Na rozdíl od meziválečné éry se Řekové po druhé světové válce rozhodli zabezpečit solidním stálým opevněním celou hranici. To jim značně usnadňoval fakt, že dlouhé úseky hranic s Albánií, Jugoslávií a Bulharskem probíhaly po horských hřebenech, přes něž nevedou téměř žádné cesty a některá údolí zčásti blokují velká jezera. Další horské masivy následují ve vnitrozemí, kde bylo možné snadno vytvořit záchytné linie.
Na severní hranici byly využity téměř všechny tvrze předválečné Metaxasovy linie, bylo však nutné znovu vybudovat povrchové objekty, zničené až na několik výjimek během bulharské okupace. Součástí předválečného opevnění byly i řídké linie, například od jezera Kerkini pod tvrzí Popotlivica k Dorjanskému jezeru, ale i ty byly zřejmě zničené a poté v některých úsecích nahrazené poválečným opevněním.
Nejhorší situace byla v rovinaté krajině na východní hranici s Tureckem, kde musely být nově vybudovány dlouhé obranné linie. Jedná o úzký výběžek, v severovýchodní části dokonce obklopený nepřátelskými státy ze tří stran. Část opevnění nicméně směřovala proti úhlavnímu nepříteli Turecku, který byl spolu s Řeckem v NATO, zatímco část proti Bulharsku, jako členu Varšavské smlouvy. Scénář, že by vznikl konflikt s oběma státy zároveň, byl tedy nepravděpodobný. Jak Bulharsko, tak i Turecko za svými hranicemi s Řeckem budovaly vlastní opevnění.
Pro případ, že by nepřítel pohraniční opevnění prorazil, byla zhruba sto kilometrů od hranic vybudována vnitrozemská linie, bránící postupu na Athény. Nebyla příliš rozsáhlá, neboť stačilo přehradit už tak komplikovaný terén mezi pohořími Pindus a Olymp a několikakilometrovou rovinu mezi Olympem a pobřežím. Podobně byly opevněny i úzké přechody přes hřeben, přehrazující prostor východně od Soluně od hranice až k moři.
Hlavní uzávěry na severní hranici (hnědá – poválečné opevnění, fialová – zničená linie lehkých objektů Metaxasovy linie, žlutá – reaktivované tvrze Metaxasovy linie. Uzávěry jsou poměrně krátké, ale přehrazují všechny lepší cesty, neboť zbytek tvoří horské masivy. Názvy jsou pouze orientační, podle nejbližších jezer, řek či obcí. Menších uzávěrů může být více, jsou vyznačena jen ty, které se mi podařilo najít na satelitní mapě. O oficiální struktuře nemám žádné informace. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Google Maps)
Typy objektů
Pro poválečná opevnění byly vyprojektovány standardizované lehké objekty, které byly ve velkých počtech používány i na středomořských ostrovech, například na ostrově Kos. Ve verzi s napojením na podzemí posloužily stejné konstrukce také jako náhrada zničených bojových objektů ve tvrzích Metaxasovy linie.
Objekty měly obvykle jen jednu místnost, vstupy byly řešeny šachtičkou s žebříkem, za níž byly slabé plechové dveře. Větrání bylo gravitační, pomocí žaluzie ve dveřích a ocelových rour ve stropě, u úkrytů pak šachtami nouzových východů. Objekty měly fungovat jako součást polního opevnění a neměly žádnou možnost vlastní blízké obrany. Jedinými pancéřovými prvky byly věže z vyřazených obrněných vozidel amerického původu, pocházejících z druhé světové války.
Zdaleka nejčastějším typem byl kulometný objekt, který měl jednu místnost a betonovou střílnu. Kulomet byl uchycen buď v pevnostní lafetě nebo měl původní polní lafetu a stál na střeleckém stolku. Používaly se objekty jednostřílnové nebo dvoustřílnové, v nichž osy kulometů svíraly podle potřeby různé úhly, od téměř rovnoběžných až po více než 90°. Často se používaly čelní či kosé palby.
Vzácným typem byly kulometné věže, zhotovené z věží tanků Sherman a obrněných automobilů Staghound. Věže byly upraveny demontáží kanónů a zavařením přebytečných otvorů pro zaměřovač a spřažený kulomet. Díky velikosti otvoru po hlavni kanónu mohl být kulomet umístěn na lafetě, umožňující určitý odměr i bez otáčení věže. Pokud věži tanku Sherman chyběla původní maska, byla na jejím místě svařena střílna z masivních ocelových plátů. Samotný železobetonový objekt zahrnoval pouze šachtu pod věží a přístupovou chodbičku.
Protitankovou obranu zajišťovaly nepočetné objekty pro věž se 76mm kanónem. Jednalo se o shora otevřenou věž lehkého stíhače tanků M18 Hellcat, osazenou na masivním stojanu a zabetonovanou do kasematy, která umožňovala odměr kolem 90°. Tím byl kompenzován slabý pancíř a především chybějící strop původní věže.
Půdorys objektu s věží Hellcat podle vlastního měření na ostrově Kos. Objekty na severní hranici Řecka jsou stavěny podle totožného projektu. Tvrzové objekty se liší pouze zalomenou chodbičkou, napojenou na schodiště do podzemí. (Ondřej Filip 2021)
Jen zřídka se vyskytovaly objekty pro boční palbu protitankového kanónu. Typický pro ně byl rozměrný vjezd pro zbraň a betonový pozorovací „zvon“, který se u žádného dalšího typu objektu nevyskytuje. Rozměrově se jednalo o největší typ bojového objektu, větší byly pouze pasivní úkryty.
Protitankovou obranu zesilovaly jednoduché objekty pro tarasnice. Kromě místnosti pro posádku zde bylo jen napůl otevřené vyvýšené postavení se střílnou a volnou zadní stěnou, kam směřoval výšleh plynů.
Blízkou dělostřeleckou podporu zajišťovaly minometné objekty, skládající se z místností pro munici a kruhového otevřeného postavení pro zbraň. Podobně fungovaly patřičně větší platformy pro polní dělostřelectvo s výklenky na munici, ty jsem však zatím lokalizoval pouze na východní hranici.
Obránci měli k dispozici také úkryty se dvěma vchody, které byly ze všech typů největší a pravděpodobně sloužily i jako velitelská stanoviště. Vybavení tvořila ocelová nádrž na vodu s umyvadlem. Větrání, evakuaci a zřejmě i pozorování zajišťovaly šachty se stupačkami, ústící v zemním násypu na stropní desce.
Poměrně častým typem jsou malé úkryty pro vozidla, s jednou místností, uzavřenou dvoukřídlými plechovými vraty, takže celek silně připomíná garáž. Dovnitř by se ale vešla jen menší terénní či velitelská vozidla, i pro nejmenší dvounápravový nákladní automobil by byl vnitřní prostor 2,5 x 5,2 metrů příliš malý.
Pozorovatelny se konstrukčně podobají kulometným objektům, pouze namísto střílny mají o něco výše umístěný průzor.
Obranu doplňovaly ještě malé otevřené objekty v podobě betonového zákopu pro střelce z kulometu s malým stolkem a prefabrikované objekty z rámů, velmi podobné našim poválečným konstrukcím. Ty měly buď malou místnost se střílnou, nebo mohly sloužit jako úkryt pro několik mužů.
Protitankové překážky nejčastěji tvořily příkopy, buď jen vyhloubené nebo opatřené zadní betonovou stěnou stejného druhu, jako v Československém opevnění. Méně často se vyskytovaly i mohutné betonové desky či rošty s šachovnicově rozmístěnými zuby, podobné německým překážkám. V jednom případě jsme našli i překážku z československých rozsocháčů, nepochybně ukořistěných z německého opevnění, avšak vylepšenou spojením všech prvků ocelovým lanem.
Uzávěr u Polykastra
Rozsáhlý a do hloubky členěný uzávěr přehrazoval rovinu mezi výběžkem jugoslávského území u jezera Dorjan a horami na západě, přes níž vedla pohodlná cesta na Soluň . Jeho specifikem je použití většího množství věží z obrněných vozidel. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Google Maps)
Nad protitankovým příkopem u obce Pefkodasos je hned u silnice dobře přístupný pahorek kryje pahorek s dvojicí kulometných objektů a úkrytem.
U obce Platania je možné dojet až k objektu s věží Staghound. Od ně lze kolem objektu pro tarasnici dojít k asi 200 metrů vzdálené věži Sherman. Směrem do týlu se nachází úkryt a za ním nízký pahorek se dvěma kulometnými objekty, další věží Staghound a úkrytem. Výhodou lokality je typová pestrost a možnost objekty snadno obejít.
Hned vedle silnice z Platanie do Pontoiraklia je hezká věž Sherman a úkryt pro vozidla. Po chvíli lze odbočit doprava a vrátit se po souběžné polní cestě k dalšímu objektu pro věž Sherman a od něj dojít k hezkému úseku dračích zubů, které přehrazují rokli.
Přímo v Pontoirakliu lze zaparkovat u hřbitova a po louce vyjít do řídkého lesíku, kde je další Sherman a hned vedle něj krásný objekt s věží Hellcat. Ten jsme našli pouze jeden, ale příčinou bude spíše to, že jsme prohlédli jen zlomek objektů a na rozdíl od věží Sherman a Staghound nelze tyto objekty předem identifikovat ani na kvalitní satelitní mapě. Je dokonce možné, že některý z dalších objektů v lesíku je tohoto typu.
Uzávěr u Dorjanského jezera
Uzávěr je jen několik kilometrů od předchozího a chrání rovinu za jezerem, a to především proti útoku, který by prošel po východním břehu jezera. Zajímavostí uzávěru je přes čtyři kilometry dlouhý protitankový příkop v nejohroženějším úseku. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Google Maps)
V uzávěru jsme se zaměřili pouze na věže. Přímo o větrné elektrárny je věž Staghound, v týlu je další věž, ale na ni jsme neměli čas. Další Sherman jsme navštívili nedaleko cesty severně odtud. Velmi pěkný je i Sherman u hřbitova v obci Amaranta. Přímo u parkoviště hřbitova je malý prefabrikovaný objekt, nalepený na betonovou nádrž vodojemu.
Na břehu jezera se hned vedle sebe nachází tři vzácné objekty pro polní kanón s betonovými zvony, k nimž dojedete autem. Kratší cesta přes železnici je však kvůli rozbitému přejezdu vhodná spíše pro SUV, jinak lze jet po břehu.
Uzávěr Litochorio
Zhruba tři kilometry dlouhá a kilometr hluboká linie přehrazuje rovinu mezi pobřežím Soluňského zálivu a prudkými svahy pohoří Olymp. Část objektů je ve vojenském prostoru, část na loukách mezi ním a hlavní silnicí. (Ondřej Filip 2023, mapový podklad Google Maps)
Navštívené objekty měly specifickou konstrukci s dlouhou přístupovou chodbou, vedoucí pod povrchem a napojenou na střeleckou místnost schodištěm. Bohužel nás zde překvapil liják a tak jsme viděli jen dva objekty. Na pobřeží je ještě hezký německý objekt Ringstand.
V říjnu byla pole sklizená, v řadě míst na nich ani původně nic nerostlo. Ke všem objektům se dalo snadno dojít, jsou čisté a otevřené. Oblast u Polykastra a Dorjanského jezera je celkem řídce osídlená, takže jsme téměř nikoho nezahlédli. Na řeckých webech nejsou o opevnění bližší informace, snad jen zmínka, že se v některé oblasti nachází jednotlivý objekt. Většinou jsem prostě tipoval, kde by bylo rozumné opevnění postavit a poté jsem objekty
lokalizoval podle satelitních snímků na Google Maps, které jsou ve většině zájmové oblasti kvalitní, ale v části lokalit nebylo možné kvůli špatné kvalitě nic hledat. Satelitní mapy Microsoftu (Bing Maps, Mapy.cz) jsou prakticky nepoužitelné. Hledání bylo celkem pracné a mapu Řecka jsem zpracovával několik let.
stav: říjen 2023
Foto: O. Filip 2023
Literatura:
Fortifications at Greece
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)