nímž byl jakýsi nápis v ozdobném rámu.	Úkryt s poternou do zničené oboustranné kaponiéry. Nahoře je dutá traverza, propojená pouze výtahy.

 

stav: únor 2017 (Varšava, Zegrze), březen 2023 (Dębe, Beniaminów)

Foto: O. Filip 2017, J. Pavel 2017 (JP)

Literatura:
Krzysztof Witkowski: Fortyfikacje rejonu Warszawa – Modlin – Zegrze
Martin Dubánek, Ondřej Filip, Jan Pavel: Pevnosti v bojích Velké války – Východní fronta a Alpy, str. 118-136, Mladá fronta, Praha 2017
Lech Królikowski: Twierdza “Warszawa“, Bellona, Warszawa 1994
Piotr Bieliński: Forty Warszawy (série Wrzesień 1939), Edipresse, Varšava 2019
Cezary Głuszek: Twierdza Warszawa, in: Twierdze i działania wojenne na ziemiach polskich v czasie I wojny światowej, str. 47-56, Forteca, Przasnysz 1998
Mirosław Pakuła: Obiekty garnizonu Zegrze 1890-1939, Zegrze 2014, (dostupné online)

Komentářů: 1

1. FortMan, 10.9.2023:

   Varšavské opevnění od nás není tak daleko a většina objektů je volně přístupná tudíž stojí za to vše v klidu prozkoumat.