(Slovinsko. Chorvatsko) – Maribor, Rijeka Napsal: O. Filip objekty: malé typové Kromě oblasti hranic s Itálií s tvrzemi a těžkými objekty lze jugoslávská opevnění najít podél většiny hranic. Mezi nejzajímavější lokality patří Maribor a okolí přístavu Rijeka.

Opevnění na hranici s Itálií, považované za nejdůležitější, již bylo popsáno v sérii článků (okolí Radovljice, hora Blegoš, uzávěr Trata a opevnění mezi Tratou a Logatcem). Pouze v tomto úseku se nacházely všechny rozestavěné tvrze, samostatné těžké objekty i jiné větší atypické objekty, jako dělostřelecký srub či podzemní úkryt.

S ohledem na složitou mezinárodní situaci a špatné vztahy se sousedy však musely být opevňovány téměř všechny hranice a navíc ještě okolí přístavu Zadar, který ležel hluboko v jugoslávském území. Po anšlusu Rakouska získalo Německo více než 200 kilometrů hranice s Jugoslávií, která musela být také opevněna, naštěstí se jednalo o horský terén s několika málo komunikacemi. Horší byla situace na dlouhých hranicích s Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem. Důraz musel být kladen i na opevnění hranice s Albánií, která byla spojencem Itálie a to se ještě zhoršilo v dubnu 1939, kdy Itálie tento malý stát zcela obsadila a začala hlasitě podporovat „albánské“ nároky na Kosovo.

Zatímco na severní frontě bylo postaveno velké množství malých typových objektů, které po zastavení výstavby těžkého opevnění představovaly nejodolnější a nejlépe vybavený typ jugoslávských objektů, ostatní linie tvořily především lehké objekty PMG pro ruční zbraně a MG pro kulomety, byť i zde se malé typové objekty vyskytovaly. Na hranicích s Maďarskem byly budovány rozsáhlé protitankové příkopy podle československého vzoru s betonovou stěnou. Místní specialitou byly lehké objekty, představující jakési „kaponiéry“ v zalomení příkopů.

Unikátní snímek speciálního objektu pro obranu protitankového příkopu v regionu Vojvodina na severu Srbska. Střílny by teoreticky umožnily i nasazení protitankové pušky. V pozadí je malý typový objekt s vyvýšenou věží pro střílnu P3.

Poměrně solidní opevnění vznikla u přístavu Rijeka, který byl silně opevňován samotnými Italy. Bylo také nutné postavit opevnění kolem Zadaru, který se sice nacházel 150 kilometrů od nejjižnějšího italského území v Rijece, ale Itálie jej v roce 1918 obsadila a v rapalské smlouvě si vynutila jeho připojení, aby si vytvořila základnu v Dalmácii (i Zadar byl Italy důkladně opevněn).

Zajímavé, leč poněkud hořlavé maskování malého typového objektu rostlinami kukuřice, pravděpodobně někde na jižních úsecích.

Kromě Západní a Severní fronty lze všechna ostatní opevnění hodnotit jako slabá a málo připravená. Odhaduje se, že bylo postaveno zhruba 40 % objektů z původního plánu, což odpovídá podílu zhruba 60 % z výrazně redukovaného plánu, představeného v roce 1940. Řada stavebně dokončených objektů však neměla výzbroj a další vybavení. Sériovou výrobu pevnostních lafet s těsnící koulí pro střílny P1 malých typových objektů, se zřejmě nepodařilo zahájit, takže nejdůležitější a nejodolnější z masově budovaných objektů musely používat provizorně umístěné kulomety.

Hotová armatura malého typového objektu s věží. Střílnu drží v potřebné poloze vysoké distanční sloupky, nízké fixují bednění celé podlahy. Vpravo je vidět roura granátového skluzu.

Útok německých, maďarských a italských jednotek na Jugoslávii začal 6. dubna 1941. Opevnění na západní frontě sehrála jistou roli v odrazení Italů od počátečního útoku. Celkově však jugoslávská armáda rychle kolabovala a dokonce ani nestihla dokončit mobilizaci. Řada osádek opevnění se statečně bránily, ale v situaci všeobecného rozkladu a ústupu nemohla být opevnění nijak výrazně využita. Již po 12 dnech bojů byla podepsána kapitulace.

 

Maribor

Maribor leží v údolí řeky Drávy, v nejbližším okolí je krajina nicméně ještě dosti členitá. Uzávěry, disponující nejčastěji dvojicí malých typových objektů, doplněných lehkými objekty pro kulomety a protitankové kanóny, byly budovány u jednotlivých komunikací, místy v několika sledech. Přímo ve městě byly objekty silně poničeny, směrem k hranicím a na západ jsou však ve velmi dobrém stavu.

Útok na první linii objektů zahájila německá 132. pěší divize hned 6. dubna ráno. Posádky se snažily bránit hraniční přechod palbou, ale po ostřelování střílen přímou palbou kanónů ustoupily. Ještě než Němci obsadili severní část Mariboru, byly některé pevnostní jednotky odříznuty kvůli demolici mostů před Drávu a padly do zajetí.

Přímo u hraničního přechodu najdete po odbočení z hlavní silnice objekt pro protitankový kanón s dlouhou vstupní chodbou (1). Pod ním je malý typový objekt (2) se zavaleným vchodem, prohlídku exteriéru jsme si raději dohodli s obyvateli blízkého rodinného domu.

Na úbočí kóty Očjak jihovýchodně od obce Šentilj v Slovenskich goricach je hezký malý typový objekt (3), bohužel vchod je téměř zcela zasypaný. Došli jsme k němu po louce podél mohutného protitankového příkopu, který je z týlu postřelován dobře viditelným objektem pro kanón (4).

Objekt pro polní protitankový kanón, kryjící údolí boční palbou (1).	Malý typový objekt se střílnou P3 v rovině se střílnou P1 pro boční palbu (2).
Detail výjimečně dochovaného uzávěru střílny pro optickou signalizaci (2).	Střílna P3 typového objektu na úbočí kóty Očjak (3).

Přímo na křižovatce necelý kilometr severně od obce Zgornja Kungota je velmi zajímavý malý typový objekt (5). Má dlouhou přístupovou chodbu a výzbroj pouze ve střílně P3, nedisponoval tedy ani jedním těžkým kulometem. Ačkoli se nachází přímo u domu, je interiér ve velmi dobrém stavu.

Vzácná verze malého typového objektu, disponujícího pouze střílnou P3 pro lehký kulomet. Tento exemplář je v prudkém svahu, podobně však, až na orientaci vstupní chodby, vypadá i objekt (5) na rovině u křižovatky. (Ondřej Filip 2022, podle O. Gregara)

Na protějším svahu, kam lze dojít po louce, je zajímavý malý typový objekt s betonovou přístupovou chodbou, která brání jeho zavalení (6).

Mřížové dveře, zjevně inspirované československým opevněním nového typu a protitlakové dveře vlastní konstrukce s ovládáním pomocí kola. Existovala též varianta dveří bez zkosených rohů. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)

Interiér typového objektu s dochovanou výdřevou, úchyty na sedátka a konzolemi pro ventilátor (5).	Jedinou výzbrojí byl lehký kulomet v čelně působící střílně P3 (5).
Objekt s atypickou přístupovou chodbou, který ústí do směru palby hlavní zbraně ve střílně P1 (6).	Kulomet ve střílně P3 měl mít pružnou hadici, u níž nedává smysl její přepojování. Důvod zřízení tří odpadů nábojnic je záhadou. (6).

Přímo u hlavní silnice z obce Zgornja Kungota do osady Gradiška je malý typový objekt pro čelní palbu (7), sice zarostlý, ale s přístupným interiérem v dobrém stavu. Zaparkovat se dá u nedaleké restaurace. Na protějším svahu je další malý typový objekt (8), ale vyčnívá z něj v podstatě jen věž se střílnou P3 a zbytek je zavalený.

Malý typový objekt (7) pro čelní palbu. Střílna P1 je souměrná verze s odměrem pouze 45°. (Ondřej Filip 2022, podle O. Gregara)

Vstupní část s ochrannou střílnou a zbytkem ventilátoru (7).	Detail spodní části ventilátoru. Výdech směřuje k podlaze.
Střílna P1 pro čelní palbu (7).	Střílna P3 napůl zasypaného objektu (8).

Další malý typový objekt (9) je na východním konci vesnice Kozjak nad Pesnico a dojdete k němu po louce nad domem. Je atypický výrazně klesající vstupní chodbou se schodištěm. Na západní straně je další malý typový objekt (10), k němuž pohodlně dojdete z parkoviště zahrádkářské kolonie. V roce 2004 jsme v okolí fotili ještě hezký kulometný objekt MG, jehož lokalizaci nevím jistě, ale zřejmě se jedná o polohu (11).

Malý typový objekt (10) se střílnou P1 typu 90/25. Je dobře vidět zeslabení boční stěny, nutné k vytočení kulometu do výrazně kosé palby, které si vyžádalo instalaci 8 cm silné pancéřové desky, sahající až k podlaze. Málo obvyklá je také vstupní chodba se schodištěm. (Ondřej Filip 2022, podle O. Gregara)

Schéma různých variant úhlů střílen P1, chybí však varianta s vytočením střílny o 60° a boční pancéřovou deskou. (Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung)

Malý typový objekt, zapuštěný ve svahu (9).	Méně obvyklá střílna P1 verze 90/25 s 8 cm silnou boční pancéřovou deskou. (10).
Střílna P3 s obvyklým řešením v pdoobě jednoho odpadu na nábojnice (10).	Kulometný objekt MG s dvojicí desek pro kulomety (11).

Poté jsme ještě zkoušeli štěstí u odkopaného objektu jižně od obce Doljna Počehova, ale celý prostor byl čerstvě zasypán zeminou ze staveb. Tři objekty na západní okraji Mariboru, rozmístěné kolem pahorku Pekrska gorca, jsou bohužel jen ruinami. Polohy všech objektů v oblasti najdete na vynikající mapě Rapalska meja.

 

Rijeka

Rijeka (italsky Fiume) připadla po první světové válce Itálii, nejprve však prošla obdobím zmatků, které vyvrcholily jejím obsazením fašistickými jednotkami, jimž velel proslulý Gabriele d’Annunzio. Přípojení k Itálii bylo geograficky umělé a bylo nutné vytvořit podlé pobřeží úzký koridor, který ji spojoval s územím kolem Terstu. Vzhledem k převaze italské armády se však i takto problematická lokalita mohla stát nástupním prostorem pro útok.

V divoké krajině za Rijekou, která přípomíná westerny, jsou velmi pěkné objekty. Autem se dá dojet až k samotě Bovan s italským blokhausem a podél trati dál až do míst, kde začíná cesta nahoru. Bohužel mapa Traces of War se ukázala jako mimořádně nespolehlivý zdroj a našli jsme pouhé dva malé typové objekty (12 a 13), byť když velmi pěkné. I když se krajina zdá poměrně přehledná, poskakování po vápencových blocích, ostrých jako nože, není úplně snadné.

Neobvyklá varianta malého typového objektu pro dva těžké kulomety v sousedících stěnách. Podobný lze najít na úbočí hory Blegoš. (Ondřej Filip 2022, vlastní měření)

Týlová stěna malého typového objektu pro dva těžké kulomety (12).	Dvojice střílen P1, jejichž palebné sektory na sebe navazují, je málo obvyklým řešením (12).
Vytvořit do otvoru granátového skluzu dostatečně pevné bednění nebylo jednoduché.	Dosud neobsypaný typový objekt (13). Vedle vchodu je vidět granátový skluz.
Nároží objektu, opět s dvojicí střílen P1 (14).
Italský blokhaus u železniční tratě.	Otevřené italské kulometné hnízdo pro obranu železnice.

K dalším objektům jsme vyrazili na parkoviště u obelisku západně od hory Veliki Kamenjak. Ze zatáčky vede pěšina přímo k hezkému typovému objektu (14), zapuštěnému do skály. Podobně vypadá i další typový objekt (15) se střílnou pro kosou palbu. Poněkud náročnější byl pochod po nezřetelné pěšině k atypickému objektu s ochranným uchem a speciální střílnou (16). Podle literatury jich je několik, ale žádný nemá dochováno samotnou desku.

Atypický objekt s uchem a krakorcem na úbočí Kamenjaku. Objekt je dosti malý, nicméně střílna je větší, než obvyklé střílny P1. Vedle ní je roura pro optickou signalizaci. (Ondřej Filip 2022, vlastní měření)

Malý typový objekt je zapuštěn do skály a nádavkem zarovnán balvany (14).	Další typový objekt má stále ještě maskovací omítku, přetaženou i přes pancéřovou desku (15).
Střílna 90/25 s masivní boční pancéřovou deskou, chránící zeslabenou stěnu.	Atypický objekt s ochranným uchem a krakorcem (16).
Vnitřní rám střílny neznámého typu. Vlevo je otvor pro střílnu optické signalizaci.

Maribor je vůbec nejbližší lokalitou s jugoslávským opevněním, pouhých 3,5 hodiny od našich hranic. Objekty jsou v dobrém stavu a bez problémů přístupné, pokračovat lze i na objekt kolem Dravogradu. V Rijece je velmi hezká příroda, ale hledání objektů je poněkud náročnější, zvláště z toho důvodu, že nejsou na kvalitní interakticní mapě Rrapalska meja, ale je nutné čerpat z enormně nepřesné stránky Traces of War, jejíž autoři si většinu lokalizací zřejmě vycucali z prstu.

stav: květen 2022

Foto: O. Filip 2022

Literatura:
Miloš Habrnál a kolektiv, „Rupnikova linie“ a ostatní Jugoslávská opevnění, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2004
Miloš Habrnál a kolektiv, Rupnikova Črta in druge jugoslavjanske utrdbe iz obdobja 1926-1941, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2005
Rapalska meja – kompletní mapa Rupnikovy linie

Zatím žádné komentáře