(Itálie) – Tanamea, Platischis, Subit, Purgessimo, Catelmonte, Gradisca Napsal: O. Filip (rozšířený článek z roku 2018) objekty: protitankové a pěchotní objekty, velitelská stanoviště V jižní části Julských Předalp se dochovalo několik mimořádně zajímavých uzávěrů poválečného opevnění s desítkami pancéřových prvků a také unikátní poválečná tvrz.

V tomto článku jsou popsána dochovaná opevnění první „modré“ linie italského poválečného opevnění s výjimkou nejsevernějších horských uzávěrů v prostoru bývalého Alpského valu a jižně položených uzávěrů na plošině Krasu. Na rozdíl od „žluté linie“ na řece Tagliamento byla „modrá“ linie podstatně silnější. První sled sestupoval z Julských Předalp a v rovině se rozšířil do celé soustavy opěrných bodů, členěných do hloubky zhruba deseti kilometrů. Nejsilnější obrana byla vybudována v údolí Soči za hraničním městem Gorizia, kde by nepřítel musel projít zhruba dvaceti kilometry bráněné hloubky území. Za řekou se linie vyhoupla na vápencové plošiny Krasu, kde vedla jedním z nejkrvavějších bojišť první světové války a částečně využívala i staveb z této doby. Roli druhého sledu plnilo deset uzávěrů na řece Torre, čímž se hloubka obrany zvýšila o dalších zhruba pět až deset kilometrů.

Schéma nových poválečných opevnění se zvýrazněním uzávěrů, popsaných v článku.

Celkem se zde nacházelo přes padesát uzávěrů, v průměru se zhruba deseti objekty, přičemž téměř každý z nich byl vybaven zvonem, kopulí, tankovou věží či jiným pancéřovým prvkem. Zhruba 90% objektů popisovaného úseku bylo zničeno v letech 2012-2013, kdy pod záminkou „zabezpečení“ objektů proběhla blesková těžba oceli a to co přežilo, bylo zahrnuto buldozery. Dochované uzávěry jsou pouze v Julských Předalpách, v rovinách a ve druhém sledu na řece Torrese dochovalo několik málo objekzů, které se postupně snažím lokalizovat.

Typologie objektů

Několik typů objektů, typických pro poválečné horské uzávěry, je popsáno zde. Část z nich se objevuje i dál na jihu, ale jsou větší a lépe vybavené. Objekty byly postaveny z kombinace železobetonu, který tvořil ohrožené části kolem pancéřových prvků a prostého betonu, použitého na týlové a vnitřní stěny, ale i většinu stropu. Maskování mělo naprostou prioritu, a to i na úkor výhledu z pozorovacích přístrojů a bojeschopnosti objektů, neboť různé plechové nástavby se složitými dvířky, duté betonové makety balvanů či slepence kamenů mohly po prvním zásahu zablokovat střílny, periskopy i pozorovací štěrbiny. V úseku, který je tématem článku byly používány především následující typy objektů:

Objekty pro jednostřílnové kopule neměly jen primitivní chodbičky a volně umístěnou kulometnou kopuli, jako v horách, ale tvořil je betonový monolit s několika místnostmi. Odolnost zvýšilo částečné zakrytí kopule betonem. Uvnitř se nacházelo ventilační zařízení, chodba ke vstupním dveřím s ochrannou střílnou a žebřík do kopule. Dvířka v zadní stěně kopule, tvořící u starších objektů jediný vstup, sice zůstala zachována, ale sloužila jen pro větrání a jako nouzový východ.

Obvyklé řešení modernějšího objektu pro jednostřílnovou kopuli. Je vidět, že pancíř byl původně vyvinut pro jiné použití, jak nasvědčují například boční průzory, využité pro napojení větracích komínků. O. Filip 2018

Objekty s polokopulí pro 7,6cm kanón byly dvoupodlažní a tedy prostornější, než na severu. Z horního patra vedl hlavní vstup, ze spodního s ventilátorem nouzový východ, umožňující v kombinaci s rozměrnými žaluziemi ve stropě za kopulí gravitační větrání. Objekty byly později přezbrojeny na pevnostní nízkotlaké 9cm kanóny ve verzi P s těsnící polokoulí. Jednalo se ovšem o zcela jinou zbraň s odlišným způsobem nasazení, než u níže popsaných 9cm kanónů s dlouhou hlavní. Ani původní ani nový kanón nebylo možné zatáhnout dovnitř objektu.

Dvoupodlažní objekt pro polokopuli. Objekt má solidní odolnost proti přímé palbě nepřátelských obrněných vozidel, rozměrné žaluzie za polokopulí však představují slabé místo v případě ostřelování i útoku pěchoty. O. Filip 2018

Objekt s pancéřovou polokopulí pro 9cm kanón byl podobný svému předchůdci, ale byl patřičně větší. Ve spodním podlaží bylo několik malých místností, ventilátor, chodba k východu v týlu a místnost pod polokopulí, z níž vedl otvor pro větrání a dopravu munice do střelecké místnosti. Posádka měla k dispozici šachtu s žebříkem vedle kopule. V horním podlaží byla velká střelecká místnost a další chodba, v níž byl stojan pro osobní zbraně posádky. Mimo bojové nasazení byl kanón zatažen po závěsné dráze do místnosti, což usnadňovalo maskování i údržbu.

Objekty pro čtyřstřílnové kopule zajišťovaly kruhovou obranu a měly chránit velitelská stanoviště a objekty s kanóny před pěchotou. Většinou byly vybaveny poválečnými kopulemi, v některých případech však byly využity i staré předválečné kopule odlišné konstrukce. Oba typy byly odolnější, než jednostřílnové kopule. Byly maskovány plechovými nástavbami různých tvarů, laminátovými překryty, falešnou hromadou klád či betonovými „skálami“. Na rozdíl od plechových domečků se sklápěcími stěnami ve “žluté linii” a v prostoru původního Alpského valu tato maskování umožňovala střelbu bez nutnosti jejich demontáže.

Objekty pro věže tanků Pershing (torretta enucleata) zajišťovaly kruhovou protitankovou obranu a mohly účinně působit proti pěchotě, jejich odolnost a maskování však byly vzhledem k použití věže s rozměrným kanónem na nižší úrovni, než u pevnostních zbraní. Spodní věnec věže byl přichycen masivními šrouby, procházejícími skrz strop. Věž obvykle maskovala plechová rozebíratelná bouda se sedlovou střechou.

Objekt pro věž v méně obvyklé verzi s přímými vchody. Na rozdíl od objektu v prostoru Alpského valu má mírně odlišné tvary místností a kruhovou vnější stěnu části pod věží. O. Filip 2018

Objekty pro celé tanky (carro in vasca) v sobě integrovaly celé tanky M26 Pershing s demontovanými motory. Tank byl v takovém případě zapuštěn až po okraj korby do betonové vany a skrz jeho motorový prostor se mohla posádka dostat do přístupové chodby z týlu. Některé objekty měly i úkrytovou místnost, umístěnou pod podlahou vany, v níž stál tank. Objekt byl jednoduchý a levný, nevýhodou byl stísněný prostor ve srovnání s objektem pro věž a malá odolnost tankové korby proti případnému zásahu seshora.

Velitelská stanoviště byla větší než v horách a měla buď podobu dvoupodlažního objektu, jehož strop se zvonem byl v úrovni terénu, nebo se skládala z klenutého sálu hlouběji pod zemí a objektu se zvonem, umístěného výše. Uvnitř byla strojovna a velký sál se stolky a výklenky pro vysílačky, pro něž byly připravené rozvody a antény, procházející stropem. Výjimečně bylo velitelství spojeno s dalším objektem, například pro čtyřstřílnovou kopuli či tankovou věž. Velitelská stanoviště některých důležitých uzávěrů v rovinatém terénu disponovala výsuvnou pozorovatelnou, která se sklápěla do speciálního objektu, umístěného hned vedle velitelství. O vysouvání se staral hydraulický systém, ale přesné fungování není jasné, neboť tato zařízení byla zlikvidovány armádou již při vyklízení opevnění na začátku devadesátých let. Zůstaly z nich jen betonové vany se šrouby a zbytky rozvodů hydrauliky, které byly během plundrování linie zahrnuty hlínou.

Tanamea

Silný uzávěr chrání silnici ze slovinské Žagy. Zaparkovat lze u mostu, přímo pod objektem M1, který je jako jediný z kulometných objektů přístupný, a to průlezem v kopuli. Hned na protější straně malé rokle, přes níž vede betonový mostek, je objekt P1, do něhož se lze spustit otvorem ve větrací žaluzii, ale chce to jistou šikovnost. Na protějším svahu za mostem je hezký objekt M2, na skále nad ním M3 a dál podél silnice M4.

Následuje velmi zajímavý objekt P2 s polokopulí, do něhož se lze protáhnout dveřmi ze silnice a nad ním zavřený objekt M5. Nedaleko jsou kanónové objekty P3 a P4, opět ležící přímo na okraji silnice a přístupné otvory ve stropních žaluziích.

Snadno najdete i zbývající typové objekty M6 až M9 s kopulemi. Za M7 je vidět strážnice se střílnami, pod níž je podzemní sklad munice a hned za ním velitelské stanoviště, bohužel uzavřené. Kvůli komplikovanému terénu nemá pozorovací zvon, který je atypicky umístěn až vysoko nad ním v samostatné pozorovatelně, k níž stoupá pěšina od kopule M9 (nejprve několika serpentinami a poté doprava svahem na úzký hřebínek).

Týl objektu M1 s větracími mřížkami na chodbičce, vedoucí z týlu kopule. Oproti starších typům sloužila jen jako nouzový východ. (RH)	Ventilátor a vchodová střílna, označená názvem zbraně „Garand“. Po válce se tyto americké automatické pušky v Itálii nejen používaly, ale i vyráběly. (RH)
Nenápadná polokopule objektu P1. Kanónovou střílnu zakrývá plechová okenice, na stropě jsou vidět krycí plechy větracích žaluzií. (RH)	Polokopule pro 7,6cm kanón objektu P1. Na stropě jsou žaluzie, po obvodu ventily pro dýchací masky osádky. Ne zemi leží kus lafety. (RH)
Detail střílny, v níž byla těsnící koule kanónu. Na boku je označení ocelárny Camplone (sídlo Pescara, zanikla 1979). (RH)	Úchyt pro periskop ve stropě polokopule objektu P1. Na stěně je výrobní číslo polokopule.
Kotevní šrouby polokopule v objektu P1. Otvor ve stropě nesloužil k přístupu, ale k větrání střelecké místnosti v horním patře. (RH)	Kulometný objekt M2. Mezi vchodem a kopulí je dlouhá chodba, která však nebyla příliš odolná.
Detail prostupu pro jeden z periskopů kopule v objektu M2. Celý systém je okopírován z německého Panzernestu. (RH)	Jednostřílnová kopule objektu M4. Periskopy kryjí zděné „komínky“, roury po straně jsou napojeny na nevyužité boční pozorovací otvory. (RH)
Okenice kryjící polokopuli objektu P2 a nad ní objekt M5 s kopulí pro kulomet. (RH)	Střílna kopule M5 byla maskována betonovým dílcem, beton objektu je kamuflážními skvrnami. (RH)
Vstupní chodbička v objektu P2 s elektrickým ventilátorem, ochrannou střílnou (GARAND) a výklenky na ruční zbraně a helmy.	Objekty P3 a P4 zvyšují počet polokopulí s kanóny na krátkém úseku silnice na čtyři. To svědčí o mimořádném významu této komunikace. (RH)
Polokopule v P4. Dole je větrací mříž, nad ní přípojky pro dýchací masky osádky a střílna s čepy. Na stěnách jsou vidět výrobní čísla „19“. (RH)	Sklad munice pro celý uzávěr. Strážnice na povrchu má obranné střílny, sklad pod zemí má větší půdorys, jak je patrné podle světlíků. (RH)
Pozorovací zvon samostatné pozorovatelny vysoko nad velitelským stanovištěm. (RH)

Monte Pridolna

uzávěr je díky přístupnosti některých objektů jedním z nejzajímavějších. Na náhorní plošině byly výjimečně použity i věže z tanků Pershing. Vegetace bohužel znemožňuje lokalizovat některé objekty v severní části uzávěru. Bez problému lze dojít k pěknému objektu M3 s čtyřstřílnovou kopulí, jehož interiér je přístupný, stejně jako v případě objektu M6 nad statkem. Od něj podél plotu dojdete ke skalnatému hřebínku a po zarostlé cestě doprava k dvoupodlažnímu velitelskému stanovišti se skvěle dochovaným interiérem, v němž například fungovala sprcha. Na stěnách je vidět označení míst pro jednotlivé radiostanice.⁽¹⁾ Na opačném konci hřebínku je specifický objekt M7 pro kruhovou obranu týlu.

Objekt M3 s jednou z variant maskování kopule. Palba byla vedena otevíratelnými okenicemi. (RH)	Detail stupnice ve střílně kopule s odměrem 50° doprava od osy střílny. Každá ze čtyř střílen měla odměr 100°.
Objekt M6 s maskování, používaným v horách. Pletivo bylo možné pokrýt maskovací sítí a simulovat tak tvar jehličnatého stromu. Vpravo jsou poklopy vchodů.	Žebřík do kopule. Nahoře jsou vidět kotvící šrouby, vlevo okraj plynotěsných pancéřových dveří.
Atypický objekt M7 měl dvě palebná stanoviště s velkým odměrem, ale malou odolností. (RH)	Interiér střelecké místnosti objektu M7 pro polní kulomet, jehož přední nohy jezdily po kruhové tyči. (RH)
Telefonní zásuvky ve vstupu do velitelského stanoviště v pořadí: nadřízené velitelství, pohyblivé jednotky, objekt vpravo, objekt vlevo.	Pracoviště velitele uzávěru se zásuvkou telefonu. Vpravo je přípojka pro anténu vysílačky SRC 300. (RH)
Spodní část antény pro modernější vysílačku CPR C-26. Tyče procházely rourou ve stropě a bylo možné je napojovat. (RH)	Schody do horního patra. Vlevo je pracoviště operátora krátkovlnné vysílačky AN/GRC9, uprostřed hlavní telefonní ústředna.
Speciální uzávěry střílny a průzoru ve zvonu velitelského stanoviště pro pozorování a lehký kulomet. Toto vybavení se najde jen zřídka. (RH)	Zvon je maskován skutečně důkladně, s problémem zablokování střílen po blízkém zásahu si jako obvykle nikdo hlavu nalámal. (RH)

Platischis

Zde jsme navštívili jen objekty u silnice, výjimečné svou vzájemnou blízkostí, interiéry jsou však bohužel nepřístupné. Objekt P2 je maskován jako betonová zídka a panely kryjí i střílnu a větrací žaluzie. Nouzový východ je v opěrné stěně pod silnicí. Objekt P1 je na opačné straně a přímo pod ním je kopule M1. Pěkná je i strážnice s podzemním skladem munice u cesty v týlu. Hledání Na hledání dalších objektů jsme kvůli porostu a nedostatku času při obou návštěvách rezignovali.

Jednostřílnová kopule objektu M1, maskovaná jako balvan. Objekt je zasazen do prudkého svahu. (RH)	Objekt P1 s krycí deskou, která maskovala polokopuli a vlevo pod ní strop objektu M1.
Objekty P2 a P1 jsou přímo na okraji silnice a střílely by na minimální vzdálenost. Těžko uvěřit, že se zde skrývají dva dvoupatrové objekty s velkými pancíři. (RH)	Kaponiéra strážnice, kombinované s podzemním muničním skladem.

Subit

Uzávěr je rozložen podél silnice, avšak v extrémně zarostlém terénu. Objekt P1 je na kraji silnice, ale nedá se do něj dostat, a to ani nouzovým východem. Jen několik desítek metrů za ním je nepatrný pahorek, kde je zavřeným vchodem a pod ním „cimbuří“ z několika plochých kamenů. Za ním se skrývá otevřený nouzový východ do objektu P2 (mříž se otvírá dovnitř). Ostatní objekty se doslova ztrácí v houštině keřů a ostružin. Našli jsme I velitelské stanoviště, ale vchody jsou zavařené. Po lesní cestě za objektem P2 snadno dojdete k pahorku po pravé straně, na němž stojí dřevěná bouda, maskující unikátní objekt M7. Dovnitř se snadno dostanete po zvednutí a zasunutí padacích dveří v týlu.

Protitankový objekt P1, maskovaný jako kůlna u silnice. (RH)	Detail čelní části polokopule s průzorem a zakrytou střílnou pro 7,6cm kanón (později 9cm kanón). (RH)
Průlez mezi patry objektu P2 na opačné straně silnice. Na plošince mohl stát muž, obsluhující vchodovou střílnu.	Polokopule P2 s maskovací okenicí. Otvorem v okenici procházela hlaveň, kterou u tohoto staršího typu nebylo možné zasunout do objektu.
Spodní patro objektu P2. Vlevo je žebřík do bojového patra, uprostřed elektrický ventilátor.	Maskovaný pozorovací zvon velitelského stanoviště.
Výjimečné maskování objektu M7 dřevěnou stavbou. Za okenicemi je střílna kopule.	Interiér maskovací nástavby s dobře viditelnou větrací mříží, napojenou na nouzový východ kopule.
Místnosti pod kopulí s ventilátorem a redukcí na napojování filtrů, které umožnily dodávku vzduchu i mimo rozvody do dýchacích masek.	Masivní čelní deska kopule a průlez. Pod střílnou je válec s ventily pro napojení dýchacích masek.

Bocchetta S. Antonio

Na louce u křižovatky jsou dva poklopy do velitelského stanoviště, atypicky propojeného podzemní chodbou s objektem P3 pro věž tanku Pershing. Pozorovací zvon byl bohužel vytržen. Interiér věžového objektu a horní podlaží velitelské části jsou ve velmi dobrém stavu, bohužel v podzemním sálu velitelství je zhruba třicet centimetrů vody, která se natekla po poškození objektu.

Prošli jsme i objekty P1 a P2 pro věže Pershing, ale našli jsme jen zcela zarostlé plošiny se zavařenými vstupy. Po objektu vedle velitelského stanoviště M5 nezůstalo ani stopy, objekt M4 má vytrženou kopuli a je téměř zcela zahrnutý. Další jsou rozptýleny po obtížném terénu a jsou pravděpodobně zničené.

Pahorek v průsmyku s šachtou do podzemí. V pozadí je objekt P3 s odstraněnou věží, napojený na velitelské stanoviště.	Skladiště protitankové munice (Munizioni contre carro) v objektu P3. Vpravo je žebřík do tankové věže.
Zatopený sál velitelství. V popředí je skládací stůl a lavice, na stěně v pozadí telefonní ústředna (centralino).

Monte Mladesena

Opevnění na pahorku asi půl kilometru jihozápadně od kóty Monte Mladesena brání jen lesní cesty. Uprostřed bylo velitelské stanoviště se zvonem, na svazích objekty s kopulemi pro kulomety a dva objekty s polokopulemi pro 7,6 cm kanóny. Lze sem dojet po lesní cestě od kostelíku na konci ulice Frazione Costa. Pancéřové prvky vytrhány a většina vchodů zavalena buldozery, které poničily okolní les. Stále je možné dostat se nejméně do dvou objektů pro kulometné kopule, M6 přímo na hřebeni vedle velitelského stanoviště a do druhého směrem do sedla.

Objekt pro jednostřílnovou kopuli. Zloději neváhali prorazit si cestu buldozerem. Nakonec nahrnuli na strop objektu zeminu, aby ho „zabezpečili“.	Místnost pod vytrženou jednostřílnovou kopulí. Utržený nástavec na podlaze umožňoval použití individuálních filtrů k čištění vzduchu pro místnost.
Typické zabezpečení vchodu do poválečného objektu představovala masivní mříž a plechová dvířka, která se zvedla a zasunula do kolejniček pod stropem chodby.

Ponte San Quirino

Velký uzávěr se skládal ze dvou skupin (Gruppo) a výrazném rozšíření na začátku 60. let měl tři velitelská stanoviště, 12 objektů s protitankovými kanóny a 14 kulometných objektů. Z uzávěru zůstala jen unikátní tvrz⁽²⁾ skupiny Purgessimo, označovaná podle v ní obsažených objektů PCO/M1/M2/P1/P2. Obsahovala tedy i velitelství skupiny a pozorovatelnu (PCO – posto comando e osservazione).

Veškerá výzbroj je umístěna pod pancířem. Lze dojet až pod bojové objekty, které jsou na úpatí skalní stěny. Zde je vidět malá kasárenská budova u vchodu, které je však využívána a vchod je zamčený. Polokopule pro 9cm kanóny nikde jinde neuvidíte a má tedy smysl sem zajet, i kdybyste se nedostali dovnitř. My jsme to zvládli kanónovou střílnou v prudkém svahu, což bylo dosti obtížné. Interiér je v perfektním stavu a pozoruhodná je odlišnost konstrukce od předválečných tvrzí. Chodby, sály a šachty jsou vestavěny do výlomů o větším rozměru, do nichž lze normálně vejít a dokonce je zde umístěna část ventilačních zařízení. U cesty ke střílnám tvrze si můžete všimnout objektu P3 pro celý tank Pershing.

Čelní část polokopule P1 pro 9cm kanón, zabudované do skalního svahu.	Střílna polokopule P2. Vlevo je průzor zaměřovače, vpravo samostatný průzor velitele. Nad střílnou jsou manipulační čepy.
Interiér polokopule P2. Je vidět přívod vzduchu, periskop a úchyt pro závěsnou dráhu, po níž se přemisťoval celý kanón.	Průzor velitele, opatřený otočným pancéřovým uzávěrem.
Periskop prochází masivním kuželem, který vystupuje nad strop kopule a dává tak optice lepší pozorovací možnosti, než u starších typů.	Střelecká místnost kanónu se závěsnou dráhou poskytovala posádce mnohem více prostoru, než by měla v samostatném objektu s touto výzbrojí.
Jednostřílnová kopule pro kulomet je důkladně zamaskovaná.	Při pohledu zevnitř je patrné, že se jedná o běžný pancíř, namísto průlezu s poklopem však má v zadní stěně velké dveře.
Police na munici tvoří integrální součást kopule. Masivní čelní pancíř a slabší spodní část spojují šrouby.	Dveře v podzemí připomínají standardní typ, ale tento kus byl vyroben z protiskluzového plechu, který se normálně používá na podlahy.
Kasárenský sál se zbytky vzduchotechniky.	Vnější stranu chodby vyzdobili vojáci základní služby z jednotek Fanteria d’Arresto (uzávěrové pěchoty).
Koridor mezi skalním masivem a chodbou posloužil i pro umístění ventilátorů a jako kanál pro rozvod vzduchu.	Šachta do pozorovacího zvonu s podlážkou, která umožňovala větrání. Oproti předválečné verzi jsou zde masivní šrouby, spojující přírubu zvonu s betonem.
Zamaskovaný pozorovací zvon vysoko nad bojovými objekty.

Castelmonte

Uzávěr u proslulého kláštera byl zničen jen z menší části a u silnice si můžete prohlédnout důkladně zamaskované objekty P1, P2 a P3 pro 7,6cm kanóny v polokopulích a jednostřílnové kopule M3, M4 a M6, bohužel s nepřístupnými interiéry. Je zde i jedno typizované otevřené postavení pro kulomet. Nad parkovištěm kláštera ční čtyřstřílnová kopule objektu M1, avšak se zazděnými vchody, které disponují zajímavým maskováním.

Kopule M1 na pahorku naproti klášteru. Zazdění střílen není maskováním, ale úprava po deaktivaci. (RH)	Strop objektu s jednostřílnovou kopulí M3. Větrací mříž plnila svou roli pouze při otevření zadních dvířek kopule. (RH)
Objekt M7 je pouhé kulometné hnízdo s plechovou střechou. Tyto objekty se někdy vyskytují v Alpách. (RH)	Kvalitně zamaskovaný objekt P3 s polokopulí pro protitankový kanón. (RH)

S. Martino

U kasáren je informační tabule s plánkem uzávěru a na protější straně zajímavý objekt P2, bohužel s vytrženou polokopulí. Lesíkem lze dojít k velkému velitelskému stanovišti, které je až na vytržený zvon ve velmi dobrém stavu. Přístup je možný vchodem na pravé straně. Zajímavé je, že na loučce pod ním je ještě jeden podzemní úkryt (nepřístupný), zřejmě pocházející ze starší fáze výstavby.

Objekt P2 pro polokopuli s 9cm kanónem, atypicky umístěný nad terénem. Původně byl maskován jako domek. (RH)	Anténa pro radiostanici SRC 300 ve vstupní chodbě velitelského stanoviště. Signál byl veden ze zásuvky do hlavního sálu. (RH)
Hlavní sál velitelského stanoviště s telefonní ústřednou. Za dveřmi je vidět střílna pro ochranu vchodové chodby. (RH)	Výklenky v hlavním sále stanoviště pro vysílačky CPRC-26 a G9.

Cormons

Uzávěr se skládal z 12 bojových objektů na malé ploše, mezi nimiž bylo velitelské stanoviště a výsuvná pozorovatelna. Patřila k němu ještě kilometr vzdálená skupina dvou objektů u další silnice. Navštívili jsme sousedící objekty P2 a P3 pro polokopule s 9cm kanóny, které mají vytržené pancíře, ale dalo se do nich dostat. V obou objektech bylo přístupné pouze spodní patro, v němž zůstalo vybavení, horní zavalila zemina poté, kdy buldozer nahrnul materiál do otvoru po polokopuli.

Větrací otvor do střelecké místnosti objektu P2. Je vidět hlasová roura a uvolněné šrouby, které kotvily polokopuli, umístěnou v horním patře.

Telefonní rozvody a ventilační potrubí ve vstupní chodbičce objektu P3.

Sant’Andrat

V tomto velkém, ale zcela vyplundrovaném uzávěru, který se skládal ze dvou skupin se nám podařilo dostat do objektu P6 skupiny Case Badino. Buldozeristé tentokrát nepracovali tak důkladně a tak zůstala zachovány obě podlaží, a to dokonce i místnost s vytrženou polokopulí pro 9 cm kanón, jen částečně zasypaná hlínou. Uvnitř se dochovalo mnoho detailů z původního vybavení.

Nenápadný vchod do jedné z přístupových chodeb objektu P6. Tyto části objektů měly malou odolnost.	Spodní patro objektu P6. Vpravo je místnost pod polokopulí, která sloužila především jako sklad munice, vzadu je ubikace.
Prostor pro ruční zbraně (armi) s výklenkem na helmy (elmetti) a stojanem na pušky (rastrelliera).	Střílna pro obranu vchodové chodby a výklenky na zdravotnický materiál (medicinali) a plynové masky (maschere gas). (RH)

Bidischini

Uzávěr je rozmístěn přímo na okraji města Gradisca, částečně dokonce mezi domy. Patřil do třídy B bez stélé posádky, protože před ním je mnoho opěrných bodů až do Gorizie. Měl tři objekty se čtyřsřílnovými a tři s jednostřílnovými kopulemi, pět objektů s polokopulemi pro kanóny 90/50, dva tanky Persing v betonových vanách a velitelské stanoviště s výsuvnou pozorovatelnou. Podařilo se nám najít nepoškozený objekt M3 se čtyřstřílnovou kopulí a kdyby na blízkém statku zrovna nebyli lidé, nebyl by problém vlézt šachtou dovnitř. Řada objektů je příliš blízko domů, vybrali jsme si P3, kam lze vejít dírou po vytržené polokopuli a P1 se zbytky pancíře stejného typu.

Čtyřstřílnová kopule „nového typu“ objektu M4.	Pohled z místa po vytržené polokopuli so střelecké místno objektu P3 se závěsnou dráhou a výklenkem pro zatažení kanónu.
Pancéřový kužel s uzávěrem roury pro periskop. Není jasné, zda se dochovala celá polokopule nebo jen její část.

Ze zbývajících stovek objektů v desítkách uzávěrů byla naprostá většina zlikvidována, u některých se ale pravděpodobně dá dostat dovnitř. Pokud se mi v budoucnu podaří lokalizovat nějaké další zajímavé objekty, pokusím se informace doplnit.
 

Poznámky:
(1) Každé velitelské stanoviště bylo napojeno na podzemní telefonní síť, propojenou nejen do objektů, ale i do týlu. Větší velitelská stanoviště disponovala několika vysílačkami, často ještě typy z druhé světové války. Tyto vysílačky si obsluhy zřejmě přinášely až při aktivaci objektu. Například v Monte Pridolna to byly následující typy:
SRC 300 – známý přístroj firmy Motorola pro velmi krátké vlny (frekvence 40-48 Mhz), používaný za druhé světové války v desítkách tisíc kusů a také první, jemuž se říkalo „walkie talkie“. Patnáctikilogramový „batoh“ s anténou a sluchátkem měl dosah do pěti kilometrů a v italském opevnění byl používán především pro spojení s mobilními pěšími jednotkami blízké obrany, které byly součástí pevnostních praporů.
AN/GRC9 – americká krátkovlnná vysílačka (frekvence 2-12 Mhz), zavedená v roce 1940 a používaná ještě v padesátých letech, často jako vybavení vozidel. Na nošení byla těžká, ale v opevnění to nevadilo. Výhodou byl dosah kolem 15 kilometrů a proto v opevnění sloužila i jako spojení k sousedním uzávěrům a velitelským strukturám.
CPRC-26 – kanadská poválečná vysílačka (47-55,4 Mhz) modulární konstrukce s váhou pouhých 5 kg, ale také s malým dosahem (necelé dva kilometry). V Evropě je v licenci produkovala firma Philips.
(2) Objekty s podzemím jsou v nových opevněních ojedinělé a většinou vznikly ze starších kaveren. Občas se vyskytují jednoduché chodby, na jejichž konci je střelecká místnost pro kulomet nebo otevřené postavení pro kanón. Na “žluté linii” u řeky Tagliamento je velitelské stanoviště s pozorovacím zvonem uzávěru Pinzano (zde byly zřejmě využity kaverny z první světové války), tvrz v uzávěru Trasaghis, která využila kaveren, budovaných Němci na konci druhé světové války a podivný podzemní objekt na ostrově Sompcornino. Ta je tvrzi v Purgessimu do jisté míry podobná, neboť měla pevnostní kanón (za pancéřovou deskou), dva kulomety a zvon. O kanón však přišla při pozdější modernizaci.
 

Počítejte s delšími přesuny, neboť jde o uzoučké lokální silnice. Uzávěr Tanamea je v hezkém horském lese, jinde je však hustá vegetace, někdy propletená šlahouny ostružin tak, že je v podstatě neprůchodná. Například v uzávěru Monte Pridolna jsme nebyli schopni najít objekt, ačkoli jsme stáli u jeho větracího komínku, v Subitu jsme málem přešli objekt pro protitankový kanón, i když jsme stáli na jeho stropě. Pokud byste měli málo času, doporučuji uzávěry Monte Pridolna a Tanamea, v obou případech kvůli přístupným interiérům objektů. Výhodou Tanamey je i to, že se sem snadno dostanete ze Slovinska. Několik uzávěrů mimo Julské Předalpy je zde zmíněno pro úplnost. Navštívili jsme je převážně v roce 2013, kdy jsme konečně získali lokalizace, zato jsme nevěděli, že byly uzávěry těsně před naší cestou zničeny. V roce 2022 jsme již cíleně zkusili několik objektů, o nichž jsme věděli, že částečně přežily. Všechny popsané lokality jsou zdokumentovány v publikacích Quaderni d’Arresto, které levně zakoupíte v elektronické podobě.

stav: září 2013 (Monte Mladesena, Purgessimo, Cormons, Case Badino), září 2015 (Tanamea, Monte Pridolna), září 2016 (Castelmonte, S. Martino), červen 2022 (Bidischini, Bochetta S. Antonio, Platischis, Subit)

Foto: O. Filip (2013, 2015, 2016), R. Hrabčák (2015, 2016)

Literatura:
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 1 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 4 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 5 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 9 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 10 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 11 (e-kniha)
Maurizio Tosi il portale della Fanteria d’Arresto

Zatím žádné komentáře